Jedno z posledních veřejných vystoupení Jana Masaryka

04. 03. 2023

Od smrti Jana Masaryka uplyne zanedlouho 75 let. Mezi vítězstvím komunistů v mocenském boji 25. února 1948 a svou dosud neobjasněnou smrtí 10. března 1948 Jan Masaryk ještě několikrát promluvil právě k vojákům. Naposledy se tak stalo 4. března 1948. „Věřím, že já už se války nedočkám,“ řekl tehdy Jan Masaryk.

Po jmenování nové Gottwaldovy vlády 25. února 1948 se Jan Masaryk zúčastnil již jen několika veřejných akcí. Jednak byl přítomen 28. února na známé triumfální přehlídce Lidových milicí na Staroměstském náměstí. Joža David, legionář a v únoru 1948 předseda Ústavodárného shromáždění zaznamenal, jak tehdy Masaryk událost komentoval: „Viděl jsi ty raubířské ksichty! Zaplať Bůh, že táta nežije, řítíme se do propasti.“

Týž den promluvil dokonce dvakrát k důstojníkům a generálům na Vysoké škole válečné v Ústředním domě armády. Prvního března 1948 se zúčastnil manifestační akce rolnických komisí na Václavském náměstí. A konečně 4. března promluvil opět k vojákům.

V kině Bajkal Ústředního domu armády na Vítězném náměstí v Praze Dejvicích proslovil k důstojníkům přednášku na téma „vztahy k Německu“. Právě z vystoupení Jana Masaryka v kině Bajkal si pořídil podrobné písemné poznámky písemně jeden z přítomných, podplukovník justice JUDr. František Masařík.

JUDr. František Masařík (1902-1989) byl v letech 1930–1939  vojenským soudcem a prokurátorem v Praze, Brně, Banské Bystrici a Bratislavě. Po válce sloužil na MNO. V letech 1950-1951 byl internován v TNP Mírov a dále perzekuován. František Masařík byl plně rehabilitován až v roce 1991, kdy byl mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.

Podle svědectví Masaříka přišel Jan Masaryk do Kina Bajkal nachlazený. Dokázal i tak jedinečně bavit své publikum. Tématu přednášky (Náš poměr k Německu) se držel jen částečně. Jeho vystoupení bylo velice expresivní. Vyjádřil se v něm i k dění tehdejších dnů.

Stala se u nás změna

Záznam pplk. Masaříka byl nejspíš ovlivněn smrtí populárního ministra zahraničí 10. března 1948, tedy pouhých šest dní po vystoupení před důstojníky. Ukázky ze svědkova záznamu ale přesto naznačují, v jak složitém psychickém stavu se Jan Masaryk asi tehdy nacházel:

Masaryk mluví spatra, co mu slina přinese na jazyk, chvílemi hledá i pravý výraz, někdy se trochu zakoktá. Tváří se vážně, naléhavě, důrazně. Když má v hlavě připravenu nějakou taškařinu, která mu v nejbližším okamžiku vyjde z úst, tu je to poznat podle toho, že se zatváří šibalsky, do očí mu sednou čertíci, tvář se vyjasní jako u kluka, ústa se mu werichovsko-švejkovsky rozesmějí. To jsou ty nejhezčí a nejmilejší chvilky v jeho přednášce a Masaryk jimi neskrblí. (…)

A nakonec přechází k domácím věcem. S thematem jeho přednášky to sice vůbec nesouvisí, ale Masaryk zřejmě cítí nutnost říci k dnešním událostem svoje slovo: „Stala se u nás změna, nekrvavá změna. Uvědomte si to, stal se státní převrat (užil doslova těchto slov) a nebylo přitom bojů. Šlo to hladce, docela hladce.“ To říká, jako by mával nad něčím rukou: „Nekrvavě!“ Vážně se zahledí do prázdna, a pak dodává důrazně: „A jestli se někomu stala křivda, později se to napraví.“ Co chtěl těmito slovy říci? Byl si vědom, že je lze vykládat různě? Či je řekl schválně proto, že je lze různě vykládat? 

Anebo jiný takový projev. Sešklebí strašlivě ústa, vezme na svou tvář grimasu takového odporu, že z toho jde hrůza, odhrne zuby, jako by něco vyplivoval: „S tou demisí, to byli infantilně netalentovaní lidé.“ Na tom slově „infantilně“ si při tom přímo pochutnával a ten jeho přímo klaunský úšklebek vzbuzoval dojem, jako by právě tím přeháněním chtěl cosi vyjádřit.

„Moje krédo k těm dramatickým událostem: Při jménu, které nosím, a já jsem si tátu vybral dobře, a přitom, jak jsem miloval svou matku, vám říkám, že jsem si řekl, že zůstanu tady s lidem a že i dál vždy půjdu s lidem.“ Jeho hlas je přitom vážný, jeho oči taky. A pokračuje: „Co bych vám řekl: Máme novou situaci, zůstaňte vždy s lidem. Jde o to, aby byl zachován klid. Snad se stane tu a tam chyba, ale kdopak někdy nějakou neudělá. Já jsem je dělal, dělám a budu dělat. Já se znám lépe, než vy mě všichni – “ V jeho hlase je jakýsi zvláštní, naléhavý přízvuk. Co chtěl říci? Nenaznačoval tím, že na povrch je veselý, uličnický, ale uvnitř jiný – jak nám to pak řekla jeho smrt ani ne za týden po této jeho přednášce?

Ale znovu se v něm ozývá šibalství a dodává smířlivě: „To víte, svatí jsou jen na obrázku.“ Široce a gaminsky se přitom usměje – a my se smějeme nahlas.

A už je zase u jiné kapitoly:  „Už se mluví o odboji. Za Hitlera, to ano. A kdyby se někdy Němci zase vzchopili, tak odboj znovu, pro to budu. Ale proti vlastním lidem, krev proti krvi, dělat odboj proti své republice – nikdy.“ Rázně přitom udělá rukou rozhodné odmítavé gesto. Nakonec se ještě dotkl otázky války. „Já na válku nevěřím. Oni tam v zahraničí sice na můj rozum nečekají, ale já říkám, že tak hned nebude.  Oni válkou jen straší – dělají řetězem takhle pod lavicí…“ a třepe rukou dole pod pultem, „ a blllll.“ Tu si Masaryk strčí prst do úst sevřených do o, pohybuje rychle prstem a vyráží to blll s ohromnou chutí, že zas může udělat nějakou klukovinu, a jistě si přitom vzpomíná na Mikuláše a čerta, jen mu oči jiskří.

A my všichni, generály nevyjímaje, se smějeme na celé kolo, protože to bylo nejzdařilejší a nejveselejší z celé přednášky. To je pravý Masaryk, Honza Masaryk, jak mu říkáme. Z nejvážnějšího přejde skokem do čistého uličnictví, které by jinak bylo nemožné ve společnosti, ale které je u něho typicky vlastní, samozřejmé, nenapodobitelné. 

A na obrátku se tváří vážně, a zase s tím zvláštním důrazem říká: „Píšu si taky deník, ale ne moc pořádně – a tam jsem si napsal, co vám teď povím: Věřím, že já už se války nedočkám.“ Věděl Masaryk, že už je jenom šest dní jeho života?  To byla nejosudovější slova jeho přednášky. (…)

Ještě bych chtěl dodat, že při této přednášce Masaryk ani jednou nepoužil těch slov, která teď slýcháme denně nesčetněkrát: reakce, jednota lidu, lidová demokracie, pracující lid, rozvrat, zrada, nový řád, pokrok, socialismus. Jakoby se vyhýbal tomu užívat slov z novin dnešních dnů.

Prokop Tomek

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: