JIŘÍ JAROŠ / 16. 1. 1896 – 6. 4. 1943

06. 04. 2023

Plk. Jiří Jaroš se ihned po okupaci v březnu 1939 zapojil do odboje. Působil v ilegální organizaci Obrana národa. Gestapo ho zatklo v prosinci 1939. Při krutých výsleších nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. U soudu ve Vratislavi bral všechnu vinu na sebe a mnoha lidem tím zachránil život. Choval se tak hrdě a statečně, že to soud dokonce v odůvodnění rozsudku výslovně uvedl. Dostal nejvyšší trest. Jarošovo přání, aby byl jako důstojník zastřelen, bylo zamítnuto. Plk. Jiří Jaroš byl sťat 6. 4. 1943 ve stuttgartské věznici.

Jiří Jaroš se narodil v rodině stolařského mistra Karla Jaroše a jeho manželky Julie, rozené Němcové. Po absolvování čtyř tříd české reálky ve Velkém Meziříčí, kterou navštěvoval v letech 1907–1911, pokračoval na podzim roku 1911 ve studiu na české státní průmyslové škole v Brně, kde 24. 3. 1915 maturoval. Krátce poté byl 14. 4. 1915 odveden u DOV v Brně a již o den později jej prezentovali jako jednoročního dobrovolníka u c. k. pěšího pluku č. 81 v Jihlavě. Zde absolvoval základní pěší výcvik, školu na důstojníky pěchoty v záloze a dne 3. 1. 1916 odešel se svým útvarem jako velitel čety na ruskou frontu. Zde byl 14. 6. 1916 lehce zraněn a padl do zajetí.

Již 26. 7. 1916 se však jako přihlásil do srbské dobrovolnické divize v Oděse. S ní se ve funkci vel. čety zúčastnil bojů v Dobrudži. Dnem 28. 3. 1917 přešel na vlastní žádost do čs. legií v Rusku a byl zařazen do zálohy čs. Důstojníků v Bělgorodu. Od 14. 5. do 30. 6. 1917 konal službu jako emisar provádějící nábor dobrovolníků pro čs. vojsko na Rusi. Od 1. 7. 1917 do 3. 7. 1919 byl zařazen u 7. Čs. střel. pluku, kde postupně působil jako vel. čety, zatímní vel. roty, zatímní vel. praporu a nakonec jako vel. roty. Se svým útvarem se zúčastnil ústupových bojů na Ukrajině, vystoupení proti bolševikům i ochrany sibiřské magistrály. Dnem 30. 6. 1919 byl přemístěn ke štábu 2. čs. střel. div. v Tomsku, kde byl zařazen jako náčelník výzvědného odděl., od 30. 10. 1919 náčelník operačního odděl., a to až do návratu do vlasti, kam dorazil 20. 6. 1920 v hodnosti majora.
Po příchodu z repatriační dovolené konal službu jako přednosta operačního odděl.
u velitelství 2. div. v Brně, a to až do 5. 10. 1920, kdy byl povolán do III. kursu školy generálního štábu v Praze. V době konání kursu byl dne 16. 10. 1920 aktivován
jako důstojník z povolání. Od 1. 9. 1921 do 31. 10. 1922 konal službu u velitelství 7.
div. v Olomouci a v mezidobí absolvoval zkušené u útvarů dislokovaných v hanácké metropoli.

Dnem 1. 11. 1922 se stal posluchačem II. ročníku Válečné školy v Praze, po jehož absolvování byl dnem 20. 9. 1923 přeložen do skupiny důstojníků gšt. a zároveň přemístěn k brněnské 6. Divizi. V jejím štábu však působil jen do počátku prosince 1923 a poté byl dnem 6. 12. 1923 přemístěn k velitelství ZVV Brno, kde byl po následující čtyři zařazen jako přednosta 2. odděl. štábu ZVV.

Od 15. 12. 1927 do 30. 9. 1931 byl náčelníkem štábu 12. div. v Užhorodě. Od 1. 10. 1931 do 14. 9. 1932 konal službu jako velitel praporu u p. pl. 8 v Českém Těšíně. V září  1932 byl přidělen k MNO – hl. št. v Praze jako referent 5. odděl., června 1933 jako přednosta školské skupiny 5. odděl. V červenci 1933 se dočkal povýšení na plk. Od 31. 12. 1933 do 29. 9. 1936 velel hran. prap. 8 v Šahách a poté se stal velitelem p. pl. 24 sídlícího ve Znojmě. Velitelem pluku zůstal i za branné pohotovosti státu na podzim 1938 a tuto funkci poté vykonával až do zrušení útvaru v červenci 1939. Po likvidaci čs. branné moci byl dnem 10. 8. 1939 převeden do oboru ministerstva vnitra a nastoupil v zemské pobočce Nejvyššího úřadu cenového v Brně.
Tou dobou však již několik měsíců pracoval v odboji. Od prvních dnů okupace začal
společně s pplk.pěch. Josefem Kynclem a npor. v zál. JUDr. Františkem Novákem budovat ilegální organizaci. V dubnu 1939 se mu podařilo získat spojení na brig. gen. Bohuslava Všetičku, který právě tehdy stanul v čele Zemského velitelství ON na Moravě. V jeho organizaci poté zaujal místo velitele Kraje ON – Velké. Jako takový byl napojen na Oblastní velitelství ON – Morava západ (velitel brig.gen. František Slunečko, náčelník štábu plk.
gšt. Václav Lysák). V souvislosti se svou rozsáhlou odbojovou činností byl 1. 12. 1939
zatčen brněnským gestapem. Zatčení proběhlo v přítomnosti jeho manželky Heleny, jíž
se poté podařilo varovat gen. Slunečka, čímž ho zachránila před jistou smrtí.

Vězněn byl na gestapu v Brně, na Špilberku, v Sušilových (později Kounicových) kolejích,
odkud byl odtransportován do Vratislavi, aby byl poté ještě jednou přivezen k výslechům do Brna. Při krutých výsleších nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. U soudu ve Vratislavi, kde byla souzena část jeho přátel, a kde byl 1. 9. 1942 jako svědek vyslýchán, bral všechnu vinu na sebe a mnoha lidem tak zachránil život.

Stejně tak později při svém vlastním soudním jednání před Volksgerichtem ve Stuttgartu, které se konalo 14. 12. 1942. I zde, ač sám těžce nemocen, žádal soud,
aby pět současně s ním souzených spolupracovníků posuzoval mírně. Jeho chování
bylo tak statečné a hrdé, že to soud dokonce v odůvodnění rozsudku výslovně uvedl.
On sám sice dostal za přípravu velezrady a nadržování nepříteli trest smrti, avšak zbývající obvinění byli odsouzeni na pět až deset let káznice, ačkoliv i pro ně požadoval žalobce původně smrt. Plk. Jiří Jaroš byl sťat  6. 4. 1943 ve stuttgartské věznici. Jeho přání, aby byl jako důstojník zastřelen, bylo zamítnuto. V roce 1946 byl povýšen do hodnosti brigádního generála in memoriam.
Vyznamenání:
Československý válečný kříž 1918, Československý řád Sokol s meči, Československá revoluční medaile, Československá medaile Vítězství, Orděn svjatoj Anny III. st. s mečami, Spomenica za rat i oslobodjenje 1914–1918, Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: