Kam to kráčíš Evropo aneb nelze přehlédnout kritiku vůči Evropě za ústup od demokracie a nejzákladnějších hodnot

Kritická slova z USA

Spojené státy 23. prosince 2025 zakázaly vstup do země pětici Evropanů, mezi nimiž je i bývalý francouzský ministr a eurokomisař Thierry Breton, tvůrce Aktu o digitálních službách (DSA), a to kvůli údajné cenzuře amerických internetových platforem a svobodě slova. Dalšími z pětice jsou Josephine Ballonová, výkonná ředitelka německé organizace HateAid, která bojuje proti nenávisti na sítích, Anna-Lena von Hodenberg, spoluzakladatelka a ředitelka HateAid, Imran Ahmed, ředitel britsko-americké organizace Centrum pro boj proti digitální nenávisti (CCDH) a Clare Melford, spoluzakladatelka a ředitelka organizace Globální index dezinformací (GDI), monitorující dezinformace. 

Americký ministr zahraničí Marco Rubio označuje pětici za „radikální aktivisty“ a tvrdí, že jejich vstup, pobyt nebo činnost na území Spojených států mohou mít potenciálně závažné nepříznivé důsledky pro zahraniční politiku země. Americké ministerstvo zahraničí je podle Rubia připraveno seznam rozšířit, pokud další zahraniční činitelé nezmění kurz. Není to tak dávno, co americký viceprezident James Vance odsoudil zrušení prezidentských voleb v Rumunsku jako projev evropského ústupu od demokracie. Vance obvinil rumunské úřady, že se podřídily „chatrným“ zpravodajským informacím a údajnému tlaku z jiných evropských hlavních měst. Viceprezident Vance ve svém projevu na konferenci v Mnichově počátkem roku 2025 řekl, že ve světě existuje spousta hrozeb. Za tu největší vůči Evropě ovšem nepovažuje Rusko, ale spíše hrozbu zevnitř: „Obávám se ústupu Evropy od některých jejích nejzákladnějších hodnot, od hodnot, které sdílí se Spojenými státy americkými.“ Také v souvislosti s konfliktem na Ukrajině se současní politici USA vyjadřují k EU poněkud „nevhodně“. Například Marco Rubio v rozhovoru pro Fox News prohlásil: „Upřímně řečeno, jde o proxy (zástupnou) válku mezi jadernými mocnostmi: Spojenými státy, které pomáhají Ukrajině, a Ruskem. Musí to skončit.“

Ředitelka Národní zpravodajské služby USA Tulsi Gabbardová prohlásila, že Rusko nemá ani zdroje, ani schopnosti k dobytí Ukrajiny, natož k útoku na Evropu. Reagovala tak na zprávu agentury Reuters, podle které se Vladimir Putin nehodlá omezit pouze na válku proti Ukrajině a zvažuje scénář útoku na pobaltské státy. Podle Gabbardové taková tvrzení neodpovídají skutečnosti a jsou „lží a propagandou“. „Reuters ochotně vystupuje jménem válečných štváčů, kteří chtějí podkopat snahy prezidenta Trumpa o ukončení této krvavé války, jež si vyžádala více než milion obětí na obou stranách. Je nebezpečné, že prosazujete falešný narativ, abyste zablokovali mírové úsilí prezidenta Trumpa, a rozdmýcháváte hysterii a strach mezi lidmi, abyste je přiměli podporovat eskalaci války, což je ve skutečnosti to, co chtějí NATO a EU – zatáhnout ozbrojené síly Spojených států přímo do války s Ruskem,“ napsala na sociální síti X.

V nové geopolitické strategii USA (US National Security Strategy 2025) je EU kritizována za demografický úpadek, imigrační chaos, cenzuru svobody slova a zelené ideologie, které oslabují ekonomiku.

Kroky EU

S cílem čelit ohrožení demokracie, autoritářským režimům, které se snaží podkopat důvěru v demokratické instituce, narušit svobodné a spravedlivé volby a zpochybnit samotné hodnoty, na nichž je EU založena, představila Evropská komise tzv. „Evropský štít pro demokracii“. Evropská komise plánuje také vznik „Evropského střediska pro odolnost demokracie“ a své cíle si chce ohlídat i udílením velkých pokut neposlušným. 

Dne 15. prosince 2025 EU sankcionovala dvanáct osob kvůli údajným „destabilizačním proruským aktivitám“. Mezi sankcionovanými osobami je i švýcarský vojenský analytik Jacques Baud (vysloužilý plukovník švýcarské rozvědky), který dlouhodobě upozorňuje, že válka na Ukrajině byla vyprovokována státy NATO s cílem destabilizovat Rusko. Baud také sdělil, že z ukrajinské armády dezertovalo přes 100 tisíc osob a že to není armáda ani obyvatelstvo, které chce dnes bojovat. Dále uvedl, že se v týlu Ukrajiny zformovaly určité odbojové síly, které mimo jiné provádějí sabotážní akce.

Další analytik ze Švýcarska

Další Švýcar Daniele Ganser, jeden z předních evropských společenských kritiků a analytiků, je mj. autorem knihy „Nezákonné války“ (Illegale Kriege, 2016). Kniha na příkladu 13 zemí popisuje, jak byly v minulosti a jsou i v přítomnosti vedeny nezákonné války a opakovaně jsou porušovány zásady vyslovené v Chartě OSN. V této knize „stačil“ autor sdělit čtenářům i značnou část informací k událostem v Sýrii a zapojení vnitřních i vnější aktérů. Není to úplně lehké čtení pro ty, kteří by rádi, aby zejména západní civilizace byla jistotou v prosazování mezinárodního práva. Na rozdíl od řady mainstreamových článků z této doby je jeho výklad podložen relevantními zdroji a podán v souvislostech bez účelového vynechávání faktů. Daniele Ganser je zakladatelem a ředitelem Swiss Institute for Peace and Energy Research (SIPER) v Basileji a specializuje se na dějiny po roce 1945 a mezinárodní politiku. V centru jeho zájmu je otázka míru, geostrategie, vedení skrytých válek, boj o surovinové zdroje a hospodářská politika. Svými publikacemi a vystupováním v médiích odhaluje vlastní pozadí eskalací konfliktů a burcuje pozornost široké veřejnosti, aby se více zamýšlela nad stavem světa a nenechala se ovlivňovat zkreslenými zprávami mainstreamových médií, přestože se tyto často prezentují jako nezávislá média.

Neměla by se více snažit diplomacie, aby se předešlo konfliktům?

Co dělá v poslední době diplomacie, aby nedocházelo ke zvyšování napětí a nepřátelským akcím? Do veřejného prostoru se postupně dostávají zprávy o rozporech mezi státy, které se stále prezentují jako spojenci. Do diplomacie by zřejmě nemělo patřit povýšenecké vystupování, nenávistné projevy, urážky, vyhrožování či poučování o hodnotách či o jediném správném názoru („pravdě“). Přesto není samozřejmostí, že se těmito zásadami řídí většina vrcholných diplomatů.

I my jsme se měli možnost dozvědět od naší bývalé velvyslankyně v Sýrii Evy Filipi poněkud jiné informace o bývalém syrském režimu a poměrech v regionu Blízkého východu, než nám byly předkládány oficiálními politickými představiteli a většinou médií. Na velvyslanectví v Sýrii nastoupila Eva Filipi v roce 2010, krátce před vypuknutím občanské války. Po roce 2011 většina západních zemí své ambasády uzavřela a diplomaty stáhla. České zastoupení se postupně stalo jedním z mála fungujících diplomatických kanálů mezi Západem a syrským režimem. Eva Filipi opustila svůj post v Sýrii v říjnu 2023 po 13 letech. Kromě řady pozitivních ohlasů ze strany západních států ohledně vynikající spolupráce ji před odchodem tehdejší autoritářský prezident Bašár Asad ocenil státním vyznamenáním a v Česku v listopadu 2023 obdržela z rukou dnes už exministryně obrany Jany Černochové Záslužný kříž ministra obrany ČR III. stupně. V Sýrii působila i v době, kdy jiné ambasády ukončovaly svoji činnost kvůli tamní občanské válce, a české velvyslanectví pod vedením Filipi tak fungovalo za mnohé západní státy. Nyní ji před Vánoci (2025) ocenil vicepremiér a ministr zahraničních věcí Petr Macinka medaili Za zásluhy o diplomacii. Eva Filipi uvedla při převzetí ocenění: „Pokud jde 
o Evropskou unii, Brusel, tam jsme se mnohdy na tyto země (Blízkého východu) dívali pohledem toho, co máme my, naše univerzální hodnoty, musíme vyvézt tam, kde o to jistě stojí. Já tím, že jsem prožila celou svoji kariéru v Iráku, Libanonu, Turecku a Sýrii, tak jsem na místě viděla, že o to v podstatě nikdo nestojí. A že se nám podařilo rozvrátit režimy, které byly despotické a totalitární, ale rozvrátit je do té míry, že tam opravdu nenastaly ty naše heřmánkové hodnoty demokracie.“ Do Česka ze Sýrie se Eva Filipi nevracela příliš v dobrém, když ji tehdejší ministr Lipavský neměl ani přijmout. Diplomatka rovněž zmínila, že česká diplomacie si musí odpovědět na to, jak by díky zahraniční politice byla země více prosperující, bezpečnější a stabilnější. 

V souvislosti s postojem současné „západní“ diplomacie a proklamovanými hodnotami si můžeme položit např. otázku „Jak chápat náš postoj k nové syrské vládě. Zatímco jsme podporovali přísné sankce proti Asadovu režimu a nevadilo nám, že trpěli zejména obyčejní lidé, dnes se stavíme vstřícně k režimu, který likviduje nejen alavity, ale také příslušníky drúzů, křesťanů a dalších menšin. Vládnoucí režim se opírá o džihádisty, kteří se rekrutují z bojůvek jako AL Káida, ISIS či Al Núsra, Jedním z dopadů této politiky je migrace do Evropy, která vytváří nejen zhoršené bezpečnostní prostředí a další rizika v této oblasti do budoucna, ale také značnou ekonomickou zátěž pro zasažené státy.

Kam se podělo skutečné respektování hodnot, které hlásáme? Budeme postihovat ty, kteří se odchylují od proklamovaných narativů, ty, kteří mají odvahu vystoupit s jinými informacemi a názory?

Příprava na válku?

V médiích můžeme zaznamenat směrem k Rusku dva hlavní narativy. Jeden, který nás varuje před napadením a že po obsazení Ukrajiny jsou na řadě další evropské státy včetně ČR a druhý, který poukazuje na slabost a neschopnost ruské armády nebo že lze Rusko porazit. Tyto narativy jsou na první pohled protichůdné, ale oba mohou plnit jeden cíl, a to je příprava na válku. První příběh nám říká, že se musíme připravit na agresi Ruska a ten druhý, že porazit Rusko nebude tak těžké, jen musíme držet spolu a uskromnit se ve jménu investic do zbrojení a výstavby ozbrojených sil a že je třeba se připravit na oběti.

Logika a racionální uvažování by mělo vést ke spolupráci ve jménu zachování udržitelného rozvoje celé planety. Namísto toho se sází na uplatňování mocenských nástrojů za účelem podřizování jiných států (regionů) a prosazování vlastních zájmů.

Deklarace z istanbulského summitu 

V deklaraci z istanbulského summitu (1999) je mimo jiné uvedeno: „Each participating State has an equal right to security. We reaffirm the inherent right of each and every participating State to be free to choose or change its security arrangements, including treaties of alliance, as they evolve. Each State also has the right to neutrality. Each participating State will respect the rights of all others in these regards. They will not strengthen their security at the expense of the security of other States.“ Každý zúčastněný stát má stejné právo na bezpečnost. Znovu potvrzujeme inherentní právo každého zúčastněného státu svobodně si zvolit nebo změnit svá bezpečnostní opatření, včetně spojeneckých smluv, v průběhu jejich vývoje. Každý stát má rovněž právo na neutralitu. Každý zúčastněný stát bude v těchto ohledech respektovat práva všech ostatních. Nebude posilovat svou bezpečnost na úkor bezpečnosti jiných států.

Závěr

Zatímco se Evropa utápí v bobtnající byrokracii, nezvládnuté migraci, různých mnohdy malicherných sporech, ideologických půtkách nebo nesoudných projektech, jako je Green Deal, její konkurenceschopnost klesá a bezpečnostní rizika rostou. 

Je velmi pravděpodobné, že se většina toho, co EU sama činila jiným, vrátí EU postupně zpět adekvátním způsobem. V poslední době jsme mohli zaznamenat stížnosti EU na cla pro některé mléčné výrobky, což Čína zdůvodňuje státními dotacemi producentům. A není to snad pravda? Vždyť si naši zemědělci již delší dobu stěžují na státní dotace zemědělcům ve státech západní Evropy a že je to výrazně poškozuje. Nezačíná se tedy EU již vracet její vlastní „medicína“?

Pro západní vůdce je však zvlášť znepokojivé, že se Čína proměnila ve světovou technologickou velmoc. Podle nedávných výroků generálního ředitele společnosti Nvidia Jensena Huanga v CSIS (Center for Strategic and International Studies) je svět svědkem změny rovnováhy sil, která by mohla nově určit, kdo skutečně povede příští technologickou éru.

Zdroj: MSN.com, NATO.int, OSCE, Ekonomický deník

ZDROJ ZDE