Kdo má bránit stát? Německá mládež a spor o vojenskou službu
Dne 1. ledna tohoto roku vstoupila v Německu v platnost novela obranné legislativy, přezdívaná také „Pistoriusův model“ podle svého hlavního autora, ministra obrany Borise Pistoriuse. Její podstatou je povinné vyplnění evidenčního dotazníku muži po dosažení 18 let věku, přičemž u žen je účast dobrovolná. Armáda poté vybrané kandidáty oslovuje s nabídkou dobrovolné vojenské služby. Cílem novely je získat přehled o stavu populace pro případ mobilizace a alespoň částečné zmírnit dlouhodobou personální krizi Bundeswehru.
Cesta k jejímu přijetí nebyla jednoduchá a provázel ji výrazný odpor části veřejnosti, zejména mladé generace, která dala svůj nesouhlas najevo i v ulicích. Vstup novely v platnost nabízí příležitost ohlédnout se za protesty a zhodnotit, nakolik ovlivnily její konečnou podobu.
Mladí v ulicích – nedůvěra vůči politikům i mezigenerační střet
Protesty začaly ještě za minulé vlády Olafa Scholze v reakci na výroky ministra obrany Pistoriuse, který na začátku roku 2024 připustil, že dobrovolná služba nemusí vzhledem k aktuální geopolitické situaci k zajištění obrany státu postačovat. První akce byly lokální, postupně však vzniklo funkční propojení různorodých aktérů, kteří protestům zajistili větší účast a sjednotili rétoriku. Nejvýraznější roli v něm sehrála tradiční pacifistická organizace DFG-VK specializující se na odmítání vojenské služby, mládežnické organizace parlamentních levicových stran Bündnis 90/Die Grünen a Die Linke disponující organizačními kapacitami a politickou viditelností a také studentské samosprávy některých německých univerzit, které byly schopny mobilizovat studenty například při náborových kampaních Bundeswehru na pracovních veletrzích.
Protestující vyjadřovali nedůvěru vůči politickým představitelům, které podezřívali z uplatňování tzv. salámové metody, tedy z nepřiznaného plánování postupného přechodu od evidence k povinné vojenské službě. Do popředí se dostával také mezigenerační střet. Mladí lidé vyjadřovali neochotu nést důsledky politických rozhodnutí těch, jichž by se případná branná povinnost již osobně nedotkla.
Vláda ustupuje protestujícím a „změkčuje“ novelu o branné povinnosti
Scholzova vláda se snažila konflikt s mladou generací neeskalovat a protesty prezentovala především jako důsledek nepochopení svých záměrů. Legitimita protestů zůstala po celou dobu jejich trvání vysoká. Přispěla k tomu jejich převážně nenásilná povaha i zapojení studentských samospráv, které jsou často vnímány jako apolitické, a tím bránily tomu, aby byli protestující označováni za levicové radikály.
Navzdory protestům bylo začátkem roku 2025 o přijetí novely zákona rozhodnuto. To ale neznamená, že by protestující ničeho nedosáhli. Ministr obrany Boris Pistorius i pravicová CDU/CSU, v současnosti nejsilnější strana vládní koalice, původně počítali s tím, že novela bude obsahovat automatický mechanismus umožňující zavedení alespoň selektivní povinné vojenské služby v případě nedostatku dobrovolníků. Od tohoto plánu upustili. V raných fázích debaty se rovněž zvažovalo zavedení evidence pro více ročníků současně, což by urychlilo vytvoření reálného přehledu o dostupných lidských zdrojích. Omezení aplikace pouze na nově plnoleté přispělo k uklidnění protestů, protože se jejich podstatné části novela přestala přímo dotýkat. Aktuálně má odpor podobu tzv. školních stávek, spočívajících v neúčasti na výuce v určených dnech, do nichž se zapojuje pouze menší část studentů středních škol.
Lze tedy konstatovat, že protesty přispěly k určité „bezzubosti“ přijatého modelu, kterému bude trvat řadu let, než vytvoří rozsáhlejší databázi personálních kapacit pro případ mobilizace, a který zároveň postrádá mechanismus zajišťující Bundeswehru spolehlivý přísun nových branců.
Německý scénář je v Česku nepravděpodobný
Z pohledu České republiky, která rovněž hledá způsoby, jak zvýšit personální kapacity armády, se nabízí otázka, zda by případné zavedení nějaké formy povinné účasti občanů narazilo na odpor v ulicích i u nás.
Pravděpodobnost není vysoká. Německá reakce představuje v evropském kontextu výjimku. V jiných státech, jako je například Litva nebo Lotyšsko, k protestům nedošlo ani v situaci, kdy byla zavedena reálná povinná vojenská služba. Německá společnost se vyznačuje dlouhodobou skepsí vůči militarizaci, zakořeněnou v historické zkušenosti nacistického režimu, silnou tradicí pacifistických organizací a výraznou radikálně levicovou scénou se zkušeností s protestní mobilizací. V českém kontextu tyto faktory z velké části chybějí, což naznačuje, že případná reakce mladé populace by se pravděpodobně omezila nanejvýš na malé protesty, zejména na půdě univerzit.
Zdroj: Bundesministerium der Verteidigung, ZDF Heute, taz.de, DFG-VK, Die Linke – Landesverband Berlin, ndr.de, schulstreikgegenwehrpflicht.com, Spiegel
