Ludvík Cupal – 23. 8. 1915 – 15. 1. 1943

23. 08. 2025

Rodák z Hodonína, vyučený strojní zámečník, nastoupil v roce 1934 vojenskou službu u pěšího pluku 30 a záhy se vypracoval na velitele kulometného družstva. Po záloze byl v září 1938 povolán do pohraničního opevnění a po okupaci odešel do Polska a následně do Francie, kde vstoupil do čs. zahraniční armády. Bojoval na frontě jako velitel družstva, za statečnost obdržel Československý válečný kříž. Po evakuaci do Británie byl vybrán mezi první československé parašutisty, prošel speciálním výcvikem a jako velitel operace TIN byl v dubnu 1942 vysazen na Moravě. Přes zranění pokračoval v odbojové činnosti, připravoval sabotážní akce a atentát na Emanuela Moravce. V lednu 1943, obklíčen gestapem, zvolil smrt vlastní rukou, aby nepadl do zajetí. Posmrtně byl vyznamenán dvěma Československými válečnými kříži a povýšen až do hodnosti nadporučíka pěchoty v záloze.

Jeho otec Josef byl topičem na lokomotivě u Čs. státních drah, matka Františka rozená Tomolová byla v domácnosti. Měl čtyři sestry a bratra Michala, který spolu se sestrou Janou byl za odbojovou činnost popraven 8. 10. 1943 ve Vídni, perzekvována však byla celá rodina, matka zemřela v nacistickém vězení. Absolvoval tři ročníky pokračovací odborné školy, vyučil se strojním zámečníkem a pracoval jako kotlář u firmy Galus v Hodoníně. K 1. 10. 1934 nastoupil jako dobrovolný odvedenec voj. prez. službu u p. pl. 30 Aloise Jiráska ve Vysokém Mýtě, byl frekventantem poddůstojnické školy, v hodnosti svobodníka (1. 10. 1935) zastával funkci velitele kulometného družstva. Do zálohy byl propuštěn 1. října 1936 v hodnosti desátníka. V září 1938 byl povolán na mimořádné cvičení a sloužil v pohraničním pevnostním pásmu na Kralicku. V červenci 1939 odešel z okupované vlasti do Polska, kde v Bronowicích podepsal závazek ke službě v Cizinecké legii. Odplul lodí do Francie a 1. 8. byl prezentován u náhradního útvaru Cizinecké legie v Sidi-bel-Abbès a vtělen k 1. pluku.

Dne 26. 9. téhož roku byl prezentován u čs. branné moci ve Francii a zařazen k 8. rotě pěšího pluku 1. Na počátku roku 1940 byl povýšen na četaře a přemístěn k pěšímu pluku 2, s nímž bojoval na frontě jako velitel družstva. Za statečnost mu byl udělen Československý válečný kříž. Po příjezdu do Británie 13. 7. 1940 byl vtělen ke 4. rotě pěšího praporu 2 v rámci 1. čs. brigády. Jako jeden z prvních byl vybrán do výcviku pro zvláštní úkoly, v lednu 1941 prodělal kurz útočného boje a v září 1941 byl zařazen do přípravy čs. parašutistů určených k vysazení v českých zemích. Nejprve absolvoval základní sabotážní kurs ve Skotsku, od října parašutistický kurs na STS 5 a v lednu 1942 byl přidělen čs. výcvikové stanici na Bellasis STS 2. K 28. říjnu 1941 byl povýšen na rotného. Dne 29. 4. 1942 byl odeslán do akce jako velitel operace TIN (druhým členem byl rotný Jaroslav Švarc) a následující den vysazen na Rožmitálsku se zpravodajskými úkoly. Dostal dokumenty na jméno Ludvík Musil.

Při seskoku se zranil a s pomocí desátníka Vojtěcha Lukaštíka odjel nejprve do Prahy, kde se jim nepodařilo navázat spojení s domácím odbojem. Po atentátu na Heydricha se uchýlil na Moravu k příbuzným do Velehradu, kde se vyléčil. V létě 1942 připravoval s Lukaštíkem atentát na ministra E. Moravce, který nakonec neuskutečnili, v září provedli neúspěšný pokus o destrukci žel. tratě u Polešovic. V prosinci 1942 se v beznadějné situaci zastřelil des. Lukaštík a na počátkem roku 1943 přivedl místní udavač na Cupalovu stopu gestapo. Když se jej pokusilo zatknout, spáchal v cihelně u Velehradu 15. 1. 1943 sebevraždu zastřelením. Posmrtně byl vyznamenán druhým Čs. válečným křížem 1939 a několikrát povýšen, naposledy 7. 10. 1948 do hodnosti nadporučíka pěchoty v záloze in memoriam.

Vyznamenání:

2× Československý válečný kříž 1939 (28. 10. 1940, 20. 10. 1945);

Československá vojenská pamětní medaile se štítkem F–VB (7. 3. 1944).

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: