Od Off

Nákoleníky

Hned v úvodu se musím omluvit – v tom trochu ujetém obrázkovém rébusu mi chybí nad “a” čárka … ?

Dost často se při focení v přírodě válím po zemi a ještě častěji u toho klečím. Minimálně na jednom koleni. Proto taky dost často přijdu domů s mokrými nebo zelenými koleny a občas i otlačenými. A to už mě fakt “na stará kolena” přestává bavit.

Proto jsem stále přemýšlel, jak to udělat, abych se tomu vyhnul. Zvažoval jsem nějakou podložku – klekátko, ale to je dost nepraktické, protože třeba u focení nějaké kytičky nebo broučka se různě posouvám a natáčím, takže bych musel tu podložku stále přesouvat pod kolena.

Potom jsem uvažoval, že si nějaké nákoleníky koupím, ale žádné mi od pohledu nevyhovovaly – buď byly tvrdé a plastové nebo na suchý zip nebo mezi vrstvy látky kalhot na kolenou (což by mě od špíny neuchránilo), takže jsem se rozhodl si je vyrobit sám. A to samozřejmě tím, pokud možno, nejjednodušším a nejlevnějším způsobem, jak je u mě zvykem.

CO OD NÁKOLENÍKŮ CHCI ?

Chci, aby byly:

lehké a skladné
elastické a tím i pohodlné při chůzi i klečení
vodotěsné a snadno omyvatelné
snadno nasaditelné a sundatelné (teda to jsou pitomý slova, navíc nejsou ve slovníku) i přes pohory
odolné proti propíchnutí a aby chránily kolena před otlačením
alespoň přiměřeně hezké

MATERIÁLY A NÁŘADÍ

cykloplášť
pruženka
suchý zip
chemoprén
nůžky
zapalovač
jehla a nit

POSTUP VÝROBY

TĚLA NÁKOLENÍKŮ

Jak jsem již v seznamu výše prozradil, půjde o cykloplášť, tedy plášť na jízdní kolo. Jelikož dělám ve firmě, kde se cyklopláště vyrábějí, bylo jen otázkou času, kdy mě napadne, že bych mohl nákoleníky vyrobit právě z nich. Stačilo vytipovat takový plášť, který nemá moc velké špunty, ale přece jen nějaké má, a je dostatečně široký. Potom už jsem jen počkal, až se vyrobí nějaký pro mě použitelný zmetek. V každé výrobě samozřejmě zmetky vznikají, takže jsem si jeden brzy odnesl domů.

Další Čtení : Zavedení bitevníku Su-25K do vojenského letectva

Plášť mám doma, co dál? Odhadl jsem, jak dlouhý kus budu asi potřebovat na každé koleno a takové odstřihl dva. Ideální délka mi přišla kolem dvaceti centimetrů.

Potom jsem vystřihl tvar na bocích. Potřebuju pouze “ucha” nahoře a dole, ale nechci mít materiál uprostřed boků. Tam by při ohnutí nohy vznikal fald, který by mi byl jen na obtíž. Takže ideální bude mít kraje co nejširší a prostředek co nejužší.

Tvary mám hotové, teď do uch (další pitomý slovo, ale tentokrát spisovně správně) musím udělat díry. Stačí je propíchnout nůžkami. Hezčí a možná i funkčnější by bylo samozřejmě je vyseknout lochajznou, ale tu doma nemám. Kdyžtak dírky upravím zítra v práci, tam děrovače mají, ale pro dnešek musí stačit dírky od nůžek. Do každého ucha dělám jednu dírku kousek od konce.

PŘIPEVNĚNÍ K NOZE

Původně jsem měl v plánu použít provázky a dělat na nich kličku, ale nakonec jsem se rozhodl to udělat trochu pohodlnější, hezčí a sofistikovanější. Takže jsem si ustřihl na každý nákoleník dva kousky pruženky a zatavil jim konce opletů ZAPALOVAČEM. Pruženky jsou asi padesát pět centimetrů dlouhé.

Pruženky jsem potom provlékl skrz dírky tak, že vždy jedna pruženka prochází horními uchy a druhá dolními. Prostě zvenčí dovnitř a zase ven, nic složitého.

Další Čtení : Náměstek Šulc: Máme zájem uzavřít smlouvu na nákup BVP do konce května

Teď už jen zbývalo zajistit pruženky tak, aby se po navlečení nákoleníku na nohu a stažení pruženek za kolenem zase samovolně nepovolovaly. Asi by tam šlo dát jistící olivky, ale to by konce pruženek volně plandaly a vypadalo by to hloupě.

Takže jsem to vymyslel tak, že dám na konce pruženek suchý zip. Nejjednodušší je suchý zip ke konci pruženky přišít. Našil jsem tam tu chlupatou část suchého zipu – šije se snadněji a nebude se o nic zachytávat.

No a kam přichytit ty konce pruženek se zipy? No nejlepší zase na nákoleníky. Takže jsem vystřihl z protikusů s háčky lichoběžníky a ty nalepil chemoprénem na ucha.

A takhle to vypadá na kolenou. Myslím, že docela slušně. Nikde nic neodstává, na noze nákoleník skoro necítím. Trochu jsem v nich doma pochodil, rodina si sice klepala na čelo, ale já aspoň vím, že nákoleníky při chůzi drží a při kleku se nikam neposouvají.

Mám z nich radost a už se moc těším, až je otestuju při nějakém fotolovu.

Nákoleníky samozřejmě plánuju využít i na jinou činnost než na focení. Třeba se hodí v táboře při rozfoukávání ohně nebo při řezání dříví a výrobě různých věcí a při činnostech, u kterých se nedá sedět – napadá mě třeba hrabání jámy, oprava plůtku v přístřešku či doma pletí záhonů. Nebo v místech, kde si nemůžu sednout – mokrý mech, zem s ostrými kameny a podobně.

Co vy, klečíte někdy venku při práci či zábavě?

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT ČI OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
NÍŽE JE BODOVÁNÍ. JEŠTĚ NÍŽ JE FORMULÁŘ NA KOMENTÁŘE.