Tisková konference Václava Prchlíka 15. července 1968 a její následky
15. 07. 2021
Jednou z legend dění Pražského jara v armádě se stala tisková konference generálporučíka Václava Prchlíka. Konala se před padesáti třemi lety, 15. července 1968.
O konání tiskové konference se koncem června 1968 rozhodlo na zasedání výboru vnitropolitické sekce Svazu novinářů. Tématem měly být branné a bezpečnostní otázky. O účast byl požádán Václav Prchlík – z titulu své funkce vedoucího významného Oddělení státní administrativy ÚV KSČ. Zde působil od února 1968 jako uvolněný voják z politického aparátu armády.
Tisková konference se konala v Klubu novinářů v Pařížské ulici v Praze 15. července 1968. Zúčastnilo se asi čtyřicet čs. novinářů z tisku a rozhlasu. Účast zahraničních novinářů nebyla potvrzena. Úvodní referát V. Prchlíka doplnil pracovník státně administrativního oddělení ÚV KSČ plk. Oskar Bizík a účastnil se i vedoucí odboru branné politiky ÚV KSČ Jan Večeřa.
Politický skandál
Pozornost vzbudily zejména pasáže, v nichž dlouholetý politický pracovník v armádě, generálporučík Václav Prchlík kritizoval poměry ve velení Varšavské smlouvy, faktickou podřízenost zástupců spojenců sovětskému velení a liknavost, s jakou sovětská vojska opouštěla území ČSSR po oficiálním skončení nedávného cvičení Šumava. V té souvislosti také konstatoval, že neexistuje ustanovení o možnosti dislokovat svévolně jednotky na území spojeneckých států.
Vedle toho poněkud zanikly jím prezentované záměry aparátu ÚV KSČ přeformulovat postavení armády jako součásti struktury především státu, umožnit civilní kontrolu armády Národním shromážděním a vládou a také mimo KSČ koncipovat brannou politiku státu. Hovořil i o přípravě Rady obrany státu jako výkonného orgánu vlády. Rada měla jako první úkol koncipovat československou vojenskou doktrínu. To byly myšlenky revoluční, v tehdejším pojetí spíše „kontrarevoluční“. Je to ale dědictví Pražského jara, na něž by se nemělo zapomínat.
Reakce z Východu
O tiskové konferenci informovaly obšírně druhý den přední československé deníky. Již s datem 18. července zaslal velitel Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy maršál SSSR Ivan Ignaťjěvič Jakubovskij prvnímu tajemníkovi ÚV KSČ Alexandru Dubčekovi ostrý dopis se stížností na tiskovou konferenci a vystoupení V. Prchlíka. Ten prý zkreslil strukturu spojeného velení, vyzradil některé přísně tajné skutečnosti a dopustil se výpadu proti sovětským vojenským velitelům.
Poté došla 20. července 1968 i sovětská protestní diplomatická nota. Sovětský deník Krasnaja zvezda zveřejnil 23. července článek „Komu slouží generál Prchlík“, ve kterém byl generál osočen ze služby antikomunistickým elementům.
Po rozčilené sovětské reakci první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček již 25. července zrušil celé oddělení státní administrativy a tím i funkci generála Prchlíka. Politické a státní vedení i vedení MNO se od vystoupení Václav Prchlíka distancovalo. Nebyl prý k němu pověřen, vyjadřoval své subjektivní názory a ve svých názorech na velení Varšavské smlouvy nemluvil pravdu.
Prchlíkovo vystoupení zaznamenalo naopak pozitivní odezvu ve společnosti.
Následky: z generála vojínem
Z kádrové dispozice ministra národní obrany byl Prchlík již v říjnu 1968 přeložen do zálohy. Po federalizaci se stal ještě poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění, ale 25. 9. 1969 byl vyloučen z ÚV KSČ i ze strany, v říjnu zbaven i poslaneckého mandátu a v listopadu degradován na vojína. Až na návrh prvního tajemníka ÚV KSČ Gustáva Husák a usnesením předsednictva ÚV KSČ ze 4. září 1970 vzniklo nové Oddělení státní administrativy ÚV KSČ (13. oddělení ÚV KSČ). Fungovalo jako prostředník mezi vedeními FMNO a KSČ.
Trestní stíhání Václava Prchlíka bylo zahájeno až po začátku normalizace, 2. října 1969. Po souhlasu Federálního shromáždění byl poslanec obviněn z trestného činu ohrožení státního tajemství v souběhu s trestným činem ohrožení státního tajemství ke škodě státu světové socialistické soustavy. Vyzradil prý skutečnosti vojenského charakteru týkající se Varšavské smlouvy a probíhajícího spojeneckého cvičení, které mají být utajovány před nepovolanými osobami, a poškozoval vojenské zájmy spojeneckých států, když jde o státní tajemství zvlášť důležité a jeho uchovávání mu bylo zvlášť uloženo.
Vyšetřování se stalo značně obtížným, údajně pro časový odstup (dvou let) a že šlo prý o verbální a tak špatně doložitelný delikt. Nepodařilo se totiž zjistit všechny účastníky tiskové konference a zejména zúčastněné novináře a ani pátrání po magnetofonových záznamech nepřineslo výsledek. Vojenské kontrarozvědce se podařilo zajistit z Čs. rozhlasu jen fragment zvukové nahrávky. Nepodařilo se zjistit další autentické zvukové záznamy z konference, ani nebylo potvrzeno, že by tam technik čs. rozhlasu nahrával. Redaktor čs. rozhlasu Václav Kliment sice záznam pořizoval, ale vytvořil prý jen půlhodinový sestřih a zbytek byl pravděpodobně (!) zničen… Dochovaný sestříhaný magnetofonový záznam měl jen 33 minut, i když celá konference trvala asi čtyři hodiny! Jen úvodní slovo Václava Prchlíka mělo 30-40 minut. Zúčastnilo se asi čtyřicet osob, ale kniha prezence se vůbec nenašla.
O bezradnosti vyšetřovatelů svědčí nápad obrátit se na sovětskou stranu se žádostí o důkazní materiál z tiskové konference, z nějž prý musela vycházet při psaní protestní noty. Takový dotaz by jistě sovětské velvyslanectví nepřesvědčil, že vojenská kontrarozvědka má věci ve svých rukou.
Je zcela pravděpodobné, že na straně téměř všech zúčastněných nebyla z vlasteneckých i obecně lidských důvodů vůle dostat generála Prchlíka do vězení. Stíhání bývalého vysokého představitele armády bylo i pro sotva znormalizovanou vojenskou prokuraturu jistě choulostivou věcí. Prokurátor chtěl dokonce ještě v květnu 1970 trestní stíhání zastavit podle § 172/1c trestního řádu (není prokázáno, že skutek spáchal obviněný). To ale samozřejmě nebylo v té době již možné.
Dne 24. března 1971 Vyšší vojenský soud v Příbrami odsoudil Václava Prchlíka za vyzrazení vojenského tajemství na tři roky odnětí svobody. Po odvolání byl trest snížen na 22 měsíců odnětí svobody. Trest si celý odpykal v Plzni na Borech a poté mohl pracovat pod intenzivním dohledem Státní bezpečnosti jen v dělnickém povolání. Zemřel 16. března 1983 v Praze ve věku jen šedesáti let.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
