Paralely vojenské intervence v Československu roku 1968 a vojenského vpádu na Ukrajinu v loňském roce lze hledat i v mediální oblasti. Již před pětapadesáti lety bylo působení médií považováno za důležitý nástroj ovlivňování situace. Velkou pozornost věnovali v jinak nezúčastněném svobodném světě využití rozhlasového vysílání.
Pokrytí situace zahraničními médii bylo orientováno dvěma směry. To, co se dotýkalo přímo československého občana, bylo vysílání v češtině a slovenštině určené pro Československo. Prokazatelně nastal rozmach většiny zahraničních programů tohoto typu. Až na Rádio Svobodná Evropa šlo o vysílání státní nebo na vysílající stát napojená, která prezentovala přímo či nepřímo politické postoje reprezentací své země a obecné mínění o situaci.
Druhým cílem, který zahraniční média sledovala, byla veřejnost v zemi, odkud stanice vysílala, a také světová veřejnost. Ta měla být informována, případně přesvědčována o aspektech týkajících se okupace. Tehdejší mediální pokrytí bylo ve srovnání se současnou situací a technickými možnostmi limitované. Ve spektru mediálních nástrojů konce šedesátých let hrál významnou roli rozhlas. Dokládá to i rozvoj rozhlasového vysílání v řadě zemí v roce 1968.
Zajímavá reflexe působení západního rozhlasu se objevila ve vysílání Svobodné Evropy 5. září 1968. Redaktor Jiří Zahradník, pravým jménem Jiří Kovtun, komentoval některé dopisy posluchačů, které tehdy došly do Mnichova. Posluchači se podivovali nad tím, že hlasatelé neprojevovali při líčení tragických událostí okupace Československa ve vysílání citové pohnutí, že neprojevovali svoji účast s tragickým osudem občanů Československa. Byli prý příliš objektivní, příliš chladní. Kovtun přiznal, že si ve Svobodné Evropě uložili záměrně úkol být zdrženliví a zodpovědní ve své práci. Snažili se dívat dál, hledat východiska, vědomi si skutečnosti, že historie národa několika pohnutými dny nekončí. Chápali celou šíři své odpovědnosti a také jim scházely všechny potřebné informace. A snažili se vidět dál, promítat do budoucnosti hodnoty občanského a národního postoje.
Uvedený příklad reflexe práce Svobodné Evropy dokládá obecnou tendenci zahraničního vysílání ze svobodného světa. Toto vysílání bylo informativní a nevyzývavé. Rozhodně je nelze označovat za podněcování k odporu nebo k nepředloženým a riskantním činům. V RFE z Mnichova záměrně neodvysílávali v Československu zaznamenaná občasná volání po aktivním odporu proti okupantům nebo návrhy na přijetí státní neutrality a na vystoupení země z Varšavské smlouvy. Především apelovali na klid. Všechny komentáře schvalovalo v RFE předem vedení stanice. Hodnotily se pečlivě i zprávy ze světa. Svobodná Evropa dokonce ani neinformovala o konkrétním pohybu okupačních vojsk po území Československa. Svobodná Evropa se zkrátka nechtěla dostat do situace, kdy by nesla odpovědnost za případné krveprolití nebo i politické škody, které by nepromyšlený a marný násilný odpor proti vojenské intervenci mohl způsobit.
Nešlo dokonce ani o rozhodnutí samotných redaktorů Svobodné Evropy. Hned 22. srpna 1968 se setkal zástupce náměstka ředitele CIA pro plánování Cord Meyer se zástupcem podtajemníka State Department USA (ministerstva zahraničí) Charlesem E. Bohlenem, aby se dohodli o praktické politice USA v době československé krize. Politické směrnice pro vysílání RFE byly opatrné. Informace z domácích svobodných stanic v Československu se měly přebírat jen stručně a s jasným upozorněním, že nejsou potvrzeny z jiného zdroje. Do zpravodajství bylo zakázáno přebírat výzvy k násilí nebo aktivnímu odporu. Tedy nejen nevyzývat k odporu, ale o takových výzvách ani neinformovat! Československá redakce RFE dokonce opakovala a zdůrazňovala výzvy ke klidu, vydávané různými funkcionáři v Československu jménem řady institucí a politických míst.
Vysílat pro sovětské vojáky?
Zajímavým opatřením vlády USA bylo rozhodnutí nasměrovat vysílače Rádia Svoboda (vysílajícího jinak pro SSSR) na území Československa s úmyslem oslovit tak sovětské vojáky okupačních jednotek. Bylo to ale opatření polovičaté: vysílat se měl jen pravidelný program Rádia Svoboda, nic konkrétně určeného vojákům. O rozhlasovém vysílaní pro sovětské vojáky uvažovali v září 1968 i britské BBC. Nakonec z plánu sešlo, protože politická kontrola a bezpečnostní dohled nad sovětskými vojáky by poslech BBC asi znemožnily.
Rozhlasová stanice Svobodná Evropa, respektive její výzkumné oddělení, zásobovaly centrální úřady USA monitoringem československých médií, čímž nepochybně přispívala k tvorbě politických rozhodnutí americké vládní reprezentace.
Depeše velvyslanectví USA v Praze 22. srpna 1968, adresovaná ministerstvu zahraničí USA ve Washingtonu, rovněž vyzývala k opatrnosti. Informovala o pobouření mládeže ze zpráv o sovětském zacházení s unesenými československými představiteli, o celkové netrpělivosti mládeže a nervozitě Sovětů. Podle velvyslance Beama bylo třeba mimořádné opatrnosti v informování o událostech v médiích. Mínil tím nepochybně vlastní média, tedy Rozhlasovou Stanici Svobodná Evropa (kopie depeše byla určena americkému konzulátu v Mnichově) a Hlas Ameriky. Velvyslanec upozorňoval, že cokoliv, co by mohlo být chápáno jako povzbuzování mládeže, by vytvořilo nátlak na zbývající stranické vedení k nějaké akci. Pokud by českoslovenští představitelé od akcí proti okupantům zrazovali, mohli by být podle Bohlena obviněni z nedostatku podpory občanů a situace by se jim vymkla z rukou. Velvyslanec doporučoval informovat rychle a uvádět zdroje zvláště tam, kde jsou zprávy neurčité.
Představitelé Spojených států Amerických se tedy zjevně nechtěli v žádném případě zaplést do nějaké nepříjemné situace. Vývoj událostí byl navíc rychlý a nepřehledný. Západní média se poučila z lekce, kterou dostala za příliš aktivní vysílání v době maďarského povstání v roce 1956. Tato zjevná opatrnost koresponduje i s postoji USA v dalších záležitostech týkajících se Československa. Současně je to negativní informace pro ty, kteří očekávali nějakou konkrétní mocenskou reakci Západu.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
