Ukrajinská zkušenost: Možné varianty vývoje hlavního bojového tanku v rámci moderní války
Hlavní bojový tank (Main Battle Tank – MBT) jako symbol pozemních sil 20. století se v 21. století dostal pod palbu nejen doslovnou, ale i konceptuální. Válka na Ukrajině přinesla nejen ohromné ztráty obrněné techniky, ale i hluboké pochybnosti o udržitelnosti tradičního tankového konceptu.
Záběry zničených ruských tanků T-72, T-80 a T-90, jejichž posádky často neměly šanci uniknout, obletěly svět a oživily diskuse o „smrti tanku“ jako rozhodujícím bojovém prostředku moderního bojiště. Přestože tank nebyl odepsán „poprvé“ (viz. první válka v Čečensku), právě konflikt na Ukrajině přináší nové a přesvědčivé důvody k radikálnímu přehodnocení toho, co má moderní tank vlastně představovat. Namísto opuštění tanku jako třídy se ukazuje nutnost jeho zásadní transformace – v oblasti výzbroje, ochrany, taktiky i role v digitálně propojeném multidoménovém bojišti.
Zkušenosti z Ukrajiny: Smrt tanku, nebo smrt starého paradigmatu?
Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 postavila tank opět do středu bojových operací – a zároveň pod bezprecedentní palbu. Od začátku konfliktu bylo vizuálně potvrzeno zničení více než 4 000 ruských tanků. Většina z nich padla za oběť protitankovým střelám typu Javelin, NLAW nebo ukrajinským sebevražedným dronům. Tanky a další obrněná vozidla nasazená bez dostatečného pěchotního doprovodu, bez pokrytí dronového průzkumu, se na začátku války stávaly snadným cílem pro ukrajinské oddíly vyzbrojené protitankovými střelami. Později se noční můrou pro tanky staly kamikaze drony nebo malé UAV shazující protitankové granáty.
Ukázalo se také, že zejména ruská tanková škola trpí vážnými konstrukčními nedostatky. Ruské tanky s nabíjecím automatem, kde je munice uložena v prstenci věže, explodovaly často s fatálním efektem odmrštění celé věže a okamžité smrti posádky. Nedostatečná koordinace s dalšími složkami (zejména PVO krátkého dosahu a UAV průzkumu) vedla k situacím, kdy se tanky pohybovaly v prostoru, který ukrajinští obránci proměnili v zónu smrti. To vše neznamená, že tank jako zbraňový systém skončil. Ukrajinská armáda sama nasazuje tanky – nezřídka západní provenience. Z pohledu efektivity čelící hrozbám ukrajinského bojiště lze západní konstrukce rozdělit na dvě skupiny. První jsou konstrukce, které jsou již pro současné bojiště značně nevhodné. Týká se to zejména Leopardů 1, které jsou velmi zranitelné nejen ze strany protitankových střel, tanků protivníka, ale i velmi levných dronů. Druhou skupinou jsou stroje, které se poměrně osvědčily a prokázaly potenciál i v budoucnu zastávat roli MBT (v současném slova smyslu). Ale zároveň se ukazuje, že tank už nemůže být samostatným „králem bojiště“. V moderní válce přežije jen tehdy, pokud je součástí širšího a propojeného ekosystému bojových prostředků.
Tank 2.0: Hybridní koncept jako odpověď na nové hrozby
Jedním z nejambicióznějších pokusů redefinovat tankovou třídu je ruský koncept „Tank 2.0“, jehož zárodkem je vozidlo BMPT „Terminátor“. Nejde o klasický MBT, ale o všestranný těžký bojový prostředek, navržený k ničení zejména lehkých cílů, pěchoty a v krajním případě i MBT protivníka (za pomocí PTŘS). Namísto jedné hlavní zbraně je vybaven kombinací rychlopalných děl, kulometů, automatických granátometů a řízených střel, přičemž by pravděpodobně využíval těžký tankový podvozek. Tank 2.0 reprezentuje odklon od tradičního paradigmatu „vysoké ráže“ pro tankové souboje, místo toho nabízí vozidlo, které bude na bojišti schopno fungovat s co největší samostatností. S informací, že Rusové nad podobným konceptem uvažují, přišel v roce 2016 Ruslan Puchov, ředitel moskevského centra CAST (Centre for the Analysis of Strategies and Technologies). Ačkoliv představa o tom, že by Rusové měli v současné situaci, kdy vedou opotřebovávací válku na Ukrajině, ještě prostředky na vývoj takového koncepčně „futuristického tanku“, je poměrně úsměvná. Ovšem samotná myšlenka hybridu mezi MBT a BVP střední či těžké kategorie by mohla najít uplatnění v jiných částech světa – např. v Izraeli.
Evropský MGCS a ruské opuštění Armaty
V evropském prostředí se diskuse o budoucnosti MBT promítla do projektu Main Ground Combat System (MGCS), společného německo-francouzského programu na vývoj tanku nové generace. Projekt by měl nejdříve kolem roku 2040 nahradit obrněnce Leopard 2 (respektive budoucí MBT Leopard 3) a Leclerc, přičemž se od počátku nejedná pouze o nový tank. MGCS má být modulární platformou, kde hlavní MBT bude propojen s bezosádkovými vozidly, drony, senzory a systémem sdílení dat. Důraz je kladen na digitalizaci, vysokou míru automatizace, otevřenou architekturu a adaptabilitu pro různé formy bojiště – od konvenčního střetu až po asymetrické konflikty. Hlavní výzvou MGCS zůstává interoperabilita – a otázka, zda Evropa dokáže vyvinout zbraňový systém, který nebude zastaralý dřív, než vstoupí do služby. Ukrajina totiž ukazuje, že vývoj zbraní už neprobíhá lineárně, ale v prostředí velmi rychlé adaptace – což zvýhodňuje modulární, upgradovatelné platformy před těžkopádnými projekty. Je důležité také zmínit konkurenční projekt, německý KF51 Panther. Západní myšlení v případě tanku se tedy příliš nemění. Dle současných projektů se dá říci, že i nadále to budou především drahá, dobře pancéřovaná vozidla s důrazem na přežití posádky v případě zásahu.
MGCS se tak do jisté míry stává odvážnějším koncepčním souputníkem ruské Armaty v kontextu těžké modulární platformy. Paradoxně Rusové od těchto plánů (pravděpodobně hlavně díky zkušenostem z Ukrajiny) ustupují. Dá se předpokládat, že ruská tanková škola se ani v následujících desetiletích příliš nezmění, a to zejména z finančních důvodů. Pořízení několika tisíc nových Armat nebo tanků podobné koncepce je mimo realitu ruské ekonomiky. Místo toho budeme pravděpodobně svědky další hloubkové modernizace „téčkové“ konstrukce v rámci filozofie, že v množství je síla. Rusové se pravděpodobně zaměří na ochranu tanků proti dronům a zranitelná místa tanku, zejména stropní pancíř věže a bezpečnější uložení munice. To, co budou mít pravděpodobně obě tankové školy (západní i ruská) společné (mimo řešení dronového nebezpečí a APS), bude zvyšování ráže hlavní zbraně. V případě západních tanků můžeme očekávat ráže 130 nebo 140 mm. U ruských strojů by se v budoucnu mohly objevit ráže až 152 mm.
UAV tank a autonomní vozidla
Jedním z nejradikálnějších směrů vývoje MBT je koncept UAV tanku – stroje, který je řízen na dálku, případně se orientuje autonomně pomocí umělé inteligence. Tento směr má řadu výhod: umožňuje snížení siluety, protože není potřeba prostor pro posádku a není ji třeba chránit, snižuje riziko ztrát na životech, a umožňuje nasadit vozidla i v prostředí s vysokým rizikem biologických nebo jaderných hrozeb. Na Ukrajině byly testovány i improvizované verze – například dálkově ovládané tanky s výbušninami, používané jako „pozemní UAV kamikadze“. Nevýhodou tohoto směru je zatím nízká autonomie, vysoké nároky na datové propojení a možnost narušení komunikace. Přesto směr vývoje ukazuje, že budoucí MBT nebude nutně řízený člověkem – nebo alespoň nebude člověk uvnitř. S poměrně zajímavým konceptem přišla v roce 2018 Čínská lidová osvobozenecká armáda, kdy začala experimentovat se zastaralými tanky Type 59, předělané na pozemní drony. Zmíněná tanková konstrukce je již zejména z pohledu ochrany posádky beznadějně zastaralá, nicméně disponuje 100mm kanónem, což je nezanedbatelná palebná síla, využitelná i na soudobém bojišti pro plnění podpůrných úkolů. Právě čínský přístup může být jednou z nejlepších možností pro země disponující množstvím zastaralé tankové, ale i obrněné techniky obecně.
Zdroj: popularmechanics.com, defensemagazine.com, nationalinterest.org
