Vasyl Zvarych: Rusko nám dluží 350 miliard dolarů za svou agresi
Česká republika od začátku ruské agrese stojí pevně na straně Ukrajiny – nejen politicky a vojensky, ale i humanitárně. Zároveň jsme, podobně jako ostatní státy, které pomáhají, vystavováni útokům ruské propagandy. V rozhovoru se zplnomocněným ukrajinským velvyslancem Vasylem Zvarychem jsme mluvili o konkrétní pomoci, kterou Česko poskytuje, o aktuální situaci na frontě i o tom, jak se daří Ukrajincům, kteří v naší zemi našli nový domov.
Video: Rozhovor s ukrajinským velvyslancem Vasylem Zvarychem / CZ DEFENCE
Pane velvyslanče, kolik toho podle vás česká veřejnost skutečně ví o válce na Ukrajině?
Domnívám se, že česká veřejnost je velmi dobře informovaná o dění na Ukrajině, a to díky práci médií, novinářů, dobrovolníků, kteří často jezdí na Ukrajinu a vidí, co se tam skutečně děje, a také díky politikům, kteří Ukrajinu navštěvují. Je velmi pozitivní, že česká veřejnost projevuje zvýšený zájem o situaci na Ukrajině. Vidíme, že podle nedávných sociologických průzkumů tento zájem od začátku roku narůstá. Je nesmírně důležité znát skutečný obraz ruské agrese vůči Ukrajině, aby se lidé nestali obětí ruské propagandy. Víme totiž, jak brutálně tato propaganda funguje a jak využívá každé příležitosti k šíření rozdělení, včetně české společnosti. Proto je velmi důležité být nejen informovaný, ale zároveň zůstat i nadále angažovaný. Lhostejnost je totiž tím nejhorším zlem, které může existovat. Česká společnost však není lhostejná, což úzce souvisí s historickou zkušeností samotného českého národa, který ví, co znamená žít pod sovětskou okupací, který viděl ruské tanky ve svých ulicích, a který zná pojem mnichovské zrady z roku 1938. Právě tato angažovanost a schopnost rozpoznat nebezpečí totality je silnou stránkou českého národa – a za to jsme nesmírně vděční.
Zmínil jste propagandu. Jste schopen uvést nějaké příklady ruské propagandy u nás?
Například velmi častý argument, který slýcháme, je ten, že všechny problémy, které dnes česká společnost má, jsou způsobeny Ukrajinou. Ale skutečná otázka nezní tak, že by Ukrajina – tím, že se brání – způsobovala problémy české společnosti. Problém je v tom, že Rusko napadlo Ukrajinu, a Ukrajina má plné právo – v souladu s Chartou OSN – se bránit všemi dostupnými prostředky.
A co víc – kdyby náhle Ukrajina tuto válku prohrála a Rusko by se přiblížilo k hranicím České republiky, český národ by čelil mnohem větším hrozbám a zároveň by musel vynakládat mnohem vyšší prostředky, včetně těch na obranu. Druhý výrazný příklad, kde podle nás funguje ruská propaganda, je rozšířený narativ, že české úřady dnes pomáhají více Ukrajincům než vlastním občanům. To je naprostý nesmysl, protože veškeré statistiky říkají pravý opak. Přítomnost stovek tisíc Ukrajinců v České republice není zátěží pro český rozpočet – naopak. Ukrajinci zde pracují, odvádějí daně a tím přispívají nejen do státního rozpočtu, ale také například na sociální dávky či důchodovou reformu, z čehož mají prospěch i čeští občané. To jsou tedy velmi názorné příklady manipulativních tvrzení, která jsou – přímo či nepřímo – šířena Ruskou federací, aby prostřednictvím různých metod zasévala rozpory a nedůvěru v české společnosti.
Jaké jsou hlavní výzvy, kterým Ukrajina v současnosti čelí v rámci ruské agrese?
Vidíte sami, že bohužel cíle Vladimira Putina se nezměnily – stále usiluje o zničení Ukrajiny jako samostatného státu. Co je ještě závažnější, snaží se oživit Sovětský svaz ve své podstatě, se všemi jeho sférami vlivu. A tyto sféry vlivu nikdo ani neskrývá. Vidíme, že zahrnují nejen Ukrajinu, ale částečně i Českou republiku a další země bývalého takzvaného Varšavského paktu. To je dnes náš hlavní problém a výzva – jak tomuto tlaku účinně čelit. V poslední době vidíme nárůst leteckých útoků na různé objekty ukrajinské infrastruktury, včetně obytných domů. Umírají nevinní civilisté. To znamená, že Rusko vědomě terorizuje ukrajinské obyvatelstvo, aby vyvolalo paniku, nespokojenost s kroky vlády a podobně. Proto je pro nás v první řadě klíčové udělat všechno pro ochranu ukrajinského nebe. Potřebujeme podporu v oblasti protivzdušné obrany, a to jak prostředky, tak systémy. Druhou zásadní výzvou je pro nás zvýšení tlaku na Ruskou federaci – zejména prostřednictvím sankcí a politické izolace. Rusko musí pocítit reálnou cenu války, kterou rozpoutalo proti Ukrajině. To je pro nás také komplikace, protože vidíme, jak se protahuje schvalování 18. balíčku sankcí v rámci Evropské unie. Sledujeme to s obavami, ale věříme, že nakonec zvítězí zdravý rozum. Protože Rusko se samo nezastaví – musíme ho zastavit společnými silami, včetně tlaku prostřednictvím sankcí.
Jste sice diplomat, ale zeptám se vás na váš osobní názor na ukrajinskou vojenskou strategii. A také, jestli doba, po kterou se prodlužuje tato válka, s sebou přinese nějaké změny v systému válčení?
Je zřejmé, že došlo ke změnám a již nyní vidíme, že současná vojenská strategie je přizpůsobena aktuální realitě. Opravdu, zatímco dříve jsme byli svědky větší mobility, dynamiky, rychlých a rozsáhlých ofenziv, dnes se vše odehrává v rámci pozičního boje. Důležitým prvkem vojenské strategie Ukrajiny je maximální likvidace zdrojové základny Ruské federace, která jí umožňuje pokračovat ve vedení války a v zabíjení našich občanů. Z tohoto důvodu je dnes celá armáda i politické a vojenské vedení Ukrajiny zaměřeno na ničení logistických a velitelských center a veškerých infrastrukturních cest, které umožňují zásobování ruské armády potřebným vybavením. Chápeme, že pouze zničením této zdrojové základny připravíme Rusko o možnost provádět rozsáhlejší ofenzivy na další části ukrajinského území. Druhým důležitým aspektem ukrajinské vojenské strategie je důraz na vysoce technologické směry boje. To znamená radioelektronický boj, využívání možností umělé inteligence, synchronizaci našich zpravodajských kapacit se zpravodajskými systémy západních zemí a podobně. Hlavní důraz tedy klademe na technologicky pokročilé oblasti. Dobře si uvědomujeme, že Rusko bohužel převyšuje Ukrajinu v počtu lidí i vojenské techniky, ale nepřevyšuje nás v kvalitě. Proto je klíčovým prvkem naší vojenské strategie také důraz na kvalitu, technologie a maximální omezení a ničení zdrojové základny nepřítele.
Nicméně charakter té války na Ukrajině se v průběhu let změnil. V letošním roce probíhá trošku jinak než v předchozích letech. Dokonce někteří odborníci hovoří o zákopové válce, skoro jako tomu bylo za první světové války. Jaký je další očekávaný vývoj?
Skutečně mají pravdu ti, kdo říkají, že způsob vedení války se změnil. Dnes má válka hybridní charakter. Částečně se vracíme k době první světové války, pokud jde o budování fortifikačních staveb, betonových opevnění a rozsáhlé sítě zákopů. Na druhou stranu, právě tato hybridní forma války spočívá v mnohem větším využití moderních technologií. V současnosti souboje dronů postupně začínají vytlačovat klasické dělostřelecké boje. Sledujeme, že obrovské množství zdrojů je investováno právě do těchto moderních technologií. A zde bych chtěl říci, že Ukrajina v této oblasti dosáhla výrazného pokroku. Máme kvalitní domácí výrobu moderních dronů, včetně dronů s dlouhým dosahem. Díky nim dokážeme zasahovat klíčové infrastrukturní cíle ruské armády, a v tom budeme pokračovat. Současný způsob vedení války je tedy skutečně zákopový, protože nevidíme zásadní průlomy nebo rozsáhlé ofenzivy ze strany ruské armády. Válka se vede ne o kilometry, ale o každý jednotlivý metr, a každý tento metr stojí Rusko obrovské ztráty. To, že Ukrajina široce využívá drony, je zásadní novinkou oproti dřívějším konfliktům. A vidíme, jak efektivní tento způsob boje je. Zároveň je elektronický boj velmi důležitou oblastí, stejně jako využití umělé inteligence, která dnes hraje velmi aktivní roli na bojišti.
Ukrajina je velká země. Lze nějak popsat vnímání této války na západě a na východě Ukrajiny?
Ukrajina je dnes ve válce jako jeden celek. Vidíte sami – například jen před několika dny ruské drony a rakety zasáhly Černivci, což je jedna z nejzápadnějších částí země. Zahynuli tam dva civilisté. To znamená, že pocit války je přítomný na celé Ukrajině, bez ohledu na region. Navíc si musíme uvědomit, že šest milionů vnitřně vysídlených Ukrajinců dnes žije na západě, ve střední části země či na jihu. Jsou to lidé, kteří ztratili své domovy, jejichž obydlí byla zničena. S sebou si však přenesli i své emoce a bolest, takže i tyto oblasti dnes žijí válkou. Celá Ukrajina žije nadějí na vítězství. My všichni velmi toužíme po tom, aby vítězství přišlo co nejdříve – a každý Ukrajinec cítí svou odpovědnost v tomto boji. Proto nevnímám rozdíl mezi východem a západem Ukrajiny ve vnímání války – všichni chceme mír. Ale spravedlivý mír, ne mír za každou cenu. Protože chceme, aby naše budoucí generace nemusely umírat za svobodu a nezávislost Ukrajiny tak, jak dnes umírají naši současní hrdinové.
Jak hodnotíte pomoc, kterou Ukrajině poskytuje Česká republika, ať už v rovině vojenské, politické nebo humanitární?
To, co dělá Česká republika, je obrovským příkladem pro mnoho zemí světa. A neomezoval bych to jen na Evropu. Je to skutečně mimořádná pomocná ruka podaná Ukrajině – a jsme za ni nesmírně vděční. Tato pomoc přitom neprobíhá jen na úrovni státní moci, ale také skrze mnoho nevládních organizací. Vidíme, jak silně je česká společnost motivovaná pomáhat Ukrajině i nadále. Na druhou stranu si uvědomuji, že slovo „pomoc“ u některých skupin české společnosti či politiků může vyvolávat rozporuplné reakce. Proto chci zdůraznit, že česká pomoc Ukrajině není charita, není to almužna. Je to investice – a to i do vlastní bezpečnosti českého národa. Čím déle se nám podaří zadržet Rusko co nejdále od hranic České republiky, tím více času bude mít vaše země na to, aby posílila svou obranu, modernizovala armádu a připravila se na nové výzvy. Nejde jen o konvenční válku – mluvíme i o hybridních hrozbách, sabotážích, diverzních činnostech, které už nyní v České republice probíhají. Všichni jste jistě četli poslední výroční zprávu BIS, kde se jasně říká, že ruský nepřítel je už tady a že už tady škodí. Musíme být opravdu obezřetní a připraveni podle zásady: „Chceš-li mír, připrav se na válku.“ A právě tento časový prostor České republice zajišťuje ukrajinský voják, který vlastním životem zadržuje nepřítele. A to by si měli všichni v Česku uvědomit – že to není pomoc ve smyslu, že „něco dáváme ze svého“, ale je to oboustranně výhodné partnerství. Pomoc v podobě dodávek zbraní – to přece není zdarma. Česká muniční iniciativa, za kterou jsme velmi vděční, je nejen pomoc Ukrajině, ale také podpora českých výrobců, českého obranného průmyslu, českých pracovních míst, daní a sociálního systému. Vše je propojené. Díky tomu, že Česká republika včas dodala Ukrajině zbraně, získala zároveň prostor modernizovat vlastní armádu díky kompenzacím z Evropské unie. Nemluvě o nástroji Ukraine Facility, z něhož ČR také čerpá prostředky, včetně těch pocházejících ze zmrazených aktiv Ruské federace. Tyto peníze může Česko využít k nákupu další munice – a ta se opět vyrábí v České republice, takže peníze zůstávají doma. Proto je důležité rozlišovat mezi pomocí a partnerstvím. To, co dnes probíhá mezi Českem a Ukrajinou, není jednostranná pomoc – je to spolupráce na základě vzájemných výhod. A i obyčejný Ukrajinec, který zde našel práci, často pracuje pod svou kvalifikací, ale pracuje motivovaně a s nasazením. Svojí prací přispívá do českého rozpočtu, na trh s bydlením, do zaměstnanosti, do zdravotnictví i sociálního systému. Takže i přítomnost Ukrajinců v Česku není dobročinnost, ale vytvoření příležitosti, kterou Ukrajinci umějí proměnit ve prospěch nejen svůj, ale i země, ve které žijí a pracují.
A je nějaké odvětví nebo směr, kde bychom mohli ještě významněji pomoci?
Velmi naléhavě potřebujeme co nejrychleji získávat potřebnou munici. A právě v této oblasti Česká republika skutečně ukazuje výsledky. Za uplynulý rok jsme díky vedoucí roli Česka obdrželi 1,5 milionu kusů dělostřelecké munice velkých ráží – a to nejen ráže 155 mm, ale také 122 mm, menší ráže a dokonce i větší, například 203 mm. Letos očekáváme ještě větší objem – 1,8 milionu kusů munice. To nejdůležitější ale nejsou jen čísla, nejdůležitější je tempo dodávek. Každý ukrajinský voják potřebuje mít jistotu a záruku, že munice dorazí včas. Protože opožděné dodávky – byť jen o krátký čas – bohužel často znamenají ztráty na životech našich vojáků. Z tohoto důvodu bychom chtěli požádat nejen Českou republiku, ale i všechny naše partnery, aby vyvinuli maximální úsilí k co nejrychlejšímu dodávání munice Ukrajině. Druhý klíčový bod – to je posílení systému protivzdušné obrany. Chápeme, že Česká republika nedisponuje systémy Patriot, ale má jiné schopnosti a možnosti, jak pomoci posílit naši protivzdušnou bezpečnost. A právě v tomto směru může Česko sehrát důležitou roli, včetně spolupráce v rámci mezinárodní koalice. Třetí oblast, kde bych chtěl nejprve poděkovat a zároveň vyzvat k rozšíření spolupráce, je výcvik našich vojáků. Děkuji za nedávné rozhodnutí české vlády umožnit výcvik ukrajinských pilotů na cvičných letounech L-39 zde v České republice. Je to velmi důležitý krok. Naši prezidenti se zároveň dohodli na tom, že v Česku bude v budoucnu zřízeno výcvikové centrum pro piloty F-16. Víme, že Česká republika má potřebnou a rozvinutou infrastrukturu pro takový projekt. A doufáme, že se tento výcvikový areál podaří zřídit co nejdříve. Plně si uvědomujeme, jak důležitá je rychlost a dynamika tohoto procesu – protože právě tempo rozhoduje o životech.
Mají lidé na Ukrajině šanci vnímat, že ta pomoc přichází z Česka? Respektive, jaký mají vůbec vztah k české pomoci?
Skvělý. Víte, jedním z pozitivních dopadů této pomoci je vysoká míra sympatií ukrajinské společnosti vůči občanům České republiky. A vždy, když Ukrajinci slyší, že jste Čech, věřte, že se setkáte s maximální vřelostí a uznáním. Bylo i mnoho příkladů – někdy až úsměvných – kdy například v supermarketu Ukrajinec odmítl přijmout platbu poté, co zjistil, že je to Čech, a jako projev vděčnosti řekl: „Ne, ne, tohle prosím neplaťte, to je od nás pro vás.“
Jakou roli v rámci konfliktu na Ukrajině hraje NATO – podporuje podle vás Aliance Ukrajinu dostatečně?
Je důležité si uvědomit, že NATO jako organizace přímo nedodává Ukrajině zbraně. Zbraně poskytují členské státy Aliance individuálně. Nicméně NATO plní důležitou koordinační, logistickou a informační roli, a této podpory si velmi vážíme – nemluvě o určitých finančních aspektech, ale také o výcviku našich vojáků podle standardů NATO. Dnes přebíráme všechny standardy NATO do systému přípravy našich ozbrojených sil, což je pro nás mimořádně důležité. NATO tedy skutečně hraje důležitou roli. Zároveň ale musíme jasně rozlišovat, protože ruská propaganda šíří mezi svými občany narativ, že Putin a Rusko vedou válku s NATO. To není pravda, protože NATO není stranou konfliktu a neposkytuje Ukrajině zbraně přímo. Ale logistická, podpůrná a další forma pomoci od Aliance je pro naše vojáky velmi cenná, a proto jsme za ni opravdu vděční. Věříme také, že budeme schopni tuto podporu oplatit tím, že se v budoucnu staneme plnoprávným členem Aliance, kam Ukrajina směřuje a kam nepochybně vstoupí. Ukrajinská armáda je dnes nejvíce připravenou armádou podle standardů NATO, ale zároveň také nejzkušenější armádou v oblasti vedení skutečných bojových operací. A věřím, že to bude přínosem pro celou transatlantickou bezpečnostní architekturu, pro celé NATO – nemluvě o dalších potenciálních příležitostech pro rozvoj podnikání, inovací a spolupráce, které budou významné i pro naše partnery v rámci Aliance.
Jak jsme již v našem rozhovoru zmínili, na ukrajinském bojišti se objevují kromě tradičních zbraní také zcela nové technologie. Jak se podle vás daří Ukrajině technologický vývoj efektivně využívat pro svoji obranu?
Myslím si, že zde Ukrajina ukazuje celému světu velmi dobrý příklad, jak může země v podmínkách války efektivně využívat své zdroje a klást větší důraz na kvalitu a technologický rozvoj, než pouze na živou sílu. Děláme vše pro to, abychom chránili životy našich vojáků – a to včetně širšího využití moderních technologií, dronů, systémů radioelektronického boje, umělé inteligence, zpravodajských dat, satelitní komunikace a mnoha dalších prostředků. Všechny tyto nástroje jsou pro nás klíčové. Pokud jde o výrobu dronů – Ukrajina je dnes schopna vyrábět prakticky stejné množství jako Rusko, přičemž spotřebovává méně zdrojů. Je však zásadní, aby do této sféry přicházely investice – zejména do vývoje moderních obranných technologií. Máme potenciál lokalizovat výrobu přímo na území Ukrajiny, čímž snížíme náklady například na logistiku. Jsme zcela otevřeni mezinárodní spolupráci. Máme funkční investiční program s názvem „Zbrojerij“, který je zaměřen na zapojení zahraničního kapitálu do rozvoje ukrajinského obranného průmyslu. Tento nástroj již aktivně využívá Dánsko, další země Evropské unie, a také partneři mimo EU. Domnívám se, že právě zde Ukrajina vykazuje velmi pozitivní trend – a dnes je jedním z technologicky nejvyspělejších států světa v oblasti obrany.
Pojďme k politice. Jak intenzivní je podle vás snaha Ukrajiny o začlenění do struktur EU a NATO?
To je naše vědomá volba, od které nikdy neustoupíme. Je to právě to, za co Ukrajina bojuje a prolévá krev – za naši budoucnost v Evropské unii a v NATO. Je to náš směr, vědomé rozhodnutí zcela se odpoutat od tak zvaného „ruského světa“ a sovětské minulosti. Vidíme naši budoucnost v Evropské unii a jsme připraveni projít tímto procesem velmi rychle. Už jsme úspěšně dokončili proces screeningu, jsme připraveni otevírat vyjednávací kapitoly (klastry) v rámci přístupového procesu do EU. Bohužel, existují některé země, které blokují plnohodnotné zahájení jednání, ale věřím, že je to pouze otázka času. Všichni si musí uvědomit, že členství Ukrajiny v EU bude přínosem – nikoli zátěží. Jsme maximálně otevření spolupráci a máme obrovský potenciál ji rozvíjet – včetně oblastí jako je zemědělství, informační technologie, infrastruktura, logistika, a samozřejmě také obranný průmysl, kde se Ukrajina rychle stává jedním z lídrů.
Jak vnímáte sociální a ekonomickou situaci Ukrajinců u nás v České republice a i v dalších státech EU?
Dnes žije v České republice přibližně 380 tisíc Ukrajinců, kteří získali status dočasné ochrany. To je velké číslo a Česká republika je zemí s nejvyšším počtem Ukrajinců na obyvatele v celé Evropě. Je to velmi významná pomoc a jsme nesmírně vděční za to, že česká vláda a občané otevřeli svá srdce a své domovy pro Ukrajince, kteří tuto pomoc skutečně potřebovali. Ale zároveň je velmi důležité zdůraznit, že 70 % Ukrajinců v produktivním věku zde legálně pracuje, platí daně, odvádí sociální odvody, zdravotní pojištění – a tím vyjadřují svou vděčnost České republice. Nepřijeli sem, aby seděli se založenýma rukama a čerpali jen sociální dávky. Přijeli sem, aby získali nové dovednosti, pracovali a pomáhali svým českým přátelům a partnerům rozvíjet českou ekonomiku. Domnívám se, že úroveň integrace ukrajinské komunity je velmi vysoká a jsem za to vděčný – protože je to zásluha vlády, prezidenta i parlamentu České republiky. Ale především je to zásluha obyčejných Čechů, kteří pochopili, že Ukrajinci jsou tady součástí společnosti, a různými způsoby napomáhají tomu, aby se integrace ještě prohlubovala a zlepšovala.
Na druhou stranu není všechno tak růžové a Ukrajinci u nás čelí i problémům. Můžete tyto problémy blíže specifikovat?
Známe několik konkrétních výzev, kterým zde Ukrajinci čelí. Samozřejmě tyto výzvy nezastiňují všechen ten pozitivní přístup a podporu, kterou zde zažívají, ale přesto existují otázky, na kterých nyní spolupracujeme s našimi českými partnery ve vládě. Jednou z nich je rozšíření možností certifikačních center pro skládání zkoušky z českého jazyka na úrovni C1. To je velmi důležité, protože Ukrajinci jsou připraveni se učit češtinu. Mnozí ji už velmi dobře ovládají. Ale pro to, aby mohli získat zaměstnání v některých profesích – například jako učitelé ve školách – je podmínkou složení zkoušky na úrovni C1. Oni jsou na to připraveni, ale bohužel kapacity těchto certifikačních center jsou velmi omezené. Pokud by se podařilo rozšířit jejich kapacitu, byl by to obrovský přínos pro všechny. Druhá otázka, kterou jako velvyslanectví často řešíme, se týká možnosti používání titulu „MUDr.“ ukrajinskými lékaři. Současná česká legislativa to bohužel neumožňuje. Zároveň ale považujeme tuto situaci za jistou formu diskriminace – nejen vůči lékařům, ale i vůči českým pacientům. Pokud v nemocnici pracuje velmi kvalifikovaný ukrajinský lékař bez titulu „MUDr.“, často český pacient odmítne jeho péči, a to pouze kvůli absenci titulu – i když jiná alternativa neexistuje. Tak se pacient vědomě připravuje o potřebnou zdravotní péči a zároveň jsou lékaři omezováni v plném výkonu své profese. Právě proto nyní pracujeme na tom, aby ukrajinští lékaři, kteří prošli složitým procesem aprobačních zkoušek v Česku, získali možnost užívat titul „MUDr.“. Byl by to silný a pozitivní signál i pro české pacienty, kteří očekávají kvalitní zdravotní péči a chtějí důvěřovat odborníkům – bez ohledu na to, odkud pocházejí.
Ukrajinští vojáci si z bojiště bohužel kromě fyzických zranění odnášejí i psychická zranění, jako je např. posttraumatický stresový syndrom, což je nyní velké téma. Dlouhodobě psychicky trpí také civilní obyvatelé. Jak vnímáte tuto problematiku?
To je velmi vážný problém. Není tajemstvím, že zejména děti prožívají obtížné chvíle. Vidím to i na svých vlastních dětech. První dny války jsme strávili v Kyjevě a děti se probudily za zvuků výbuchů. Je to obrovský problém. Naše vláda si to plně uvědomuje. Prezident, vláda, státní instituce na tom pracují. Od roku 2022 na Ukrajině funguje Národní program duševního zdraví. Na úrovni ministerstva zdravotnictví se připravují různé programy. Vše je pod záštitou první dámy Ukrajiny Oleny Zelenské, která věnuje obrovské úsilí podpoře duševního zdraví Ukrajinců. Vyměňujeme si zkušenosti s našimi partnery, spolupracujeme se Světovou zdravotnickou organizací v této oblasti a spolupracujeme také s českými klinikami. V květnu byla podepsána memoranda mezi Ukrajinským centrem duševního zdraví a českým centrem. Je to tedy velký problém, ale pokud správně spojíme své úsilí a budeme stanovovat správné diagnózy, postupně ho překonáme. Není to však jednoduché a rozhodně to není záležitost jednoho dne. Je to velmi náročná a dlouhodobá práce, která musí zahrnovat jak ty, kteří v důsledku války utrpěli psychické trauma, tak i ty, kteří s nimi budou dále pracovat.
Jaká je podle vás role ukrajinské diaspory v zahraničí – přispívají k obnově a rozvoji Ukrajiny i během války?
To je významná síla. Víme, že ukrajinská diaspora čítá přibližně 20 milionů osob, což rozhodně není málo. Jde o silnou lobbistickou sílu v různých zemích světa. Provedli jsme strukturální reformu ministerstva zahraničních věcí a vytvořili jsme samostatný útvar – Odbor světového ukrajinství. Tím chceme znovu zdůraznit, jak velkou pozornost věnuje náš stát ukrajinské diaspoře. Zavádíme mechanismus mnohonásobného občanství. Dáváme možnost našim krajanům v zahraničí, kteří nikdy nebyli občany Ukrajiny, protože se narodili v jiné zemi a mají její občanství, získat ukrajinské občanství zjednodušeným postupem – aby ještě silněji pocítili sounáležitost a měli větší motivaci společně s námi usilovat o vítězství Ukrajiny. Ukrajinské diaspory si nesmírně vážíme, v rámci možností ji podporujeme, a zároveň očekáváme její pomoc – politickou, finanční i vzdělávací. Je to velmi důležitý rozměr, se kterým aktivně pracujeme.
Po skončení války bude na obnovu Ukrajiny potřeba mnoho lidí a úsilí, domníváte se, že se občané Ukrajiny spíše vrátí domů nebo budou svoji zemi podporovat ze zahraničí, například České republiky?
Všechno záleží na tom, nakolik my – tedy Ukrajina a celé mezinárodní společenství – dokážeme vytvořit odpovídající podmínky pro efektivní poválečnou obnovu Ukrajiny. A příležitostí k návratu bude nespočet. Viděli jsme, jak úspěšně proběhla Konference o obnově Ukrajiny v Římě (URC). Bylo podepsáno velké množství dohod a memorand v celkové hodnotě přes 11 miliard eur. To jsou obrovské investice a projekty, které budou krok za krokem obnovovat různé sektory na Ukrajině. Samozřejmě potřebujeme pracovní sílu a chytré hlavy. Investice do lidského kapitálu je jedním z klíčových směrů obnovy Ukrajiny. Jakmile tito chytří a schopní lidé – a takových Ukrajinců je po světě mnoho – pocítí, že se mohou na Ukrajině realizovat a být prospěšní své vlasti, jsem si jistý, že se vrátí. Protože to pro ně nebude jen otázka cti, ale také možnost skutečně naplnit vlastní potenciál. A doma se to, přes všechny těžkosti, přece jen dělá snáz. Budeme na tom pracovat.
Jak může mezinárodní společenství pomoci s rekonstrukcí Ukrajiny nejen ekonomicky, ale i společensky a institucionálně?
Mohu uvést velmi dobrý příklad – je to iniciativa prezidenta České republiky ohledně Marshallova plánu pro Ukrajinu, kterou prezident ČR Petr Pavel představil v Římě. Jedná se o 11 bodů, které mají pro Ukrajinu obrovský význam: koordinace této pomoci, její konsolidace, aby vše neprobíhalo chaoticky. To bude dodatečným stimulem pro Ukrajince, kteří díky této perspektivě budou činit rozhodnutí o návratu. Je to důležitý projekt. Ukrajinská vláda již má svou strategii obnovy. Chápeme, že obnova není jen o opravě nemocnic nebo škol. Má jít o hlubokou transformaci celé země. Dokonce i samotná obnova infrastruktury bude probíhat podle strategie „Built back better“ – tedy stavět znovu, ale lépe, v souladu se současnými standardy. Západní pomoc bude nezbytná, ale znovu připomínáme – nejde o charitu, ale o partnerství. Právě o tom svědčí desítky dohod podepsaných v Římě a budou následovat další. Velmi důrazně také žádáme mezinárodní společenství, aby přistoupilo rozhodněji k využití zmrazených ruských aktiv. Domníváme se, že máme právo využívat nejen výnosy z těchto aktiv, jak se to děje nyní, ale i samotná aktiva. Jde o částku ve výši 350 miliard dolarů, což jsou prostředky, které nám Rusko dluží za svou agresi. Máme právo je použít na obnovu toho, co Rusko zničilo. Ke splnění tohoto cíle je konsolidace mezinárodního společenství naprosto nezbytná.
