Vnímání a vztah české veřejnosti k obraně státu
Jeden z posledních průzkumů analytického ústavu STEM mapuje postoje české veřejnosti k obraně státu v kontextu dramatických změn bezpečnostního prostředí. Výsledky odhalují významné rozdíly ve vnímání hrozeb mezi experty a občany, strukturované demografické vzorce ochoty k obraně a klesající podporu zvyšování obranných výdajů. Tato zjištění mají klíčové implikace pro personální strategii ozbrojených sil, rozpočtové plánování i budoucí směřování NATO. Analýza dat poskytuje empirický základ pro přehodnocení tradičních přístupů k národní obraně v demokratických společnostech 21. století.
Průzkum STEM byl realizován v červnu 2025 na reprezentativním vzorku 1059 respondentů v období zásadních geopolitických změn. Ruská agrese proti Ukrajině fundamentálně předefinovala evropské bezpečnostní paradigma a vyústila v závazek členských zemí Aliance navýšit obranné výdaje až na pět procent hrubého domácího produktu. Pro Českou republiku to znamená více než zdvojnásobení současných obranných investic z přibližně 87 miliard na 280 miliard korun ročně.
Načasování šetření je strategicky významné – data byla sbírána po vyostření nejistoty ohledně americké obranné politiky, ale před plnou materializací dopadů nových aliančních závazků na českou společnost. Výsledky tak zachycují postoje v kritickém období změn, kdy se veřejné mínění ještě plně nevykrystalizovalo kolem nových bezpečnostních priorit.
Metodika průzkumu využila sérii postupných otázek mapujících různé formy možného zapojení občanů do obrany státu. Tento přístup poskytuje detailnější pohled než tradiční binární otázky o ochotě bránit vlast a umožňuje identifikovat konkrétní kapacity a preference populace pro různé obranné scénáře
Český případ má širší relevanci pro členy NATO ve střední a východní Evropě, kde historická zkušenost s autoritativními režimy vytváří specifické vzorce vztahu mezi občany a státními institucemi. Pochopení těchto postojů je klíčové pro formulování efektivních obranných strategií založených na reálných společenských kapacitách.
Obranná připravenost pohledem demografie
Průzkum odhalil, že 28 procent české dospělé populace by bylo ochotno aktivně se zapojit do obrany se zbraní v ruce v případě vojenského napadení území. Tato skupina vykazuje jasné demografické charakteristiky s důležitými strategickými implikacemi.
Genderová analýza ukazuje výrazné rozdíly: zatímco 42 procent mužů by se zapojilo do aktivní obrany, u žen je to pouze 15 procent. Tento rozdíl má přímé důsledky pro mobilizační plánování a strukturu ozbrojených sil. Při současném demografickém složení to znamená, že většina potenciálních „ochránců státu“ by pocházela z mužské populace, což vyžaduje specifické přístupy k náboru a výcviku.
Věková struktura potvrzuje očekávané trendy: ochota k aktivní obraně se zbraní v ruce klesá s věkem od 36 procent u generace 18-29 let na 23 procent u seniorů nad 60 let. Při projekci demografického vývoje České republiky, kde dochází k postupnému stárnutí populace, to znamená strukturální snižování mobilizační kapacity v následujících desetiletích.
Ze zbývajících 72 procent populace, kteří by se nezapojili do přímého boje, vyjádřilo 53 procent respondentů ochotu přispět v podpůrných rolích jako logistika, informační technologie nebo zdravotnictví. U těchto aktivit se demografické rozdíly významně vyrovnávají podle pohlaví a věku, ale objevuje se výrazný vzdělanostní gradient: vysokoškoláci vykazují 69procentní ochotu oproti 43 procentům u občanů s nižším vzděláním.
Nevyužitý potenciál občanské připravenosti
Významným zjištěním je zájem 14 procent populace o krátkodobé vojenské cvičení zaměřené na základní obranné dovednosti. U mladé generace (18-29 let) tento zájem dosahuje 25 procent, což představuje značnou nevyužitou kapacitu pro rozvoj systémů občanské obrany.
Analýza preferovaných dovedností odhaluje specifické priority občanů. Největší zájem vyvolává zdravověda a první pomoc následovaná správným chováním v krizových situacích. Naopak nejmenší zájem je o kybernetickou bezpečnost a používání střelných zbraní. Tyto preference mají klíčové implikace pro navržení vzdělávacích programů a alokaci zdrojů v rámci občanské preparace.
Současná neschopnost armády naplnit své náborové cíle kontrastuje s projeveným zájmem o krátkodobá cvičení. To naznačuje, že problém nespočívá v neochotě občanů zapojit se do obranných aktivit, ale v nesouladu mezi nabízenými formáty služby a skutečnými preferencemi populace.
Rozpory vnímání bezpečnostních hrozeb
Průzkum odhalil systematické rozdíly mezi expertním a veřejným vnímáním bezpečnostních hrozeb. Česká veřejnost považuje za největší nebezpečí islámský fundamentalismus (55 procent označuje jako „velmi velké nebezpečí“) a terorismus (54 procent). Následuje mezinárodní organizovaný zločin, zatímco obavy z nelegální migrace poklesly ze 74 procent v roce 2021 na 58 procent v roce 2025.
Při pohledu na pravděpodobné budoucí hrozby pokládá pětina občanů za nejreálnější vlnu nelegální migrace směřující do České republiky. Druhá nejčastější anticipovaná hrozba jsou dezinformace a manipulace (16 procent označuje jako primární riziko). Kybernetické útoky vnímá jako pravděpodobné 30 procent populace, ale častěji je řadí na druhotné pozice v hierarchii hrozeb.
Rozdíl je patrný i u vnímání vojenských hrozeb: rozšíření války na české území považuje za reálnou možnost pětina obyvatel, což je relativně nízké číslo vzhledem k probíhajícímu konfliktu na Ukrajině a expertním varováním před eskalací.
Demografická analýza vnímání hrozeb ukazuje, že obavy z islámského fundamentalismu, terorismu a migrace jsou častější u starších věkových kohort a občanů s nižším vzděláním. Naopak vysokoškoláci častěji považují za primární hrozbu dezinformace a manipulace.
Negativní trend v rámci financování obrany
Klíčovým zjištěním je pokles podpory zvýšených obranných výdajů mezi lednovým a červnovým měřením 2025. Současně vzrostl počet těch, kteří současné investice považují za přehnané nebo k tématu nemají žádný postoj. Tento trend se odehrává v období nejvyšších bezpečnostních rizik od konce studené války.
Analytik STEM Jiří Táborský identifikuje jako klíčový faktor zakořeněný postoj značné části českých občanů preferujících neutralitu a „nemíchání se do ničeho“. Tento postoj odráží hlubší kulturní vzorce ovlivňující vnímání mezinárodních závazků a kolektivní bezpečnosti.
Z perspektivy rozpočtové politiky vytváří tato situace kritické výzvy pro prosazování dramatického navýšení obranných výdajů požadovaného NATO. Absence veřejné podpory ohrožuje politickou udržitelnost dlouhodobých obranných projektů a může komplikovat plnění závazků vůči spojencům.
Demografická data z průzkumu vyžadují zásadní přehodnocení personální strategie českých ozbrojených sil. Tradiční model založený na rovnoměrném náboru napříč demografickými skupinami se ukazuje jako nerealistický vzhledem k prokázaným preferencím různých segmentů populace.
Genderové rozdíly v ochotě k aktivní obraně naznačují potřebu diferenciovaných přístupů k rekrutování a využití personálu. Vzhledem k vyrovnaným preferencím mužů a žen u podpůrných aktivit by se armáda měla více zaměřit na rozvoj těchto kapacit a vytváření kariérních drah, které reflektují skutečné zájmy různých demografických skupin.
Vzdělanostní gradient u podpůrných aktivit má kritické implikace pro technologicky náročné obranné systémy. Vysokoškoláci vykazují výrazně vyšší ochotu zapojit se do oblasti jako kybernetická obrana, což by mělo být reflektováno v cíleném náboru a incentivních systémech.
Systematické rozdíly mezi expertním a veřejným vnímáním hrozeb vyžadují fundamentální změnu v komunikační strategii bezpečnostní komunity. Místo jednostranné edukace veřejnosti o „správných“ hrozbách je třeba rozvíjet dialogické přístupy, které berou vážně občanské obavy.
Například kybernetická bezpečnost, kterou experti považují za kritickou, ale veřejnost za málo relevantní, by mohla být prezentována v kontextu ochrany před dezinformacemi, které občané vnímají jako významnou budoucí hrozbu. Podobně vojenské hrozby by mohly být komunikovány v kontextu jejich dopadů na oblasti, které občany zajímají více – ekonomickou stabilitu, migrační toky nebo vnitřní bezpečnost.
Česká zjištění mají širší implikace pro budoucnost Aliance jako paktu založeném na sdílení nákladů a odpovědnosti. Pokud se podobné trendy klesající podpory obranných výdajů objevují v dalších členských zemích, může to ohrozit základní principy kolektivní obrany.
Současně však vysoká ochota občanů zapojit se do různých forem obrany naznačuje potenciál pro alternativní modely bezpečnosti, které by méně spoléhaly na nákladné profesionální armády a více na připravenost celých společností. Severské země již experimentují s koncepty „total defence“ – zapojení do přípravy a obrany státu, které by mohly být adaptovány pro středoevropské podmínky.
Závěr
Data STEM poskytují empirický základ pro rozvoj hybridního modelu národní obrany, který by kombinoval profesionální jádro s rozsáhlými sítěmi občanské preparace. Prokázaný zájem čtvrtiny mladých lidí o krátkodobá vojenská cvičení vytváří příležitost pro systematický rozvoj tzv. citizen-soldier konceptů, kdy je civilistům poskytnut vojenský výcvik.
Takový model by mohl zahrnovat povinnou základní obrannou přípravu integrovanou do vzdělávacího systému, síť místních obranných center poskytujících pravidelná cvičení pro dobrovolníky a digitální platformy pro koordinaci občanské obrany v krizových situacích. Preferované dovednosti jako zdravověda a krizové řízení by tvořily základ těchto programů.
České zkušenosti naznačují potřebu fundamentální transformace NATO z aliance profesionálních armád na alianci připravených společností. Namísto výhradního soustředění na zvyšování obranných rozpočtů by aliance mohla rozvíjet standardy a programy pro tzv. citizen-based defense, které by využívaly prokázanou ochotu občanů zapojit se do obrany.
Tento přístup by mohl být politicky udržitelnější, protože by respektoval skutečné preference a kapacity národních populací, a současně nákladově efektivnější než tradiční modely založené na high-tech vojenských systémech.
Průzkumová data naznačují důležité trendy, které budou pravděpodobně ovlivňovat bezpečnostní politiku v následujících desetiletích. Demografické stárnutí bude postupně snižovat mobilizační kapacity, což vyžaduje proaktivní adaptaci obranných strategií.
Současně rostoucí vzdělanostní úroveň populace vytváří příležitosti pro sofistikovanější formy občanské obrany založené na technologických kompetencích spíše než fyzické síle. Tzv. digitální generace (generace narozená po digitální revoluci) vykazuje zájem o krátkodobá cvičení, což naznačuje možnost rozvoje nových formátů obranné preparace přizpůsobených jejich preferencím a životnímu stylu.
Česká republika má tak příležitost stát se laboratoří pro testování inovativních přístupů k národní obraně, které by mohly inspirovat další země NATO čelící podobným výzvám. Úspěšná implementace těchto konceptů by mohla poskytnout praktický model pro adaptaci demokratických společností na měnící se bezpečnostní prostředí 21. století.
Klíčem k úspěchu bude schopnost propojit prokázanou ochotu občanů převzít odpovědnost za obranu země s efektivními institucemi a programy, které dokážou tuto ochotu přetavit v reálné obranné kapacity. Data STEM pak pro tuto transformaci poskytují solidní empirický základ.
Zdroj: STEM, NATO.int, Ministerstvo obrany ČR
