Vrchní praporčík AČR Michal Gural: Musíme umět naslouchat a být víc empatičtí

Vrchní praporčík Armády České republiky štábní praporčík Michal Gural stojí na vrcholu takzvaného stříbrného sboru. V rozhovoru pro CZ DEFENCE popisuje, jakou roli dnes vrchní praporčíci v armádě hrají, proč je klíčová otevřená komunikace mezi velením a vojáky i proč podle něj mladá generace rozhodně není ztracená. Mluví také o modernizaci armády, motivaci vojáků zůstávat ve službě nebo o tom, proč je největší výzvou současnosti udržitelnost personálu.

Video: Vrchní praporčík AČR Michal Gural: Musíme umět naslouchat a být víc empatičtí / CZ DEFENCE

Když št. prap. Michal Gural vloni v létě přebíral funkci vrchního praporčíka Armády České republiky, stal se nejvýše postaveným představitelem praporčického sboru v české armádě. Sám však zdůrazňuje, že nejde jen o prestižní postavení nebo formální vrchol kariéry. Zásadní rozdíl oproti vrchním praporčíkům na nižších stupních velení podle něj spočívá především v přístupu k informacím a v odpovědnosti za jejich předávání. „Na tom pomyslném stromku jste někde v horních patrech, nebo dokonce v těch nejvyšších, co se armády týká, a máte informace takříkajíc z první ruky,“ vysvětluje Gural.

Rozhodování, zda do výběru na nejvyšší praporčickou funkci vůbec jít, přitom nebylo jednoduché. „Klidně bych mohl říct, že rozhodla manželka. Nebo že jsme se rozhodli spolu,“ říká vrchní praporčík AČR s úsměvem. Motivací podle něj rozhodně nebyly finance. „Finančně se to nijak výrazně neodlišuje. Rozhodla prestiž té pozice a to, že ve stříbrném sboru dosáhnete toho nejvyššího.“ Přestože je Gural dnes nejvýše postaveným vrchním praporčíkem AČR, připomíná, že i v této kariérní cestě existuje další meta: „Můžete směřovat ještě výš, například na pozici vrchního praporčíka sil NATO, tak jako toho dosáhl Luděk Kolesa.“

Nejčastější otázky, které v poslední době vrchní praporčík AČR dostává, se týkají jmenování nového náčelníka Generálního štábu AČR. V této souvislosti Gural zdůrazňuje, že jeho role je stabilní bez ohledu na personální změny na vrcholu armády: „Mám to hozené do kategorie, že je to jako s rodiči – ty si nevyberete. Zkrátka tam bude nějaký profesionál, generál, a vy budete sloužit dál vlasti.“

Podle Gurala je základní role vrchních praporčíků stále stejná, jako byla nastavena původně. „Od prvopočátku, kdy byl vrchním praporčíkem naší armády Luděk Kolesa, jsou základní kameny nastavené dobře. Dnešní doba je ale hektická a strašně rychlá. Musíte být flexibilní, umět naslouchat a vyhodnotit si situaci,“ vysvětluje vrchní praporčík AČR. Právě komunikaci označuje za jednu z nejdůležitějších součástí své práce. Vrchní praporčíci podle něj nejsou součástí klasického velitelského řetězce a nemají rozhodovací pravomoci. Fungují spíše jako prostředníci mezi veliteli a vojáky. „Velitel má rozhodovací pravomoc. Vy jste ten, kdo by měl tlumočit věci, být facilitátorem, který moderuje a snaží se říct své myšlenky. Ale vždycky rozhoduje velitel. Toho bychom si my, vrchní praporčíci, měli být sakra vědomi,“ zdůrazňuje Gural.

Role vrchního praporčíka je podle něj založena především na schopnosti znát prostředí jednotky a současně chápat záměr velitele. „Velitel by měl mít nějakou vizi a my jsme ti, kteří by mu měli pomáhat ji naplňovat, protože známe prostředky i lidi. Ideální je nabídnout několik cest, jak daného cíle dosáhnout, a velitel pak rozhodne,“ popisuje št. prap. Gural. Zásadní je podle něj schopnost předávat informace nezkresleně oběma směry – od velení dolů i od vojáků nahoru. „Nepřidávat tam žádné svoje konstrukce a nedomýšlet si, co asi kdo myslel. A stejně tak podávat nezkresleně informace z jednotek směrem k velení,“ vysvětluje.

Funkce vrchního praporčíka není o sezení v kanceláři a komunikaci pouze s velením. Jde o to být neustále mezi lidmi. „Abych byl opravdu v obraze, musím mluvit s každým. S vojáky, praporčíky i důstojníky. Není to jen o tom, že přijedete k útvaru a sednete si s vedením,“ říká Gural. V této souvislosti vrchní praporčík AČR přiznává, že by rád trávil více času přímo mezi vojáky: „Rád bych řekl, že jsem více v terénu, ale pravda je, že jsem hodně na poradách, komisích a cestách. Těch přejezdů a jednání je opravdu hodně.“ Vzájemný respekt a důvěra jsou pak podle vrchního praporčíka AČR něco, co se nedá získat funkcí nebo hodností. „Je to asi tou neustálou komunikací. Snažím se hovořit opravdu s každým. Armáda není tvořena jen bojovníky. Je to soukolí. Jak rád říká generál Lipka, je to převodovka. Vyndáte jedno kolečko a přestane to fungovat,“ vysvětluje Gural.

Jedním z největších témat posledních let byly mezi vojáky finance a podmínky služby. Podle Gurala se situace výrazně změnila po loňských změnách v odměňování. Velký podíl na tom podle něj měli náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Karel Řehka a bývalý vrchní praporčík AČR Peter Smik. „Odvedli obrovský kus práce. Dělaly se výzkumy, které ukázaly, jak na tom vojáci skutečně jsou. Týkalo se to nejen nejnižších hodností, ale i důstojníků a vyššího praporčického sboru,“ říká Gural.

I přes zmíněné změny v odměňování je pro naši armádu stále největší výzvou rekrutace nových vojáků z povolání a udržení těch stávajících. Právě lidé jsou podle Gurala klíčovým faktorem fungování armády. „Každý říká, že personál je to nejdůležitější. Ono to tak opravdu je. Je to propojená nádoba. Technika, logistika, munice, vzdělávání. Nakonec se stejně vždycky vrátíte k lidem,“ vysvětluje vrchní praporčík AČR.

Překvapuje ho přitom, že hlavní motivací vojáků často nejsou peníze. „Doopravdy zírám, jaké mají někteří lidé priority. Není to o tom, že by říkali: co bych dělal v civilu, tak zůstanu tady, protože mi každý měsíc přijde výplata. Oni tam chtějí být. Drží je kamarádství, odbornost, morálka a víra, že se věci budou zlepšovat,“ popisuje Gural, podle kterého hraje důležitou roli také odbornost. „Každý je hrdý na svoji odbornost. Tankista je hrdý na svůj tank, letec na svou techniku. A když voják vidí, že přijde nový kus techniky, nové vybavení nebo nové možnosti vzdělávání, což má obrovský vliv na motivaci,“ vysvětluje vrchní praporčík.

Modernizace armády podle něj pozitivně ovlivňuje i morálku vojáků a nové technologie jsou tématem prakticky na všech útvarech. „Jsou vojáci, kteří nedají dopustit na T-72, a jiní řeknou, že Leopard je daleko lepší. Ale nové technologie mají obrovský vliv na morálku,“ říká Gural.

V souvislosti s náborem nových vojáků z povolání Gural oceňuje, že se armádě v poslední době daří získávat nové profesionály, avšak zároveň upozorňuje, že dnešní generaci už nelze oslovovat starými způsoby. „Dnes nestačí někde pověsit plakát s nápisem: Přijď k nám. Musí to být viditelné na sociálních sítích, musí to být moderní a musí to mladé bavit. My už nepřemýšlíme jako oni,“ přiznává. Podle něj by armáda měla mnohem více využívat profesionální marketing a moderní komunikační nástroje. „Nemůže to fungovat tak, že si někdo sedne a vymyslí něco, co podle něj bude mladé zajímat. Na to jsou dnes odborné firmy, které rozumějí sociálním sítím, videu i tomu, co mladé lidi oslovuje,“ říká vrchní praporčík. Gural pozitivně hodnotí například dobrovolná vojenská cvičení, která podle něj ukázala, že zájem o armádu mezi mladými existuje. „Když někdo z mojí generace říká, že dnešní mladí jsou hrozní, vůbec si to nemyslím. To, co jsem viděl, byli výborní mladí lidé,“ zdůrazňuje vrchní praporčík, podle kterého dnes armáda musí více pracovat s generačními rozdíly. „Neřekl bych, že jde o generační problémy, spíš o rozdíly. My se budeme muset naučit více naslouchat mladé generaci, více komunikovat a být empatičtí. Tím ale neříkám, aby armáda rezignovala na své standardy a tradice,“ upozorňuje Gural. Právě schopnost komunikace a empatie podle něj bude v budoucnu stále důležitější. Armáda je sice organizace založená na velení a rozkazech, ale bez schopnosti naslouchat lidem podle něj dlouhodobě fungovat nemůže. „Nakonec se zavelí a musí to fungovat. Ale to neznamená, že lidé nemohou mít jiné názory. Naopak. Důležité je umět komunikovat a vyslechnout si je,“ říká vrchní praporčík AČR.

Velkou změnou podle Gurala prošel také vztah profesionálních vojáků a aktivních záloh. Zatímco v minulosti mohli někteří příslušníci aktivních záloh cítit odstup, dnes je situace výrazně lepší: „Dřív to někdy bylo: přijedou zálohy a bude práce navíc. Dnes už to tak nevnímám. Snažíme se, aby to nebylo jen o slovech, že si aktivních záloh vážíme, ale aby to bylo vidět i v praxi,“ říká vrchní praporčík, který velmi pozitivně vnímá také možnost, že příslušníci aktivních záloh vyjíždějí do zahraničních operací: „Je to obrovská zkušenost. Samozřejmě to není jednoduché skloubit s civilní prací a zaměstnavatelem, ale pro ty lidi je to strašně cenné.“

Za důležitý Gural považuje také fakt, že armáda dnes oslovuje širší věkové spektrum uchazečů, než tomu bylo v minulosti. Na přísahách podle něj už dávno nestojí jen osmnáctiletí absolventi škol. „Ve Vyškově jsem viděl opravdu mix lidí. Nedá se soustředit jen na nejmladší generaci. Armáda musí oslovovat různé věkové skupiny a různým lidem nabídnout různé benefity a motivace,“ domnívá se vrchní praporčík. Podle něj dnes například mladí lidé často chtějí okamžitou motivaci a konkrétní benefity, zatímco déle sloužící vojáci více řeší stabilitu nebo výsluhy. „Mladý člověk nebude přemýšlet nad tím, co bude za patnáct let. Ale voják, který už slouží dvanáct let, přemýšlí jinak. Každá skupina má jiné priority,“ vysvětluje Gural.

Po téměř roce ve funkci vrchního praporčíka AČR št. prap. Gural začíná bilancovat a zároveň přemýšlet, kam by chtěl svou práci směřovat dál. Nevěří však v nastavování velkého množství ambiciózních cílů. „Nemám rád, když si člověk nastaví deset věcí a pak po roce zjistí, že nesplnil ani jednu. Raději jedna nebo dvě priority a ty opravdu dotáhnout,“ říká vrchní praporčík AČR a přiznává, že udržet soustředění na dlouhodobé cíle není v dnešní době jednoduché: „Telefon pořád bzučí, maily chodí a držet fokus na jedné nebo dvou věcech je nesmírně náročné.“

Do budoucna Gural očekává, že role vrchních praporčíků bude muset být ještě flexibilnější. Vývoj bezpečnostního prostředí i moderního válčení je podle něj natolik rychlý, že již dnes nelze přesně předvídat, jak bude armáda fungovat za několik let. „Před pěti lety asi málokdo čekal, jak rychle se změní moderní válčení. Netroufám si říct, jak bude role vrchního praporčíka vypadat za dalších pět let. Jedno je ale jisté – budeme muset být flexibilní a adaptabilní,“ uzavírá rozhovor vrchní praporčík AČR št. prap. Michal Gural.

ZDROJ ZDE