Ohrožuje ITAR západní odstrašení? Anduril zvažuje evropský megazávod
Výroba obranných technologií prochází proměnou, která stále hlasitěji zpochybňuje některé principy americké exportní politiky. Masové nasazení levných bezpilotních prostředků na Ukrajině i na Blízkém východě ukázalo, že o výsledku budoucích konfliktů nebude rozhodovat pouze technologická vyspělost jednotlivých zbraňových systémů. Stejnou váhu získává rychlost výroby, rozsah průmyslových kapacit a schopnost pružně zapojit spojence do vývoje i produkce moderních zbraní. Takovou změnu nyní prosazuje americká společnost Anduril Industries, podle níž současný systém exportních kontrol International Traffic in Arms Regulations (ITAR) přestal odpovídat podmínkám současného bezpečnostního prostředí.
Generální ředitel společnosti Brian Schimpf proto v rozhovoru pro deník Financial Times vyzval k zásadní změně dosavadního přístupu. „Je potřeba přenastavit systém exportních kontrol tak, aby se na celkových dodávkách mohly podílet i další země,“ uvedl Schimpf. Rostoucí poptávka po cenově dostupných zbraňových systémech vyráběných ve velkých sériích vytváří podle něj prostor pro mnohem hlubší zapojení spojenců do americké obranné průmyslové základny. Nejde pouze o navyšování exportu amerických zbraní, ale o budování výrobních kapacit napříč spojeneckými státy.
Ředitel Andurilu současně upozorňuje, že západní spojenci čelí mnohem zásadnějšímu problému než samotnému vývoji nových technologií: „Schopnost vyrábět představuje pravděpodobně největší mezeru v odstrašení, kterou jako západní aliance máme. Pokud se jednotlivé státy zapojí jak do nákupu, tak do samotné výroby, půjde o velmi pozitivní krok.“ Z jeho pohledu představuje průmyslová kapacita stejně důležitý faktor jako technologická převaha. Bez dostatečného objemu výroby totiž ani nejpokročilejší zbraňové systémy nedokážou zajistit dlouhodobou vojenskou převahu.
Změna se sice týká výrobních linek, ještě důležitější je ovšem vytvoření prostoru pro inovace. „Pokud budou spojenci vyrábět zbraně amerického původu přímo ve svých zemích, mohou je zároveň přizpůsobit vlastním potřebám,“ vysvětlil Brian Schimpf. Takový model odpovídá současnému vývoji bojiště, kde se nové technologie upravují v krátkých vývojových cyklech a stále větší význam získávají volně dostupné komponenty, software nebo autonomní systémy. Současná pravidla ITAR však mnoho těchto projektů stále podřizují režimu vytvořenému v době studené války, což podle výrobců prodlužuje schvalovací procesy a komplikuje společný vývoj se spojenci.
Přesto Anduril neusiluje o odstranění exportních kontrol. Schimpf zdůrazňuje, že nejmodernější systémy, například stíhací letouny F-35, budou i nadále podléhat tradičnímu licenčnímu režimu. Moderní způsob vedení války však podle něj vyžaduje odlišný přístup k technologiím vznikajícím v civilní sféře a k systémům určeným pro sériovou výrobu. „Není jasné, zda jsou cíle ochrany technologií v současnosti nastaveny správně,“ konstatoval a dodal, že na politické úrovni vnímá otevřenost administrativy prezidenta Donalda Trumpa hledat nový model exportních kontrol. Debata se tak stále méně soustředí na otázku, zda citlivé technologie chránit, a stále více na způsob, jak tuto ochranu skloubit s potřebou rychleji rozvíjet obrannou spolupráci mezi Spojenými státy a jejich nejbližšími spojenci.
Schimpfovy návrhy zároveň odrážejí širší proměnu samotné společnosti Anduril. Firma, která se prosadila především výrobou autonomních systémů a sledovacích technologií, už neusiluje pouze o vývoj nových zbraní. Buduje také výrobní kapacity odpovídající požadavkům moderních konfliktů. V americkém státě Ohio zahájila výstavbu svého prvního závodu Arsenal-1, kde chce ve velkých sériích vyrábět bezpilotní prostředky i další zbraňové systémy. Tím vysílá jasný signál: budoucí konkurence mezi obrannými společnostmi opouští výzkumné laboratoře a stále více se přesouvá do výrobních hal.
Podle ředitele Andurilu však samotné rozšiřování výroby na území Spojených států dlouhodobě stačit nebude. Brian Schimpf připouští úvahy o výrobě přímo v Evropě, včetně vybudování velkokapacitního závodu Arsenal-2. Kontinent podle něj disponuje významným výrobním potenciálem, který lze využít při produkci moderních obranných technologií. „Naše systémy jsme od samého začátku navrhovali tak, aby jejich výrobu bylo možné lokalizovat,“ vysvětluje. Díky tomu může společnost poměrně snadno zapojovat místní dodavatelské řetězce a přizpůsobovat výrobu podmínkám jednotlivých zemí.
Tento přístup se již promítá do konkrétních projektů. Anduril loni uzavřel partnerství s německou společností Rheinmetall, jehož cílem je vývoj a výroba evropských verzí řízené střely Barracuda a autonomního letounu Fury. „Práce stále pokračují,“ potvrzuje Brian Schimpf. Právě zde získává debata o reformě ITAR konkrétní rozměr. Pokud mají podobné projekty vznikat ve větším počtu, budou podle Andurilu potřebovat pružnější pravidla pro sdílení technologií, technických dat i výrobní dokumentace. Exportní kontroly tak přestávají představovat pouze regulatorní otázku, nýbrž se stávají jedním z faktorů, který může rozhodovat o rychlosti budování transatlantické obranné průmyslové základny.
Mezi evropskými zeměmi se mezitím rozbíhá diplomatické a ekonomické soupeření o to, kde Anduril svůj plánovaný obří závod Arsenal-2 nakonec postaví. Střední Evropa včetně České republiky se v této přetahované může opřít o silnou průmyslovou tradici a špičkové zázemí pro softwarový vývoj či integraci civilních technologií, které tvoří samotné jádro produktů Andurilu. Motivace amerického startupu pro expanzi na starý kontinent je přitom poháněna masivním přílivem kapitálu. Společnost v květnu 2026 získala od investorů dalších 5 miliard amerických dolarů, což téměř zdvojnásobilo její hodnotu na 61 miliard dolarů, a pro rok 2026 počítá s tržbami přesahujícími hranici 4,3 miliardy dolarů. Navzdory tomu, že firma zůstává ztrátová a její ředitel pro letošek vyloučil vstup na burzu, obří finanční polštář jí dává možnost budovat továrny tam, kde získá nejlepší synergie s místním dodavatelským řetězcem.
Směrem k uvolnění amerických vývozních pravidel směřuje také doporučení Defense Innovation Board, poradního orgánu amerického ministerstva obrany. Jeho analýza upozorňuje na nutnost těsnější průmyslové spolupráce mezi Spojenými státy a blízkými partnery. Administrativní překážky zpomalující sdílení technologií nebo společný vývoj snižují tempo zavádění inovací do výzbroje a komplikují budování dostatečných výrobních kapacit. Studie proto doporučuje zjednodušit licenční procesy, rozšířit možnosti společného vývoje a posílit průmyslovou integraci v rámci aliančních států.
Podobný přístup již částečně odráží trojstranný vojenský pakt AUKUS. Spojené státy rozšířily licenční výjimky pro Austrálii a Spojené království, aby usnadnily sdílení obranných technologií, technických dat i výrobních procesů. Současně si ponechaly přísnou kontrolu nad nejpokročilejšími technologiemi prostřednictvím seznamu Excluded Technology List. Tento model naznačuje, jakým směrem se může americká exportní politika vyvíjet. Místo jednotného režimu pro všechny zahraniční partnery začíná Washington důsledněji rozlišovat mezi strategickými spojenci a ostatními spřátelenými státy, jež sdílejí jen některé bezpečnostní zájmy Spojených států.
Pro evropské země, včetně České republiky, představuje případné uvolnění pravidel ITAR jedinečnou příležitost. Pokud by Washington přistoupil k flexibilnějšímu licencování amerických obranných technologií, otevřel by se prostor pro hlubší zapojení domácích firem do globálních dodavatelských řetězců a zároveň by se znatelně snížila administrativní zátěž.
Pro region střední Evropy a Českou republiku zůstává v této rodící se alianční architektuře klíčovou výhodou schopnost nabídnout efektivní zázemí pro špičkový softwarový vývoj, datovou analytiku a integraci civilních technologií. Tyto kompetence dnes tvoří samotné jádro moderních zbraňových systémů, které spoléhají na umělou inteligenci a autonomní řízení více než na tradiční těžké strojírenství. Pro tuzemský obranný průmysl se tak otevírá šance zapojit se do produkčních řetězců s vysokou přidanou hodnotou. Případný úspěch reformy exportních kontrol ITAR má proto potenciál zásadně přepsat transatlantické spojenectví. Může definitivně proměnit Evropu z pouhého pasivního odběratele hotové americké techniky v plnohodnotného, flexibilního výrobního partnera. V éře eskalujících globálních hrozeb by takový posun znamenal radikální navýšení celkových průmyslových kapacit i reálné posílení akceschopnosti a odstrašující síly celé západní aliance.
Zdroj: Financial Times, DLA Piper, Defense Innovation Board, University of San Diego
