Od Off

Zavedení sovětského středního tanku T-72 do výzbroje Československé lidové armády

31. 07. 2024

Technologický náskok NATO ve výzbroji svých armád vyvolal potřebu ve velení Varšavské smlouvy na tuto skutečnost adekvátně reagovat. V polovině sedmdesátých let byl tento nepříznivý fakt několikrát mezi vrcholnými představiteli Varšavské smlouvy projednáván. Největší nedostatky se nacházely v tankovém vojsku, protivzdušné obraně, letectvu a v systému velení vojskům. Sovětští vojenští představitelé rozhodli, že v příštích pěti letech musí spojenecké armády významně modernizovat svoji výzbroj v uvedených oblastech. Proto ve druhé polovině sedmdesátých let Československá lidová armáda postupně zaváděla moderní protiletadlové raketové systémy, letadla a také nový střední tank.

Na zasedání Politického poradního výboru Varšavské smlouvy v Bukurešti dne 26. listopadu 1976 byla projednána zpráva Hlavního velitele Spojených ozbrojených sil ke zdokonalování vojenské organizace Varšavské smlouvy a o stavu a rozvoji Spojených ozbrojených sil, kterou přednesl náčelník štábu Spojených ozbrojených sil armádní generál Anatolij Ivanovič Gribkov.

Ve svém vystoupení popsal kvalitativní zesílení ozbrojených sil NATO v první polovině sedmdesátých let a nastínil plány jejich dalšího rozvoje. Na základě těchto poznatků byla vytýčena opatření k dalšímu zvýšení bojeschopnosti a technické vyspělosti armád Spojených ozbrojených sil. Za jedno z rozhodujících opatření bylo považováno zdokonalování vybavenosti vojsk moderní technikou. Potřeba bylo modernizovat především letectvo, tankové vojsko, protivzdušnou obranu státu, vojskovou protivzdušnou obranu a systémy velení vojskům.

Hlavní velitel Spojených ozbrojených sil maršál Ivan Ignatěvič Jakubovskij kladl důraz na zavádění nových vzorů výzbroje a záměnu zastaralé techniky, zvláště letadel a tanků. Pokládal za účelné mít v každé spojenecké armádě zvláštní útvary (jačejky) vyzbrojené nejmodernějšími druhy výzbroje a vojenské techniky pro včasnou přípravu vojáků pro novou techniku, získání zkušeností při jejím bojovém použití a exploataci.

Ve vybavenosti Československé lidové armády (ČSLA) moderní vojenskou technikou zůstávala v polovině sedmdesátých let některá slabá místa. Šlo především o bojovou techniku tankového vojska, průzkum, protiletadlové raketové vojsko protivzdušné obrany a letectvo. Vzhledem k dosavadním zkušenostem navrhovalo československé velení zavést do výzbroje tankového vojska moderní střední tank T-72 v hodnotě jedné tankové roty (10 kusů). Náčelník štábu Spojených ozbrojených sil naproti tomu doporučoval z hlediska přípravy vojáků a provádění taktických cvičení vytvořit v ČSLA tankový prapor. Proto bylo rozhodnuto pořídit místo roty tanků tankový prapor (31 kusů).

Další Čtení : Vyšlo letošní první číslo časopisu Historie a vojenství

Tank T-72 oproti stávajícím typům měl vysokou palebnou mohutnost a přesnost střelby, lepší pancéřovou ochranu a manévrovací schopnosti. Zajišťoval ochranu osádky při nepřátelské bojové činnosti i za použití zbraní hromadného ničení. Jeho bojové hodnoty byly v té době srovnatelné se soudobými tanky armád NATO. Jeho přímým protivníkem se měl stát německý tank Leopard 2. Bojová hmotnost tanku byla nižší než srovnatelné západní typy. Osádku tvořili tři muži. Tank byl vyzbrojen kanónem ráže 125 mm s nabíjecím automatem a stabilizátorem, spřaženým kulometem ráže 7, 62 mm a protiletadlovým kulometem ráže 12, 7 mm. Tank uvezl 39 kusů dělostřelecké munice z toho 22 kusů v nabíjecím automatu. Mohl být vybaven optickým nebo laserovým zaměřovačem. Efektivnost střelby, pravděpodobnost zásahu, s laserovým zaměřovačem ve srovnání s optickým byla při střelbě s podkaliberním nábojem na vzdálenost dvou kilometrů o deset až patnáct procent lepší. Pravděpodobnost zásahu při střelbě s kumulativním nábojem na vzdálenost necelých jeden a půl kilometru byla o sto procent lepší. Doba od zjištění cíle do výstřelu se zkrátila přibližně o dvacet vteřin na osm až dvanáct vteřin.

Pro umístění tankového praporu vyzbrojeného tanky T-72 byly posuzovány dvě posádky Martin a Přáslavice. Na základě průzkumů obou posádek provedených na podzim roku 1977 bylo rozhodnuto umístit tanky T-72 do Přáslavic k 33. tankovému pluku 3. motostřelecké divize a vytvořit z něj jačejku. Přáslavická posádka byla vybrána pro blízkost vojenského výcvikového prostoru Libavá a pro učebně výcvikovou základnu 33. tankového pluku, jež byla po řadu let budována k výcviku tankových jednotek vyzbrojených tanky T-54 a T-55 a také k výcviku řidičů lehkých pásových obrněných transportérů. S přechodem na tanky T-72 byl 33. tankový pluk zproštěn úkolu provádět výcvik řidičů obrněných transportérů z útvarů Západního vojenského okruhu. K umístění kursu řidičů pásových obrněných transportérů provedly příslušné komise dislokační průzkumy v Mikulově, Hodoníně a Prachaticích. Výsledky průzkumu a také návrh velitele Západního vojenského okruhu genplk. Františka Veselého rozhodly o umístění kursu do Hodonína k 4. motostřeleckému pluku 3. motostřelecké divize.

Další Čtení : Studená voda a tma – vojenské plavání prověří nejen fyzickou odolnost, ale i tu psychickou

Dodání prvních tanků předpokládalo velení ČSLA v červenci 1978. Již 1. října 1977, těsně před zahájením přezbrojení, se stabilizovalo a doplnilo personální obsazení 33. tankové pluku. K 1. dubnu 1978 se pluk reorganizoval podle nové mírové organizace. Jeho velitelství se ponechalo v dosavadním složení a počtech, ale vznikla učební skupina k zajištění výcviku a postupného přeškolování jednotek na nový typ tanku. Zrušena byla výcviková rota obrněných transportérů. Protože osádka tanku byla tříčlenná, přinášelo jeho zavedení úsporu třiceti jedna lidí v praporu ve srovnání s praporem vyzbrojeným tanky T-55 A. První tankový prapor se přezbrojil na tanky T-72 a zbylé dva tankové prapory s tanky T-55 byly reorganizovány na rámcové a využívány pro výcvik záloh. Uvolněné tanky T-54 AM nahradily zastaralé tanky T-34 jednoho praporu válečně vytvářeného 155. tankového pluku v mobilizaci stavěné 17. tankové divize. Vybraní vojáci, kteří prodělali výcvik v SSSR, přeškolovali ve dvouměsíčních kursech (srpen – září 1978) u pluku potřebný počet tankových osádek. Počínaje rokem 1979 se postupně přeškolovali v krátkodobých kursech další velitelské a technické kádry na novou techniku.

K plnému zajištění výcviku tankového praporu a přeškolovacích kursů bylo třeba dostavět a upravit zařízení stávající učebně výcvikové základny v předpokládaných nákladech zhruba ve výši 20 milionů tehdejších korun. Na základě dohody o vzájemných dodávkách bylo v průběhu roku 1978 dovezeno ze SSSR 31 kusů středních tanků T-72 včetně tří palebných průměrů munice. Československá strana požadovala, aby dodávka obsahovala také jeden tank velitelské verze a tři tanky vybavené zaměřovačem s laserovým dálkoměrem. Celkové náklady na dovoz této techniky dosahovaly výše kolem 336 milionu tehdejších korun. Po roce 1980 měla Československá lidová armáda obdržet další tanky T-72 již z domácí licenční výroby.

Další Čtení : Srbsko je pro Slovensko důležitý partner. I nadále neuznává Kosovo