Evropa přebírá odpovědnost: Válka na Ukrajině jako test odhodlanosti

Ukrajina odhaduje, že v roce 2026 bude na obranu potřebovat 120 miliard amerických dolarů, z toho polovinu očekává od zahraničních partnerů. Evropská unie současně schválila bezúročný úvěrový program ve výši 90 miliard eur pro Kyjev. Některé členské státy znovu také otevřely debatu o bezpečnostních zárukách včetně možné přítomnosti mnohonárodních sil na ukrajinském území po uzavření příměří. Rozhodnutí, která nyní Evropa činí, budou formovat její bezpečnostní architekturu na celé dekády dopředu.

Ukrajinské vyčíslení nákladů války pro rok 2026 nepředstavuje politický nátlak ani snahu přenést odpovědnost na spojence. Jde o realistický popis konfliktu, který se z původně očekávané krátké fáze proměnil v dlouhodobý střet s hlubokými strukturálními dopady. Kyjev tím dává jasně najevo, že obrana Ukrajiny už není pouze otázkou mimořádné vojenské pomoci, nýbrž součástí širší bezpečnostní rovnováhy v Evropě. Otevřenost tohoto sdělení posouvá debatu od symbolických gest k rozhodnutím, jež mají přímé dopady na evropské rozpočty, politiku i obranné plánování.

Celkový rozpočet 120 miliard dolarů v roce 2026, z nichž má 60 miliard pocházet od zahraničních partnerů, jasně ukazuje rozsah nadcházející výzvy. Spojené státy se z přímého financování války stáhly a těžiště odpovědnosti se přesunulo na evropské státy. Tento posun mění roli Evropské unie z podpůrného aktéra na hlavního nositele finanční a politické odpovědnosti. V tomto kontextu je klíčové rozhodnutí členských států schválit bezúročný úvěr ve výši 90 miliard eur na financování ukrajinských potřeb v letech 2026 a 2027. Evropská unie tím vyslala jasný signál, že je připravena převzít dlouhodobější roli garanta stability na východě kontinentu.

Zároveň však zvolený finanční model ukazuje na opatrnost evropských vlád. Namísto přímého využití zmrazených ruských aktiv se Unie rozhodla pro společné zadlužení, kryté rozpočtovými mechanismy EU. Tento přístup umožňuje rychlé uvolnění prostředků a snižuje bezprostřední právní rizika, současně však odsouvá zásadní rozhodnutí o definitivním vypořádání nákladů války do budoucnosti. Evropa tak potvrzuje ochotu financovat obranu Ukrajiny, ovšem činí tak způsobem, který minimalizuje okamžité politické konflikty uvnitř Unie.

Současně se do evropské debaty vrací otázka bezpečnostních záruk po případném příměří. Stále častěji se hovoří o evropsky vedené mnohonárodní síle, která by působila na ukrajinském území, podílela se na ochraně vzdušného prostoru, zabezpečení kritické infrastruktury a podpoře obnovy ukrajinských ozbrojených sil. Nejde o klasickou mírovou misi, nýbrž o dlouhodobý stabilizační prvek, jenž má zabránit obnovení ruské agrese. Takový krok předznamenává významný precedens v evropské bezpečnostní politice.

Koncept mnohonárodní síly podporuje skupina evropských států, které jsou připraveny nést politická i bezpečnostní rizika spojená s přímou přítomností svých jednotek na Ukrajině. Vzniká tím nová hierarchie uvnitř Evropy, v níž se váha jednotlivých zemí neodvíjí pouze od velikosti ekonomiky, ale především od míry angažovanosti v oblasti bezpečnosti. Česká republika se v tomto uskupení zatím neobjevuje, což samo o sobě nemusí představovat slabost, pokud je tento postoj vyvážen jinými formami podpory.

Česká pozice se v evropské debatě vyznačuje snahou kombinovat politickou podporu Ukrajiny s fiskální zdrženlivostí. Tento přístup artikuloval premiér Andrej Babiš po skončení jednání evropských lídrů, když zdůraznil rozdíl mezi českou pozicí a postojem některých dalších států. „Nemáme stejnou pozici jako Slovensko a Maďarsko. Podporujeme Ukrajinu. Podpořili jsme závěry summitu. Jen s výjimkou, že nechceme ručit za úvěry. Slovensko a Maďarsko odmítly jakoukoliv podporu,“ uvedl po skončení jednání.

Premiér Babiš zároveň opakovaně zdůraznil, že Česká republika nezpochybňuje potřebu evropské podpory Ukrajiny jako takové. „Česko nezpochybňuje potřebu podpory Ukrajiny ze strany EU, měla by být ale financována jako dosud, to znamená, že si Evropa půjčí. Žádné extra garance Česko dávat nebude,“ uvedl před odletem na summit. V domácí debatě pak tento postoj doplnil důrazem na rozpočtovou odpovědnost, když řekl: „Nebudeme posílat peníze na Ukrajinu, potřebujeme peníze v Čechách. Nebudeme ručit za tyhle věci.“

Tyto výroky nevyjadřují odmítnutí podpory Ukrajiny, avšak snahu vymezit hranici české angažovanosti především v oblasti finančních garancí. V evropském kontextu tento přístup nicméně naráží na strukturální problém. Vliv jednotlivých států se v rostoucí míře odvíjí od jejich ochoty podílet se na klíčových nástrojích společné politiky. Země, které se systematicky vyvazují z finančních závazků, riskují oslabení své vyjednávací pozice v okamžiku, kdy se rozhoduje o podobě dlouhodobých bezpečnostních záruk.

Rozhodování o financování Ukrajiny přitom nelze oddělit od širší debaty o roli NATO a budoucí podobě evropské obrany. Přestože se nové mechanismy formálně nacházejí mimo alianční rámec, jejich důvěryhodnost zůstává úzce svázána s transatlantickým odstrašením. Jakýkoli posun směrem k větší evropské autonomii bude vyžadovat výrazné posílení vojenských schopností evropských států a jasné vymezení vztahu k NATO.

Tyto strategické volby se nevyhnutelně promítnou do obranných rozpočtů a struktury ozbrojených sil. Pokud Evropa přijme dlouhodobou odpovědnost za bezpečnost Ukrajiny, poroste tlak na investice do protivzdušné obrany, munice, logistiky, průzkumu a schopností rychlého nasazení. Pro český obranný průmysl to představuje významnou příležitost, jež však bude podmíněna politickou důvěryhodností státu a jeho ochotou podílet se na společných řešeních.

Ukrajinská válka se tak stále zřetelněji proměňuje v test evropské politické vůle. Požadavek Kyjeva na 60 miliard dolarů ročně od spojenců a schválení devadesátimiliardového úvěru ze strany EU ukazují, že Evropa vstupuje do nové fáze odpovědnosti. Pro Českou republiku to znamená potřebu jasně definovat, jakou roli chce v tomto procesu hrát. Rozhodnutí, která padnou nyní, nebudou mít význam pouze pro Ukrajinu, nýbrž určí i postavení jednotlivých evropských států v bezpečnostní architektuře nadcházejících let.

Zdroj: Defense News, Evropská rada, Kiel Institut, Seznam Zprávy, Hospodářské noviny, Tagesschau

ZDROJ ZDE