Vidět a nebýt viděn: Jak jsou české technologie průkopníkem moderních konfliktů

Podoba moderních konfliktů se dramaticky mění. Po více než dvaceti letech se pozornost sil Severoatlantické aliance přesunula z asymetrických konfliktů na přípravu masivního symetrického konfliktu s technologicky vyspělými protivníky. Výhodou asymetrických konfliktů byla absolutní převaha nad protivníky, kdy ta elektromagnetická byla enormní. Velící místa i samotné jednotky si zvykly působit s téměř neomezenými elektromagnetickými emisemi. Ze současných konfliktů, zejména z toho na Ukrajině, se ukazuje, že současné bojiště je plné senzorů a dronů, které jsou propojeny se systémy velení a řízení palby, což umožňuje rychlé zasažení detekovaného cíle. V tomto prostředí se ukazuje vyzařování elektromagnetických emisí v podobě radarů nebo taktických radiostanic jako přímé navádění nepřátelské palby k sobě. To, že se nepříteli naskytují schopnosti takovéto detekce, znamená potřebu změny taktiky a armády NATO musí být schopné působit během radiofrekvenčního ticha označovaného jako EMCON (Emission Control). AČR má v tomto ohledu řešení v podobě pasivních sledovacích systémů DPET a PLESS od českého výrobce ERA.

Místa velení díky událostem značně narostla a stala se velkými infrastrukturálními celky, kde nebyla potřeba pohybu velitelství, protože jim nehrozila žádná hrozba. Jako zářný příklad tohoto lze uvést obrovské základny USA v Afghánistánu. Právě během takovýchto operací vznikla tendence v NATO budovat velká velitelství, která jsou někdy přímo označována jako tzv. Taj Mahal, tedy masivní centra s rozsáhlými anténními lesy, které slouží k neustálému toku informací všemi směry. Tato velitelství právě generují obrovskou elektromagnetickou a také tepelnou stopu. Takováto velící místa se poté stávají epicentrem těchto signálů a jsou protivníky okamžitě identifikována jako strategicky důležitá. V rámci přípravy NATO na střet s technologicky vyspělým protivníkem je nutné zahodit staré návyky z asymetrických konfliktů, protože se mohou stát smrtelnou zranitelností. V době moderního dělostřelectva a schopnosti vést přesnou palbu na velkou vzdálenost hrozí ztráta velení a kontaktu s jednotkami.

Využívání EMCON nespočívá přímo ve vypnutí radií, ale spíše v selektivním využívání s rozmyslem, které má minimalizovat stopy, které umožní detekci. Pro samotné zavedení EMCONu se musí vojenské jednotky naučit upravovat svou emisní úroveň podle prostředí, ve kterém zrovna působí. To samé samozřejmě platí i o místech velení. V tomto ohledu je také nutné využívat vysílače na nejnižší možný výkon nutný ke spojení a preferovat směrové anténní systémy před těmi všesměrovými. Nutné je si také uvědomit a vyčíst okolní terén, který může pomoci rádiové signály maskovat. EMCON v rámci ochrany je také třeba doplnit o klamání nepřítele. Zranitelnost velitelství lze snížit také oddělením komunikačních uzlů od fyzického umístění. Je možné umístit zdroj elektromagnetických emisí dále od velitelství a propojit pomocí kabelů. Pak sice bude palbou zasažen zdroj, ale nikoli personál velitelství. Další možností je také rozmístění falešných zdrojů signálů, které budou sloužit jako rozptýlení a případně protivníka přimějí plýtvat municí na falešné signály.

Samotné dodržování EMCONu by ale znamenalo oslepnutí obrany a nebyl by tedy k dispozici žádný adekvátní senzor, který je schopen efektivně monitorovat vzdušný a pozemní prostor. Vypnutí aktivních radiolokátorů kvůli jejich ochraně otevírá prostor nepřátelským silám například pro ovládnutí vzdušného prostoru. Celou tuto problematiku však řeší systémy pasivních sledovacích systémů, kterými AČR disponuje, a ukazují se být jedničkou na trhu. Tyto pasivní sledovací systémy umožňují AČR vidět, ale nebýt viděn, což je v současné době nutností k přežití na moderním bojišti.

Právě pasivní sledovací systémy mají v Česku dlouhou tradici. Prvním pasivním sledovacím systémem byl KOPÁČ, jehož první prototyp byl sestaven již v roce 1961. Na Kopáče navázal systém KRTP-81 Ramona kolem roku 1983 a poté asi nejznámější systém KRTP-86 Tamara z roku 1987. Tento stroj získal také díky svému tvaru anténní části kódové označení Trash Bin (Odpadkový koš). Tento výzkum v současné době převzala a posunula do úrovně 21. století pardubická firma ERA.

AČR v současné chvíli kombinuje dva pasivní sledovací systémy. Oba systémy jsou od firmy ERA a jmenují se DPET a PLESS. DPET je náhradou za starší systém Věra S/M. Samotná zkratka DPET znamená Deployable Passive Electronic Support Measures Tracker (Sledovací zařízení pro nasaditelná pasivní elektronická podpůrná opatření). Tento systém je schopen sledovat vzdušné, pozemní a také námořní cíle. AČR s tímto systémem získává schopnost sledovat zároveň až 200 letounů, dronů nebo pozemních cílů v příznivých podmínkách až do vzdálenosti 400 km. Systém je dokonce schopen určit konkrétní typ techniky, a nikoli pouze jeho kategorii. Klíčovou schopností DPETu je samozřejmě propojitelnost a kompatibilita se systémy velení a řízení AČR i celého NATO. To vše tento systém dokáže, aniž by byl detekovatelný prostřednictvím elektromagnetických vln.

Systém DPET se skládá ze čtyř anténních jednotek VERA-NG. Tyto anténní jednotky jsou umístěny samostatně v kontejnerech ISO-1C, které jsou standardizované. To znamená, že mohou být bez problémů přepravovány Tatrami T-815 8×8 s klasickým hákovým nakladačem. Poté systém disponuje hlavní řídicí stanicí (Main Processing Shelter), kde už působí fyzicky přítomní operátoři. DPET představuje svou strategickou výhodu také díky své schopnosti k flexibilitě. Prvním aspektem jeho flexibility je umístění přímo na přepravujícím vozidle, což je značná výhoda oproti předchozím verzím, které byly taženy. Druhým aspektem flexibility systému je tzv. lehká varianta. Kdy lze antény dát pouze na trojnožky místo stožárů. Další části systému lze také dát z přepravních kontejnerů do přepravních beden. Zajímavostí je, že součástí celého systému jsou také dva automobily značky Toyota Hilux, které mají ve vybavení i nafukovací stany a další vybavení.

PLESS je oproti DPETU sice méně přesný, ale má výhodu svého dosahu. I když systémy je možné používat nezávisle na sobě, jejich kombinace tvoří dohromady jeden efektivní celek. Díky svému dosahu, který je až 700 km, nabízí efektivní systém včasného varování, který sám opětovně nevysílá žádné detekovatelné signály. Systém PLESS využívá ke své detekci odraz signálů z troposféry, což umožňuje detekci i daleko za radiovým horizontem. V návaznosti by se dalo říci, že systém PLESS poskytne při zaznamenání hrozby včasné varování, když se objekt přiblíží na vzdálenost DPET, který pak podporuje protiopatření v reálném čase. Systém PLESS je tedy vhodný pro dlouhodobé sledování v týlu nepřítele. V kontextu dnešní doby a masivního využívání dronů tento systém poskytne AČR přehledné informace o hrozbě velice brzo. V roce 2025 rozhodlo české ministerstvo obrany o nákupu tří těchto systémů.

Velké vyzařování elektromagnetických emisí je návykem doby minulé. Jak ukazují data z Ukrajiny, takovýto návyk představuje v dnešním symetrickém konfliktu téměř jistou smrt. Je proto v zájmu celého NATO od tohoto návyku co nejrychleji ustoupit a adaptovat se na tento fakt a jít vstříc budoucnosti. V Česku (potažmo Československu) se tento krok do budoucnosti stal již v minulosti a předznamenal prvenství v tomto odvětví, které díky technice od firmy ERA trvá dodnes. Je proto v zájmu všech, aby se české pasivní sledovací systémy staly standardem celého NATO anebo alespoň v Evropě.

ZDROJ ZDE