V pondělí 14. září uplyne 140 let od narození Jana Masaryka. 14. září 1886 se v Praze narodil jako třetí dítě Tomáše Garrigue Masaryka, tehdy profesora Univerzity Karlovy. Studoval na malostranském reálném gymnáziu a na Akademickém gymnáziu v Praze. Maturitu ale nesložil a nezískal ani později formální vzdělání. V letech 1906-1912 žil v USA a pracoval v různých povoláních. V letech 1912-1913 byl v USA hospitalizován v nervovém sanatoriu. Poté se vrátil k rodině do Prahy. Roku 1915 byl odveden a do roku 1918 sloužil u 8. vozatajského praporu 34. pěší divize rakousko-uherské armády v Haliči, Uhrách a Itálii.
Službu končil v hodnosti poručíka. Počátkem roku 1919 vstoupil na podnět otce, prvního československého prezidenta, do diplomatických služeb ČSR. V letech 1919-1920 byl chargé d affaires čs. velvyslanectví ve Washingtonu. Od roku 1920 byl radou československého vyslanectví v Londýně a roku 1925 byl jmenován tamním vyslancem. V říjnu 1938 na protest proti mnichovské dohodě na úřad vyslance rezignoval. Na konci prosince 1938 odplul do USA, kde podnikl přednáškové turné. Po nacistické okupaci zbytku Čech a Moravy v březnu 1939 se vrátil do Velké Británie a stal se jednou z hlavních osobností československé zahraniční odbojové akce a podporovatelem Edvarda Beneše. Po britském uznání československé prozatímní vlády v exilu v červenci 1940 se stal členem této vlády jako ministr zahraničních věcí. Byl i občasným náhradníkem za ministry národní obrany či financí. Během války vystoupil mnohokrát na veřejnosti ve Velké Británii i v USA a svým řečnickým uměním a přesvědčivostí získával podporu pro obnovu Československa. Podílel se na řadě mezinárodních jednání a účastnil se vytváření Organizace spojených národů, jejíž chartu podepsal v San Francisku 26. června 1945. Od 19. prosince 1944 nahradil jako ministr národní obrany generála Sergeje Ingra a to až do dubna 1945.
Na konci války se stal ministrem zahraničních věcí tzv. košické vlády předsedy Zdeňka Fierlingera, utvořené 4. dubna 1945. Stejnou funkci zastával i v druhé Fierlingerově vládě od 6. listopadu 1945 a pak i ve vládě Klementa Gottwalda od 2. července 1946. V politice vystupoval vždy jako nestraník, byť měl nejblíže k prezidentu Edvardu Benešovi a byl tedy přirozeně vnímán jako spojenec národně-socialistické strany. Je ale známo, že pro parlamentní volby v roce 1948 představitelé sociálně demokratické strany hodlali získat jeho členství či kandidaturu do voleb za tuto stranu. Vycházel ale (alespoň navenek) dobře se všemi politickými silami, kterým bylo dovoleno se podílet na politickém životě válečného protinacistického odboje a poválečné republiky, tedy stran Národní fronty. Jan Masaryk byl před únorem 1948 nejpravděpodobnějším nástupcem Edvarda Beneše ve funkci prezidenta republiky.
Během války se stal velmi populární a to jako syn prezidenta T. G. Masaryka, tak pro svoji schopnost neformálního a široce srozumitelného vystupování. Hodně pro jeho popularitu znamenaly i projevy ve vysílání BBC a čs. vládního rozhlasového vysílání z Londýna během války, který vyšly po válce v Praze knižně.
Politiku Jana Masaryka v poválečném období lze charakterizovat jako humanistickou snahu o porozumění, mírovou a přátelskou politiku mezi národy, na prvním místě se SSSR ale i s dalšími spojeneckými zeměmi. Zachovával úzkostlivě loajalitu k Sovětskému svazu i k československým komunistickým představitelům. S několika málo výjimkami nešel do konfliktů nebo politických bojů. Své námitky vyjadřoval spíš v kuloárech, než otevřeně. V září 1947 se nicméně stal jedním ze tří cílů (spolu s národními socialisty Petrem Zenklem a Prokopem Drtinou) pokusu o pumový atentát. To mohlo souviset s jeho jistými kritickými postoji ke komunistům a jejich politice. Například to byla negativní reakce na Stalinův zákaz účasti ČSR na Marshallově plánu v červenci 1947 a v září 1947 otevřenější kritika populistické iniciativy komunistů o zavedení milionářské daně pro snížení následků sucha.
Masarykova nezřetelná pozice mezi demokratickými politickými stranami, komunisty a prezidentem Benešem a možná i jeho snaha neučinit příliš riskantní krok asi zapříčinila jeho neúčast na demisi ministrů nekomunistických demokratických stran (zprvu i ještě s výjimkou sociálně-demokratické strany) dne 20. února 1948. Navíc o tomto záměru asi nebyl předem, možná nedopatřením, informován. Masaryk zůstal v době únorové krize stranou a dokonce opakovaně vyjádřil svůj záměr „jít s lidem“, což se dalo vykládat v té situaci jedině jako podpora komunistů. Podporu této populární veřejné osobnosti předseda KSČ Klement Gottwald jistě uvítal a nabídl 25. února 1948 Masarykovi opět funkci ministra zahraničních věcí ve své doplněné vládě. Členství Jana Masaryka v této vládě bylo ale velmi krátké. Již 10. března, kdy se měla vláda v Národním shromáždění uvést, Jan Masaryk na nádvoří Černínského paláce, sídlu Ministerstva zahraničních věcí v Praze, zemřel za dodnes nevyjasněných okolností.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
