Od Off

Tankové vojsko československé armády v letech 1945 – 1957

27. 10. 2026

V poválečné československé branné moci byl na základě zkušeností z bojů druhé světové války kladen velký důraz na výstavbu silného tankového vojska. S přechodem na sovětskou vojenskou doktrínu v roce 1950 se tento proces urychlil a tankové vojsko, pěchota a dělostřelectvo se staly páteří pozemního vojska československé armády.

Těžká samohybná děla SD-152/37 našly své využití teprve v roce 1950 u těžkého tankosamohybného pluku ve Strašicích.

Na počátku padesátých let dostaly tankové a mechanizované divize do své výzbroje několik kusů lehkého samohybného děla SD-76/42.

Konstituování tankového vojska v prvních poválečných letech

Základem útočné vozby nově nazývané tankovým vojskem se staly tankové jednotky zahraničního vojska a doplňovaly je jednotky vytvořené doma, případně za Pražského povstání. Nejpočetnější byla Československá samostatná obrněná brigáda reorganizovaná k 1. červnu 1945 na 1. tankový sbor a její tankové prapory č. 1 – 3 na 11. – 13. tankovou brigádu. Ze záložní tankové roty o několik týdnů později vznikla 14. tanková brigáda. První tankový sbor byl vyzbrojen 224 středními a 38 lehkými tanky a více než 200 obrněnými transportéry. Jako největší úderná síla měl patřit do zálohy hlavního velitelství operující armády. Druhým útvarem byla 1. československá samostatná tanková brigáda, jež po doplnění tankovou technikou měla ve výzbroji přes 80 tanků. V dubnové organizaci Ministerstva národní obrany bylo vedle dalších druhů zbraní konstituováno Velitelství tankového vojska. Na podzim téhož roku vstoupila v platnost mírová organizace armády. V ní byl vytvořen Tankový sbor vzniklý z velitelství 1. tankového sboru a ze tří tankových praporů (1. – 3. tanková brigáda) 1. československé samostatné tankové brigády. Utvořeny byly čtyři rychlé a dvě motorizované divize, reorganizované v roce 1946 na rychlé, posílené tankovými brigádami bývalého 1. tankového sboru.

Další Čtení : V Opavě se konala 10. mezinárodní konference COHA

Přestože byl v československé armádě kladen důraz na silné tankové vojsko došlo v následujících letech k jeho částečné redukci kvůli nedostatku materiálních a lidských zdrojů. V roce 1947 se snížil počet tankových brigád z devíti na šest. Zanikly dvě rychlé divize spolu se svými tankovými brigádami a jedna tanková brigáda v rámci Tankového sboru. O dva roky později se nakrátko staly součástí tankového vojska tři tankosamohybné dělostřelecké pluky určené pro přímou podporu pěchoty a protitankovou zálohu.

Budování tankového vojska po vzoru Sovětské armády

Zásadní změny se v tankovém vojsku udály na podzim 1950, kdy celá československá branná moc přešla pod dohledem sovětských poradců na novou organizační strukturu. Po sovětském vzoru byly již v míru v pozemním vojsku upřednostněny vyšší bojová a mobilizační pohotovost a větší úderná síla. Stávající struktura v podobě pěších divizí jako základu pozemního vojska a rychlých divizí plnící funkci manévrového sledu doznala zásadní proměny. Zbylé tři rychlé divize byly s platností od 1. ledna 1951 reorganizovány na mechanizované a v květnu téhož roku je doplnily další dvě pěší divize. Ze dvou tankových brigád Tankové sboru vznikly dvě nové tankové divize a sbor byl zrušen. Pěší divize byly posíleny o tankosamohybné pluky. Na ústřední úrovni se Velitelství tankového vojska přejmenovalo na Velitelství tankového a mechanizovaného vojska.

Na rozdíl od rychlých divizí byly tankové a mechanizované divize učleněné do rychlých skupin v rámci armádní útočné operace schopné plnit samostatné úkoly. Tankosamohybné pluky a prapory pěších divizí sloužily k přímé podpoře pěchoty.

Další Čtení : Ve čtvrtek 27. listopadu v Armádním muzeu promítneme filmy z naší sbírky. Přijďte se podívat na díla později známých filmařů

Tanková divize se skládala ze dvou tankových a mechanizovaného pluku, dělostřeleckého pluku a dalších jednotek (ženijní, spojovací). Po reorganizaci disponovaly tankové divize téměř 130 tanky. Mechanizovaná divize měla obdobnou strukturu jako tanková a tvořily ji dva mechanizované a tankosamohybný pluk. Mechanizované divize měly k dispozici 108 tanků. Pěší divize byly prakticky bez tankové výzbroje, neboť pro své tankosamohybné pluky obdržely pouze několik kusů tanků a samohybných děl.

V následujících letech byly tankové a mechanizované divize postupně naplňovány tanky a samohybnými děly. To umožnilo v roce 1953 vytvořit v tankových divizích třetí tankový pluk (v roce 1955 reorganizován na tankosamohybný) a o rok později se v mechanizovaných divizích tankosamohybný pluk přeměnil na tankový. Na podzim 1955 se mechanizovaná divize skládala ze tří mechanizovaných, tankového a tankosamohybného pluku. Oba typy vševojskových divizí měly ve výzbroji 209 tanků, 48 samohybných děl a 107 obrněných transportérů. V roce 1956 se Velitelství tankového a mechanizovaného vojska vrátilo k původnímu názvu Velitelství tankového vojska, nicméně o rok později se přeměnilo na Tankovou technickou správu, které zůstaly podřízeny pouze tankové základny (sklady) a tankové opravárenské závody a již neplnilo funkci velitelství druhu vojsk.