Od Off

Hledání koncepce konverze zbrojní výroby – září 1990

22. 09. 2026

Nová koncepce vycházela z usnesení předsednictva vlády České a Slovenské federativní republiky č. 42/1990 k výrobě, vývozu, koncepci a konverzi speciální výroby. Hektický vývoj v roce 1990 však záhy měnil původní představy.

Na základě usnesení předsednictva vlády ČSFR potkal stejný osud i výrobní kapacity určené pro modernizaci T-55. FOTO Sbírka VHÚ Praha

Přes obrovské investice do výroby T-72 skončila výroba tohoto tanku již po pouhých deseti letech od podpisu čs.-sovětské smlouvy o jeho výrobě v ČSSR. FOTO Sbírka VHÚ Praha

Pokles objemu zbrojní výroby umocnila velmi nepříznivá struktura zbrojní výroby, která byla rozhodujícím způsobem formována požadavky a doktrínou Varšavské smlouvy a vedla k jednostranné orientaci na produkci značného množství tanků, obrněných vozidel a dělostřeleckých prostředků. Výrobní kapacity svým rozsahem byly v některých druzích zbraní srovnatelné s rozhodujícími západoevropskými výrobci. Po čtyři desetiletí direktivně řízený zbrojní průmysl byl velmi málo adaptabilní a na značně rychlý pokles poptávky nebyl schopen včas a dostatečně reagovat. Vzhledem ke koncentraci hlavních kapacit této zbrojní výroby na Slovensku, představovala konverze zbrojní výroby nejen regionální a politický, ale také sociální problém. Většina podniků nebyla schopna konverzi zvládnout využitím podnikových zdrojů a komerčních úvěrů.

Po řadě usnesení vlády a poskytnutí finančních částek v roce 1989 (více než 360 miliónů korun k eliminaci vlivů snížení speciální techniky v s. p. kombinát ZŤS Martin a cca 1,5 mld. korun v následujícím roce také ke krytí nevyužitých zásob zbrojní výroby) bylo rozhodnuto urychlit přechod na civilní výrobu tak, aby celý proces byl ukončen v letech 1991 a 1992, aby se předešlo dalším ekonomickým ztrátám a ve státním rozpočtu na tyto účely vyčlenit odpovídající finanční prostředky. Podle tehdejších propočtů měla částka na rok 1991, kdy se očekávala kulminace problémů spojených s konverzí činit 2,2 mld. korun a v následujícím roce 1,6 mld. korun.

Další Čtení : Kurátor VHÚ Praha Ivan Fuksa získal cenu Miroslava Ivanova za knihu popisující konflikt v Hejnicích v roce 1938

Využití těchto prostředků mělo být velmi přísně sledováno a mělo sloužit jen na likvidaci zůstatku nevyužitelných výrobních a odbytových zásob a na náklady příštích období, což byly především závazky plynoucí z již uzavřených úvěrů.

Paralelně s konverzí zbrojního průmyslu bylo nutno připravit i restrukturalizaci zbylé zbrojní výroby. Až do roku 1989 byla zbrojní produkce řízena státním plánem a její vývoz Zásadami přijatými již v roce 1968. Institut státní plánu však byl zrušen a řízení zbrojní výroby naráželo na právní vakuum a bylo nezbytné legislativně upravit, do jaké míry a jakými nástroji si stát zachová potřebný vliv.

Bylo naprosto zřejmé, že rozsah a strukturu zbrojní výroby ovlivní očekávané snížení vojsk a stanovení limitů jednotlivých kategorií výzbroje jako výsledek současných vídeňských jednání KSBE a také změny vyvolané v čs. armádě přijetím obranné doktríny. Očekával se tlak na zlepšení technické vybavenosti armády a její soustavnou modernizaci i strukturální změny, kdy do popředí se měly dostat prostředky, které se stanou nositeli obranné doktrín. Z nich převážnou číst měly tvořit zbraňové systémy s vysokým podílem elektroniky a optoelektroniky, což byla největší slabina čs. zbrojní výroby. Legislativní úpravu vyžadoval i export, který měl vytvářet prostředky nezbytné pro dovoz, nákup špičkových licencí a nutnou mezinárodní kooperaci. Další samostatnou kapitolu tvořila státní podpora výzkumných, vývojových a konstrukčních pracovišť.

Další Čtení : Návrat raketometů do Armády ČR: Těžké dělostřelectvo si udržuje význam

Z průběhu jednání je zřejmé, že jak čs. armáda i vedení státu hledaly cesty, jak co nejlépe reagovat na rychle se měnící vnější podmínky. Ve svém usnesení č. 66/1990 předsednictvo vlády ČSFR souhlasilo v návaznosti na zastavení výroby tanků T-72 bez uchování výrobních schopností také se zrušením uchování výrobních schopností pro tank T-55, a to již v roce 1990. Dořešena měla být otázka zabezpečení motorů pro vojenský výcvikový letoun L-39 MS, projednat zásady obchodní výměny se SSSR, posoudit možnost vytvoření státní holdingové společnosti pro výroby velkorážové munice a uložilo ministru obrany rozpracovat představu vyzbrojování čs. armády technikou čs. výroby. Ani tyto, byť mnohdy jen obecné představy, nebyly definitivní a v následujících týdnech a měsících docházelo k dalším změnám.