Další předměty s příběhem z Armádního muzea: Řád Bílého lva, Runcimanův telefon a Kubišova bomba

16. 01. 2023

Představujeme vám další tři „předměty s příběhem“, které jsou vystaveny v nové expozici Armádního muzea Žižkov. Všechny tři se vztahují k československé historii v první polovině 20. století. Jedná se o Řád Bílého lva, původně udělovaný jen cizím státním příslušníkům, telefon lorda Runcimana z hotelu Alcron v roce 1938, a bombu, která byla použita Janem Kubišem při atentátu na Reinharda Heydricha. Tři předcházejí předměty (z období od starověku do vzniku Československa) včetně plného seznamu takto unikátně prezentovaných exponátů ze sbírek VHÚ naleznete v tomto článku.

Řád Bílého lva

Vznik Československé republiky v roce 1918 vyvolal přirozenou potřebu oprostit se od veškerých připomínek a symboliky někdejší rakousko-uherské monarchie. Bylo ustanoveno, že budoucí státní řád určený pro cizí státní příslušníky, kteří se zasloužili o vznik československého státu, bude mít pět tříd po vzoru francouzského Řádu čestné legie. Nový řád se měl jmenovat Řád československého lva – teprve následně bylo jméno pozměněno na Řád Bílého lva.

Dne 22. dubna 1921 byla vypsána soutěž, v níž se sešlo čtyřicet tři návrhů. Žádný se však neukázal jako vyhovující. Následoval další pokus, kdy byli přímo osloveni přední čeští výtvarníci či pedagogové v umělecké oblasti. Z druhé soutěže vzešel vítězný návrh rytce Rudolfa Karneta. Nicméně i ten musel být – na základě připomínek hodnotící komise pod dohledem profesora Akademie výtvarných umění Vojtěcha Hynaise – mírně přepracován.

Řád byl zprvu určen k udílení pouze cizím státním příslušníkům, ovšem v roce 1938 se již hovořilo i o možnosti ocenit takto obyvatele Československé republiky.

Jedním z těch, kteří byli Řádem bílého lva oceněni, byl i francouzský divizní generál Maurice Pellé. Převzal Řád Bílého lva z rukou prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka v Paříži 27. října 1923. Pellé přijel do Československa v únoru 1919 jako náčelník francouzské vojenské mise s řadou úkolů, které bezezbytku naplnil či je i překonal. Stabilizoval československou armádu, zasloužil se o vznik generálního štábu a významně ovlivnil přijetí základních norem československé branné legislativy. To mělo v souhrnu rozhodující význam a přínos pro stabilizaci jak československé armády, tak republiky jako celku.

V Armádním muzeu Žižkov prezentovaný exemplář Řádu Bílého lva byl 24. října 1925 udělen italskému generálovi Andrea Grazianimu, který velel československým legionářům na italské frontě. Po smrti generála Grazianiho předali jeho dědicové v roce 1931 řádovou dekoraci zpět československému státu. Vrácení dekorace bylo přirozené, Řád Bílého lva se vždy všem nositelům pouze propůjčoval. Po úmrtí nositele bylo jeho navrácení žádoucí.

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 existovala oprávněná obava, že okupační orgány budou zabavovat konkrétní předměty, které se svojí symbolikou váží ke vzniku samostatného československého státu. Z tohoto důvodu tehdejší pracovníci armádního muzea provedli fingovaný zápis některých předmětů včetně tohoto řádu jako dar do československého oddělení muzea ve francouzském Darney. Na základě této skutečnosti byly předměty ukryty a do sbírek se následně vrátily až po skončení 2. světové války.

Telefon pro lorda Runcimana

Na jaře 1938 bylo zřejmé, že po připojení Rakouska k nacistickému Německu směřuje vývoj k další nacistické expanzi – a cílem bude Československo. Za této situace převzala rozhodující iniciativu negociací s Německem britská vláda, jež uplatňovala celou soustavu politických metod a prostředků, které se souhrnně nazývají appeasement – politika usmiřování.

Lord Walter Runciman byl vyslán do Československa na počátku srpna 1938 s cílem přivést k jednacímu stolu vedení Sudetoněmecké strany a československou vládu, aby se dohodli na nových podmínkách pro německou menšinu v ČSR. Runcimanova mise nicméně vycházela z mylných předpokladů: počítala s tím, že německá strana má zájem o dohodu. Ve skutečnosti však měla Sudetoněmecká strana pod režijním vedením nacistů dovést všechna jednání k roztržce. Po nich měl následovat vpád nacistických vojsk do Československa. Mise nakonec selhala a byla i jednou z cest, které vedly k uzavření mnichovské dohody na konci září 1938.

Lord Runciman bydlel během svého pobytu v ČSR v pražském hotelu Alcron ve Štěpánské ulici. Pro realizaci mise bylo telefonní spojení jedním ze základních předpokladů. Právě proto zapojili 3. srpna 1938 pracovníci firmy Telegrafia dotyčný telefonní přístroj v Runcimanově hotelovém pokoji. Telefon nebyl ve 30. letech standardním vybavením domácností či hotelových pokojů.

Přístroj byl typu ÚB, tzv. ústřední baterie, a sloužil ke spojení pouze prostřednictvím telefonní ústředny. Ve chvíli, kdy lord Runciman zvedl sluchátko, dostalo se mu spojení s telefonní ústřednou a na jeho žádost byl přepojen na zvolené telefonní číslo. Obdobným způsobem přijímal prostřednictvím telefonní ústředny ve svém pokoji i hovory zvenčí. Také proto postrádá tento telefonní přístroj číselník.

Jak se telefon dostal do muzejních sbírek? V hotelovém pokoji v Alcronu byl telefon zapojen i po lordově odjezdu v půlce září a byl zde i během kritických zářijových dní 1938. K odpojení došlo teprve 12. října 1938, tedy téměř dva týdny po přijetí mnichovské dohody. Pracovníci firmy Telegrafia již tehdy usoudili, že se jedná o unikátní předmět dokumentující tragické osudy Československé republiky a že by měl být uchován pro budoucí generace jako memento. Proto jej v lednu 1939 předali do sbírky Památníku osvobození, dnešního Vojenského historického ústavu Praha.

Bomba Jana Kubiše, pro útok britských desantních jednotek, zejména pro likvidaci osob

V roce 1941 připravili českoslovenští zpravodajci ve Velké Británii ve spolupráci s britskou SOE program speciálních výsadkových operací na území protektorátu. Mladí muži – dobrovolníci (se speciálním výcvikem) byli v rámci sabotážních, kurýrních, zpravodajských, ale i teroristických skupin vysazování na padácích na území okupované vlasti. Jedním z nejvýznamnějších výsadků první vlny operací mezi lety 1941-1942 byl výsadek Silver A se zpravodajským a spojovacím úkolem, dále pak výsadek Anthropoid, jehož úkolem byla fyzická likvidace zastupujícího říšského protektora pro Čechy a Moravu Reinharda Heydricha.

Tři bomby britských desantních jednotek, určené zejména pro likvidaci osob, byly připraveny k použití Janem Kubišem při útoku na Reinharda Heydricha v květnu 1942. Jedna z nich 27. května 1942 při provedení atentátu explodovala, zbylé dvě zůstaly ležet na místě samotného provedení a byly zabaveny německou tajnou policií gestapo.

Základem bomby byl britský protitankový granát vz. 73 Mk. 1, který měl tvar tuby z konzervového plechu o průměru 8 cm a délce 30 cm, naplněné 2 kg trhaviny. Do jeho hlavy byl zašroubován nárazový zapalovač (rozněcovač) vz. 247 z černého bakelitu s vrhovou pojistkou v podobě lněného tkalounu, na jednom konci opatřeném olověným závažím, na druhém kovovou vidličkou zasunutou pod úderníkem. Celý pojistný mechanizmus chránil bakelitový šroubovací uzávěr. Po jeho odšroubování musel být granát vržen na cíl tak, aby rotoval kolem své kolmé osy ve směru chodu hodinových ručiček, čímž bylo podpořeno odvíjení vrhové pojistky odmotávané odstředivou silou olověného závažíčka, což nakonec vedlo k vytažení ocelové vidličky a k uvolnění úderníku. Poté následovala exploze při dopadu granátu v jakékoliv jeho poloze. Jednalo se vhodný granát k útoku na pohyblivé cíle, včetně automobilů, technika jeho házení ale vyžadovala dlouhodobější nácvik.

Z výše uvedeného granátu byla úpravami vyrobena bomba, kterou použil Jan Kubiš při atentátu na Reinharda Heydricha. Bomba vznikla tak, že původnímu protitankovému granátu byl klempířskými nůžkami zkrácen plášť o cca 2/3 délky. Současně byla zachována hlava s nárazovým zapalovačem s asi 1 cm širokou obrubou. Byly ponechány čtyři proti sobě situované plechové pruhy o šíři 1 cm a délce asi 8 cm, které, vyplněny plastickou trhavinou, byly přehnuty k sobě a upevněny křížem omotanou izolační páskou v barvě khaki, jež byla ještě následně ovinuta kolem celé takto zhotovené bomby. Její explozivní ničivost byla dána vahou a funkčností plastické trhaviny o hmotnosti asi 0,5 kg. Do ní byl zašroubován nárazový zapalovač vz. 247.

RED

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: