Předměty, které mají svůj příběh: jedinečné exponáty v expozici Armádního muzea Žižkov

09. 01. 2023

Celkem osmnáct „Předmětů s příběhem“ najde návštěvník v nové expozici Armádního muzea Žižkov. Z více než sedmi tisíc exponátů, které jsou v muzeu vystaveny, je to sice nepatrný zlomek, ale rozhodně je nepřehlédnutelný a také jedinečný. Některé z předmětů vám nyní představíme podrobněji.

Expozice Armádního muzea Žižkov má šest „klasických“ částí a sedmou „zážitkovou“ expozici ukazující zákopy první světové války. V každé z šesti sekcí najde návštěvník několik exponátů, které se svým umístěním i prezentací vymykají z celku. Mají viditelné až čestné místo, disponují samostatnou vitrínou a jejich prezentace také není jen textová, nýbrž i audiovizuální. Předměty zde video formou komentují a popisují odborníci, historici a kurátoři muzea. Návštěvníci tak mají možnost shlédnout skutečný příběh exponátu a mohou lépe pochopit dějinné souvislosti, které se k němu vztahují.

O které předměty jde?

Expozice od počátků do roku 1740: římský meč Spatha z 2.–3. století; kachel ze Sionu, 1437; rhodská hlaveň, 1522.

Expozice 1740-1914: český šlechtický kříž, 1814; sokolský kroj, 1862–1914.

Expozice 1914-1918: prapor České družiny a Sokola Paříž, 1914; brašna Václava Dostala, 1915; šaška M. R. Štefánika, 1918.

Expozice 1918-1938: Řád Bílého lva; telefon lorda Runcimana, 1938.

Expozice 1939–1948: jízdenka a dopis na rozloučenou Františka Nováka, 1939; bomba Jana Kubiše, 1942; pistole Otakara Jaroše, 1943; střešní taška z Hirošimy, 1945; bunda letce RAF Šimona, zastřeleného Stb.

Expozice 1948-současnost: tankový kulomet z Vinohradské třídy a zakrvácená vlajka, 1968; měsíční kámen, 1969; přilba Jiřího Schamse, příslušníka AČR.

Na následujících řádcích vám představujeme tři předměty podrobněji. V pokračování tohoto materiálu pak budou na stránkách vhu.cz představeny některé další předměty.

Římský jezdecký meč Spatha

Jedná se o vzácný exemplář římského jezdeckého meče Spatha. Jde o jezdecký meč, který byl užíván od poloviny 2. století jezdectvem rekrutovaným v Galii, tedy v oblasti dnešní Francie a přilehlých území. Při bojích Římanů s Germány se posléze rozšířil po Evropě. V době stěhování národů od 4. století až do konce 7. století byl používán jezdectvem v celé Evropě a stal se základem pro vznik klasického rytířského středověkého meče.

To, že Spatha byla základem pro meč nebo pozdější kord, nám dokládá i samotný název. V různých formách je totiž v románských jazycích právě takto nazýván meč nebo kord – například v italštině nebo rumunštině spada, v portugalštině či španělštině espada. Exemplář ze sbírek VHÚ je velmi vzácný proto, že se u něj zachoval jílec. Jeho délka sice nedosahuje obvyklých rozměrů, protože byl na třikrát zlomený, ale damascenská ocel byla původně kovářsky spojena, je z jednoho kusu čepele. Jílec byl dobově opravován pomocí dvou nýtů a bronzové spojky. Na hlavici a na záštitě se dochovala výzdoba. Ta je provedena tzv. inkrustací za tepla, kdy do kovu byla předem vyryta mřížka nebo drážky ornamentu (v našem případě florálního a geometrického ornamentu) a poté byl rozžhavený kov zlatavé barvy nalit do drážek.

Roku 172 n. l. překročily římské legie vedené císařem Marcem Aureliem Dunaj, aby po dlouhých předchozích bojích konečně pacifikovaly germánské Kvády, Markomany a sarmatské Jazygy. Římské legie se „rozlily“ po celé Moravě a archeologové dnes nacházejí římské památky a římské pochodové tábory až u Olomouce. Hlavní stan římských legií se ovšem nacházel na vrcholku Burgstall u Mušova nedaleko údolí řeky Dyje.

Odborný archeologický výzkum začal v roce 1926 a vedl jej žatecký rodák Anton Gnirs. V té době jediný archeolog u nás, který byl schopen vést takto náročný výzkum na patřičné odborné úrovni. Na něj navázal v 70. letech 20. století Jaroslav Tejral. Od roku 1984 zde pořádá nebo zde vede systematické výzkumy brněnský Archeologický ústav Akademie věd.

Díky tomu známe podrobně opevnění celého areálu. Bylo nalezeno valetudinarium, nemocnice pro nemocné legionáře, nacházela se zde bazilika, která byla štábem legií a byla zde i tehdejší římská vymoženost: lázně s podpodlažním topením, hypokaustem.

Český šlechtický kříž, 1814

Revoluční a napoleonské války proti Francii na přelomu 18. a 19. století trvaly čtvrt století a sužovaly Evropu. Doba osvícenství se během nich překlopila do vzniku občanské společnosti, kterou s sebou přinesla francouzská revoluce. V roce 1805 se u Slavkova ještě odehrála „bitva tří císařů“, tedy vladařů a panovníků, ale v roce 1813 už hovoříme o „bitvě národů“ u Lipska. Národů, které následně určovaly další evropské dějiny.

Po porážce Napoleona u Lipska následovalo tažení vítězných vojsk na Paříž. Rakouského císaře Františka I. při této příležitosti doprovázela tělesná stráž tvořená 38 příslušníky české šlechty. Právě pro ně založil František I. dne 3. května 1814 zvláštní vyznamenání zvané český šlechtický kříž.

Bohužel dnes nevíme, kde se nalézá většina z oněch 38 udělených exemplářů tohoto vyznamenání. Jisté povědomí bylo přinejmenším o šesti exemplářích, které se měly nacházet na území našeho státu, ale po 2. světové války se jejich stopy vytrácejí. Prokazatelně dnes máme exempláře dva. Jeden se nalézá ve sbírce Vojenského historického ústavu Praha, druhý spravuje sbírka Národního muzea Praha.

Exemplář spravovaný Vojenským historickým ústavem se do sbírky dostal prostřednictvím někdejšího prvorepublikového československého ministra národní obrany Františka Machníka (ve funkci 1935). Jemu jej předal Otakar Frankenberger, vojenský historik a sekční šéf ministerstva zemědělství. Otakaru Frankebergerovi jej pro změnu předal Quido Thun-Hohenstein, vedený jako statkář zámku Kačina.

Kdo byl nositelem tohoto exempláře? V roce 1924 zemřela na zámku Kačina bezdětná Josefina Chotková, vdova po Ferdinandu Chotkovi, strýci zmíněného Quida Thun-Hohenstein. Josefina Chotková byla vnučkou Františka Karla, svobodného pána Puteani, který byl jedním ze šlechticů dekorovaných českým šlechtickým křížem. Exemplář spravovaný muzejní sbírkou VHÚ tak pochází s největší pravděpodobností z pozůstalosti Františka Karla, svobodného pána Puteani.

Pokud jde o české důstojníky a vojáky napoleonských válkách, ti se stali jedněmi z nejvýznamnějších hybatelů rakouské armády. Právě v bitvě národů u Lipska byla největší spojeneckou armádou tzv. česká armáda. Všechny spojenecké armády byly pod velením rakouského polního maršála Karla Filipa Schwarzenberga, jehož náčelníkem generálního štábu byl polní podmaršál Josef Václav Radecký z Hradče.

Šaška Milana Rastislava Štefánika, 1918

Ve sbírce Vojenského historického ústavu Praha se nachází vzácná upomínka na osobnost Milana Rastislava Štefánika. Jde o darovací exemplář šavle šašky, kterou věnovali legionáři prvnímu československému ministru války na sklonku roku 1918 při jeho návštěvě v Rusku.

U šavle šašky je typický zejména tvar hlavice jílce, která je ve tvaru ptačího zobanu, a je rozeklaná. Jílec nemá příčku neboli záštitu. Na rozdíl od ostatních šavlí je také nošená hrotem kupředu. Darovací exemplář šašky byl vyroben ve zbrojovce ve Zlatoustu. Na vnitřní straně čepele je v bojové scéně nápis „Prvému českému ministru národní obrany, generálu Štefánikovi“. Na vnější straně pak čteme: „Technické oddělení československých vojsk, Jekatěrinburg, prosinec 1918“.

Milan Rastislav Štefánik patřil k triumvirátu mužů, jimž je připisována největší zásluha na vzniku Československé republiky. Všichni tři byli vzdělanci: T. G. Masaryk byl filosof, E. Beneš sociolog a M. R. Štefánik vystudoval matematiku a astronomii. Štefánik byl Slovákem a jediný z nich vojákem, který aktivně bojoval na frontách 1. sv. války, a to dokonce jako válečný letec. Bojoval nejdříve na francouzské, pak na srbské frontě, následně se věnoval politické činnosti. Stal se hlavním organizátorem československých legií, které vznikaly v Rusku, ve Francii a v Itálii. Právě jedna z jeho posledních zahraničních cest v prosinci 1918 vedla do porevolučního Ruska, kde se snažil již šedesátitisícové (původně dobrovolnické) vojsko přetavit na pravidelnou armádu francouzského typu. Štefánik zahynul 4. května 1919 při tragické letecké havárii nedaleko Bratislavy.

Po jeho smrti byla šaška předána Alicí Masarykovou do vznikajícího Památníku odboje, kde byla uchovávána další dvě desetiletí. Po okupaci Československa německou mocí byla spolu s dalšími vybranými exponáty schovávána např. v dole Vojtěch v Březových Horách nebo u majora Koreckého v Hodkovičkách. Právě mjr. Korecký krátce po konci války v květnu 1945 uložené předměty vyzvedl a již 27. července 1945 je předal zpět do muzejní správy.

RED

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: