Hynek Kmoníček: Největší hrozbou je představa, že všechno bude vypadat stejně jako dnes

Bezpečnost České republiky se podle poradce předsedy vlády pro národní bezpečnost Hynka Kmoníčka neodvíjí pouze od aktuálních konfliktů, ale především od schopnosti státu správně číst dlouhodobé geopolitické změny. V dalším díle podcastu CZ DEFENCE Kmoníček hovoří o proměně bezpečnostního prostředí, budoucnosti evropské obrany, vztahu NATO a Evropské unie, potřebě modernizace krizové legislativy i o tom, proč považuje za jednu z největších hrozeb falešný pocit bezpečí.

Video: Hynek Kmoníček: Největší hrozbou je představa, že všechno bude vypadat stejně jako dnes / CZ DEFENCE

Když Hynek Kmoníček krátce po svém nástupu do funkce vystoupil na konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost, upozorňoval na rychle se měnící bezpečnostní prostředí. Podle něj se tento trend od té doby pouze prohloubil. „Bezpečnostní situace každého státu je kombinací vnějších vlivů, které se dnes neustále proměňují, a vnitřní připravenosti státu. Mění se každý den, ale zároveň zůstává po staletí stejná, protože geopolitika vytváří základní rámec, ve kterém stát funguje. Největší přátelé i největší rizika máte vždy ve svém nejbližším okolí. V tom se bezpečnostní situace České republiky příliš neliší od situace Přemyslovského království.“ Právě dlouhodobý geopolitický pohled je jedním z charakteristických rysů Kmoníčkova uvažování. Bezpečnost podle něj nelze hodnotit pouze optikou několika posledních let nebo jednotlivých krizí.

Funkce poradce předsedy vlády pro národní bezpečnost bývá často veřejností spojována s představou člověka, který rozhoduje o klíčových bezpečnostních otázkách. Kmoníček však svou roli popisuje jinak. „V podstatě jsem převodní pákou, překladatelem mezi velmi specifickou bezpečnostní komunitou a politiky,“ vysvětluje. „Bezpečnostní komunita používá svůj vlastní jazyk a žargon. Politikům je potřeba vysvětlit věci tak, aby jim rozuměli a aby viděli souvislosti například s jejich odpovědností nebo veřejným obrazem. Současně jde o koordinaci mezi jednotlivými úřady, které se často překrývají nebo si dokonce konkurují,“ říká poradce premiéra. Právě koordinaci mezi resorty označuje za jednu z nejobtížnějších částí své práce. České prostředí podle něj stále trpí silným resortismem. „Je to do velké míry terapeutická práce,“ říká s nadsázkou Hynek Kmoníček. „Musíte sladit různá ega, která jsou někdy větší, než odpovídá váze jejich institucí, aby z toho nakonec měli užitek všichni.“ Současně odmítá srovnávání se svým předchůdcem Tomášem Pojarem. „Od začátku jsem nedělal funkci Tomáše Pojara, ale funkci národního bezpečnostního poradce, který nevede, ale radí,“ zdůrazňuje. Připomíná, že každý premiér potřebuje jiný typ poradce a že současná podoba této funkce odpovídá stylu práce předsedy vlády.

Významnou výhodou Kmoníčkovy současné role jsou podle něj dlouholeté zkušenosti z diplomacie. Bez nich by podle vlastních slov tuto práci vykonávat prakticky nešlo. „Jsem v kontaktu s většinou bezpečnostních poradců v Evropě, ale také ve Spojených státech, Africe i Asii. Rozdíl mezi diplomacií a bezpečnostní politikou je prakticky nulový. Každý diplomat musí být obchodníkem, marketérem i člověkem, který rozumí bezpečnostním otázkám,“ vysvětluje. Jeho zkušenosti z působení ve Spojených státech nebo ve Vietnamu podle něj potvrzují, že bezpečnost je vždy součástí diplomatické práce, pouze její význam se mění podle konkrétní země. Za jednu z největších hrozeb současnosti přitom nepovažuje konkrétní stát ani konkrétní konflikt. „Největší hrozbou je představa, že všechno bude vypadat stejně jako dnes,“ říká jednoznačně Hynek Kmoníček. „Žijeme v jedné z nejbezpečnějších společností na světě a považujeme to za normální stav. Jsme relativně zhýčkaní, snažíme se ignorovat svět kolem sebe, ale ten se nám stále více připomíná. Největším rizikem je pocit naprostého bezpečí a přesvědčení, že to tak bylo vždycky a bude to tak navždy.“ Podle něj nejde o selhání konkrétní vlády. „Je to přirozený psychologický proces. Po druhé světové válce jsme nezažili otevřený válečný konflikt. Všechno bylo někde daleko. Lidé si zvykli, že bezpečnost řeší stát. Důležitější než strašení společnosti je obecná edukace o tom, v jakém světě dnes skutečně žijeme.“

Za zásadní změnu označuje postupný přesun světového centra ekonomické i politické moci z euroatlantického prostoru do Asie. „Tohle je asijské století,“ konstatuje. „Evropa vytvořila mimořádnou životní úroveň i sociální stát také proto, že dlouhá desetiletí nemusela nést hlavní náklady na svou obranu. Toto období končí. My jsme ale emocionálně i myšlenkově zůstali o sto let zpátky.“ Právě zkušenosti z Asie podle něj umožňují vidět Evropu z jiného úhlu. „My si pořád myslíme, že Asie je exotika. Ve skutečnosti jsme exotikou my. Evropa dnes představuje přibližně šestnáct procent světového HDP a tomu musí odpovídat i naše přemýšlení o světě.“ Jedním z nejdůležitějších bezpečnostních témat příštích let bude podle něj proměna evropské obrany. „Evropa bude muset zvyšovat své obranné kapacity, protože Spojené státy už nebudou ochotny nést hlavní náklady evropské obrany. Současně ale musíme vybudovat evropské kapacity tak, aby nebyly konkurencí NATO, ale jeho přirozeným doplněním.“ Kmoníček připomíná, že ještě před několika lety Spojené státy evropskou strategickou autonomii spíše odmítaly. „Dnes se geopolitická situace změnila. Evropská strategická autonomie je jednoznačným požadavkem budoucnosti a bude podporována i Spojenými státy. Nejtěžší nebude ji vytvořit, ale zajistit, aby fungovala symbioticky s NATO.“ Velmi otevřeně hovoří také o budoucnosti Evropské unie. „Jedna z největších otázek příštích dvaceti nebo třiceti let zní: budujeme federální stát, nebo unii národních států? Problém Evropy je, že budujeme obě varianty současně. V pondělí a úterý budujeme federální Evropu, ve středu se to rozkřikne, ve čtvrtek a pátek proti tomu demonstrujeme a příští týden začínáme znovu.“ Přesto nevylučuje, že právě obrana se může stát jedním z integračních prvků budoucí Evropy. „Evropská armáda může být jedním z prvních skutečně sjednocujících projektů. Politicky je to velmi složité, ale armáda funguje na rozkaz.“ Za jeden z budoucích impulsů považuje také migrační tlak. „Podívejte se například na Lagos. V roce 2050 může mít sedmdesát milionů obyvatel. Kam myslíte, že se lidé vydají, pokud se tam neuživí? Evropa nebude dlouhodobě schopna fungovat, pokud nebude schopna chránit své vnější hranice.“

Velkou pozornost věnuje také připravenosti České republiky na krizové situace. Podle něj je nezbytné zásadně modernizovat právní rámec krizového řízení. „Naše legislativa odpovídá v lepším případě sedmdesáti pěti až devadesáti letům nazpět. Současné hrozby i technologie jsou úplně jiné. Mění se způsob vedení války, technika i strategické myšlení. Tomu musí odpovídat i legislativa.“ Přesto svou úlohu opět vidí především v koordinaci. „Když už všichni vědí, co je potřeba změnit, nesmíme se začít přetahovat o to, kdo to má udělat. Právě tam je moje role.“ Na otázku týkající se dezinformací odpovídá výrazně střízlivěji, než bývá v současné debatě běžné. „Propaganda existovala vždycky. Jen jsme si jí začali více všímat. Každý, kdo si myslí, že problematiku hybridních hrozeb už dokonale zvládl, nakonec skončí jako cenzor. Proto bych byl velmi opatrný.“ Podle něj je nejdůležitější otevřená veřejná debata. „Jestliže mám nějaký názor, musím ho být schopen obhájit logickými argumenty. Často dnes proti sobě stojí dvě emoce založené na polovičních informacích. A emoci rozumem nevyvrátíte. A právě proto je veřejná diskuze dnes tak kolizní, že se všichni obviňují ze všeho, ale jako by se vyhýbali starému pravidlu, které jsme mívali na Blízkém východě a které říkalo: čím méně o věci víš, tím je tvůj názor na ní pevnější,“ dodává Kmoníček.

Za oblast, která se postupně zlepšuje, označuje spolupráci civilního a vojenského sektoru. „Řekl bych diplomaticky, že je vyvíjející se. Obě strany by tvrdily, že je dobrá, a současně by dokázaly uvést řadu příkladů, kdy nefungovala. Odpověď ale vždy leží v komunikaci a spolupráci,“ říká Hynek Kmoníček. Stejně pragmaticky nahlíží i na otázku, které ministerstvo je z hlediska bezpečnosti nejdůležitější. „Dnešní problémy jsou natolik komplexní, že žádné ministerstvo nemůže být samo klíčové. Rozhodující jsou lidé, kteří problematice dlouhodobě rozumějí. Pak už je téměř jedno, jakou instituci právě zastupují.“ Bezpečnost podle něj nelze oddělovat od ekonomiky. „Bez ekonomické stability nemáte žádnou bezpečnost. Jakmile se zhorší bezpečnost, odejde ekonomika. A když stát začne chudnout, okamžitě se zhorší i jeho bezpečnost,“ říká v rozhovoru Hynek Kmoníček. Česká republika by podle něj měla rozvíjet především spolupráci se státy, kterým může nabídnout konkrétní schopnosti. 

Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si celý rozhovor v úvodu tohoto článku.

ZDROJ ZDE