Obrana za hranicemi státu: diaspora jako personální zdroj

Úbytek a rychlé stárnutí obyvatelstva jsou dnes typické pro většinu evropských států, některé však tento z hlediska obranyschopnosti země nepříznivý trend zasahuje výrazně silněji než jiné. K nejvážnějším případům patří Lotyšsko, které od začátku tisíciletí ztratilo více než pětinu obyvatel. Vedle nízké plodnosti, která se pohybuje hluboko pod hranicí prosté reprodukce, sehrála významnou roli také emigrace. Největší odliv obyvatel nastal po vstupu země do Evropské unie v roce 2004 a zejména během ekonomické krize. Jen v letech 2008 až 2011 odešlo ze země přibližně 130 tisíc lidí, především do západoevropských států, jako jsou Velká Británie, Irsko a Německo.

Lotyšsko rozšiřuje povinnou vojenskou službu i na diasporu

V současnosti se vlna vystěhovalectví zmírnila, většina emigrantů však v zahraničí zůstává. Od roku 2027 se přitom kontakt části diaspory s původní vlastí může výrazně zintenzivnit: Lotyšsko plánuje rozšířit povinnou státní obrannou službu také na občany trvale žijící v zahraničí. Důvody jsou demografické i společenské. Letos sice počet dobrovolníků převýšil plánovaný počet branců – pro letní nástup v roce 2026 se přihlásilo 1 560 dobrovolníků při potřebě 1 470 osob –, tento úspěch však nemusí být dlouhodobý. Část uchazečů obvykle neprojde zdravotní kontrolou a stát navíc plánuje počty branců postupně navyšovat až na přibližně 4 000 ročně. Větší zapojení diaspory proto může rozšířit omezenou personální základnu a zároveň posílit představu obrany jako občanské povinnosti, která se nevytrácí pouhou změnou bydliště.

Povolávání příslušníků diaspory však může narážet na řadu potíží. Některé jsou čistě praktické, například otázka úhrady cestovních nákladů spojených s cestou branců do Lotyšska nebo podoba služby u lidí, kteří neovládají lotyštinu. Tyto překážky lze do určité míry řešit proplácením výdajů nebo jazykovými kurzy. Složitější však může být případná neochota zahraničních Lotyšů absolvovat jedenáctiměsíční službu v zemi, s níž už nemusejí mít silnou osobní vazbu.

Představitelé významné organizace lotyšské diaspory Daugavas Vanagi upozorňují, že někteří lotyšští občané, zejména ti, kteří se již v zahraničí narodili nebo tam vyrostli a často mají dvojí občanství, mohou mít k původní vlasti slabší vztah. Pokud by byli k vojenské službě nuceni, část z nich by mohla dát přednost vzdání se lotyšského občanství. U mladých lidí ve věku 18 až 19 let, kterých se povinná služba bude týkat, proto nelze předpokládat automatickou ochotu k návratu. Skutečný přínos diaspory pro lotyšskou brannou základnu tak bude záviset nejen na právní povinnosti, ale i na schopnosti státu tuto povinnost prakticky a politicky prosadit.

Evropa diasporu většinou nepovolává

Jak zdůrazňuje lotyšské ministerstvo obrany, se zapojením diaspory do branné povinnosti nebude Lotyšsko v Evropě osamocené. S občany žijícími v zahraničí počítají také Litva, Finsko nebo Estonsko, každý z těchto států však nastavuje pravidla odlišně. Nejstriktnější je v tomto ohledu Litva, kde se vojenská povinnost vztahuje i na občany pobývající v zahraničí a samotný život mimo zemi není důvodem k osvobození. Ve Finsku existuje možnost osvobození u dvojích občanů, pokud dlouhodobě nežijí ve Finsku a nemají k zemi reálné vazby. Estonsko postupuje ještě mírněji: branná povinnost se sice formálně vztahuje na občany žijící v zahraničí, osoby narozené a dlouhodobě žijící mimo Estonsko však nejsou bez vlastní žádosti ke službě povolávány. Lotyšsko zatím podobné výjimky pro diasporu neplánuje.

V rámci Evropy je nicméně častější občany žijící v zahraničí z povinné vojenské služby vyjímat nebo jejich povinnost odkládat. Rakousko, Řecko, Kypr, Dánsko ani Švýcarsko své občany žijící trvale v zahraničí běžně nepovolávají. Ti se mohou ke službě přihlásit dobrovolně, případně se jejich povinnost znovu aktivuje až po návratu do vlasti. Z pohledu státu je takový postup logisticky a organizačně méně náročný a zároveň snižuje riziko odporu ze strany diaspory, včetně snahy zpřetrhat s původní vlastí definitivně i formální vazby. Lotyšsko a Litva však čelí kombinaci bezprostřednější bezpečnostní hrozby, malé populační základny a dlouhodobé emigrace. Proto jsou ochotnější chápat občany žijící v zahraničí jako součást potenciální branné základny, navzdory praktickým problémům i nejisté efektivitě takového kroku.

Zdroj: Centre for Eastern Studies, Ministry of Defence Republic of Latvia, Latvian Public Service Media, karys.lt, intti.fi, Kaitseressursside Amet, Federal Ministry of European and International Affairs Republic of Austria, Hellenic Republic Greece in Vietnam, Embassy of the Republic of Cyprus in Beirut, lifeindenmark.dk, Switzerland and United Kingdom Federal Department of Foreign Affairs FDFA

ZDROJ ZDE