Podplukovník jezdectva (brigádní generál in memoriam) Josef Svatoň patřil k výrazným osobnostem československého vojenského i domácího odboje. Za první světové války bojoval v řadách čs. legií v Rusku, zúčastnil se bitvy u Zborova i sibiřské anabáze a dosáhl hodnosti důstojníka jízdního vojska. Po okupaci se stal příslušníkem Krajského velitelství Obrany národa ve Vysokém Mýtě a organizátorem vojenského odboje na rozsáhlém území východních Čech. V rámci organizace Rada tří velel partyzánské oblasti Vysočina – sever, budoval síť ilegálních skupin, zajišťoval shozy zbraní a spolupracoval s výsadky z Velké Británie. Padl 1. listopadu 1944 v boji s gestapem u Proseče. Za své zásluhy byl po válce povýšen na brigádního generála in memoriam.
Narodil se v chudé rodině drobného rolníka a příležitostného stavebního dělníka Antonína Svatoně a jeho manželky Františky. Obecnou školu vychodil v Komárově a tři ročníky měšťanky absolvoval v letech 1907–1910 v Dašicích u Pardubic. Přestože byl nadaným žákem, nemohl kvůli finanční situaci rodiny pokračovat ve studiu a po ukončení školní docházky se vyučil řeznickému řemeslu. Jeho další osudy, podobně jako v případě tisíců jiných, výrazně ovlivnilo vypuknutí první světové války. Dne 15. 4. 1915 byl odveden u DOV ve Vysokém Mýtě a 19. 10. 1915 nastoupil vojenskou službu u c. k. hulánského pluku č. 2 sídlícího tamtéž. Právě s tímto útvarem byl po absolvování nezbytného základního výcviku odeslán na ruskou frontu. Zde přešel začátkem června 1916 dobrovolně do ruského zajetí a již 19. 7. 1916, vstoupil na základě své přihlášky do čs. legií v Rusku. Zařazen byl do 1. čs. střeleckého pluku, s nímž se zúčastnil řady nebezpečných rozvědek a za prokázanou statečnost byl několikrát vyznamenán. V řadách svého pluku se 2. 7. 1917 zúčastnil bitvy u Zborova, stejně jako následného Tarnopolského ústupu. Po absolvování důstojnické školy byl ustanoven velitelem čety, s níž se v létě 1918 zapojil do bojů s bolševiky. Jako bývalý hulán byl 8. 10. 1918 přeložen k nově vzniklému 1. čs. jízdnímu pluku čs.legií v Čeljabinsku, s nímž se zúčastnil bojů s nepřítelem u Jekatěrinburgu, Syzraně a Kunguru. V mezidobí dosáhl nejprve hodnosti ppor., 12. 11. 1919 por. a následně byl ustanoven velitelem 4. eskadrony. Se svým plukem absolvoval jak tvrdou službu při ochraně sibiřské magistrály, tak následný ústup napříč Sibiří až do Vladivostoku. Dne 6. 6. 1920 odplul na lodi M. S. Dollar do Kanady, odkud pokračoval na lodi Minecahda do Evropy. Dne 29. 7. 1920 připlul do německého Cuxhavenu, odkud vlakem odjel do svobodné vlasti, kam dorazil v hodnosti npor. ruských legií 4. 8. 1920.
Spolu se svým plukem zamířil do Terezína, který se stal jeho trvalou posádkou. Protože se rozhodl pro kariéru vojáka z povolání, nastoupil po krátké repatriační dovolené opět službu u svého útvaru, který byl 1. 10. 1920 v rámci unifikace přeměněn na jezd.pl. 1. Službu zpočátku konal u náhradní eskadrony, ale již 28. 11. 1920 byl odeslán do Hranic jako frekventant ekvitační školy jízdy. Zpět do Terezína se vrátil teprve 1.8. 1921. V mezidobí byl aktivován a 4. 12. 1920 povýšen do hodnosti kpt.jezd. Ihned po příchodu do Terezína byl ustanoven velitelem náhradní korouhve, avšak na pod zim 1922 pluk opět na delší dobu opustil. V termínu od 1. 10. 1922 do 30. 8. 1923 byl totiž frekventantem vyššího jezdeckého kursu při VJU v Hodoníně (právě tehdy se dnem 30. 12. 1922 dočkal povýšení na škpt.). Po návratu z jižní Moravy konal službu u jezd. pl. 1 v Terezíně nepřetržitě až do poloviny září 1933, tedy déle než deset let a postupně prošel funkcemi velitele 4. eskadrony, velitele II. korouhve, velitele remontní eskadrony, velitele plukovní poddůstojnické školy, velitele náhradní korouhve a současně předsedy vojenského zátiší a nakonec I. pobočníka pluku.V mezidobí se 29. 12. 1928 dočkal povýšení do hodnosti mjr., v době od 4. 6. do 4.9. 1926 prodělal zkušenou u terezínského p. pl. 42 a od 4. 3. do 14. 8. 1929 byl frekventantem kursu pro velitele oddílů v Praze. Dnem 15. 9. 1933 byl přemístěn k nově vytvořenému jezd. pl. 11 do Bratislavy, kde poté působil ve funkci I. plukovního pobočníka až do 19. 5. 1935.
Josef Svatoň byl milovníkem koní, jedním z neúspěšnějších čs. závodních jezdců, mnohonásobným vítězem nejrůznějších oblastních i celostátních závodů, a proto byl dnem 20. 5. 1935 přidělen do přípravného střediska pro olympiádu 1936 při VJU v Pardubicích (zde se 1. 1. 1936 dočkal povýšení na pplk.). Letní olympiáda se však v roce 1936 konala v Berlíně, metropoli nacistického Německa, a tato skutečnost ho postupem času znechutila natolik, že čtyři měsíce před zahájením berlínských olympijských her požádal, aby byl z přípravného střediska uvolněn. Jeho žádosti bylo vyhověno a dnem 30. 4. 1936 byl přemístěn k drag. (dříve jezd.) pl. 9 do Vysokého Mýta, kde poté konal službu jako velitel I./9. korouhve až do okupace. Shodou okolností se tak takřka po 21 letech vrátil jako vysoký důstojník do stejných kasáren, kde v říjnu 1915 zahájil svoji vojenskou dráhu jako čerstvě odvedený hulán rakousko–uherské armády. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 vykonával v rámci svého mobilizačního zařazení funkci velitele smíšeného předzvědného oddílu 1 (SPO 1) začleněného do 2. skupiny na jižní Moravě. Po okupaci ČSR a zániku čs. branné moci byl v polovině roku 1939 převeden do civilního zaměstnání jako úřed ník obecního úřadu ve Vysokém Mýtě. Po několika měsících strávených v kanceláři se však rozhodl, že Němcům sloužit nebude a odešel do výslužby.
Čas potřeboval na činnost úplně jiného druhu. Od samého počátku okupace byl totiž zapojen v ON jako příslušník Krajského velitelství ON – Vysoké Mýto, v jehož čele stál plk.pěch. Ing. Bohuslav Závada, bývalý velitel vysokomýtského pěšího pluku 30. Organizace však byla, podobně jako jiné složky Obrany národa, tvrdě postižena rozsáhlým zatýkáním na přelomu let 1939–1940 a pplk. Svatoňovi se podařilo uniknout jen díky tomu, že ho jeho přátelé přes kruté týrání neprozradili. Od jara 1941 začal pplk. Svatoň společně s por.jezd. Josefem Kábelem budovat přímo ve Vysokém Mýtě novou odbojovou organizaci, jejíž působnost se postupem času rozrostla až na orlickoústecko, královéhradecko, vambersko a rychnovsko. Koncem roku 1942 se mu podařilo přímo v Hradci Králové navázat spolupráci s brig.gen. Františkem Bláhou, který byl jedním z vysokých představitelů tehdejšího Ústředního vedení Obrany národa. Od něj obdržel v únoru 1943 rozkaz, aby navázal spojení s komunistickou odbojovou skupinou, jejíž hlavní středisko bylo v České Třebové. Bohužel právě krátce po prvních vzájemných setkáních byla organizace rozbita gestapem, které se tak dostalo i na stopu pplk. Svatoně a 5. 3. 1943 se ho ve Vysokém Mýtě pokusilo zatknout. Šťastnou shodou okolností se mu podařilo uniknout, ale ve spárech gestapa se ocitla jak jeho manželka, tak i obě děti, jež byly poté až do konce války internovány ve Svatobořicích.
Spolu s por. Kábelem přešel pplk. Svatoň do ilegality se skrýval v okolí Proseče na Českomoravské vrchovině, kde se jich ujal strážmistr četnictva František Fanfulík (popraven v Kobylisích 8. 7. 1943). Po jeho smrti je továrník Jan Kadlec z Proseče dopravil do Telecího u Poličky, kde se na počátku května 1944 spojili s „Radou tří“. Organizací, kterou vytvořili div.gen. Vojtěch Boris Luža, prof. Josef Grňa, kpt.gšt. Karel Steiner-Veselý a kpt.gšt. Josef Robotka. V jejím rámci byl jmenován velitelem partyzánské oblasti Vysočina – sever, která zabírala prostor od Velkého Meziříčí a Jihlavy až po Vysoké Mýto a Litomyšl (tehdy používal krycí jméno Doubek). S mimořádným nasazením budoval rozsáhlou partyzánskou organizaci, připravoval vhodné plochy pro shozy zbraní i jejich úkryty. Úzce spolupracoval s paravýsadky z Velké Británie, především CALCIUM, BARIUM, TUNGSTEN, PLATINUM–PEWTER a BAUXITEa podílel se rovněž na pomoci uprchlým sovětským válečným zajatcům. Poté co byl gen. Luža, který v „Radě tří“ zastával funkci vojenského velitele, zavražděn 2. 10. 1944 protektorátními četníky z Přibyslavi v hostinci obce Hřiště, předsedal pplk. Svatoň partyzánskému soudu v Proseči, který v odvetu za tento čin odsoudil příslušníky přibyslavské četnické stanice k smrti (popraveni byli 26. 10. 1944 skupinou partyzánů vedenou npor. Nikolajem Pavlovičem Bachmutským a generálovým synem Radomírem Lužou). Generála Lužu však pplk. Svatoň nepřežil ani o měsíc. Již 1. 11. 1944 byl společně se svým pobočníkem kpt.let. v zál. Eduardem Soškou obklíčen v osadě Paseky u Proseče nedaleko Skutče přesilou gestapa. V nastalé přestřelce oba v boji s nepřátelskou přesilou padli. Partyzánská skupina, které až dosud velel, přijala na je ho památku název „Skupina generála Svatoně“. Po osvobození byl posmrtně povýšen nejprve do hodnosti plk.jezd. a po zjištění skutečného rozsahu jeho odbojové činnosti v únoru 1947 na brigádního generála in memoriam.
Památník gen. Josefa Svatoně a kpt. Eduarda Sošky v osadě Paseky (dnes součást Proseče, okr.
Chrudim), v jehož základech jsou uloženy urny s popelem obou padlých hrdinů, jež se po dařilo zaměstnancům pardubického krematoria uchránit před gestapem.
Ulice Generála Svatoně ve Vysokém Mýtě.
Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů (Vojenský historický ústav Praha; 2005). Autor: E. S.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
