Nová výstava z VHÚ: Vzhůru ku Praze! aneb Válka o rakouské dědictví

08. 09. 2022

V Praze 6 na Vítězném náměstí, poblíž budovy Generálního štábu Armády České republiky, si může kolemjdoucí prohlédnout novou panelovou výstavu, kterou připravil Vojenský historický ústav Praha. Nese název Vzhůru ku Praze! První fáze válek o rakouské dědictví v českých zemích 1740-1743. Autory jsou Zdeněk Munzar a Kristýna Ansorgová.

Výstava Vzhůru ku Praze! První fáze válek o rakouské dědictví v českých zemích 1740-1743 stručně shrnuje nejdůležitější vojenskopolitické události jednoho z nejturbulentnějších období našich dějin – prvních let vlády královny Marie Terezie. V této době se prakticky celé české země staly bojištěm, na němž se střetávaly armády pěti různých států. V důsledcích šlo o samotné rozdělení Koruny české mezi různé účastníky válek: podle plánu měly Čechy připadnout Bavorsku, Morava Sasku a Slezsko Prusku. Z Marie Terezie měla být jen rakouská arcivévodkyně a uherská královna.

Po skončení válečného konfliktu přišly sice české země nakonec o velkou část Slezska a celé Kladsko, ale podařilo se uhájit integritu zbývajících částí, které tvoří dodnes Českou republiku. Marie Terezie pak vládla až do roku 1780, kdy ji na císařském stolci vystřídal její syn Josef II.

Z hlediska naší historie jde o období, které bývá často opomíjeno a značná část širší veřejnosti se v jeho spletitosti příliš neorientuje. Právě to si výstava klade za cíl napravit a vylíčit události s co největší přehledností. I proto se zaměřuje jen na české země a pomíjí ostatní bojiště válek (například severní Itálii), stejně jako širší mezinárodní politiku, která měla na události v Čechách jen omezený dopad.

Název výstavy Vzhůru ku Praze! byl zvolen s ohledem na 280. výročí obléhání Prahy. Česká metropole se opakovaně stala středobodem válečných cílů obou stran: zažila francouzsko-bavorskou okupaci trvající od konce listopadu 1741 do konce roku 1742, pravidelné obléhání tereziánskou armádou v létě 1742, blokádu habsburskými lehkými jednotkami na podzim téhož roku a nakonec smělý zimní útěk okupačních vojsk. Zvýšená pozornost je Praze věnována i proto, že některé dílčí vojenské operace, k nimž došlo při obléhání Prahy, svým rozsahem převyšují některé bitvy válek o rakouské dědictví a dosud jim bylo mimo odbornou literaturu věnováno jen minimum prostoru.

V úvodu výstavy, která čítá 22 panelů, se návštěvník může seznámit s širším kontextem popisovaných událostí tak, aby mu neunikly historické příčiny a důsledky konfliktu. A také aby pochopil casus belli – příčinu války. Rovněž získá přehled o organizaci a struktuře zúčastněných armád a jejich počtech.

Výtvarné řešení výstavy je na vysoké vizuální úrovni. Graficky vkusně řešené panely čerpají z bohatého obrazového materiálu, který byl k dispozici, jsou zde desítky kreseb, obrazů, náčrtů, dokumentů. Nechybí ani fotografie dobových zbraní a dalších předmětů spojených s válkou.

Přehled jednotlivých témat – panelů:

1 Rakousko, Prusko a říše

2 Pragmatická sankce a casus belli

3 Tereziánská armáda na prahu reforem

4 Pruský perfektně vyladěný válečný stroj

5 Armáda francouzského krále

6 Saská a bavorská armáda

7 Pruský vpád do Slezska, boj o pevnosti a bitva u Molvic

8 Diplomatické intermezzo

9 „Malá válka“ ve Slezsku

10 Poslední naděje v Uhrách

11 Na pochodu do Čech

12 Dobytí Prahy 26. listopadu 1741

13 Zimní tažení v českých zemích

14 Karta se obrací – osvobození Moravy

15 Bitva u Chotusic 17. května 1742 a ukončení první slezské války

16 Proti Francouzům – bitva u Zahájí 25. května 1742

17 Vzhůru ku Praze – začátek obléhání

18 Tažení maršála de Maillebois do Čech

19 Prolomení blokády Prahy

20 Znovu ku Praze

21 Útěk Francouzů z Prahy do Chebu

22 Korunovace Marie Terezie českou královnou 12. května 1743 v Praze

Textová ukázka jednoho z panelů – Dobytí Prahy 26. listopadu 1741

Saská armáda se 17. listopadu rozložila u Turska a zahájila průzkum ku Praze. Hlavní bavorsko-francouzské síly postupovaly z Českých Budějovic přes Písek a téhož dne rozbily tábor u Zbraslavi. O dva dny později se k nim připojil Karel Albrecht a druhý francouzsko-bavorský sbor se po postupu přes Beroun rozložil u Hořelic. Část francouzsko-bavorských sil měla bránit spojení s Lincem a zaujala obrannou linii na toku Lužnice. Když ale po dobytí Jindřichova Hradce zjistili, že čelí spojeným habsburským silám, rozhodli se obrannou linii vyklidit a stáhnout se po levém břehu Vltavy k hlavním silám u Prahy. Otevřeli tím tereziánské armádě cestu k české metropoli po pravém břehu řeky.

V Praze se zatím její velitel a zemský velící generál, polní zbrojmistr Heřman Karel hrabě O’Gilvy, chystal k obraně. Pražané od jara opravovali zchátralé hradby. Posádka čítala jen 2 300 vojáků, většinou čerstvě odvedených rekrutů. Počet obránců zvyšovalo 5 317 mužů měšťanské milice a studentské legie. O’Gilvy osadil 300 pěšáky Vyšehrad a zbytek vojska soustředil na Malé Straně a Hradčanech, pravý břeh Vltavy nechal hájit jen milice.

Spojenci mezitím sevřeli levobřežní Prahu, ale ani jejich situace nebyla příznivá. Vzájemně si nedůvěřovali, před sebou měli pražské hradby a za zády blížící se armádu Františka Štěpána Lotrinského. Na obléhání preferované Francouzi nebyl čas, svést polní bitvu se skoro nikomu nechtělo a na výzvu ke kapitulaci O’Gilvy neslyšel. Navíc se blížila zima a s ní problémy se zásobováním. Hrabě Rutowski proto navrhl riskantní řešení – překvapivý noční útok.

Zteč začala 26. listopadu kolem 1 hodiny ranní. Nejprve klamný útok vedený s mohutnou palbou z deseti polních děl na Říšskou (Strahovskou) bránu upoutal pozornost obránců. V půl třetí ráno zahájil Mořic Saský s 1 000 pěšáků a 2 000 dragounů druhý útok k odvedení pozornosti na pravém břehu Vltavy. Cílem byla Nová brána, jejíž obránci pro svou nepozornost zaznamenali nepřítele až v okamžiku, kdy první granátníci podplukovníka Cheverta stanuli na hradbách.  Francouzům se podařilo bránu rychle dobýt a do města vpustit připravené dragouny, které zastavili až vojáci na barikádě ve Staroměstské mostecké věži.

Hlavní útok o síle téměř 5 000 mužů a 20 děl směřoval na Hradčany k Písecké (Karlově) bráně a začal kolem třetí hodiny. Obránci se zde nenechali zaskočit a útok pomocí žebříků probíhal v plné palbě, která se stala osudnou veliteli první vlny granátníků generálmajoru Weissenbachovi. Přesto se nakonec přesile útočníků kolem páté hodiny ranní podařilo bránu zprůchodnit. Poslední útok z Bubnů přes Vltavu pomocí pontonových mostů na Štvanici a odtud k Novoměstským mlýnům se opozdil a nenarazil už na odpor.

Polní zbrojmistr O’Gilvy řídící obranu u Písecké brány kolem páté hodiny ranní kapituloval ve snaze zabránit plenění města. Na straně obránců padl jeden důstojník, 8 vojáků a 21 Pražanů, raněných bylo asi 60 mužů a 1 894 vojáků a důstojníků bylo zajato. Vítězové ukořistili 147 děl a 13 standard a praporů za cenu 1 generála, 2 důstojníků a 21 vojáků padlých a 7 důstojníků a 54 vojáků raněných.

Tereziánská armáda tou dobou stála u Poříčí nad Sázavou a Prahu jí tak spojenci dobyli přímo pod nosem.

RED

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: