Nejkrásněji zněl hlas Libuše aneb Jak vzniklo označení Silver A i B

12. 05. 2022

Touto dobou před osmdesáti lety uplynula již více než polovina času, během něhož probíhala intenzivní vzájemná komunikace mezi československým odbojem ve Velké Británii a rádiovou stanicí s krycím názvem Libuše. Její vysílací stanoviště se nacházela na území Protektorátu Čechy a Morava. Dopravila ji tam a do provozu uvedla paraskupina Silver A.

Na tyto významné události je možné vzpomínat různým způsobem. Může to být kupříkladu hledání odpovědi na otázku, čím bylo vyslání uvedeného výsadku motivováno, či přesněji, zda vedle dosud známých skutečností o tom existují i jiná, málo uvědomovaná a méně známá fakta. Je možné se také ptát, zda navázání spojení s protektorátem přes Libuši vyznělo úspěšně pouze v intencích československé rezistence, anebo zda mělo i širší ohlas.

Kurýři i rádio

Spojení demokratického exilu s domácím odbojem tvořilo od počátku neuralgický bod a vysoce citlivý faktor československé účasti ve válce. Složitost této věci se stupňovala v závislosti na tom, jak výboje Velkoněmecké říše vzdalovaly okupovanou vlast od nejbližších spřátelených a spojeneckých zemí. Uplatňovaly se dva druhy informačních spojnic: kurýrní kontakty a rádiové vysílání.

První byl charakteristický zejména pro počáteční období války. Ani později zcela nezanikl. Zbyly ale jen cesty do neutrálního Švédska a Švýcarska. Rozsah kurýrních styků ale zásadně poklesl vlivem nacistických perzekučních zásahů a celkového utužení německé nadvlády v protektorátu. Z obsahových i provozních hledisek naproti tomu příkře stoupal význam rádiového spojení. Kromě jiných předností bylo významné zejména z hlediska rychlého přenosu zpravodajských informací. Jejich podstata na rozdíl od zdlouhavých kurýrních sdělení zpravidla neztrácela na aktuálnosti.

Domácí i zahraniční odboj se poměrně dlouho vyrovnával se skutečností, že do zápasu s nacisty vstoupil nepřipraven po stránce rádiového spojení. Odborně připravený personál přitom nescházel doma ani v exilu. Postrádal ale vhodné materiální vybavení. Příčiny tohoto výchozího stavu byly hluboké. Z předmnichovské perspektivy plynuly zejména z tehdejší celkové strategie. Ta nepočítala s výstavbou podzemního hnutí na území, které by ovládl nepřítel, a tak mimo jiné nevznikl ani zájem o předběžné provozní a technické zajištění spojení se zahraničím. Po Mnichovu pak mnohé omezil a poznamenal fatálně mylný oficiální odhad příštích záměrů nacistického Německa. Potíže v oblasti spojení odboj po 15. březnu 1939 překonával nemálo složitě a zdlouhavě.

Souboj na vlnách TSF

Za zkratkou TSF se skrývá francouzský výraz télégraphie sans fil, tedy bezdrátová telegrafie. Tento technický termín se objevil v názvu básnické sbírky Na vlnách TSF, kterou v roce 1925 publikoval pozdější nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifrt. Válka ale změnila neviditelné prostředí pozitivního technologického pokroku i Seifertovy umělecké imaginace na nelítostné informační bojiště. Nehmatatelné pouto mezi exilem a domovem muselo být vytvořeno stůj co stůj.

Podstatnou retrospektivu tohoto úsilí poskytují údaje, které československé vojenské zpravodajství v exilu prezentovalo 2. srpna 1940 při příležitosti návštěvy Edvarda Beneše na Dukes Hill ve Woldinghamu. Tato lokalita se stala v květnu téhož roku základnou Vojenské rádiové ústředny (VRÚ). Již z předchozího pracoviště, které se nacházelo v londýnském West Dulvich, byla navázána spojení v následující posloupnosti. S Varšavou 3. září 1939 (trvalo do obsazení Polska) a s Paříží 16. září 1939 (v permanenci do evakuace v červnu 1940). S Prahou byl kontakt po rádiových vlnách navázán poprvé 27. října 1939. Podle jiných zdrojů 7. listopadu téhož roku. Spojení vydrželo do 7. prosince téhož roku. Obnovit se jej podařilo 6. dubna 1940. Později se začalo korespondovat též s Jugoslávií, Rumunskem a Švýcarskem. Tolik základní údaje ze zmíněné retrospektivy.

Protějškem VRÚ v protektorátu byla především stanice Sparta I, jež pracovala v gesci Ústředního vedení odboje domácího. Nacisté stanici odhalili a ukončili její činnost 7. května 1941, tedy po více než roce pravidelného a obsahově velmi hodnotného provozu. Později se ozvala opět. Osudové okamžiky nastaly v noci z 3. na 4. října 1941. Gestapo tehdy svým zásahem Spartu I definitivně vyřadilo z provozu, a tak na několik měsíců přetnulo kontakt domova s exilem.

Paralelní spojení tvořila po jistou dobu stanice Sparta II. Náležela pplk.děl. Josefu Balabánovi, pplk.děl. Josefu Mašínovi a škpt.děl. Václavu Morávkovi. Sparta II komunikovala s VRÚ od 28. března do 13. května 1941 a pak od 15. června do 28. června téhož roku, kdy ji gestapo také umlčelo. Přes několik pozdějších pokusů již nebyl stabilní kontakt navázán. Balabána a Mašína gestapo zatklo za dramatických okolností. Perzekuční vlně nacistů zatím stále unikal Morávek, poslední z oněch zmíněných „tří králů”.

Po 4. říjnu 1941 byla bilance ztrát pro československý odboj mimořádně kritická. Vedl bohužel nepřítel, který si byl dobře vědom toho, jakou klíčovou roli hraje spojení domácích struktur s exilem. Stav nevědomí o tom, co se děje na domácí frontě nemohli v Londýně ponechat dlouho beze změny. Vytušili, že vlastenci v protektorátu již vyčerpali své možnosti, a tak iniciativa k obnově spojení musela přijít zvenčí.

Šance v nových možnostech?

Vývoj války zúžil možnosti dopravy osob a operačního materiálu do okupované vlasti pouze na cestu vzduchem, tedy na vysazování lidí a materiálu na padácích. Po kapitulaci Jugoslávie byly české země definitivně hermeticky uzavřeny v hloubi mocenského sevření Velkoněmecké říše. Jedinou perspektivu skýtala taktika leteckých výsadků agenturního typu. Do repertoáru svých nástrojů ji od počátku řadila zvláštní britská organizace. Do dějin vstoupila pod názvem Special Operations Executive (SOE). Formálně byla sice založena již 22. června 1940, ale reálně se její činnost rozvinula až na podzim téhož roku. Podléhala Ministerstvu pro hospodářské vedení války (Ministry of Economic Warfare).

Pro součinnost s československým odbojem měl zásadní význam muž, jenž se 18. listopadu 1940 stal ředitelem pro operace a výcvik SOE. Byl jím brigadýr Colin McVean Gubbins (dále jen Colin Gubbins). Na rozdíl od řady svých krajanů měl pro zájmy okupovaných národů střední Evropy zvláštní smysl a pochopení. Jako britský vojenský pozorovatel sledoval po Mnichovu v říjnu 1938 na vlastní oči, jak wehrmacht odděluje pohraniční oblasti od těla českých zemí. V Polsku o rok později zažil, co to znamená skutečná blesková válka v praxi. I v této zemi byl členem speciální zpravodajské mise.

S představiteli československého vojenského odboje začal spolupracovat na podzim 1939 ve Francii. To ještě náležel ke zpravodajské složce Ministerstva války (War Office), která používala označení Military Intelligence Research ‒ MI (R) a byla jedním z důležitých základních kamenů pozdější SOE. S vědomím těchto skutečností nepřekvapuje, že C. Gubbins již 12. prosince 1940 navázal oficiální spolupráci s československým vojenským zpravodajstvím. Tou dobou už působilo jako součást Ministerstva národní obrany (MNO) v Londýně. Právě tehdy se začal rozvíjet záměr využít výsadky též ve prospěch československého odboje.

V průběhu roku 1941 celý záměr zrál. Sbíraly se praktické zkušenosti. Do postupně rozšiřovaného a zdokonalovaného výcviku v gesci SOE nastupovaly první skupiny dobrovolníků z řad československé branné moci ve Velké Británii. Podniknuty byly počáteční zvláštní výsadkové operace. Historické prvenství měl výsadek Benjamin. Uskutečnil se v noci z 16. na 17. dubna 1941 u Landecku na rakousko-italské hranici s obrovskou navigační chybou. Rt. Otmar Riedl měl být podle plánu vysazen u Křečhoře na Kolínsku. Až v noci z 3. na 4. října téhož roku následoval výsadek Percentage. Ani on se neuskutečnil na předem vybraném místě. Svob.asp. František Pavelka se snesl k zemi u Koudelova na Čáslavsku. Zvolená doskoková plocha se nacházela v prostoru Hradiště u Nasavrk.

Program s tajemným označením Silver

Oba posledně zmíněné výsadky měly dopravovaným vybavením posílit spojovací potenciál domácího odboje. Ve své podstatě šlo ale zatím o podporu dílčího charakteru. Pod dojmem zákroků německého represivního aparátu bylo zřejmé, že příští akce musejí vycházet z dobře připravené koncepce a programového podkladu, mělo-li být rádiové spojení vskutku dobře zabezpečeno. Z tohoto motivačního základu vznikla spojovací složka komplexního programu zvláštních výsadkových operací. Tento koncept vznikal během podzimu 1941. Jeho klíčovou spojovací odnož mělo reprezentovat šest budoucích paraskupin. Pro první čtyři bylo zavedeno zastřešující krycí označení Silver s rozlišujícími indexy pro jednotlivé paraskupiny. Právě tehdy se začalo hovořit nejen o Silveru A, ale také o Silveru B, C a D. Zbylé dvě čekaly ještě na pojmenování.

Od počátku bylo jasné, že pomyslnou vlajkovou lodí spojovací části plánu bude tým Silver A. Již během první říjnové dekády se rozhodlo, že bude tříčlenný. Jeho význam plynul ze skutečnosti, že mu měl velet důstojník, kterému byl dán k dispozici rotmistr (velitelův zástupce) s telegrafistou. Na přípravě skupiny se podílely tři subjekty. Základní a obecně určující roli měl II. (zpravodajský) odbor československého MNO se svou zvláštní skupinou D. Tyto subjekty úzce kooperovaly s SOE. Pro klíčové technické vybavení měla ale určující význam kooperace se Secret Intelligence Service (SIS). Podle technických specifikací, na nichž se shodla zvláštní skupina D s SOE, dodala SIS potřebné spojovací vybavení. Právě v těchto souvislostech obdržela hmatatelnou podobu stanice, která vstoupila do dějin československého protinacistického odboje pod krycím názvem Libuše.

Význam Silveru A ještě vzrostl, když mu byla svěřena věc vskutku mimořádného významu. Edvard Beneš, prezident republiky, předal 27. listopadu 1941 npor. Alfredu Bartošovi, veliteli skupiny, obsáhlý vzkaz pro vedení domácího odboje. Beneš v něm mimo jiné zaujal ostře vyhraněné stanovisko vůči státnímu prezidentovi Emilu Háchovi a protektorátní vládě. Definoval jednoznačnou pozici československé rezistence na protinacistické frontě.

Libuše se ozvala!

Tři muži, tři osudy, společný úděl. To byl Silver A. Npor. Alfred Bartoš, rtm. Josef Valčík a svob. Jiří Potůček. Vstříc svému poslání v okupované vlasti se museli doslova probíjet s velkou trpělivostí a vytrvalostí. K nasazení do akce byl jejich tým připraven již koncem října 1941. První dva letové termíny padly kvůli špatnému počasí. Doufali, že nepřízeň je opustí v noci ze 7. na 8. listopadu 1941, kdy se dostali již nad území protektorátu. Obrat zpět do Británie zavinila kritická povětrností situace.

Směs napětí, očekávání a nového zmaru museli prožít ještě jednou. Bylo to v noci z 30. listopadu na 1. prosince 1941. I tehdy letoun opustili nikoliv na padácích, ale po svých po přistání stroje na britské pevnině. Na vině byla ztráta orientace, zapříčiněná fakticky již zimními klimatickými podmínkami nad protektorátem. Snad v tom byl i velký kus osudové symboliky, že se výsadek podařil až v noci z 28. na 29. prosince 1941 během jednoho letu s paraskupinami Anthropoid a Silver B. Muži Silveru A seskočili u obce Senice nedaleko Poděbrad. Nešlo o správnou doskokovou plochu. Ta ležela u obce Vyžice na Chrudimsku.

Parašutistům se podařilo překonat počáteční potíže po seskoku. Poměrně rychle začali budovat okruh odhodlaných vlastenců, z nichž vytvořili velmi dobře fungující a výkonnou síť. Přes ně vedla cesta do první vysílací základny rádiové stanice Libuše. Nacházela se ve zvláštním podkrovním úkrytu v budově strojovny lomu Hluboká u obce Ležáky na Chrudimsku. Právě na tomto místě se 15. ledna 1942 podařilo navázat trvalé spojení s VRÚ.

Šlo o obdivuhodný výkon. Libuše začala korespondovat necelé tři týdny po seskoku skupiny. Nutno vzít v úvahu, že se parašutisté museli během té doby rychle asimilovat v protektorátní realitě a získat si důvěru spolupracovníků. Mužům Silveru A byly krátce po navázání spojení uděleny Čs. válečné kříže 1939.

Prezidentovo poděkování

Libušin signál ukončil více než čtvrt roku trvající nevědomí o dění v protektorátu, které způsobili nacisté již zmíněným zásahem proti stanici Sparta I. Ohlas úspěšného spojení s okupovanou vlastí přesáhl intence československého odboje. Jako doklad této skutečnosti lze uvést událost, k níž došlo 20. února 1942. Edvard Beneš tehdy přijal brigadýra C. Gubbinse. Rozhovor se uskutečnil na základě prezidentova pozvání.

Vůbec to první, co tehdy zaznělo, byla Benešova slova velkých díků a uznání vůči Gubbinsovi a jím reprezentované SOE za rozhodující podporu, díky níž mohl Silver A opět obnovit kontakt s okupovanou vlastí. Prezident podobně poděkoval za materiální podporu i plk. Stewartu Menziesovi, nejvyššímu představiteli SIS. Pocit uspokojení mohla právem cítit i SOE. Též pro ni to byl úspěch.

Zmiňované události velmi prospěly vzájemnému vztahu mezi československým odbojem a SOE. Šlo o kapitál vysoké odborné a politické ceny. Brigadýr Gubbins totiž v dané době pokládal československý odboj za nejserióznějšího partnera ze všech exilových hnutí, s nimiž SOE spolupracovala. Pod dojmem těchto skutečností je možné dát kladnou odpověď na druhou otázku, zformulovanou v úvodu této statě.

Silver A postupně vybudoval výkonnou agenturní síť, pro niž pracovalo zhruba 150 obětavých členů domácího odboje. Navázal kontakt se škpt. V. Morávkem, od něhož do Londýna odvysílal zprávy od Paula Thümmela, agenta A-54. Osudnou se výsadku stala v červnu 1942 zrada rt. Karla Čurdy z paraskupiny Out Distance. Vedla ke stíhání parašutistů, okruhu jejich věrných spolupracovníků a k vypálení obce Ležáky. Silver A se i přes tento tragický konec zařadil k nejúspěšnějším československým paravýsadkům a svým celkovým výkonem vytvořil jednu z nejvýznamnějších kapitol československého protinacistického odboje.

Problematika československých zvláštních výsadkových operací souvisí v širším smyslu s přípravami odboje na povstání v okupované vlasti. O této problematice čtěte více ve studii Představy a plány na ozbrojené vystoupení proti okupantům v Protektorátu Čechy a Morava v kontextu vztahů československého a britského zpravodajství z let 1939‒1943. Její I. část bude publikována v Historii a vojenství č. 2. V distribuci bude od 19. května.

Závěrem ještě malé podotknutí k obrazové příloze této statě. Fotografie tváří hrdinů Silveru A náležejí po léta k nejčastěji reprodukovaným dobovým snímkům. Jen vzácně se však vyskytují záběry těch, kteří s nimi na Britských ostrovech udržovali spojení a prožívali toto mimořádné drama. Šlo o vynikající vzájemnou odbornou souhru. Muži z VRÚ a jejich bezprostřední nadřízení proto také zasluhují obrazovou připomínku.

Karel Straka

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: