Nové kanóny za miliardy: modernizace československého dělostřelectva v 70. a 80. letech

06. 12. 2021

V prosinci 1973 projednalo Kolegium ministra národní obrany materiál k zásadní modernizaci dělostřelectva ČSLA od stupně prapor po front. Modernizace vycházela z předpokladu, že klasické dělostřelectvo má svoji nezastupitelnou úlohu v soudobém pojetí boje.

Velení ČSLA se domnívalo, že válečný konflikt může být zahájen v několika různých variantách. Převažoval názor zahájení války formou jaderného úderu, kdy hlavními prostředky k vedení operace budou raketové vojsko a letectvo. Připouštěla se ovšem i možnost vedení boje klasickými prostředky, kdy jaderné zbraně zůstanou ve stálé bojové pohotovosti připravené zmařit nepřátelský jaderný úder.

Při takto zahájené operaci se počítalo s hromadným nasazením tanků, letectva a dělostřelectva. V této fázi konfliktu se stalo dělostřelectvo spolu s letectvem hlavním prostředkem velitelů vševojskových svazků a svazů k vedení boje s jadernými prostředky a s hlavním uskupením vojsk protivníka. Na úsecích průlomu nepřátelské obrany bylo k zahájení útočné operace podle sovětských předpokladů nutné vytvořit hustotu 90 – 110 děl a minometů a 40 – 50 tanků na jeden kilometr fronty.

Proto dělostřelectvo i nadále zůstalo jedním z hlavních palebných prostředků pozemních vojsk. Svojí palbou vytvářelo umlčení systému obrany nepřítele, především jeho taktických prostředků jaderných zbraní, dělostřeleckých a minometných baterií, míst velení, jakož i vojsk, které byly stále více nasyceny obrněnou technikou.

Ve výzbroji

Na počátku 70. let bylo praporní dělostřelectvo motostřeleckých praporů vyzbrojeno raketometem 130 mm vzor 51. Tato zbraň poskytovala velkou mohutnost palby a byla velice účinná proti nekryté živé síle, avšak na jiné cíle již účinnost výrazně klesala. Raketomet neposkytoval obsluze zbraně ochranu před účinky zbraní hromadného ničení (ZHN) a ostatními konvenčními prostředky ničení. Při překonávání hlubších vodních překážek docházelo k odtržení podporované jednotky. Organizační učlenění do dvou čet po dvou raketometech rovněž nevyhovovalo.

Plukovní dělostřelectvo mělo k dispozici 122mm houfnici vzor 38 pocházející z 2. světové války a na začátku 70. let již neodpovídala požadavkům na pohotovost k palbě, schopnost manévru a ochranu obsluhy. Kvůli své značné hmotnosti nebyla vhodná pro vzdušné přesuny a nebyla připravena pro překonávání hlubokých vodních překážek. Vyžadovala velký počet obsluhy (8 osob). V motostřeleckém pluky se nacházel jeden oddíl o třech bateriích po šesti dělech.

Divizní dělostřelectvo tvořily dva druhy děl. V první řadě šlo o 152mm houfnici vzor 18/47, která svým konstrukčním řešením již zastarala. Její hmotnost, způsob trakce, dostřel, pohotovost k palbě neodpovídaly požadavkům soudobého boje. Maximální povolená rychlost přesunů činila 25 km/hod. Oddíl o dvou bateriích po šesti dělech prodlužoval dobu střelby. Velký počet obsluhy (9 osob) nebyl kryt proti palbě pěších zbraní i účinky ZHN a chemických látek.

U tankové divize byl ke zvýšení její celkové palebné síly zařazen oddíl 122mm houfnic vzor 38. V tomto období přicházely k motostřeleckým a tankovým divizím první raketomety 122 mm vzor 70, oddíl po dvou bateriích po šesti raketometech, určené pro umlčování nekryté živé síly na velkých plochách.

Armádní dělostřelectvo disponovalo pouze kanonovými prostředky. Šlo o 100mm kanon vzor 53 a 122mm kanon vzor 31/37, které organizačně patřily do oddílů kanonové dělostřelecké brigády (po dvou oddílech po třech bateriích po 18 kanonech). Celkově čtyři oddíly neodpovídaly potřebě posilování divizí v armádě (v průměru méně než jeden oddíl na divizi). Jejich ráže, účinek střeliva nezajišťovaly spolehlivé ničení a umlčování nepřátelských samohybných dělostřeleckých baterií. Osmičlenná obsluha nebyla chráněna proti účinkům ZHN ani proti ostatním nepřátelským prostředkům ničení. Armádní dělostřelectvo bylo schopno ničit cíle do 30 kilometrů, tím některé nepřátelské dělostřelecké systémy (samohybný 175mm kanon M107 a samohybná 203mm houfnice M110) zůstaly mimo jeho dosah.

Frontové dělostřelectvo mělo pouze kanonové prostředky (frontová kanonová dělostřelecká brigáda se dvěma oddíly 100mm kanonů vzor 53, dvěma oddíly 122mm kanonů vzor 31/37 a dvěma oddíly 152mm kanonové houfnice vzor 37, každý oddíl po 18 dělech). Kanonová houfnice patřila ke zbraním 2. světové války a ani svým dostřelem nebyla schopna plnit požadavky na soudobý boj. Šest oddílů v brigádě, které měl velitel frontu k posílení armád prvního sledu, byl nízký. Opět připadl v průměru méně než jeden oddíl na divizi dvou prvosledových armád.

Podobně zastaralé byly i prostředky dělostřeleckého průzkumu, jenž zaostával za rozvojem palebných prostředků o 15 let. Většina používaných přístrojů byla technicky i fyzicky zastaralá s prošlou životností a z části neschopná bojového použití. Především radiolokátory typu SNAR a ARSOM jen stěží zajišťovaly mírový výcvik. Prostředky přímého pozorování mohly zajistit palbu dělostřelectva do 4 kilometrů za přední okraj obrany. Zvukoměrný průzkum byl schopen zabezpečit palbu na nepřátelské baterie do hloubky 10 kilometrů. To představovalo možnost vést dělostřeleckou palbu pouze na hloubku sestavy praporů prvního sledu.

Vzdušný průzkum nebyl schopen plně zajistit dostatečné, přesné a včasné podklady pro palbu i vlastní řízení palby dělostřelectva a to jak počtem vzletů, tak i činností za ztížených povětrnostních podmínek.

Povětrnostní příprava dělostřelectva byla zabezpečena pouze na 25 procent v důsledku nerealizovaných dodávek radiolokátorů typu RMS.

Podle Sovětů

Tehdejší výzbroj a organizace dělostřelectva ČSLA nedovolovala splnit potřebnou hustotu hlavní (90 – 110 na 1 km). V pásmu armády ČSLA bylo možno dosáhnout hustoty na 1 km pouze 73 hlavní včetně přibraných tanků, bez nich pouze 64 hlavní. Při průlomu v pásmu armády v šířce 8 km byla vypočítána celková potřeba 579 hlavní. ČSLA mohla nasadit 510 děl a 72 tanků, zatímco Sovětská armáda mohla nasadit 678 děl bez pomoci tanků.

Orientační spotřeba na jednu hlaveň v ČSLA činila asi 60 ran, v Sovětské armádě asi 52 ran. Norma spotřeby střeliva na průlom při současném umlčování cílů vyžadovala v československém dělostřelectvu okolo 35 000 kusů munice, v sovětském dělostřelectvu pak 30 000 kusů. Rozdíl představoval okolo 250 tun střeliva včetně obalů, což vyžadovalo navíc dalších 30 – 60 nákladních vozidel podle únosnosti. Při srovnání s armádami NATO převyšovalo jeho dělostřelectvo na všech stupních velení dělostřelectvo ČSLA v poměru 1:1,11 – 1:1,16.

Zlepšení tohoto stavu spočívalo v zavedení nové bojové techniky a přiblížení se organizaci dělostřelectva Sovětské armády. V praporním dělostřelectvu by stávající četu raketometů nahradila baterie 120mm samohybných minometů typu PRAM o šesti minometech. Plukovní dělostřelectvo mělo obdržet sovětskou 122mm samohybnou houfnici 2S1 Gvozdika v síle baterie o šesti dělech. Dělostřelecký pluk motostřelecké a tankové divize měl být vyzbrojen oddílem 152mm samohybné kanonové houfnice vzor 77 DANA, oddílem 122mm raketometem vzor 70 a dvěma oddíly 122mm houfnic systému 2S1. Tím by se zvýšil celkový počet hlavní u motostřelecké divize na 138 (dosud 96) a u tankové divize na 90 hlavní (dosud 66). Armádní kanonovou dělostřeleckou brigádu by nově tvořilo šest oddílů z toho čtyři oddíly 152mm houfnic vzor 77 DANA a dva oddíly velkého dostřelu.

Ve výsledku by měl prapor minometnou baterii o šesti minometech a četu protitankových řízených střel se třemi odpalovacími zařízeními (jen u praporů bez bojových vozidel pěchoty). Pluk by měl jednu baterii se šesti děly a baterii protitankových řízených střel s devíti odpalovacími zařízeními. Dělostřelecký pluk vševojskové divize by se skládal ze dvou oddílů 122mm samohybných houfnic (36 děl), z oddílu 152mm samohybných houfnic (18 děl), z oddílu 122mm raketometů (12 raketometů), u motostřelecké divize navíc z oddílu 100mm protitankového kanonu (18 děl) a z velitelské baterie.

Armádní kanonovou dělostřeleckou brigádu by tvořily čtyři oddíly 152mm samohybných houfnic (72 děl), dva oddíly velkého dostřelu (24 děl), armádní protitankový pluk se třemi oddíly 100mm protitankových kanonů (54 děl) a armádní měřičský dělostřelecký oddíl. Na stupni frontu by byla dělostřelecká divize složena ze šesti dělostřeleckých brigád: brigáda 122mm raketometů s 48 raketomety, čtyři brigády 152mm samohybných houfnic (432 děl) a brigáda děl velké mohutnosti (48 děl.) Frontový protitankový pluk by se skládal ze tří oddílů 100mm protitankových kanonů s 54 děly.

K provedení výše popsané modernizace hodlalo velení ČSLA nakoupit 810 kusů houfnic typu GVOZDIKA za 5,5 miliardy tehdejších korun a 936 kusů kanonových houfnic typu DANA za 3,3 miliardy tehdejších korun. Plánovaná modernizace dělostřelectva měla začít po roce 1980 a skončit v roce 1990.

Samohybná houfnice GVOZDIKA byla zařazena do výzbroje ČSLA již v roce 1976, kdy první čtyři vozidla obdržela baterie 49. motostřeleckého pluku 20. motostřelecké divize. Vzhledem k finanční náročnosti byl v roce 1977 celkový počet snížen z 810 na 340 kusů samohybných houfnic. Nakonec bylo dovezeno pouze 148 kusů houfnic GVOZDIKA, které byly zařazovány u dělostřeleckých oddílů motostřeleckých pluků vyzbrojených BVP-1 motostřeleckých a tankových divizí na plných počtech (49., 57., 10. a 3. motostřelecký pluk) a u dělostřeleckých oddílů tankových pluků již přezbrojených nebo určených k přezbrojení tankem T-72 motostřeleckých a tankových divizí na plných počtech (1., 2., 21., 11., 12., 18. tankový pluk).

V roce 1981 bylo rozhodnuto, že u ostatních útvarů nahradí dosluhující 122mm houfnice vzor 38/74 sovětské tažené 122mm houfnice D-30. Samohybnou kanonovou houfnici vzor 77 DANA obdržel v roce 1980 jako první 1. dělostřelecký pluk 1. tankové divize. V následujících letech je postupně získaly dělostřelecké pluky motostřeleckých a tankových divizí stálé bojové pohotovosti a armádní dělostřelecké brigády. Do roku 1988 převzala ČSLA 364 kusů kanonové houfnice DANA.

Proces přezbrojení minometem PRAM byl zahájen ve druhé polovině 80. let a do konce desetiletí byly přezbrojeny dva prvosledové motostřelecké pluky 20., 19. a 2. motostřelecké divize, společně s jedním motostřeleckým plukem 15. motostřelecké divize a 13. tankové divize.

Jan Šach

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: