Peking trestá spolupráci s Tchaj-wanem: Co znamenají čínské sankce pro český obranný průmysl?

Čínské ministerstvo obchodu sáhlo po nástroji, který se ještě před několika lety spojoval především se Spojenými státy a jejich technologickou politikou vůči Pekingu. Vývozní kontroly zboží dvojího užití se postupně mění z regulatorního mechanismu na prostředek geopolitického tlaku. Rozhodnutí z 24. dubna 2026 zařadit sedm evropských subjektů, včetně čtyř českých společností, na čínský sankční seznam představuje další důkaz této proměny. Samotný obchodní dopad zůstává předmětem diskuse. Mnohem větší význam má politické sdělení. Peking dává evropským obranným podnikům najevo, jakou cenu může nést spolupráce s Tchaj-wanem, tedy územím, které čínské vedení považuje za nedílnou součást Čínské lidové republiky.

Čínské rozhodnutí následovalo po 20. sankčním balíčku EU vůči Rusku, který dále rozšířil omezení zaměřená na podporu ruského vojensko-průmyslového komplexu, zpřísnil pravidla pro zboží dvojího užití a rozšířil seznam subjektů zapojených do obcházení unijního sankčního režimu. Peking sice formálně spojil svůj krok s údajným zapojením evropských společností do dodávek zbraní nebo spolupráce s Tchaj-wanem, širší kontext však ukazuje mnohem komplexnější obraz. Vztahy mezi Evropskou unií a Čínou vstoupily do období, kdy se ekonomická bezpečnost, technologická konkurence a geopolitické soupeření stále častěji prolínají.

Čínské ministerstvo obchodu ve svém oznámení uvedlo, že rozhodnutí přijalo „v zájmu ochrany národní bezpečnosti a zájmů Číny a za účelem plnění mezinárodních závazků v oblasti nešíření zbraní“. Současně své opatření směřovalo pouze proti „malému počtu evropských vojensky orientovaných subjektů“, které se podle Pekingu podílely na prodeji zbraní nebo spolupráci s tchajwanskými institucemi. Ministerstvo zároveň zdůraznilo, že „poctivé a zákony dodržující evropské společnosti se nemusejí ničeho obávat“ a běžná hospodářská spolupráce mezi Evropskou unií a Čínou pokračuje bez omezení.

Otázka Tchaj-wanu tvoří jeden z nejcitlivějších bodů čínské zahraniční politiky. Říše středu dlouhodobě prosazuje princip jedné Číny a odmítá jakékoliv kroky, které by mohly posilovat mezinárodní postavení ostrova nebo rozvíjet jeho obranné schopnosti. Z čínského pohledu každý projekt s Tchaj-wanem v oblasti obranného průmyslu, leteckých technologií, radarových systémů, bezpilotních prostředků nebo kosmických aplikací získává výrazný politický rozměr. Právě proto se mezi sankcionovanými firmami objevily belgické společnosti FN Herstal, Fabrique Nationale de Herstal a FN Browning, německá Hensoldt AG a čtyři české subjekty. Konkrétně jde o společnosti Omnipol, Excalibur Army, VZLU Aerospace a SpaceKnow. Společný znak představuje jejich zapojení do obranných nebo bezpečnostních technologií a současně vazba na projekty, které Peking interpretuje jako podporu Tchaj-wanu.

Vývozní kontroly zboží dvojího užití postihují hardware, software, technologie i služby, které nacházejí uplatnění v civilním i vojenském sektoru současně. Patří mezi ně polovodiče, elektronické součástky, optické systémy, senzory, komunikační technologie, speciální materiály, výrobní zařízení nebo pokročilé softwarové nástroje. Současná obranná výroba využívá tyto komponenty napříč prakticky všemi moderními zbraňovými systémy. Omezení jejich dodávek proto může významně komplikovat výrobní řetězce, prodlužovat certifikaci alternativních komponent a zvyšovat náklady výrobců.

Při bližším pohledu však vychází najevo zajímavý rozpor mezi politickým významem čínského rozhodnutí a jeho možnými praktickými důsledky. Zástupci některých českých společností zařazených na čínský seznam uvádějí, že jejich podniky nenakupují z Číny zboží dvojího užití pro vlastní výrobu. Pokud tato informace odpovídá skutečnosti, přímý dopad na výrobu, plnění zakázek nebo fungování dodavatelských řetězců získává podstatně menší význam, než jaký může vyplývat z prvních mediálních zpráv. Otevřené zdroje současně neposkytují možnost toto tvrzení nezávisle ověřit, proto je třeba vnímat ho jen jako vyjádření samotných dotčených společností.

Tato okolnost nicméně ukazuje, proč by bylo chybou hodnotit čínské opatření pouze podle jeho okamžitých ekonomických následků. Geopolitické nástroje často sledují jiný cíl než bezprostřední hospodářské ztráty. Stejnou logiku využívají sankce, investiční omezení nebo kontroly vývozu zaváděné Spojenými státy, Evropskou unií i dalšími významnými ekonomikami. Jejich účelem bývá změna chování druhé strany, zvýšení nejistoty nebo vytvoření preventivního odstrašujícího efektu. V této rovině získává čínský krok mnohem větší význam, protože spolupráce s Tchaj-wanem v citlivých oblastech (polovodiče, satelitní technologie, radarové systémy, optoelektronika, bezpilotní prostředky nebo software využitelný pro vojenské aplikace) může pro zúčastněné firmy nyní končit podobným způsobem.

Tchaj-wan během posledních let ale výrazně posílil své postavení v evropských technologických a obranných dodavatelských řetězcích. Vedle dominantního postavení ve výrobě polovodičů získává stále větší význam ve výrobě komponentů pro bezpilotní prostředky, komunikační technologie nebo elektronické systémy. Evropské státy současně hledají dodavatele mimo čínský trh, což posiluje význam tchajwanského průmyslu. Tento vývoj jde přímo proti jednomu z dlouhodobých strategických cílů Pekingu, tedy omezení mezinárodního prostoru pro rozvoj tchajwanské ekonomiky a obranné spolupráce.

Česká republika se během posledních let zařadila mezi evropské země, které rozvíjejí vztahy s Tchaj-wanem nejviditelněji. Vedle parlamentní diplomacie, akademické spolupráce nebo investic se rozšiřují také kontakty v oblasti obranných technologií, výzkumu a inovací. České společnosti se stále častěji zapojují do projektů zaměřených na bezpilotní systémy, letecké technologie, kosmické aplikace nebo zpracování satelitních dat. V očích Pekingu tak Praha představuje jednoho z evropských partnerů, jenž dlouhodobě posiluje vazby s ostrovem navzdory opakovaným čínským protestům.

Čínské ministerstvo obchodu současně ponechalo otevřenou možnost individuálních licencí pro sankcemi postižené společnosti. Ve svém oznámení uvedlo, že vývoz zboží dvojího užití může pokračovat ve zvláštních případech po schválení příslušnou autoritou. Kontrola nad licenčním řízením umožňuje rozhodovat případ od případu a současně zachovávat nejistotu mezi zahraničními odběrateli. A nejistota představuje jeden z nejsilnějších nástrojů ekonomického nátlaku, protože podniky začínají přehodnocovat obchodní strategie ještě před vznikem konkrétních omezení.

Pro český obranný průmysl z toho vyplývá několik důležitých závěrů. První představuje nutnost diverzifikace dodavatelských řetězců, která snižuje zranitelnost vůči politicky motivovaným omezením. Druhým se stává systematické mapování původu technologií a komponentů využívaných ve výrobě. Třetím je stále těsnější propojení exportních procesů, řízení rizik a strategického plánování podniků. Exportní compliance dnes představuje součást bezpečnostní strategie společností stejně jako ochrana duševního vlastnictví nebo kybernetická bezpečnost.

Stejnou proměnou procházejí rovněž státní instituce. Ministerstva obrany, průmyslu, zahraničních věcí i národní autority odpovědné za kontrolu vývozu budou stále častěji řešit situace, kdy obchodní rozhodnutí mají přímé bezpečnostní důsledky. Rostoucí význam exportních kontrol, investičního screeningu nebo ochrany strategických technologií ukazuje, že hranice mezi ekonomikou a bezpečností postupně mizí.

Čínské opatření vůči evropským společnostem se proto stává součástí dlouhodobého trendu, v němž se obchodní pravidla mění v nástroj mocenské politiky. Evropské firmy působící v obranném průmyslu, kosmických technologiích, elektronice nebo umělé inteligenci budou stále častěji fungovat v prostředí, kde o úspěchu rozhodují jak technické parametry výrobků, tak cena i rychlost dodávek. Stejnou váhu získává geopolitická poloha dodavatelů, politické vztahy mezi státy a schopnost odolávat ekonomickému nátlaku.

Peking svým dubnovým rozhodnutím vyslal zprávu celé Evropě. Spolupráce s Tchaj-wanem se podle čínského vedení stává otázkou, která může ovlivnit přístup k čínskému trhu i k čínským technologiím. Ukáže se, že přímý ekonomický dopad je zásadní, nebo zůstane jen u symboliky? Na tom v tuto chvíli nezáleží, protože samotný princip je dalším jasným důkazem proměny světa. Geopolitická soutěž se už totiž neodehrává jen na poli armád, sankcí a diplomacie, stále častěji se bojuje prostřednictvím exportních licencí, dodavatelských řetězců a kontroly moderních technologií. V tomto prostoru se bude v příštích letech odehrávat stále větší část soupeření mezi světovými velmocemi.

Zdroj: Politico, RFE/RL, MOFCOM, CEIAS, Evropská unie, The Diplomat, Defence Matters

ZDROJ ZDE