Raketomety pro Armádu ČR – možnosti posílení dělostřelecké palebné podpory

Válka na Ukrajině jednoznačně demonstrovala obrovskou důležitost dělostřelectva coby jedné z rozhodujících složek ozbrojených sil. Nadále platí, že dělostřelectvo zůstává „bohem války“ a způsobuje nepříteli největší lidské ztráty a materiální škody. Je však nutno zdůraznit, že toto poučení přinesl již pomyslný „prolog“ současné války, a sice bitvy na Donbasu v letech 2014 a 2015, v nichž dělostřelectvo také hrálo zásadní roli. Některé analýzy uváděly, že přes 80 % lidských ztrát v těchto bojích přivodily dělostřelecké raketomety. Význam těchto zbraní potvrzuje také právě probíhající válka, v níž si bezmála ikonický status získaly americké raketomety HIMARS, které významně přispěly k zastavení ruské letní ofenzívy. Není tak překvapením, že řada členů NATO hodlá posílit či obnovit své schopnosti v tomto oboru a že se neoficiální debaty na toto téma vedou také v České republice. Pojďme se podívat, jaké scénáře pro Armádu ČR v této kategorii vojenské techniky vlastně existují.

Vývoj, produkce a provoz dělostřeleckých raketometů mají v českých zemích dlouhou tradici, jelikož první studie těchto zbraní vznikly už záhy po konci druhé světové války. Roku 1951 se dostal do výzbroje první československý raketomet, a sice vz. 51 ráže 130 mm, který využíval podvozek Praga V3S. Pracovalo se i na dalších projektech, avšak vzhledem k politické situaci bylo nutno přistoupit k unifikaci se sovětským standardem, který představovaly rakety kalibru 122 mm, jaké používal sovětský komplex BM-21 Grad. Několik států Varšavské smlouvy však zvolilo pro raketomety této ráže vlastní podvozky, a proto československá armáda přijala roku 1970 do služby raketomet vz. 70 (dnes běžně označovaný i jako RM-70) na osmikolovém šasi Tatra 813 Kolos. Tento vůz nabízel špičkovou terénní průchodivost a vyšší nosnost, a proto se na něm nalézalo nejen odpalovací zařízení pro 40 střel ráže 122 mm, ale také náhradní svazek dalších 40 raket a nabíjecí zařízení. Díky tomu výměna svazku trvala pouhé dvě minuty, zatímco ruční nabíjení sovětského BM-21 trvalo mnohem déle.

Foto: Raketomet RM-70 | Excalibur Army

Další výhodu RM-70 představuje prostorná pancéřovaná kabina pro obsluhu, přestože později byl vyvinut též raketomet vz. 70/85 na modernějším podvozku Tatra 815 s klasickou kabinou. Nepochybné však je, že československá „sedmdesátka“ svého času patřila mezi nejvýkonnější a technicky nejvyspělejší dělostřelecké komplety světa. Již během studené války byly získány exportní kontrakty a po jejím skončení a po rozpadu federace se systémy RM-70 a RM-70/85 dostaly do řady zemí. Zajímavým a poměrně málo známým faktem je, že kompletní seznam zhruba dvou desítek uživatelů nezahrnuje pouze exotické státy Asie a Afriky, ale také Řecko a Finsko. V provozu „sedmdesátek“ pokračuje i Slovensko, které realizovalo jejich modernizaci na verzi RM-70/85M alias MORAK s novým systémem řízení palby a poté zavedlo do služby i nový modulární systém RM-70 Modular. Ten kromě střel ráže 122 mm dokáže odpalovat i mnohem výkonnější rakety standardu NATO ráže 227 mm, tedy tytéž, které používají i slavné americké komplexy M270 MLRS a M142 HIMARS.

Foto: Raketomet M142 HIMARS | U.S. Army

Armáda České republiky bohužel v roce 2010 zbylé raketomety RM-70 bez náhrady vyřadila, čímž se připravila o velmi významnou schopnost. Toto rozhodnutí se z dnešního pohledu jeví jako zásadní chyba, ačkoli ji lze zdůvodnit dobovým kontextem, neboť v té době se budovala armáda zaměřená spíše na expediční operace a kromě toho probíhaly velké škrty v armádních rozpočtech. Raketomety se tak ocitly na seznamu zbraní, které byly tehdy vyhodnoceny jako nadbytečné, resp. nikoli nepostradatelné. Boje na Donbasu, které se rozpoutaly za několik let, ovšem ukázaly mylnost tohoto rozhodnutí a koneckonců i mylnost mnoha dalších kroků, které učinily armády většiny evropských zemí. Představy, že rozsáhlý válečný konflikt již v Evropě nehrozí, pak byly definitivně rozptýleny ruskou agresí proti Ukrajině v únoru 2022, kdy se rozpoutaly těžké boje, v nichž od prvních dnů hrály velice významnou úlohu i raketomety, které intenzivně nasazují armády Ruska i Ukrajiny.

Obě strany disponují raketomety sovětských standardů, tedy ráží 122 mm, 220 mm a 300 mm, resp. sovětskými komplety Grad, Uragan a Smerč, ačkoliv na obou stranách vznikly také nové typy těchto ráží. Lze uvést mj. ukrajinské zbraně Verba ráže 122 mm, Burevij ráže 220 mm či Vilcha ráže 300 mm nebo modernizované ruské raketomety série Tornado. Obecně lze říci, že nové systémy nabízejí především výrazně vyšší dostřel a přesnost, na čemž se podílí zavedení nových typů raket a digitálních systémů řízení palby. Např. standardní 122mm střely z období studené války nabízejí dosah okolo 21 km, avšak nejmodernější rakety stejného kalibru disponují dostřelem takřka dvojnásobným. Byly vytvořeny také 122mmm rakety s koncovým (nejčastěji družicovým) naváděním nebo střely s kontejnerovými hlavicemi se submunicí, které poskytují výrazně vyšší ničivý účinek. Samozřejmě se také zlepšily výkony raket vyšších kalibrů, jak dokládá fakt, že původní sovětské 300mm střely nabízely dolet 70 km, avšak současné ruské i ukrajinské rakety této ráže již překonávají 120 km.

Posledně zmíněná skutečnost ilustruje i významný trend, který se dělostřeleckých raketometů týká. Nejvýkonnější komplety schopné odpalovat rakety s doletem přes 100 km a s koncovým naváděním už totiž evidentně přesahují „klasickou“ koncepci raketometů určených především pro plošnou destrukci a dostávají se do kategorie taktických, někdy spíše operačně-taktických systémů s balistickými raketami. To ještě podtrhuje fakt, že přibývá modulárních raketometů, které mohou odpalovat raket různých kalibrů včetně takových, které lze označit za přesné balistické rakety. Typickými příklady jsou americké systémy MLRS a HIMARS, z nichž lze kromě 227mm raket vypouštět i střely ATACMS ráže 610 mm s max. dostřelem až 300 km. Do téže kategorie patří také např. izraelské komplety IMI Lynx a Elbit PULS, z nichž lze kromě dělostřeleckých raket různých ráží odpalovat i balistické rakety Predator Hawk s doletem podobným jako ATAMCS.

Lze tak konstatovat, že právě díky tomu se funkce dělostřeleckých raketometů v moderních armádách dramaticky a systémově proměňuje, resp. rozšiřuje. Raketomety kdysi vznikly zejména jako nástroje k ničení nepřátelských plošných cílů, typicky např. koncentrací pěchoty či nepancéřovaných vozidel. Zvyšování ráže však přineslo nejen prodlužování dostřelu raket, ale také nárůst jejich ničivé síly, mj. díky zavádění kontejnerových hlavic a systémů pro koncové navádění. Kontejnerové rakety se submunicí tedy dnes mohou velmi efektivně ničit i pancéřované cíle (protože protitanková submunice účinně proráží horní, resp. nejslabší pancíř vozidel), kdežto naváděné střely slouží pro přesnou eliminaci významných bodových cílů, jak prokázaly raketomety HIMARS a MLRS na Ukrajině, jejichž operace mají nakonec význam takřka strategické povahy. Také díky tomu se řada zemí NATO rozhodla, že ve svých armádách vytvoří (či obnoví) jednotky raketového dělostřelectva, které při správném použití mohou na bojišti sehrát významnou roli.

Foto: Raketomet IMI Lynx | Ronite / CC BY-SA 4.0

Rozvoj raketometů nejtěžších kalibrů však neznamená konec zbraní menších ráží, protože i rakety kalibru 122 mm si nadále udržují nemalý význam. Sice nemohou nabízet takové hodnoty maximálního dostřelu či účinnosti hlavice, ale zároveň mohou poskytovat jiné výhody. Zpravidla totiž bývají lehké, jednoduché a laciné, a tudíž se dají snadno produkovat a odpalovat ve velkých počtech. Dostřel přes 40 km, který současné rakety této ráže nabízejí, se plně vyrovná dostřelu soudobých 155mm kanonových houfnic, takže se tyto raketomety často používají také k odvetné palbě proti houfnicím protivníka. Přesnost klasických raket při palbě na větší vzdálenosti nedosahuje přesnosti granátů z houfnic, ale to lze kompenzovat větší ničivou silou raket, které obvykle dopravují mnohem těžší výbušné nálože. Za zmínku také stojí, že se vyrábějí i různé speciální 122mm rakety, protože vedle běžné submunice mohou kontejnerové střely vypouštět např. miny, elektronické rušiče či letáky. Stále tak platí, že 122mm raketomet může být na bojišti účinným a univerzálním nástrojem, což potvrzuje i fakt, že navzdory údajné „zastaralosti“ se komplexy této ráže nadále vyrábějí a úspěšně prodávají. Jako příklad lze jmenovat modernizovaný český typ RM-70 Vampire, který čerpá z klasické „sedmdesátky“, je však umístěn na novém podvozku řady Tatra Force (dříve Tatra 815-7). Raketomety tohoto typu si pořídila Indonésie, testy nedávno prodělal v Řecku, jehož armáda zvažuje modernizaci svých starých raketometů vz.70. „Vampýr“ zachovává koncepci RM-70 (vz. 70), takže kromě odpalovacího zařízení pro 40 raket přepravuje i náhradní svazek dalších 40 raket a během několika minut dokáže samostatně uskutečnit nové nabití. Vedle nového podvozku Tatra a kabin v měkkém i pancéřovaném provedení nabízí i nový, plně digitalizovaný systém řízení palby, který dovoluje napojení na vyšší velitelské systémy. Samozřejmostí je schopnost střílet novými raketami s dostřelem prodlouženým na cca 40 km, jako je např. raketa Grad-ER, která se nachází v nabídce slovenské firmy MSM Group.

Foto: Raketomet RM-70 Vampire | Excalibur Army

Vedle systému Vampire na osmikolovém podvozku Tatra Force patří do portfolia českého zbrojního průmyslu také menší raketomet BM-21 MT Striga 4×4. Jak naznačuje již jeho typový název, jako podvozek slouží v tomto případě čtyřkolový automobil řady Tatra Force. Raketomet Striga tudíž nedisponuje náhradním svazkem 40 raket, avšak jeho výhodou je zas nižší hmotnost, která činí necelých 17 tun s výzbrojí, zatímco Vampire na osmikolovém podvozku může vážit více než 25 tun. Komplet Striga tak představuje vhodný nástroj palebné podpory především pro expediční síly, např. výsadkové jednotky nebo námořní pěchotu. Vyvolal proto zájem Indonésie, jejíž námořní pěchota provozuje raketomety RM-70 a RM-70 Vampire, takže v únoru 2021 byla podepsána smlouva o přenosu technologií a licenční výrobě českých raketometů ráže 122 mm na různých čtyřkolových, šestikolových či osmikolových podvozcích Tatra přímo v Indonésii.

Foto: Raketomet BM-21 MT Striga | Excalibur Army

Podvozky z Kopřivnice ovšem neslouží pouze pro raketomety založené na konstrukci RM-70, neboť po těchto vozidlech sáhly též některé zahraniční zbrojovky. Patří mezi ně např. izraelská společnost Elbit, která na šestikolové šasi Tatra Force umístila jednu verzi kompletu PULS (Precise & Universal Launching System). Ten může vypouštět střely AccuLAR kalibrů 122 a 160 mm, dále rakety EXTRA ráže 306 mm s dostřelem 150 km a již zmíněné balistické střely Predator Hawk s doletem až 300 km. Pro pořízení raketometů PULS na podvozku Tatra se nedávno rozhodla armáda Dánska. Licenční derivát systému PULS rovněž na podvozku od firmy Tatra představuje raketomet D11A, který byl vyvinut v Thajsku. Zmiňme také brazilský modulární raketomet ASTROS II, jenž může odpalovat střely ráží 127 mm, 180 mm a 300 mm a jehož nová verze užívá šasi z Kopřivnice. Je velmi pravděpodobné, že raketometů na českých podvozcích bude postupně přibývat, k čemuž by mohla významně přispět např. již navázaná spolupráce s tureckou společností Roketsan.

Není překvapením, že v souvislosti s úspěchy komplexů M142 HIMARS na Ukrajině se objevila i myšlenka jejich pořízení pro českou armádu. Ostatně tyto systémy si již objednalo Polsko, Rumunsko, Litva, Lotyšsko či Estonsko, kdežto pásové raketomety kalibru 227 mm slouží např. v Německu nebo Francii. V tomto kontextu je ovšem nutno upozornit na otázku podvozků, protože standardní podoba raketometu HIMARS užívá americký podvozek FMTV. Poláci se rozhodli použít domácí podvozky Jelcz, na nichž jsou ostatně posazeny také polské raketomety WR-40 Langusta ráže 122 mm a pro které se mají adaptovat i jihokorejské raketomety K239 Chunmoo. Analogicky se tedy nabízí možnost instalovat komplet HIMARS pro českou armádu na šasi Tatra, což by ovšem patrně znamenalo dodatečné finanční náklady, protože tuto adaptaci by nejspíše muselo zaplatit samo Česko, stejně jako instalaci raketometů HIMARS na šasi značky Jelcz budou platit Poláci.

Na druhou stranu se dá ovšem poznamenat, že instalace raketometů HIMARS na šasi Tatra by mohla představovat i potenciálně velmi přínosnou investici. Raketomety totiž vyrábí americká zbrojovka Lockheed Martin, která dodává i bojová letadla F-35 Lightning II, o jejichž nákupu pro Armádu ČR se nyní vedou jednání. Firma Lockheed Martin už otevřeně projevila zájem o spolupráci s českým zbrojním průmyslem, protože její vedení si je nepochybně dobře vědomo vývojových a produkčních kapacit, které v České republice existují. V této chvíli se komplexy HIMARS dodávají zahraničním zákazníkům výhradně na šasi FMTV, vzhledem k velkým úspěchům vozidel značky Tatra by však alternativní podoba na podvozku z Kopřivnice mohla být i potenciálně zajímavým exportním artiklem. Raketomet HIMARS na šasi Tatra by proto zdaleka nemusel být jen jakousi exkluzivní specialitou české armády.

Použití podvozků série Tatra Force pro budoucí raketomety Armády ČR by každopádně bylo logické, jelikož jde o jednu ze základních pozemních platforem. Vozidla z Kopřivnice tvoří základ prakticky veškeré logistiky české armády a slouží také jako platformy pro různé současné i budoucí zbraňové, senzorové a jiné systémy, např. samohybné houfnice CAESAR 8×8, radiolokátory EL/M-2084 MADR nebo protivzdušné komplety Spyder. Případné pořízení raketometů HIMARS pro českou armádu by tudíž mělo být logicky spojeno s modifikací pro podvozky Tatra. Zmiňme také, že těžký podvozek Tatra Force náleží do podstatně vyšší výkonové kategorie než americký střední automobil FMTV. Systém HIMARS tedy nese jeden výměnný kontejner se šesti raketami ráže 227 mm, zatímco nosnost osmikolového vozu Tatra Force by nabízela i možnost použít „dvojité“ vypouštěcí zařízení se dvěma kontejnery, jaké používá systém M270 MLRS na pásovém podvozku. Takový „dvojitý HIMARS“ by zajisté měl i značný exportní potenciál.

Další možnost pro Armádu ČR by představovala akvizice raketometu Elbit PULS, který již na šasi Tatra reálně existuje. V této chvíli nemá možnost vypouštět rakety kalibru 227 mm, které se v NATO stále více rozšiřují, avšak připomeňme, že komplex Elbit PULS de facto představuje evoluci raketometu IMI Lynx, jenž možnost vypouštění 227mm raket má. Dá se tak předpokládat, že případný požadavek české strany na analogickou úpravu systému Elbit PULS by zřejmě neznamenal jakýsi nepřekonatelný problém. Nepochybně největší přednost tohoto izraelského komplexu reprezentuje právě jeho modularita, resp. schopnost užívat velice širokou škálu raket různých ráží a dosahů včetně kalibru 122 mm. Jelikož rakety kalibru 227 mm dnes v NATO představují standard a jelikož dva z nejbližších spojenců Česka (Slovensko a Polsko) nadále používají i rakety kalibru 122 mm (které se ostatně ve všech třech zemích také sériově vyrábějí), jako ideální řešení otázky raketometů pro Armádu ČR by se tak jevil systém schopný odpalovat rakety obou ráží.

Foto: Raketomet PULS | Elbit Systems

Pokud by pak Armáda ČR potřebovala pořídit dělostřelecké raketomety opravdu urgentně, je tu možnost pořízení českého systému RM-70 Vampire, který by byl k dispozici v podstatě ihned. V kombinaci s novými raketami ráže 122 mm by nadále představoval účinnou a cenově velice efektivní zbraň, jež by dovolila přesnou palbu na vzdálenost okolo 40 km. Pokud by se pořídil třeba jen malý počet těchto systémů, mohla by Armáda ČR prakticky okamžitě zahájit proces obnovování této (v roce 2010 zcela zrušené) schopnosti. Po pozdějším pořízení výkonnějších, patrně modulárních systémů by se raketomety Vampire mohly přesunout k útvarům aktivních záloh a nadále plnit pomocnou funkci.

Foto: Raketomet RM-70 Vampire | Excalibur Army

Zkušenosti (nejen) z Ukrajiny jasně ukazují, že dělostřelecké raketomety náleží mezi mimořádně významné zbraňové systémy, jež na dnešním bojišti sehrávají velmi důležitou roli, proto by stálo za úvahu mít určitý počet raketometů i ve struktuře budoucí české armády.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, defensenews.com, breakingdefense.com

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: