Třikrát o zpravodajském řemesle

17. 02. 2023

Československá branná moc disponovala v meziválečném období pozoruhodným aparátem pro získávání zpráv o zájmových státech a jejich vojenském potenciálu. Tvořily jej rovněž složky, které chránily utajované skutečnosti vlastního státu před zájmem potenciálních nepřátel.

 

Získané informace zpracovávaly příslušné analytické složky. Zmíněný systém se utvářel na základě vlastních, postupně získávaných poznatků i s přihlédnutím ke zkušenostem vojenských zpravodajských služeb spojenců i spřátelených zemí. Tento příspěvek si klade za cíl představit tři hlavní odvětví zpravodajské činnosti, tedy ofenzivu, defenzivu a analytiku.

 

Vojenské ofenzivní zpravodajství

Středisko vojenské zpravodajské práce tvořilo 2. (zpravodajské) oddělení Hlavního štábu československé armády. Řízení tajné agentury náleželo do kompetence jeho skupiny B ‒ pátrací. Členila se na sekce P-1 ofenzivní a P-2 obrannou. K sekci P-1 náleželo a) výkonné ústředí, b) pracoviště pro evidenci a prvotní vyhodnocovací práce, c) odposlouchávací ústředna telefonních hovorů (vznikla po Mnichovu), d) šifrový referát, e) pokladna a f) technický referát pro vývoj, konstrukci a experimentální práce v oboru bezdrátové telegrafie, vývoje tajných inkoustů a fotografie. Sekce P-1 využívala též takzvanou cvičnou radiotelegrafickou síť, disponující dvěma ústřednami, třinácti stálými a dvěma pohyblivými pracovišti rádiového odposlechu. Monitorovala provoz stanic vojenských a bezpečnostních orgánů na území Třetí říše.

Pátrací ústředí sekce P-1 tvořilo nejvyšší článek řízení struktury výzvědných orgánů. Bezprostředně mu podléhala předsunutá agenturní ústředna s označením Vonapo 20. Od roku 1936 působila jako společné československo-sovětské výzvědné pracoviště, zaměřené na Německo. Od téhož roku byly sekci P-1 podřízeny též zahraniční opěrné body výzvědného zpravodajství. Ve vztahu přímé podřízenosti vůči přednostovi 2. oddělení se nacházela též agenturní pátrací střediska (APS ‒ I Praha, APS ‒ II Brno a APS III ‒ Banská Bystrica). Každé z nich řídilo ve svých obvodech síť předsunutých agenturních ústředen, jež udržovaly přímý kontakt s agenturní sítí.

Hlavní výzvědný zájem směřoval po řadu let k Maďarsku, jež soustavně usilovalo o změnu hranic, stanovených po roce 1918. Dílčí pozornost se týkala Rakouska. Zájem o Německo narůstal až od počátku 30. let. Do roku 1938 byla proti němu vybudována agenturní síť, čítající na 800 registrovaných členů.

Vojenské defenzivní zpravodajství

Centrum zpravodajské defenzivy působilo ve 2. (zpravodajském) oddělení Hlavního štábu československé armády. V jeho skupině B ‒ pátrací ji uskutečňovala obranná sekce P-2 s podřízenými články u štábů vyšších jednotek a vojskových těles. Ve 20. letech odhalovalo defenzivní zpravodajství zejména rozkladnou činnost komunistů a německých nacionalistů. Ve 30. letech bojovalo proti nebývale silnému náporu nacistické špionáže. V letech 1938‒1939 se muselo vyrovnat i s terorismem a sabotážemi.

Sekce P-2 se vnitřně diferencovala na a) úsek řízení pátracích orgánů, jemuž byly podřízeny po odborné metodické stránce všechny níže postavené složky armádního zpravodajského systému, tedy druhá oddělení zemských vojenských velitelství, sborů, divizí, samostatných brigád a zpravodajští důstojníci vojskových těles. Sekci dále spoluvytvářelo b) pracoviště, kompetentní pro činnosti evidenčního charakteru a prvotního zhodnocení zpráv, a c) úsek, jenž měl na starosti záležitosti politických stran. Náležel sem též d) referát právní, e) referát tiskový a f) pokladna.

Mezinárodní i vnitropolitický vývoj kladl v průběhu 30. let mimořádné nároky na zpravodajskou defenzivu. V období nejvyššího růstu napětí, tedy v letech 1936‒1938, bylo zatčeno a odsouzeno podle zákona na ochranu republiky 2 800 osob. Všechny tyto případy se týkaly výzvědné činnosti ve prospěch cizích států, především Německa. V letech 1938‒1939 se vojenské zpravodajství střetávalo s faktorem terorismu. Na území Československa se v období od září 1938 do března 1939 aktivizovaly takto zaměřené struktury, jež byly řízeny a vyzbrojovány profesionálními armádními zpravodajskými složkami Německa, Maďarska a Polska.

Vojenská zpravodajská analytika

Vojenská zpravodajská materie se z různých zdrojů scházela v analytickém ústředí, které představovala skupina A ‒ studijní a plánovací 2. oddělení Hlavního štábu. Ve skupině A se uskutečňovalo třídění, evidence a analýza zpráv, opatřených speciálními prostředky skupiny B ‒ pátrací, resp. také skupiny C ‒ zahraniční. Do roku 1938 vzniklo postupně devět specializovaných sekcí skupiny A. Šlo o sekci a) základní, b) německou, c) maďarskou, d) rakouskou (do anšlusu Rakouska), e) balkánskou, f) pro východní armády, g) pro západní armády, h) pro německé militantní organizace a ch) společnou leteckou a goniometrickou. V zájmu maximální míry kritiky a nezávislého vyhodnocení nebyly zprávy, dodané skupině A, opatřovány identifikačními údaji o jejich původcích.

Výjimku z tohoto metodického pravidla tvořila vzácně pouze sdělení od klíčových a mimořádně instalovaných agentů. Probíhala zde rovněž konečná klasifikace obdržených informací. Ve skupině A vznikaly všeobecné i specializované studie o cizích armádách a elaboráty na specifická témata. Na základě vyhodnocených informací se zpracovávaly čtvrtletní, měsíční, týdenní a ve vyhrocených obdobích též denní či ještě častější přehledy získaných zpráv a situačních hlášení. Zpětně, v zájmu kompletace údajů, odcházely ke skupině B dotazníky, mající vliv na směr pokračující zpravodajské aktivity.

Kromě již zmíněného sdílení analytických výstupů v rámci armádního organismu se souhrnné výstupy a souborné materiály sekce A poskytovaly ministrovi národní obrany, generálnímu inspektorovi branné moci, náčelníkovi, podnáčelníkovi, I. zástupci náčelníka Hlavního štábu, oddělením Hlavního štábu, Vojenské kanceláři prezidenta republiky, ale také Předsednictvu ministerské rady, prostřednictvím náčelníka Hlavního štábu Nejvyšší radě obrany státu a za jistých okolností též oprávněným činitelům ministerstev vnitra a zahraničních věcí. Vybrané elaboráty putovaly též ke spojencům.

Karel Straka

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: