Veselý Vlastimil / 20. 9. 1913 – 11. 12. 2001

20. 09. 2023

Byl to jediný československý stíhač, jenž ve službách francouzského letectva dosáhl vítězství nad italským letounem. Zúčastnil se bitvy v okolí Liverpoolu (v noci z 12. na 13. března 1941), a přestože byl zraněn, dokázal s prostřílenou stíhačkou Defiant přistát (150 zásahů kulometem a 3 kanónem). Po operaci, která mu zachránila život, byl v prosinci 1941 přidělen k 68. noční stíhací peruti, kde se 21. ledna 1942 stal velitelem letky. Tím byl až do 1. dubna 1943. V polovině dubna 1944 složil zkoušky na Central Flying School a získal titul Chief Instructor, což byla nejvyšší kvalifikace v RAF.

Poté působil na výcvikovém inspektorátu čs. letectva v Londýně, analyzoval nehody československých pilotů. V květnu 1945 se stal zástupcem čs. vojenského a leteckého atašé v Paříži. Po roce byl přemístěn k 2. odd. MNO do Prahy, avšak po událostech v únoru 1948 ho poslali na nucenou dovolenou. Následně byl 1. 11. 1948 přeložen do výslužby – bez udání důvodu, bez nároku na penzi a bez možnosti odvolání. Týden poté, 8. 11. 1948, po předchozím varování, že se chystá jeho zatčení, odešel i manželkou do druhého exilu. Dostal se opět do služeb RAF, vrátil se k létání a stal se velitelem letky Central Flying School v Little Risingtonu. Po odchodu do penze (3. 10. 1968) přesídlil do Austrálie, kde v 88 letech i zemřel.

Pocházel z rodiny státního geometra, jež se posléze přestěhovala do Náchoda. Studoval na náchodském reálném gymnáziu, maturitní zkoušku však složil na reálném gymnáziu v Novém Bydžově (1932). Zájem o leteckou službu jej vedl k dobrovolné přihlášce k letectvu a 29. 9. 1932 nastoupil vojenskou prezenční službu u 82. letky let. pl. 5 v Praze, kde absolvoval základní voj. výcvik. Poté byl 10. 10. odeslán do Školy na důstojníky letectva v záloze v Prostějově, konkrétně na oddělení leteckých pozorovatelů. Ukončil ji 31. 5. 1933 a následně 15. 7. 1933 v hodnosti svob.asp. (1. 2. 1933) nastoupil praxi leteckého pozorovatele u 14. pozorovací letky let. pl. 4 v Hradci Králové, kde byl 1. 6. 1933 jmenován pozorovatelem letcem a 16. 8. povýšen na des.asp. Po skončení vojenské prezenční služby, kterou skončil jako čet.asp. (12. 9. 1933) byl 15. 9. 1933 přijat na VA v Hranicích, v jejímž druhém ročníku absolvoval i pilotní (30. 1.) a stíhací výcvik (28. 6. 1935) v Prostějově. Byl slavnostně vyřazen 1. 7. 1935 v hodnosti por. letectva a zároveň jmenován pilotem letcem. Nakrátko se vrátil ke 14. letce a po příslušném aplikačním kursu u VLU v Prostějově (1. 9.–21. 12. 1935) nastoupil 15. 2. 1936 službu u 8. pozorovací letky let. pl. 2 Dr. Edvarda Beneše v Olomouci. Dne 15. 4. 1936 byl přemístěn k let. pl. 3 Generála – letce M. R. Štefánika do Vajnor, byl jmenován polním pozorovatelem letcem (1. 8. 1936) a následně byl 15. 9. 1936 přemístěn zpátky do historických zemí, ke 40. stíhací letce let. pl. 4 v Hradci Králové.

V následujícím roce byl jmenován polním pilotem letcem (1. 4. 1937) a zvýšil si kvalifikaci výtečným absolvováním nočního stíhacího výcviku a kursu létání podle přístrojů (30. 9. 1937). Kurs absolvoval u cvičné letky královéhradeckého leteckého pluku 4, u níž pak zůstal, aby zde od 26. 4. 1938 pod velením mjr. let. Dimitrije Šapošnikova působil jako učitel praktického létání.

Po okupaci měl jako propuštěný gážista čs. armády nastoupit jako úředník u zemského úřadu v Praze, ale namísto toho již v noci ze 17. na 18. 5. 1939 společně s npor. let. Janem Klánem a por. let. Tomášem Krumlem poblíž Morávky nedaleko Frýdku přešel hranici do Polska. Po krátkém pobytu v Katowicích a v Krakově připlul již 26. 5. 1939 na lodi Batory do Francie. Dne 7. 8. 1939 podepsal závazek na službu v Cizinecké legii a v hodnosti Sergent následně odjel k 1. pluku v Sidi-bel-Abbès. Po vstupu Francie do války byl společně s několika dalšími letci odeslán k francouzskému koloniálnímu letectvu – nejprve na leteckou základnu Meknés (od 3. 9.), poté Marrákeš (8. 9.), Blida (24. 9.) a nakonec Oran-La Senia, kde se stal příslušníkem stíhací skupiny GC I/9. S ní se pak 29. 3. 1940 přesunul do metropolitní Francie, na letiště Marseille-Marignane a odtud 3. 4. do Dijonu (kde byl 1. 5. 1940 povýšen na npor.let.). Počítalo se s nasazením skupiny na západní frontě, ale již 1. 5. 1940 byla GC I/9 odeslána zpět do Marignane a 6. 5. následoval její odjezd na letiště Tunis-El Aouina. V chaosu nastalém po zahájení německého blitzkriegu byla GC I/9 přemístěna 19. 5. opět do Marignane k nasazení na francouzsko-německé frontě, ale již 23. 5. proběhl opětovný přesun do Tunisu, jmenovitě na letiště Gabes El Hamma. Ze své severoafrické základny měla GC I/9 a s ní i několik jejích čs. pilotů čelit případným italským náletům. Tamní bojová činnost však byla nesrovnatelná s nasazením kolegů na francouzsko-německé frontě (npor. Veselý stačil nalétat pouhých 5.20 oper. hodin). Navzdory tomu se stal jediným čs. stíhačem, jenž ve službách fr. letectva dosáhl vítězství nad italským letounem – 17. 6. 1940 nad mořem u tuniského mysu Bon zasáhl bombardovací stroj S.79, který mu byl přiznán jako pravděpodobně sestřelený. Šlo zároveň o vůbec poslední letecké vítězství čs. letců dosažené v řadách Armée de lʼAir. Po francouzské kapitulaci následovala evakuace na Britské ostrovy. Dne 2. 7. 1940 byl napor. Veselý propuštěn od GC I/9, odjel vlakem do Casablanky a o týden později odtud odplul nejprve lodí Royal Scotsman do Gibraltaru a odtud pak 21. 7. na palubě lodi David Livingstone do Británie; do přístavu Cardiff dorazil 5. 8. 1940.

Do svazku RAF VR byl 16. 8. 1940 přijat v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer a 5. 9. 1940 nastoupil službu u 312. čs. stíhací peruti, formující se v Duxfordu. Se svými Hurricany byla peruť zakrátko odeslána na letiště Speke, aby bránila nedaleký těžce bombardovaný Liverpool. Vzhledem k tomu, že však šlo většinou o noční nálety, tato denní stíhací jednotka příliš mnoho příležitostí k utkání neměla. U některých jejích pilotů to vedlo k frustraci, která přerostla v přání dostat se ke specializované noční stíhací jednotce. Jako kvalifikovaný noční stíhač k nim patřil i Vlastimil Veselý a sám pak vedle S/Ldr Jána Ambruše, P/O Adolfa Vrány a Sgt Josefa Keprta podnikl první noční lety již 7. 10. 1940. Na základě vlastní žádosti (mezitím byl povýšen 27. 12. 1940 na Flying Officera) ho společně s F/O Josefem Kloboučníkem († 23. 10. 1941) 8. 2. 1941 přidělili na letiště Cranage k britské 96. noční stíhací peruti.

Počátky britského nočního stíhacího letectva, zápasícího s nedostatkem palubních radiolokátorů i letounů, schopných je nést, však byly krušné. Vlastimil Veselý se o tom přesvědčil již v noci 23. 2. 1941, kdy jeho Hurricane při hlídkovém letu chytil takovou námrazu, že musel přistávat naslepo. Urazil podvozek, ale sám vyvázl bez zranění. V následujícím měsíci byla dosavadní výzbroj jednotky doplněna jen málo vhodnějšími dvoumístnými věžovými stíhačkami Defiant, jejichž osádku tvořil pilot a střelec obsluhující kulometnou věž, jež byla jedinou zbraní tohoto typu letounu. Za řízením jednoho z nich zasáhl v noci z 12. na 13. 3. 1941 do noční bitvy v okolí Liverpoolu, což jej málem stálo život. Přiblížil se sice k německému bomb. letounu He 111 do bezprostřední blízkosti, ale jeho mladý a nezkušený střelec Sgt Heycock v kulometné věži na jeho opakovaný povel k palbě nereagoval. Naopak německý střelec zahájil palbu, Defiant inkasoval 150 kulometných a 3 kanónové zásahy, a jelikož jedna série zasáhla naplno i pilotní kabinu, měl F/O Veselý (jenž nakrátko upadl do bezvědomí) sedačku zasaženu na třiceti místech a výstroj prošpikovanou na patnácti místech. Dvě střepiny jej zranily na prsou, jedna na levém rameni a čtvrtá v obličeji (štěstí, že poslední zásah zmírnily ocelové brýle). Poněvadž se nemohl dovolat svého střelce, jenž neodpovídal, upustil od seskoku a s vypětím veškerých sil se mu nakonec podařilo v pořádku přistát v Cranage. Okamžitá operace v nemocnici ve Wilmslow mu zachránila život. Byl vyznamenán Čs. medailí za chrabrost a navržen k udělení britského DFC (získal jej však až po dosažení několika vítězství v následujícím roce).

Po měsíčním pobytu v nemocnici a následné rekonvalescenci absolvoval 18. 7. 1941 s výtečným prospěchem kurs přistávání naslepo (Blind Approach School) ve Watchfieldu. Byla mu byla přiznána britská hodnost Flight Lieutenant (srovnatelný čs. ekvivalent kpt. let. obdržel 28. 10. 1941) a 23. 8. 1941 byl přemístěn k Inspektorátu čs. letectva do Londýna, kde se připravoval na své další zařazení. Dne 1. 12. 1941 byl přidělen k tehdy ještě nepříliš známé britské 68. noční stíhací peruti na letiště High Ercall (později Coltishall na východním pobřeží Anglie). Postupně ho následovali i další Čechoslováci, až se peruť stala hlavním působištěm čs. nočních stíhačů v RAF. Veselý zde utvořil osádku s mladým radarovým operátorem, teprve dvacetiletým Sgt Zbyškem Nečasem (příležitostně však létal i s jinými). Dne 21. 1. 1942 mu byla přiznána britská hodnost Squadron Leader a k témuž dni se ujal velení B-letky, která měla československý charakter. Velel jí do 1. 11. 1942, kdy se ujal velení A-letky, v jejímž čele stál až do 1. 4. 1943. Projevoval se nejen jako ctižádostivý, až nekriticky sebevědomý důstojník s určitými autoritářskými sklony, ale také jako výjimečný pilot, který dosáhl několika vítězství. Po přesunu do Coltishallu totiž měla 68. peruť dostatek příležitostí k nočním utkáním s nepřítelem, takže S/Ldr Veselý si zde připsal 2 letouny sestřelené jistě (z toho 1 v podílu), 1 pravděpodobně a 1 poškozený. Obvykle bývá uváděno, že v noci z 23. na 24. 7. 1942 se stal prvním pilotem RAF, který sestřelil nový něm. letoun typu He 177. Nejnovější výzkumy však ukazují, že ve skutečnosti nad Severním mořem s největší pravděpodobností omylem sestřelil britský Wellington od 57. peruti (He 177 byl tehdy dosud ve vývojovém stadiu a první stroj tohoto typu ve skutečnosti padl za oběť spojeneckému letounu až 21. 11. 1943, kdy He 177 od II./KG 40 byl nad Biskajským zálivem sestřelen palbou Liberatoru od 224. peruti RAF).

Ve funkci velitele letky u 68. perutě setrval do 1. 4. 1943, kdy odešel na odpočinek. Následujícího půl roku zastával funkci čs. styčného důstojníka v Uxbridge u štábu 11. skupiny Fighter Command. K 68. peruti do Coltishallu se vrátil 20. 10. 1943, ale nebyl již pověřen žádnou velitelskou funkcí a po čtyřech měsících svou aktivní operační činnost ukončil. Mezitím byl povýšen na škpt.let. (28. 10. 1943) a dnem 15. 2. 1944 nastoupil do Empire Central Flying School v Hullavingtonu. Po zdejším dvouměsíčním intenzivním teoretickém i praktickém instruktorském kursu složil 15. 4. 1944 závěrečné zkoušky s vyznamenáním a získal statut Chief Instructor, nejvyšší instruktorskou kvalifikaci v RAF, která jej opravňovala k veškeré instruktorské práci na letounech všech kategorií a k vedení pilotních škol všech stupňů i po stránce teoretické. Poté byl přemístěn na výcvikové odd. Inspektorátu čs. letectva v Londýně, kde se zabýval zejména všestrannými analýzami leteckých nehod, jejichž aktéry se stali čs. letci. Za necelých šest let války nalétal dalších 782 hodin, z toho 296 v noci, a oficiálně mu byly přiznány 2 sestřely jisté (z toho 1 v podílu), 2 pravděpodobné a 1 nepřátelský letoun poškozený.

Ještě před koncem války byl povýšen na mjr. let. (7. 3. 1945) a v květnu 1945 se stal zástupcem čs. vojenského a leteckého atašé v Paříži. Po roce byl přemístěn k 2. odd. MNO do Prahy, kde byl 11. 5. 1946 povýšen na pplk.let. (s účinností od 1. 3. 1946) a již 15. 5. 1946 byl jmenován zatímním velitelem právě formovaného let. pl. 24 Biskajského v Plzni. Současně byl 18. 8. 1947 určen velitelem kursu pro učitele létání na dvoumotorových letounech C-3 (Siebel Si 204D). Jím vedený pluk, vyzbrojený britskými Mosquity, dodanými z Británie, patřil do sestavy 6. letecké divize, jíž velel plk. Josef Šnajdr. Krátce po únorových událostech byl pplk. Veselý 9. 3. 1948 odeslán na nucenou dovolenou až do rozhodnutí MNO, 1. 5. pak na dovolenou s čekaným a konečně 1. 11. 1948 byl přeložen do výslužby – bez udání důvodu, bez nároku na penzi a bez možnosti odvolání. Týden poté, 8. 11. 1948, po předchozím varování, že se chystá jeho zatčení, s manželkou Marií, roz. Toulovou (sňatek uzavřeli 1. 6. 1946 v Prostějově) odešel do druhého exilu.

Dostal se opět do Británie a byl opět přijat do služeb RAF. Zpočátku zastával pozemní funkce, v roce 1950 absolvoval Civil Defence Staff College a pak sloužil jako starší letový dispečer (Senior Air Traffic Control Officer) v Prestonu a v Prestwicku. Později konečně dosáhl svého návratu k létání a nakonec dosáhl funkce velitele letky v Central Flying School v Little Risingtonu, pro níž měl nejlepší možnou kvalifikaci ještě z dob války. Za tuto svou činnost byl vyznamenán AFC. Po odchodu do penze, k čemuž došlo 3. 10. 1968, přesídlil do Austrálie, kde ve věku 88 let i zemřel. V rámci polistopadových rehabilitací byl nejprve povýšen na plukovníka a následně na generálmajora v.v. (7. 3. 1992). Dle jeho přání byly jeho ostatky převezeny do ČR a 22. 10. 2002 pietně uloženy do rodinné hrobky jeho manželky v Prostějově.

Jeho starší bratr P/O Erazim Veselý (*15. 3. 1909, Planá u Mariánských Lázní) byl příslušníkem 311. peruti a 20. 10. 1941 po náletu na Emden upadl do zajetí a byl osvobozen 16. 4. 1945.

Vyznamenání:

2 × Československý válečný kříž (28. 10. 1940, 5. 5. 1943), 5 × Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (28. 3. 1941, 2 × 5. 5. 1943, 2 × 6. 2. 1945), Československá medaile Za zásluhy I. st. (9. 6. 1946), Československá vojenská pamětní medaile se štítky F a VB, Croix de Guerre avec étoile de bronze, Distinguished Flying Cross (28. 7. 1942), Air Force Cross (10. 6. 1954), The 1939–1945 Star with Battle of Britain Clasp (12. 1. 1945), Defence Medal, War Medal, General Service Medal.

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: