Od Off

Otakar Rytíř (roz. Richter) / 23. 6. 1913 – 6. 5. 1979

Otakar Rytíř (roz. Richter) / 23. 6. 1913 – 6. 5. 1979

23. 06. 2023

Absolvent vojenské akademie v Hranicích. Po okupaci Česko-Slovenska odešel do Polska. Po jeho porážce byl internován ve vojenských táborech NKVD v SSSR. Po vzniku čs. vojenské jednotky v SSSR byl v únoru 1942 jmenován npor. děl. a poté náčelníkem štábu dělostřelectva 1. čs. armádního sboru v SSSR. V roce 1952 jmenován divizním generálem, od 4. 6. 1956 náměstek ministra národní obrany. Náčelníkem Generálního štábu ČSLA jmenován 28. 7. 1958. V době pražského jara byl 30. 4. 1968 odvolán. Od 7. 6. 1968 samostatný vědecký pracovník Vojenského historického ústavu Praha. Po sovětské okupaci v roce 1968 byl 25. 7. 1969 jmenován zmocněncem vlády pro otázky dočasného pobytu Sovětské armády v ČSSR. Po opuštění této funkce, byl 14. 11. 1970 jmenován předsedou Ústředního výboru Svazarmu.

Maturitu složil 3. 6. 1932 na státním gymnáziu s vyučovacím jazykem českým ve vysokém Mýtě. V letech 1932 až 1935 absolvoval tři semestry právnické fakulty UK v Praze. Dne 1. 10. 1935 nastoupil vojenskou prezenční službu u děl. pl. 101 v Praze-Ruzyni, odkud byl již 4. 10. 1935 vyslán do školy na důstojníky hrubého dělostřelectva v záloze do Olomouce. Po jejím absolvování byl 31. 5. 1936 zařazen do praktického výcviku jako svobodník aspirant u děl. pl. 103 v Terezíně a 30. 9. 1936 přijat ke studiu na VA v Hranicích. Dne 29. 8. 1937 byl jmenován por. děl. a přidělen k děl. pl. 201 v Ružomberoku. Na přelomu let 1937 a 1938 vykonával službu u baterie 7/201 v Kežmaroku. Od 15. 1. 1938 byl přemístěn k baterii 4/201, jako 1. důstojník baterie. Za mobilizace v roce 1938 byl od 24. 9. do 23. 11. zařazen jako velitel baterie 4/203, od 24. 11. do 25. 12. 1938 poté velitelem baterie 5/201.

Další Čtení :  Systémy univerzálních dronů Heron 1 jsou průběžně modernizované. AČR ví, co chce, a ví, co dostane

Po okupaci Česko-Slovenska odešel do 8. 8. 1939 do Polska, kde byl 24. 8. 1939 zařazen k Legionu Čechů a Slováků. Po porážce Polska byl od 22. 9. 1939 internován ve vojenských táborech NKVD v SSSR. Po vzniku čs. vojenské jednotky v SSSR byl v únoru 1942 jmenován npor. děl. a ustanoven velitelem roty kanónů proti útočné vozbě. Dne 15. 7. 1942 přemístěn k I. čs. polnímu praporu a ustanoven 1. pobočníkem velitele praporu. Dne 13. 1. 1943 byl ustanoven náčelníkem štábu I. polního praporu, s nímž se účastnil nasazení praporu na frontě na jaře 1943. Od 8. 7. 1943 byl ustanoven velitelem I. oddílu 1. dělostřeleckého pluku 1. čs. samostatné brigády, 11. 9. 1943 jmenován kpt. děl. a 5. 1. 1944 ustanoven náčelníkem štábu dělostřelectva 1. čs. samostatné brigády. Od 19. 3. 1944 byl ustanoven velitelem dělostřelectva 1. čs. samostatné brigády a po povýšení 10. 6. 1944 na škpt. děl. byl 5. 2. 1945 ustanoven náčelníkem štábu dělostřelectva 1. čs. armádního sboru v SSSR. Po jmenování 7. 3. 1945 mjr. děl. byl 12. 4. 1945 ustanoven náčelníkem štábu Velitelství dělostřelectva hlavního štábu a 10. 5. 1945 jmenován ppl. děl. V srpnu 1945 se oženil.

Dne 1. 4. 1946 byl vyslán ke studiu Nejvyšší vojenské akademie Klimenta Vorošilova v Moskvě, 3. 5. 1946 mu byla povolena změna jména z Richter na Rytíř a po povýšení 1. 10. 1946 do hodnosti plk. gšt. byl 15. 5. 1947 ustanoven náčelníkem štábu Velitelství dělostřelectva MNO. Dne 30. 4. 1947 byl jmenován náčelníkem stolice dělostřelectva VŠV v Praze. 15. 5. 1949 byl ustanoven zástupcem velitele 13. brigády v Karlových Varech. Dne 1. 10. 1951 byl jmenován do první generálské hodnosti, brigádním generálem, a 15. 10. 1950 ustanoven velitelem III. armádního sboru v Plzni, poté byl 15. 7. 1951 ustanoven náčelníkem štábu 1. vojenského okruhu v Praze a od 31. 1. 1952 jmenován zástupcem velitele 1. VO v Praze. Dne 1. 3. 1952 byl jmenován divizním generálem a od 12. 11. 1952 pověřen velením 1. VO v Praze, jehož velitelem byl ustanoven 27. 4. 1953. Dne 4. 6. 1956 následovalo jmenování do funkce náměstkem ministra národní obrany, 28. 7. 1958 byl ustanoven náčelníkem Generálního štábu ČSLA, 5. 9. 1959 jmenován generálplukovníkem a 1. 5. 1966 armádním generálem. V době pražského jara byl 30. 4. 1968 odvolán z funkce náčelníka GŠ ČSLA a od 7. 6. 1968 se stal samostatným vědeckým pracovníkem VHÚ v Praze. Po sovětské okupaci v roce 1968 byl 25. 7. 1969 jmenován zmocněncem vlády pro otázky dočasného pobytu Sovětské armády v ČSSR. Poté, co tuto funkci opustil, byl 14. 11. 1970 jmenován předsedou Ústředního výboru Svazarmu. Do zálohy byl přeřazen 31. 7. 1977.

Další Čtení :  Firmy zbrojního průmyslu ČR a Ukrajiny budou společně produkovat vojenský materiál

Vyznamenání:

  • Orden otečestvennoj vojny II. st. (1943)
  • Československý válečný kříž 1939 (5 × 1943, 1945 1946, 1946)
  • Řád Rudého praporu (1943), Orden otečestvennoj vojny I. st. (1945)
  • Československá vojenská medaile Za chrabrost před nepřítelem (1946, 1946)
  • Čs. medaile Za zásluhy
  • Čs. vojenská pamětní medaile se štítkem SSSR (1944)
  • Řád Slovenského národního povstání 2. stupně (1945)
  • medal Za osvoboždenije Pragi (1945)
  • medal Za pobedu nad Germanijej (1945)
  • Ordinul Coroana Romăniei eu spade in gradul Comandor cu paglica de Virtute Militara (1947)

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba:

Další Čtení :  Lenka Šmerdová: Do armády jsem chtěla od dětství