Vyšlo druhé letošní číslo Historie a vojenství s hlavní studií o dosud nepopsané francouzské simulaci celoevropského konfliktu z roku 1937

20. 06. 2025

Hlavní studie Historie a vojenství číslo 2/2025 pojednává o dosud ne příliš známém armádním cvičení z roku 1937, které simulovalo hypotetický celoevropský konflikt. Najdete v něm i dva články o umučeném legionáři Františku Kmoníčkovi, seznámíte se s unikátním souborem tří vlajek a jednoho praporu, vytvořených po osvobození nacistických koncentračních táborů v roce 1945 a prostřednictvím unikátního souboru fotografií si připomenete útočnou vozbu pražských povstalců.

V úvodníku nového číslo vědeckého časopisu Historie a vojenství se šéfredaktor David Pazdera vrací k oslavám 80. výročí konce druhé světové války a připomíná důležitou roli, kterou při nich sehráli pracovníci Vojenského historického ústavu Praha. „V době, kdy po celém světě zbývá už jen rychle se menšící hrstka přímých aktérů druhé světové války, začíná být čím dál důležitější role historiků. Díky nim nezůstává rok 1945 pouhým symbolem, který si podle potřeby přisvojuje aktuální politická reprezentace. Na tom za určitých okolností není nic špatného; současně je však důležité nezapomínat na nepředpojatý historický výzkum a jeho poučenou interpretaci. A to nejen na stránkách vědeckých časopisů a publikací, ale i na veřejnosti,“ píše Pazdera.

Hlavní studie vědeckého pracovníka VHÚ Praha Karla Straky s názvem Válka tří barev na mapě Evropy – dosud neznámé štábní cvičení z roku 1937 pojednává o simulaci konfliktu mezi nacistickým Německem a rozsáhlou protiněmeckou koalicí. „Analytici francouzského Generálního štábu měli na podzim 1937 po ruce již dost náznaků, že vydá-li se wehrmacht na pochod, povede jeho výboj nejpravděpodobněji do střední Evropy. Tam mu ale stál v cestě pomyslný bastion v podobě Československa, jednoho z nejvěrnějších spojenců Francie,“ píše Straka v úvodu.

I proto se Francie rozhodla uskutečnit teoretický experiment ve formě válečné hry, jejímž motivem bylo náhlé a nečekané napadení Československa Německem. Fiktivní válka, situovaná do jara 1938, vypukla na mapách a v kancelářích na pařížském boulevardu Saint-Germain, kde měl své sídlo francouzský Generální štáb národní obrany. „Stranu modrou představoval agresor, tedy Německo, při němž od počátku stálo Maďarsko. Červení byli spojenci na západě – koalice francouzské, belgické, nizozemské a britské armády. K zeleným náleželo Československo spolu s ostatními státy Malé dohody, Polskem a Sovětským svazem. Protiněmecká koalice byla rozčleněna na dva celky kvůli tomu, že se její vojska nenacházela bok po boku na jedné linii fronty. Byla na válčištích vzdálených od sebe, ale ve strategickém smyslu spolu souvisejících,“ vysvětluje v pozoruhodném textu Karel Straka.

Další vědecký pracovník VHÚ Praha Jiří Plachý v úvodu svého materiálu Polská vyznamenání udělená příslušníkům československé zahraniční armády během druhé světové války připomíná, že československo-polské vztahy byly mezi světovými válkami komplikované a často nepřátelské, ale od jara 1939, a zejména po napadení Polska Německem se zlepšily. V Krakově vznikla československá vojenská jednotka, kterou Poláci 3. září 1939 uznali jako součást své armády. Po porážce Polska začala nová exilová vláda vedená generálem Sikorským intenzivně spolupracovat s československým exilem. Vyvrcholením bylo v listopadu 1940 podepsání společné deklarace o poválečné konfederaci.

„Jedním ze zajímavých aspektů těchto událostí, v podstatě věrně kopírujícím vývoj vztahů obou zemí během druhé světové války, je bezpochyby udělování polských řádů a vyznamenání československým občanům a naopak – československých řádů a vyznamenání Polákům. Významnou měrou se do něj promítla i polská snaha morálně ocenit československé vojáky, kteří byli jedinou větší zahraniční formací, působící v září 1939 na straně napadeného Polska. Celkem bylo během války a krátce po jejím skončení polskou exilovou vládou v Londýně vyznamenáno 101 československých občanů, z toho 99 příslušníků našich zahraničních vojenských jednotek,“ rekapituluje Plachý.

Hned dva články v HaV č. 2/2025 se zabývají osobností legionáře Františka Kmoníčka (1885–1918). Tomáš Bandžuch nejprve přibližuje Kmoníčkův život: působení za učitelskou katedrou a průběh jeho vojenské služby, a to zejména v československých legiích v Rusku. Hlavní pozornost pak věnuje tomu, jakým způsobem byl Kmoníček po své tragické smrti v roce 1918 připomínán ve veřejném prostoru a jak z něj byl později opět vytlačován. To může sloužit jako ilustrativní příklad komplikovaného vývoje, jímž ve 20. století prošel odkaz legií ve vztahu k oficiální historické paměti.

„František Kmoníček patřil mezi ty příslušníky legionářského hnutí, kteří se svým životem výrazněji nevymykali svému okolí a které proslavila až jejich smrt – v jeho případě zajetí a umučení příslušníky Rudé armády během bitvy u Nikolska-Ussurijského. Kombinace relativně nevýrazných životních osudů a kruté smrti ve službách československé věci představovala ideální materiál pro vznik mučednické legendy, jíž bylo možno propagandisticky využít jak při negativním vymezování se vůči Rudé armádě, jejím vojákům německé či maďarské národnosti a československým zběhům, tak při vytváření vzoru pro vlasteneckou republikánskou mládež,“ píše Bandžuch.

Navazující článek vědeckého pracovníka VHÚ Praha Tomáše Kykala Vojenská služba Františka Kmoníčka podle záznamního listu – K možnostem i limitům interpretace pramenů vojenské evidence je vynikající ukázkou možností rekonstrukce válečné služby v rakousko-uherském vojsku v případě, kdy se k určité osobě dochovalo jen velmi málo přímých pramenů. „Za takové situace může bádání posunout i sebenepatrnější detail, pokud je rozpoznán, zasazen do kontextu a správně interpretován,“ uvádí Kykal, který poté v závěru podotýká: „Přínosem této stati je nepochybně rovněž připomínka toho, jakým způsobem byla v Rakousko-Uhersku s brannou povinností a účastí ve válce konfrontována tak specifická profesní skupina, jakou byli učitelé.“

V rubrice Vademecum vojenské historie naleznete objevný text historika VHÚ Praha Prokopa Tomka Doba evidenčních listů a vojenských knížek – Vojenská evidence a prameny k povinné vojenské službě v letech 1948–2004. Dočteme se zde, že změny, probíhající v evidenci a administrativě vojenské služby v Československu od počátku padesátých let, souvisely ve velké míře se sovětizací armády. Během jednoho desetiletí se metodou pokusů a omylů vytvořil systém, který v základních rysech přetrval i po vzniku České republiky až do skončení povinné vojenské služby v roce 2004. Po roce 1948 byl přitom patrný trend stále více rozšiřovat rozsah údajů, které vojenská správa sbírala o vojácích v činné službě. Leitmotivem se stal nejen dohled a politizace vojenské služby, ale také bezpečnostní prověřování.

Ani v druhém letošním vydání Historie a vojenství nechybí zajímavý vhled do práce restaurátorů VHÚ Praha. Tentokrát je popsáno restaurování a konzervace dvou exemplářů (vzoru 22 a 24) z rozsáhlého souboru československých pistolí, tvořícího významnou součást podsbírky Krátké palné zbraně po roce 1870.

Kurátor VHÚ Praha Vojtěch Šimák napsal článek o unikátním souboru tří vlajek a jednoho praporu, vytvořených po osvobození nacistických koncentračních táborů v roce 1945 – jde o dvě československé vlajky a vlaječku Jugoslávie z Dachau v Bavorsku a malovaný prapor ze saského Zwickau (česky Cvikova), kde se nacházel tzv. podtábor neboli pobočka koncentračního tábora Flossenbürg. Všechny předměty jsou součástí sbírky VHÚ Praha. „Dochované fotografie z Dachau ukazují, že různé vlajky se v táboře objevily již v den osvobození americkými jednotkami 29. dubna 1945 a že nejčastěji označovaly národnost vězňů. Někdy byly připevněny na střechách baráků, jindy je lze spatřit v rukou vězňů při průvodech,“ vysvětluje autor. Jeho příspěvek je doplněný bohatou fotodokumentací.

Bohatý obrazový doprovod má také text Fotografie útočné vozby pražských povstalců z pozůstalosti Václava Neubauera – Škáby historiků VHÚ Praha Ivana Fuksy a Tomáš Jakla. Pochází odtud i titulní fotografie tohoto čísla Historie a vojenství, na níž je jeden ze dvou nedokončených tankových stíhačů Hetzer, zprovozněných 5. května 1945 v továrně Škodových závodů na Smíchově. Snímky pocházejí z pozůstalosti nadporučíka Václava Neubauera (* 12. srpna 1905 Jickovice, dnes okres Písek), který byl v Květnovém povstání velitelem nejsilnější obrněné jednotky pražských povstalců, po válce označované jako 1. čs. revoluční tanková jednotka. Jeho pozůstalost získal VHÚ Praha do své sbírky koncem loňského roku. „Jde o mimořádně cenný soubor, který poskytuje autentické svědectví o nasazení povstalecké obrněné techniky během posledních dnů druhé světové války na území hlavního města. Skládá se ze tří částí,“ uvádějí autoři. Při výběru fotografií pro toto vydání Historie a vojenství užili dvě kritéria: buď jde o doposud zřídka publikované, či vůbec nepublikované záběry, anebo jejich popiska, zhotovená původcem, uvádí doposud neznámé informace.

Ivan Fuksa je rovněž autorem stati o pozůstalosti generálmajora in memoriam Bohumila Boreckého (1891–1954), která se do sbírky VHÚ Praha dostala v roce 2024. Obsahuje 59 snímků, dokumentujících vojenskou kariéru této významné osobnosti od působení v československých legiích až po službu v Českých Budějovicích po roce 1946. „Tento soubor velmi dobře ilustruje osud člověka, který zasvětil celý svůj život armádě, aktivně se zapojil do prvního i druhého odboje, v roce 1949 byl však zatčen a deportován do Sovětského svazu, kde později v pracovním táboře zemřel,“ píše Fuksa v doprovodném textu.

Časopis Historie a vojenství vydává Vojenský historický ústav Praha. Číslo 2/2025 je možné koupit za 99 Kč v recepci Armádního muzea Žižkov a na běžných prodejních místech.

Upozorňujeme na finančně výhodnou možnost získávat časopis Historie a vojenství prostřednictvím předplatného, v České republice za roční cenu 370 Kč (92,50 Kč za jedno číslo). Předplatit lze také zasílání do Slovenské republiky a dalších zemí. Předplatné časopisu Historie a vojenství se dá i darovat. Kontaktní údaje na příslušné distribuční společnosti naleznete zde.

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: