Vznik obrněného vlaku Orlík

07. 07. 2023

Obrněný vlak Orlík se stal ikonou při zobrazování československých legií v Rusku. Jeho mohutný vzhled se čtyřmi dělovými věžemi působí i po letech impozantně. Málo známý je ovšem fakt, že od konce května do července 1918 existoval Orlík ve zcela jiné podobě, jako improvizovaný obrněný vlak.

Původ obrněného vlaku Orlík leží v Penze. Ráno 28. května 1918 ukořistili vojáci 5. roty 2. praporu 1. čs. pluku na nádraží v Penze tři obrněné automobily, určené původně pro místní sovět. Čínská posádka vlaku, který obrněnce do nádrží téhož rána přivezl, nekladla příliš odpor. Šlo o těžký obrněný automobil Garford, pojmenovaný GROZNYJ (ГРОЗНЫЙ), obrněný automobil Armstrong-Whitworth-Fiat, pojmenovaný ADSKIJ (АДСКIЙ) a unikátní jednověžový obrněný automobil, sestavený z částí obrněných automobilů Austin 1. a 2. série, označený pouze „kornilovským znakem“, tedy lebkou a zkříženými hnáty.

Útok na Penzu a Serdobsk

Podle jmen prvních dvou vozidel se jednalo o bývalou 15. kulometnou automobilní četu ruské armády. O den později, 29. května 1918, 1. a 4. čs. pluk dobyly Penzu, rozprášily místní sovětskou posádku (včetně asi dvousetčlenného československého komunistického pluku) a zmocnily se skladů zbraní a munice, které v Penze odevzdaly předcházející československé části. Poručík Jiří Švec, který útoku na Penzu velel, nasadil i den před tím ukořistěné obrněnce.

Obrněný automobil Armstrong-Whitworth-Fiat ADSKIJ, přidělený 1. čs. pluku, v počátku útoku předstíral útok na most přes řeku Penzu v centru útočné sestavy a poté, co severní i jižní křídlo útočících pěšáků proniklo do města, zaútočil přes most také.

Jednověžový Austin, přidělený 4. čs. pluku, postupoval s jeho 9. rotou na pravém (severním) křídle, po ulici Moskevské. Zpočátku měl problémy s motorem a jeho posádce se nedařilo příkrou ulici vůbec vyjet. Stroj dokonce začal samovolně couvat zpět a nepomohl ani pokus doprovázejících pěšáků o jeho vytlačení.

Po chvíli ale motor naskočil a i když na konci ulice vozidlo ještě na chvíli uvízlo ve změti potrhaných telegrafních a telefonních drátů, přibližně v jedenáct hodin vjel obrněnec na náměstí, které v tu dobu zůstávalo poslední baštou odporu rudých. Jeho kulometčíci umlčeli bolševické kulomety na věži kostela a v budově sovětu a tento úspěch umožnil krátce po jedenácté hodině úplné obsazení města Čechoslováky.

Třetí z obrněných automobilů Garford GROZNYJ byl oproti tomu 29. května 1918 už v 6 hodin ráno postaven na plošinový vůz a v sestavě improvizovaného obrněného vlaku 4. čs. pluku „Groznyj“ (jehož byl jediným obrněným prvkem) vyrazil na západ, do Serdobska, pro nejvíce na západ vysunutou československou jednotku, 1. prapor 4. čs. pluku, se kterým bylo ztraceno spojení. Posádka obrněného vlaku rozprášila síly serdobského sovětu, dobyla Serdobsk, střetla se s bolševickým vlakem a umožnila 1. praporu 4. čs. pluku odchod do bezpečí. Garford GROZNYJ pak až do konce své kariéry v československém vojsku sloužil jako dělový vůz stejnojmenného obrněného vlaku.

Alexandrovský most

Po dobytí Penzy se večer 29. května také jednověžový Austin s kornilovským znakem a Armstrong-Whitworth-Fiat ADSKIJ ocitly na plošinových vagónech, v čele první sestavy druhého obrněného vlaku s posádkou složenou z příslušníků 1. a 4. čs. pluku, který dostal záhy jméno „Orlík“.

Pro vojáky Penzenské skupiny bylo životně důležité dobýt Alexandrovský most přes Volhu, východně od Syzraně. Po půlnoci na 31. května dorazil k mostu československý průzkum a po osmé hodině ráno, po dvouhodinové bitvě, do které rozhodujícím způsobem zasáhl právě Orlík, byl bezmála jeden a půl kilometru dlouhý most v Československých rukou. Orlík pronásledoval prchajícího nepřítele až ke stanici Obšarovka, šest kilometrů za mostem, kde proti němu bolševici vypustili „šílenou“ lokomotivu bez posádky.

Při srážce byl obrněný automobil Armstrong-Whitworth-Fiat zcela zničen a jednověžový Austin těžce poškozen. Zatímco první byl tímto odepsán po třídenní službě v československé armádě, jednověžový Austin byl naopak později opraven a sloužil až do roku 1920. Zpočátku dále na plošinovém vagóně jako improvizovaný kulometný vůz obrněného vlaku Orlík, později i ve své původní pozemní roli.

Bitva u Lipjagu

Československé vlaky Penzenské skupiny postupovaly po Transsibiřské magistrále dále na východ v čele s Orlíkem a vzadu s Grozným. Do bitvy u Lipjag byl Orlík nasazen v řazení: plošinový předběhový vůz, plošinový vůz se 76,2mm dělem, plošinový vůz s jednověžovým obrněným automobilem Austin, neobrněná parní lokomotiva, otočená tendrem dopředu, otevřený nákladní vůz s kulomety a krytý nákladní vůz s druhým 76,2mm dělem.

V této podobě sloužil improvizovaný obrněný vlak Orlík na povolžské frontě až do konce července 1918

Po dobytí Simbirska, 22. července, ukořistil 1. a 4.čs. pluk mimo jiné také obrněný vlak „Pěrvyj leninskij broněpoezd“ (ПЕРВЫЙ ЛЕНИНСКИЙ БРОНЕПОЕЗД) anarchisty Polupanova. Ten se skládal ze standardního obrněného vlaku ruské armády typu „Chunchuz“ sestávajícího z obrněné lokomotivy a dvou dělových vozů a z obrněné drezíny „Zaamurec“, vyzbrojené dvěma děly v otočných věžích.

Tyto sériově vyráběné vozy poté vytvořily nejznámější sestavu obrněného vlaku Orlík a sloužily až do konce sibiřské anabáze v roce 1920.

Tomáš Jakl

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: