Blízký východ v plamenech, česká diplomacie v rovnováze
Mezinárodní pozornost se v posledních dnech stočila na bezprecedentní eskalaci napětí mezi Izraelem, Spojenými státy a Íránem. Izraelské letectvo podniklo v noci na 13. června koordinované údery na vojenské objekty a infrastrukturu spojenou s íránským jaderným programem. V noci na 22. června pak Spojené státy zasáhly několik jaderných provozů na íránském území. Čeští vládní představitelé reagovali promptně a konzistentně: íránský jaderný program pokládají za kritickou hrozbu, obranné akce Izraele a USA za legitimní a české diplomatické snahy za stabilizační, nikoli konfrontační.
Česká republika dlouhodobě vystupuje jako stát s konzistentní zahraniční politikou založenou na podpoře mezinárodního práva, lidských práv a transatlantických vazeb. Vývoj událostí v červnu 2025 tuto linii nijak nezpochybnil. Premiér Petr Fiala (ODS) zdůraznil, že „vojenská akce USA, která podpořila úsilí Izraele, snad konečně přiměje íránský režim k jednání, které by vedlo k uklidnění situace na Blízkém východě“. V obdobném duchu se vyjádřil ministr zahraničí Jan Lipavský (nestraník): „Chápeme bezpečnostní důvody, které Spojené státy k tomuto kroku vedly – íránský jaderný program dlouhodobě představoval hrozbu pro celý svět.“
Oba výroky ukazují, jak česká diplomacie spojuje podporu obranným akcím spojenců s výzvou k diplomatickému řešení. Praha chápe nutnost neutralizovat íránskou hrozbu, výsledkem ovšem nesmí být nová válka. Tento hodnotově-realistický přístup je pro českou diplomacii příznačný.
Ohledně íránského jaderného programu si čeští představitelé nedělají žádné iluze. Ministr Lipavský opřel svou podporu americkým útokům o zprávy OSN a Mezinárodní agentury pro atomovou energii: „Nejen z informací Izraele, ale i nezávislé organizace jako OSN či Mezinárodní agentury pro atomovou energii vyplývá, že Írán obohacuje uran a snaží se zajistit jaderný nosič.“ Z těchto vyjádření vyplývá jednoznačný konsenzus: íránský program není civilní, porušuje mezinárodní dohody a míří k dosažení vojenské schopnosti jaderného úderu. Proto lze jeho neutralizaci vnímat jako legální a legitimní krok.
Podpora Izraele ze strany České republiky však není bezmezná. Postoj Prahy se vyznačuje silnou podporou izraelskému právu na sebeobranu. Ministr Lipavský v rozhovoru pro Echo24 uvedl: „Izrael si velmi pečlivě vybírá, proti kterým ze svých oponentů zasáhne. Jsou to oponenti, kteří říkají, že Izrael musí být zničen jako stát. Toto není agrese, to je právo na sebeobranu.“ Zároveň ale premiér Fiala ve svém rozhovoru s izraelským premiérem Netanjahuem explicitně požádal o ochranu civilistů: „Vyjádřil jsem přání maximálně chránit civilisty žijící v Izraeli, Íránu, Gaze nebo kdekoli jinde.“
Tento vyvážený postoj odlišuje českou diplomacii v evropském kontextu od jiných států. Pevnost v obraně spojence doplňuje lidskoprávní apel s cílem omezit civilní škody a bránit eskalaci nenávisti. V návaznosti na to české instituce nepřistoupily pouze k verbální reakci, ale i k činům. Ministerstvo zahraničí rozhodlo o uzavření ambasády v Teheránu a zorganizovalo evakuační lety pro české občany z Izraele. „V cestovatelském systému DROZD je zaregistrováno 203 Čechů v Izraeli, 42 v Jordánsku a tři v Íránu,“ informovalo ministerstvo zahraničí. Rovněž ministerstvo obrany nevylučuje další evakuační lety. Tím Praha demonstruje schopnost rychlé a efektivní reakce na krizové situace, přičemž ochrana vlastních občanů zůstává v nestabilních oblastech prioritou.
Z této konkrétní reakce můžeme vyvodit širší strategický rámec české politiky vůči Íránu. Náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák ve vysílání ČRo Plus řekl: „Írán je režim, který je nebezpečný nejen pro existenci izraelského státu, ale je nebezpečný i pro nás. Jeho představitelé se opakovaně vyjadřují o zničení našich hodnot.“ Současně doplnil: „Írán je velkým spojencem Ruska. I tento rozměr musíme vnímat.“ Z těchto slov vyplývá chápání Teheránu nikoli jako izolované hrozby, nýbrž jako součást širší autoritářské osy zahrnující Moskvu, Teherán a jejich spojence. V tomto smyslu jde o pokračování globálního střetu mezi demokraciemi a autoritářskými režimy, jehož ozvěna doléhá i do bezpečnostního prostředí střední Evropy.
Eskalace napětí v blízkovýchodní oblasti zároveň zvyšuje potřebu České republiky posílit své obranné kapacity. Vedle pokračujícího zapojení do evropského programu ESSI (European Sky Shield Initiative) se AČR těší na převzetí prvních izraelských systémů protivzdušné obrany SPYDER (plánované na jaro 2026). Schopnost čelit raketovým a bezpilotním hrozbám, důležitá pro obranu českého území i pro plnění závazků v rámci kolektivní bezpečnosti, bude v následujících letech velmi pravděpodobně podpořena dalšími akvizičními programy.
Systém SPYDER již více než dvacet let aktivně využívá izraelská armáda v reálných bojových podmínkách. Židovský stát čelí častým útokům raket a dronů a na jmenované systémy se spoléhá z důvodů mobility, rychlé nasaditelnosti a možnosti zasáhnout více cílů na vzdálenost desítek kilometrů. Zkušenosti Izraele ukazují vysokou účinnost při ochraně kritických vojenských a civilních objektů proti raketám krátkého a středního dosahu, které se v soudobých konfliktech často využívají.
Pro Českou republiku, která čelí novým bezpečnostním výzvám vyplývajícím z globálního napětí, představuje SPYDER významný kvalitativní posun v oblasti protivzdušné obrany. Nasazení systému a izraelské zkušenosti v reálných bojových podmínkách ukazují AČR, jak efektivně čelit tradičním i novým formám hrozeb, které zahrnují klasické letecké útoky a stále častější raketové a bezpilotní technologie. SPYDER také symbolizuje prohlubování strategického partnerství Česka s Izraelem, jež se opírá o společné hodnoty i pragmatickou bezpečnostní spolupráci.
Navzdory silné podpoře obranným operacím Izraele a USA zůstává česká diplomacie možnosti vyjednávání na Blízkém východě otevřená. Ministr Lipavský jasně uvedl: „Doufám, že se podaří Írán dostat do určité diplomatické pozice, aby se třeba opět začalo jednat o tom, jakým způsobem přistoupí ke svému jadernému programu.“ Po jednání Rady ministrů zahraničí EU pak dodal: „Íránský jaderný program představuje vážnou hrozbu nejen pro Blízký východ, ale i pro Evropu. Uznáváme právo Izraele bránit svou bezpečnost a potřebujeme dotlačit Írán k jednacímu stolu.“
Tato schopnost kombinovat rozhodnost se zdrženlivostí, podporu síly se snahou o dialog, činí z české pozice model udržitelné a důvěryhodné zahraniční politiky. Spojenectví s USA a Izraelem je zřejmé, ale není slepé. Humanitární hledisko, diplomatická otevřenost a konzulární odpovědnost tvoří pilíře českého přístupu.
V době, kdy se svět mění a tradiční aliance jsou zpochybňovány, představuje český přístup příklad umění zachovat integritu bez iluzí a rozhodnost bez unilateralismu. Právě tento model může být inspirací i pro ostatní členské státy EU, které hledají rovnováhu mezi hodnotami a geopolitickým tlakem.
Zdroj: ČT24, Český rozhlas, Echo24
