Liptaňský masakr 22. září 1938

03. 10. 2025

Na konci srpna tohoto roku se do České republiky vrátily ostatky devíti padlých, jimž bylo ministryní obrany Janou Černochovou následně „in memoriam“ uděleno nejvyšší rezortní vyznamenání, Kříž obrany státu. Kromě šesti ze sedmi účastníků výsadkových operací IRIDIUM a BRONSE, kteří zahynuli v troskách letounů sestřelených německou protivzdušnou obranou 15. března 1943 u Mnichova a Josefa Doskočila, člena ilegální odbojové skupiny „Petiční výbor věrni zůstaneme“, popraveného na základě rozsudku nacistického soudu, jejichž ostatky byly uloženy na hřbitově Perlacher Forst v Mnichově, se jednalo také o dva příslušníky československých ozbrojených složek zavražděné v září 1938 sudetoněmeckými teroristy Ludvíka Svobodu a Viléma Lehera. Přečtěte si bližší informace o jejich osudu.

Vrchní respicient finanční stráže Ludvík Svoboda (nar. 1899) a četnický strážmistr Vilém Leher (nar. 1912), spolu s vrchním strážmistrem Rudolfem Mokrým (nar. 1887), respicienty finanční stráže Vítězslavem Hofírkem (nar. 1910), Inocencem Dostálem (nar. 1910) a dozorcem finanční stráže Františkem Čechem (nar. 1912), přišli o život v malé pohraniční obci Liptaň (německy Liebenthal) v Osoblažském výběžku dne 22. září 1938. Jejich těla byla odvlečena do tehdy pruských Hlubčic (německy Leobenschütz, dnes Głubczyce v Polsku) a tam zakopána do neoznačených hrobů. Všichni, kromě Svobody a Lehera, kteří si museli na návrat do vlasti počkat dalších 87 let, byli v průběhu jarních a letních měsíců roku 1939 exhumováni a pohřbeni do rodinných hrobů v místech, odkud pocházeli.

Dvaadvacátý zářijový den roku 1938 přivedl v reakci na přijetí Hitlerových požadavků československou vládou do ulic statisíce Čechů i Němců. Zatímco v Praze a dalších městech ve vnitrozemí probíhaly demonstrace za obranu republiky, v pohraničí se vyrojily tisíce henleinovců, kteří, trochu předčasně, začali oslavovat své vítězství. Na mnoha místech se zároveň snažili převzít moc do svých rukou. Pokoušeli se odzbrojovat kapitulací dezorientované četníky, policisty, vojenské posily Stráže obrany státu a příslušníky finanční stráže. Někde se jim to podařilo, často však narazili na ozbrojený odpor, který stál životy na obou stranách. Jedním z míst, kde došlo k bojům, byla i Liptaň.

Liptaňský masakr je dodnes ve srovnání s incidenty, které se udály například v severozápadních Čechách, událostí méně známou. K čemu tedy onoho osudného dne v malé slezské obci došlo?

Také zde přes den panovala velmi vzrušená atmosféra. Kolem šesté hodiny odpoledne se před nádražím ČSD začal tvořit dav, který se asi v půl osmé přesunul k asi kilometr vzdálené četnické stanici, umístěné v domě č. p. 261. Tady již čítal 150–180 osob. Někteří byli ozbrojeni, přičemž přinejmenším část zbraní byla německého původu. Posádku stanice tvořili tři muži – dva četníci (Mokrý a Leher) a jeden „financ“ (Svoboda). Střetu se však liptaňští henleinovci obávali. Spojili se proto se svými soudruhy z nedaleké Třemešné. Tam už byli místní četníci odzbrojeni a zajati. Jednoho z nich pak donutili k tomu, aby zatelefonoval Mokrému a přesvědčil jej o dobrovolné kapitulaci. K tomu však nakonec došlo až po delším jednání s místními vzbouřenci.

V tu chvíli se však v obci objevila dvoučlenná hlídka složená z dozorců finanční stráže Vítězslava Hofírka a Inocence Dostála na motocyklu. Přijížděli z Fulštejna (Füllstein, dnes Bohušov), ležícího přímo na hranicích. Kdo vypálil první ránu, není zřejmé, jako pravděpodobné se zdá, že povstalci se pokusili oba muže zadržet, ti se však postavili na odpor. Rozpoutala se přestřelka, která stála život tři místní henleinovce: Johanna Kristka (nar. 1896), Karla Metzkeho (nar. 1910) a Aloise Müllera (nar. 1912). Dav se rozprchl. Oba finančníci se zřejmě následně rozhodli pomoct svým kamarádům na stanici, aniž by tušili, že ta je již obsazena vzbouřenci. V budově byli pravděpodobně přepadeni ze zálohy a odzbrojeni.

Mezitím se před stanicí znovu srotil dav, který začal volat po pomstě. Podle poválečného vyšetřování byli iniciátory vražd bratři Alfred a Franz Seligové, Karl Reichel a Franz Grölich. Vykonavatelem se podle většiny výpovědí stal Alfred Selig, který odzbrojené zajatce postřílel ze samopalu. Přesný průběh událostí se ovšem nepodařilo zrekonstruovat. Okolnosti smrti šesté liptaňské oběti, kterou byl „financ“ František Čech, příslušník Stráže obrany státu z nedalekých Slezských Rudoltic, zůstaly po válce nedošetřené.

Po válce se nepodařilo najít ani přímé pachatele, ačkoli za spoluúčast na vraždách stanulo před Mimořádným lidovým soudem v Opavě osm bývalých liptaňských henleinovců, kteří se prokazatelně výše popsaných událostí účastnili. Dva dostali trest ve výši 20 let, jeden 25 let, dva doživotí a tři, Bruno Peschke (nar. 1906), Josef Slusche (nar. 1895) a Alois Stefan (nar. 1902), si vyslechli trest smrti. Vykonán byl, tak, jak bylo v retribuci zvykem, dvě hodiny po vynesení rozsudku, dne 31. října 1946.

Jiří Plachý

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: