Na Bavorském zastoupení v Praze byly diskutovány výzvy a perspektivy evropského obranného průmyslu v době transformace

Zastoupení Svobodného státu Bavorsko v ČR uspořádalo konferenci s názvem „Evropský obranný průmysl v období transformace“, v rámci které proběhlo setkání představitelů bavorských a tuzemských společností v oblasti obranného průmyslu. Řečníci v panelové debatě zdůraznili, že evropský obranný průmysl se musí v současné době vypořádat s vysokou mírou regulace, nejistotou plánování a musí být schopen přizpůsobit se probíhajícím změnám, a to především v technologické oblasti. Přetrvávajícím problémem je také fragmentace obranného průmyslu.

Na samotný úvod konference vystoupil s krátkým proslovem německý velvyslanec v Praze Peter Reuss, který přednesl několik důležitých poznámek, čímž ostatním řečníkům otevřel prostor pro následnou diskusi. Reuss poznamenal, že v soudobém bezpečnostním prostředí je nejdůležitějším faktorem čas, přičemž schopnost adekvátně reagovat a adaptovat se na měnící se prostředí sehrává rozhodující roli. Způsob válčení se rychle proměňuje, a to do značné míry kvůli technologiím, což ostatně dokládá vývoj války na Ukrajině, jejíž charakter výrazně proměnilo využívání dronů. Imperativ pro Evropu znamená přizpůsobit se těmto změnám. Aby toho byla Evropa schopna, musí dle něj zajistit, aby byl evropský obranný průmysl škálovatelný, konkurenceschopný a integrovaný, nikoliv fragmentovaný na jednotlivé národní trhy. 

Této výzvě dodal ve své klíčové řeči konkrétnější obsah bývalý evropský komisař a bývalý předseda vlády Bádenska-Württemberska Günther Oettinger. Podle něj musí Evropa převzít větší odpovědnost za vlastní obranu. Připomněl, že ačkoliv evropské státy disponují výrazně větší populací i ekonomickou silou než Rusko, rozvoj jejich obranného potenciálu omezuje přetrvávající roztříštěnost evropské obranné produkce, což vede k duplikaci ve výrobě a tedy k neefektivnímu využívání omezených financí. To výmluvně ilustruje fakt, že evropské státy využívají až šestkrát více různých typů hlavních zbraňových systémů než USA. 

Oettinger volal po postupném budování evropské obranné unie, což je ostatně také jedna z obranných priorit současné předsedkyně Evropské komise. Dle něj tak musí evropské státy usilovat o hlubší koordinaci a integraci evropského obranného průmyslu – od výzkumu a vývoje přes samotnou výrobu, logistiku, opravárenské kapacity až po samotné akvizice. Společný výzkum, standardizace či společné a koordinované pořizování obranné produkce by mohly přinést významné úspory i vyšší konkurenceschopnost evropských výrobců.

Bývalý evropský komisař a zemský premiér však kritizoval dosavadní regulatorní přístup EU, který dle něj komplikoval přístup obranných firem ke kapitálu prostřednictvím pravidel udržitelného financování. Zdůraznil, že obranný sektor musí být vnímán jako legitimní součást evropské ekonomiky, do níž mohou investovat soukromé banky, investiční fondy i institucionální investoři za stejných podmínek jako do jiných průmyslových odvětví. Právě o mobilizaci soukromého kapitálu EU v současné době usiluje, což vyplývá z jejích současných iniciativ.

Zdůraznil také, že evropské obranné schopnosti nebudou záviset pouze na tradičních firmách z obranného sektoru, ale také na zapojení firem z automobilového průmyslu, strojírenství, chemického průmyslu, informačních technologií či energetiky do obranných dodavatelských řetězců. Velký potenciál vidí zejména v technologiích dvojího užití, které nacházejí uplatnění jak v civilní, tak ve vojenské sféře.

Závěrem se Oettinger vrátil k poznatku německého velvyslance, když upozornil na rychlý rozvoj autonomních systémů, robotiky a bezpilotních prostředků, které zásadně proměňují charakter konfliktů. Evropské státy proto musí výrazně posílit investice do výzkumu a inovací, aby si zachovaly technologickou suverenitu a nebyly závislé na konkurentech z Číny nebo jiných autoritářských zemí.

Hlavním bodem programu byla panelová diskuse vedená v pestrém a mezinárodním složení. Na panel byli totiž přizváni představitelé akademické sféry, státní správy, zájmových organizací, průmyslu a finančního sektoru z Německa, Česka i Slovenska. Debaty se účastnili René Harun z Česko-německé obchodní a průmyslové komory, náměstek českého ministra průmyslu a obchodu Jan Sechter, profesorka Diane Robers z EBS University of Business and Law, Michal Homza z německé společnosti Helsing zaměřené na vývoj a produkci autonomních systémů, Thomas Stahl z Deutsche Bank a v neposlední řadě Dennis Bernitz z Airbus Helicopters Deutschland. Debatu moderovala Hana Scharffová z České televize.

Jeden z hlavních závěrů, který lze z panelu vyvodit, se týká identifikace výzev a překážek, se kterými se evropský obranný průmysl potýká. První takovou překážkou je regulatorní prostředí. Například Bernitz podotkl, že pro evropské výrobce obranných produktů je na evropském trhu náročné konkurovat mnohým mimoevropským výrobcům zbraní, kteří nejsou zatíženi tak přísnými pravidly. Na obranný průmysl dopadá ale i regulace finančního sektoru. Jako jeho představitel Stahl upozornil, že finanční oblast je v Evropě přeregulovaná, což zasadil do kontrastu se situací v USA. „Není prospěšné regulovat ty, kteří nás financují,“ ztotožnila se s tímto stanoviskem profesorka Robers.

Významným faktorem je však také samotná (ne)ochota evropských bank financovat obranný sektor. Ačkoliv dle Stahla jsou dnes banky otevřenější k financování obranného průmyslu, mnohé z nich se stále vyhýbají poskytování úvěrů na vojenské projekty, a to i navzdory tomu, že Evropská komise v létě 2025 upřesnila, že obranný sektor je slučitelný s tzv. rámcem udržitelného financování a nemá být plošně vyloučen z investičních aktivit soukromých subjektů. Problém neochoty bank se netýká pouze obranného sektoru jako takového, ale i některých odvětví, která jsou s ním propojená. Dle Stahla je pro komerční banky obtížně financovatelné například odvětví AI.

Panelisté dále upozornili, že všechny zbrojařské firmy se potýkají s problémem jistoty plánování – firmy nemají dostatečně předvídatelné informace o budoucí poptávce, zakázkách a financování, a proto váhají investovat do rozšiřování výrobních kapacit. Tuto jistotu však může poskytnout jen zadavatel zakázek, tedy stát. Současná bezpečnostní situace ale naopak vyžaduje, aby firmy byly schopné flexibilně reagovat a postupně navyšovat výrobu, když je to třeba, zdůraznil Homza, čímž opět poukázal na potřebu škálovatelnosti. „Je nutné se oprostit od toho, že si vše můžeme naplánovat,“ podtrhl tuto tezi náměstek Sechter.  

Otázky spojené s flexibilitou a schopností adaptace na změny během debaty zaznívaly i nadále. Klíčová je v tomto ohledu schopnost přizpůsobit se technologickým trendům a nárokům, které technologie kladou na moderní válčení. „Války zítřka bude obtížné vyhrávat zbraněmi včerejška,“ shrnul Homza, který se v mnichovské společnosti Helsing podílí právě na vývoji a produkci „zbraní zítřka“. Náměstek Sechter v této souvislosti podotkl, že v současné době se obranný průmysl nemůže nadále opírat pouze o tradiční průmyslové kompetence, ale musí úzce spolupracovat s dalšími odvětvími, jako jsou AI nebo kvantové technologie. 

S přizpůsobením se probíhajícím změnám úzce souvisí i potřeba urychlit samotný decision-making, jelikož čas se stává klíčovým faktorem, jak již ostatně dříve podotkl velvyslanec Reuss. Zatímco Rusko přešlo na válečnou ekonomiku, Evropa dle řečníků stále reaguje příliš pomalu. Zazněl tak názor, že je třeba přejít od „procesního myšlení“ k rychlejšímu rozhodování a realizaci.

V rámci panelu byla diskutována také role externích aktérů v souvislosti s technologickou suverenitou Evropy. Bernitz se vyslovil pro to, aby evropské státy zvenčí nenakupovaly produkty, které jsou schopny samy vyrobit v Evropě. A když už je nutné nakupovat mimo Evropu, pozornost musí být věnována bezpečnosti dodavatelských řetězců.

V průběhu konference se o slovo z publika přihlásil také senátor Pavel Fischer, který stočil debatu k Číně. Prohlásil, že Čína dle jeho názoru představuje největší výzvu pro EU. Varoval, že tváří v tvář Číně nelze nadále spoléhat na tržní liberalismus. Jednotný trh EU je dle něj nutné naopak důsledně ochraňovat. „Musíme se bránit. Čína je parní válec, který nás válcuje,“ uzavřel. Náměstek Sechter reagoval tím, že Evropa by měla být vůči Číně především mnohem proaktivnější a zpochybnil současný evropský přístup vůči čínským technologiím, který charakterizoval jako snahu o „odstřižení se“ od čínských technologií (tzv. decoupling). „K Číně bychom měli v oblasti technologií přistupovat jinak,“ naznačil.

S náměstkem ministra průmyslu a obchodu měla redakce CZ DEFENCE po skončení konference možnost krátce pohovořit, přičemž Sechter přiblížil, v čem by měl spočívat evropský přístup k Číně: „My se bojíme, tak jsme vymysleli decoupling a de-risking (evropská politika založená na snižování rizik obchodování s Čínou – pozn. redakce). Strach je ale špatný rádce. Musíme se více dívat, co se v Číně děje, protože nám jinak uteče určitá část vývoje. Neměli bychom Čínu zase přeceňovat a přespříliš se jí bát.“

„Abychom to mohli dělat, potřebujeme vědce, mladé lidi a vzájemnou výměnu, zkrátka se nebát. Tady se lidé bojí vyslovit slovo Čína,“ pokračoval Sechter. „Od toho jsou tu zpravodajské služby, aby hlídaly bezpečnost státu – tedy jestli se v souvislosti s Čínou neděje něco nekalého.“    

Jako pomyslné vlákno se celým programem konference linulo zásadní poselství, kterým byla potřeba naslouchání a učení se. V promluvách jednotlivých řečníků ovšem nabývalo různých významů. Náměstek Sechter poukázal na důležitost toho, aby stát a výrobci obranných produktů více naslouchali vzájemným potřebám. Podobnou tezi přednesla i profesorka Robers, která doplnila, že oblast obrany se řídí odlišnými mechanismy než volný trh a tomu se podnikatelé musí stále učit. Obranný sektor se ale má také co učit. Na začátku konference zazněl argument, že Evropa by se měla inspirovat principy rychlé inovace známými z podnikatelského prostředí. Evropa by se dle řečníků měla také učit od svých partnerů, jako je Ukrajina. Dle Bernitze se na Ukrajině dnes definuje vše, co se bude vyrábět zítra. K naslouchání a učení se od Ukrajiny nabádá i náměstek Sechter: „Ostatně, i Ukrajina nám dlouhou dobu naslouchala a učila se od nás, proto jsou dnes Ukrajinci tak úspěšní,“ uzavřel. 

Závěrem jsme se náměstka Sechtera zeptali, jak by zhodnotil přínos a význam právě proběhnuvší akce? „Za organizací tohoto semináře je schovaný obrovský kus práce, protože jsou tady zastoupeny české firmy, které léta spolupracují s bavorskými společnostmi. Dobrým příkladem je česká firma Pramacom, která dlouhodobě spolupracuje s Airbusem. Ta investice od nás tedy spočívala v tom, že několik měsíců jsme si zvali firmy, které už spolupracují nebo si vzájemně testují spolupráci. Je nutné říci, že Bavoři do toho zase nasypali své nejlepší společnosti. Byla zde zastoupena celá škála firem – od těch velkých, jako je KNDS, přes Airbus a malé a střední podniky. Pokud je Bavoři pozvou do Prahy, cítíme se být poctěni, že to nedělají někde jinde a že s námi technologicky počítají i do budoucna.“

„Zejména v letectví a space sektoru nám s Bavorskem funguje spolupráce velice dobře,“ zhodnotil náměstek Sechter přeshraniční spolupráci, přičemž se následně rozpovídal i o tom, jak by setkání bavorských a českých společností měla vypadat v blízké budoucnosti: „Již nyní ale musíme jít níž, do specializovaných branžových setkání. To by mělo vypadat následovně: řekneme si například space sektor, pozveme deset až dvanáct firem dohromady a co nejdříve je připravíme tak, aby byly kvalifikovatelné do evropských programů. Naším cílem je, aby takové firmy byly připravené na to, aby mohly společně nejen nabízet, ale také vyvíjet a spolupracovat přes hranice.“

ZDROJ ZDE