Od Off

Obrat v Reykjavíku – jeden z kamenů konce studené války

02. 11. 2026

Ve dnech 11. a 12. října 1986 se v islandském hlavním městě Reykjavíku uskutečnila historicky druhá vrcholná schůzka představitelů USA a SSSR, prezidenta Ronalda Reagana a generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Michaila Gorbačova. Již volba klidného Islandu, na půl cesty mezi oběma zeměmi, i místo setkání místo vůdců světových velmocí v půvabné ale relativně skromné vile na břehu moře, naznačuje zvláštní komorní charakter tohoto summitu.

Prezident Reagan a generální tajemník Gorbačov během jednání v Reykjavíku. (Ronald Reagan Presidential Library, Public domain, via Wikimedia Commons)

Místo jednání v Rykjaviku, vila Höfdi. Dům v roce 2009 vážně poškodil požár. Jako historicky cenný objekt byla ale vila zrekonstruována a dnes je v ním muzeum. (Rob Young from United Kingdom, CC BY 2.0, via Wikimedia Commons)

První osobní setkání Michaila Gorbačova a Ronalda Reagana v Ženevě 19. až 21. listopadu 1985 se ještě neslo v duchu minulé doby. Reagan tehdy zvolil přímější přístup. Vysvětlil, že nikdy nepřipustí vojenskou převahu SSSR a ani neustoupí od programu vývoje protiraketové obrany, zvané Strategická obranná iniciativa. Nicméně označil rozhovory za výzvu k novému počátku po dlouhých letech neporozumění. Michail Gorbačov se v té době projevoval ještě jako mladší klon dosavadních ideologicky ztuhlých představitelů SSSR. Navenek pokračoval v ideologicky tradičním hodnocení údajně zastaralého kapitalismu a USA, s jejichž představiteli možné jednat není. Současně si byl vědom, že se bude muset zbavit tíhy stálého růstu zbrojních výdajů.

Schůzka v Reykjavíku se konala po roce od ženevského setkání. Místo jednání, vila Höfði, byla postavena roku 1909 jako sídlo francouzského konzulátu. Ve čtyřicátých a padesátých letech zde bylo britské velvyslanectví. Koncem padesátých let dům zakoupilo město Reykjavík pro reprezentační účely.

Agenda schůzky byla velmi široká a týkala se nejvážnějších globálních válečných rizik. Zasahovala od tématu omezení strategických jaderných zbraní, raketových střel středního doletu, protiraketové obrany a s tím spojené strategické obranné iniciativy (tzv. hvězdných válek) až po otázku zákazu jaderných testů.

Další Čtení : Přijďte 5. února na křest knihy „Výsadkáři v týlu nepřítele“ historika VHÚ Praha Jiřího Plachého

Ani na Islandu se nezdálo, že by došlo k obratu. Gorbačov byl mezitím ochoten ustoupit a posoudit nutnost existence dlouhodobě sporných raket SS-20 (RSD-10 Pioněr), rozmístěných v evropské části SSSR a schopných zasáhnout velmi účinnými jadernými hlavicemi celé území Západní Evropy. Existovala dokonce základní shoda v původně Reaganova návrhu na úplnou likvidací raket středního doletu v Evropě do pěti let. Spornou se ale ukázala otázka americké protiraketové obrany, projektu strategické obranné iniciativy. Reagan vývoj SDI považoval za nedotknutelný. Gorbačov požadoval alespoň jeho dočasné zmrazení na úroveň laboratorních testů. SSSR na vývoj podobného projektu již neměl kapacity. Nakonec Ronald Reagan jinak nadějné jednání ve vile Höfði bez viditelného výsledku druhý den ukončil.

Zdálo se, že šlo jen o další z nezdařených pokusů o dialog. Nutnost SSSR omezit výdaje na zbrojení byla ale natolik silná, že cesta k snížení jaderného arzenálu byla nastoupena. V průběhu následujícího roku došlo k slibným veřejným vyjádřením a předběžným jednáním, jejichž výsledkem byl 8. 12. 1987 ve Washingtonu podpis přelomové smlouvy o likvidaci všech raket středního doletu v Evropě.

Bezprostředně po summitu se uskutečnila 18. října 1986 v Bukurešti schůzka výboru ministrů zahraničních věcí Varšavské smlouvy, na níž podal sovětský ministr Eduard Ševarnadze důvěrnou zprávu o setkání v Reykjavíku. Podle Ševarnadzeho interpretace byla sovětská strana iniciativnější, Reagan nerozhodný a nepřipravený. Ševarnadze prezentoval jednání jako jasné sovětské vítezství. O Reaganově překvapivém odchodu z jednání se nezmínil. Přesto Ševarnadze uzavřel výklad tím, že schůzka nemůže být považována za neplodnou. Označil ji předvídavě za krok ke skutečně významnému setkání.

Další Čtení : V Armádním muzeu na Žižkově se při slavnostním ceremoniálu měnilo velení českých speciálních sil

Z vystoupení velitele spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy maršála Viktora Kulikova na schůzce bylo ale zřejmé, že velení Varšavské smlouvy na změnu zatím neslyší. Kulikov konstatoval, že bez ohledu na vývoj mezinárodních vztahů se úkol zajištění bezpečnosti a posilování obranyschopnosti socialistických zemí, stejně jako úkol posilování vysoké bojové připravenosti spojených ozbrojených sil nijak nezměnil a těžko se změní.

O summitu v Reykjavíku se obecně uvádí, že pomohl zmírnit nedůvěru mezi supervelmocemi a zahájil cestu ke skutečnému odzbrojení. Navíc se poprvé ukázalo Gorbačovovo věcné a civilní vystupování, které jej odlišovalo od jeho předchůdců. Sovětskému vedení bylo ale především jasné, že jiná cesta než jednání a snížení zbrojního tlaku neexistuje.