Od Off

Bohuslav Všetička / 1893 – 1942

25. 09. 2023

Absolvent Vojenské technické akademie v Mödlingu (1914). Jako důstojník c. k. div. muničního parku č. 13 poslán 15. 8. 1914 na ruskou frontu, padl do zajetí 11. 9. 1914. V zajetí v Tomsku a Tjumeni setrval do 15. 8. 1915. Přihlásil se ke službě v čs. legiích v Rusku. Od ledna 1919 byl náčelníkem štábu čs. vojska v Rusku. V říjnu 1920 se stal velitelem 25. polní děl. brigády (do února 1925) a poté velitelem 4. polní děl. brig. v Hradci Králové (od května 1928 měl hodnost brig. gen.). Po osamostatnění Slovenska se vrátil do Čech. Působil jako úředník Zemského úřadu v Brně a zároveň jako 1. velitel Zemského velitelství Obrany národa – Morava. Gestapo se mu na stopu dostalo v listopadu 1939 v souvislosti se zatčením Františka Šmída (pozdějšího známého konfidenta). Po návratu do Brna byl 29. 2. 1940 zatčen. Věznili ho v Sušilových kolejích v Brně a později v berlínské věznici Alt Moabit. V listopadu 1941 byl odsouzen k trestu smrti za velezradu, zemězradu a nadržování nepříteli a 19. 8. 1942 sťat v Berlíně-Plötzensee. Po osvobození republiky byl povýšen na divizního generála in memoriam.

V letech 1908–1911 studoval na vyšší vojenské reálce, po jejímž skončení se stal na podzim 1911 studentem Vojenské technické akademie v Mödlingu. Z ní byl pvyřazen 1. 8. 1914 v hodnosti por.děl. a následně vtělen k c. k. polnímu dělostřeleckému pluku č. 4 ve Vídni. Jako mladší důstojník c. k. divizního muničního parku č. 13 byl již 15. 8. 1914 odeslán na ruskou frontu, kde necelý měsíc poté padl 11. 9. 1914 do zajetí. Držen byl v zajateckých táborech v Tomsku a Tjumeni, kde se 15. 8. 1915 přihlásil ke službě v čs. legiích v Rusku. Dne 28. 8. 1916 byl zařazen k 1. čs. střeleckému pluku v Kyjevě, odkud byl následně vyslán do Bělgorodu, kde absolvoval důstojnický kurs. Po jeho ukončení byl 8. 6. 1917 jmenován por. ruských legií a přemístěn k 5. čs. střeleckému pluku v Borispolu, kde poté konal službu jako mladší důstojník jeho záložního praporu, zatímní velitel plukovního trénu a velitel dělostřeleckého oddílu. Při první příležitosti využil možnosti, aby se mohl opět vrátit k dělostřelectvu a již 5. 9. 1917 byl přemístěn k 2. čs. samostatnému dělostřeleckému divizionu. Zde byl zpočátku zařazen jako pobočník velitele divizionu, po jeho přeměně na 2. čs. samostatnou dělostřeleckou brigádu konal službu u 5. baterie, kde prošel funkcemi mladšího důstojníka baterie, staršího důstojníka baterie a jejího velitele. Zúčastnil se všech bojů brigády s bolševiky, zejména o Mariinsk, Nižděudinsk, Irkutsk, srážek v okolí jezera Bajkal, dobytí Sljuďanky, Posolské, Věrchněudinska, Čity a stanice Olovjannaja. Dne 22. 8. 1918 byl povýšen na kpt., ustanoven velitelem II. oddílu brigády a současně se stal pomocníkem náčelníka štábu „východní fronty“. Již 25. 9. 1918 se dočkal povýšení na mjr. a byl ustanoven vrchním ubytovatelem Jekatěrinburské skupiny (později „severouralské fronty“) a současně i zástupcem náčelníka jejího štábu. V této funkci působil nepřetržitě až do 15. 1. 1919, kdy se stal náčelníkem štábu Čs. vojska na Rusi, kterou poté vykonával až do svého odjezdu do vlasti (současně byl povýšen na pplk.). V této mimořádně významné funkci se podílel na řízení operací celého čs. armádního sboru v Rusku a měl velký podíl na jejich celkovém úspěchu. Dne 27. 4. 1920 odplul z Vladivostoku jako velitel transportu na lodi President Grant a 17. 6. 1920 dorazil v hodnosti plk. ruských legií (povýšen byl již 19. 1. 1920) do svobodného Československa.

Další Čtení : JOSEF OCELKA / 12. března 1908 – 21. července 1942

Po krátké repatriační dovolené se 16. 10. 1920 stal velitelem nově zřízené 25. polní děl. brig., kde poté působil po celou dobu její existence, tedy až do poloviny února 1925, a postupně prošel všemi jejími posádkami (zpočátku Josefov, od 1. 10. 1921 Jičín, od 28. 1. 1923 Stříbro a od září 1924 opět Josefov). V mezidobí absolvoval v roce 1923 informační kurs pro vyšší velitele v Praze, v roce 1924 dělostřelecký kurs pro vyšší důstojníky v Olomouci, automobilní kurs pro generály a vyšší důstojníky ve Čtyřech Dvorech, kurs taktiky dělostřelectva ve francouzských Metách a v roce 1925 se zúčastnil jako frekventant informačního kursu ve Versailles. V době od 15. 2. 1925 do 29. 9. 1930 byl velitelem 4. polní děl. brig. v Hradci Králové (od 1. 5. 1928 v hodnosti brig.gen.). Jako takový absolvoval v roce 1926 armádní plynový kurs v Olomouci a v termínu od 1. 10. 1927 do 5. 8. 1928 Kurs pro vyšší velitele při Válečné škole v Praze. Dnem 30. 9. 1930 převzal funkci velitele DU v Olomouci, kterou zastával až do 15. 12. 1932, kdy byl ustanoven velitelem zemského dělostřelectva ZVV Brno. Od 15. 10. 1937 až do zániku samostatného Československa v březnu 1939 byl velitelem 15. divize v Trenčíně. Tuto funkci zpočátku v rámci svého mobilizačního zařazení vykonával i za branné pohotovosti státu na podzim 1938, dnem 12. 2. 1938 však převzal funkci velitele VIII. sboru v Uherském Hradišti, který tvořil zálohu Hlavního velitelství. Po osamostatnění Slovenska se vrátil z Trenčína do Čech, kde byl v rámci likvidace čs. branné moci dne 1. 8. 1939 převeden do oboru zemské samosprávy na Moravě a stal se úředníkem brněnského Zemského úřadu.

Další Čtení : Vánoce u 1. rotního úkolového uskupení AČR v Litvě v roce 2018

Tou dobou však již řadu měsíců pracoval na velice důležitém místě v odboji. Po konzultacích s div. gen. Sergejem Ingrem se totiž koncem dubna 1939 stal velitelem Zemského velitelství Obrany národa – Morava. Společně s náčelníkem štábu svého velitelství plk. gšt. Václavem Lysákem, i jeho nástupcem ve funkci plk. gšt. Ladislavem Kotíkem, kpt. gšt. Jaroslavem Gardavským, škpt. gšt. Čestmírem Jelínkem a plk. děl. Eduardem Klimšou, se mu podařilo prakticky od nuly vybudovat celé velitelství, jehož jednotlivé složky i podřízená oblastní a krajská velitelství ON vyvíjela v krátké době mimořádnou činnost. Gestapo se mu dostalo na stopu v listopadu 1939 v souvislosti se zatčením Františka Šmída (pozdějšího známého konfidenta), člena vedení Národního hnutí pracující mládeže, které bylo v kontaktu s Obranou národa. Dne 20. 11. 1939 byl ve svém brněnském bytě zatčen škpt. Jelínek, 23. 11. zatklo gestapo plk. Kotíka, 30. 11. kpt. Gardavského a v průběhu několika následujících dnů i další vysoké důstojníky napojené na Zemské velitelství ON – Morava. Generálu Všetičkovi se podařilo uniknout doslova na poslední chvíli. Skrýval se poté několik týdnů na různých místech protektorátu, především v Praze, avšak koncem února 1940 se vrátil do Brna, kde 29. 2. 1940 padl do rukou gestapa. Jeho zatčením se německému potlačovacímu aparátu podařilo takřka zcela rozbít moravské velitelské struktury ON.

Původně byl vězněn v Sušilových kolejích v Brně, odkud byl 6. 6. 1940 odtransportován do Vratislavi (Breslau). Zde byl vězněn až do července 1940, kdy jej převezli do berlínské věznice Alt Moabit. V procesu s moravským Zemským velitelstvím Obrany národa ko- naném ve dnech 26.–27. 11. 1941 u berlínského Volksgerichtu, byl společně s plk.gšt. Ladislavem Kotíkem, škpt.gšt. Čestmírem Jelínkem a kpt.gšt. Jaroslavem Gardavským odsouzen za zločin velezrady, zemězrady a nadržování nepříteli k trestu smrti. Den po vynesení rozsudku jej společně s jeho spolupracovníky převezli do věznice v Berlíně-Plötzensee, kde následujícího téměř třičtvrtě roku čekal na smrt. V předvečer popravy napsal svým nejbližším: „Nadešla hodina má. Zítra v 5 hodin ráno položím svou hlavu na špalek u vědomí, že jsem vlasti a národu sloužil do posledního dechu. Jsem rád, že dožil jsem se chvíle, kdy mohu si učinit konečný obraz o výsledku války. Smrti se nebojím.“ Několik hodin poté byl 19. 8. 1942 sťat. Po osvobození republiky se posmrtně dočkal povýšení do hodnosti divizního generála.

Další Čtení : Nově ustavený Výbor pro obranu začal pracovat