Od Off

František Heike / 3. 7. 1893 – 17. 2. 1984

František Heike / 3. 7. 1893 – 17. 2. 1984

22. 02. 2024

Krycí jméno Petar STOJ, plukovník pěchoty, příslušník štábu Ústředního vedení Obrany národa, čs. vojenský zmocněnec v Bělehradě, člen Čs. vojenské mise v Moskvě, čs. vojenský atašé v Íránu, velitel čs. vojenské mise u štábu maršála Tita. Studoval na německé průmyslové škole v Kašperských Horách a poté na české státní průmyslové škole v Plzni, kde maturoval. V roce 1914 byl odveden k pěšímu pluku 42 v Terezíně a později převelen k pluku 74 v Jičíně. Bojoval na ruské frontě a byl raněn v Dobrudži. Po návratu byl velitelem roty náhradního praporu srbského dobrovolnického sboru v Oděse. V roce 1919 se vrátil do Československa a sloužil v Opavě a Levicích. Později byl přidělen do Bratislavy a Šah, kde působil jako velitel kulometné roty. Od roku 1927 sloužil v Praze jako zpravodajský důstojník a studoval politické vědy. Během druhé světové války působil v exilové vládě a pracoval v odboji. Po válce se vrátil do Československa, ale po únorovém puči byl politicky perzekvován a degradován. Po roce 1989 byl rehabilitován.

Po ukončení školní docházky studoval v letech 1900– 1911 na německé průmyslové škole v Kašperských Horách, odkud na podzim 1911 přešel na českou státní průmyslovou školu (obor stavební) v Plzni. Zde také 15. 3. 1913 složil maturitní zkoušku. Dne 20. 6. 1914 byl odveden u okresního doplňovacího velitelství v Litoměřicích a 25. 8. 1914 prezentován u c. k. pěšího pluku 42 v Terezíně. Zde však působil velice krátce. Již 10. 9. 1914 byl přemístěn k c. k. pěšímu pluku 74 v Jičíně. Zde absolvoval školu na důstojníky pěchoty v záloze a 2. 3. 1915 odešel s tímto útvarem na ruskou frontu. Zde již 22. 4. 1915 přeběhl do ruského zajetí. V zajateckém táboře v Kazani se přihlásil do čs. legií, ale protože se jeho přijetí komplikovalo, nastoupil dnem 15. 5. 1916 službu u 1. srbské dobrovolnické divize v Oděse. Zde absolvoval v termínu od 15. 5. do 1. 8. 1915 školu na důstojníky pěchoty v záloze a byl zařazen jako velitel čety k 2. srbskému pěšímu pluku. S tímto útvarem odešel na frontu, kde byl 20. 10. 1916 v Dobrudži těžce raněn. Až do počátku roku 1917 byl hospitalizován ve vojenské nemocnici v Oděse. Po vyléčení nastoupil opět ke svému pluku, kde působil jako velitel čety a později roty až do 15. 1. 1918, kdy se stal velitelem roty náhradního praporu srbského dobrovolnického sboru v Oděse. V této funkci opustil na jaře 1918 Oděsu a odjel do Murmanska, kde byl přidělen jako zpravodajský důstojník k hlavnímu štábu spojeneckých sil (v roce 1918 absolvoval jak zpravodajský, tak i kulometný kurs). Od 3. 2. až do 15. 11. 1919 byl opět v poli na rumunské frontě se srbským střeleckým praporem, u kterého vykonával funkci velitele roty a zpravodajského důstojníka. Během svého působení v srbské armádě byl postupně povyšován: 2. 6. 1916 na desátníka, 2. 7. 1916 na četaře, 9. 8. 1916 na ppor. a 1. 12. 1919 na npor. V polovině listopadu 1919 byl odeslán zpět do Československa, kam dorazil 15. 12. 1919 a po repatriační dovolené byl 1. 1. 1920 zařazen jako zpravodajský důstojník k velitelství 8. div. v Opavě (od 1. 5. 1920 v hodnosti kpt.). Zde působil až do 2. 12. 1920, kdy byl přemístěn k p. pl. 26 v Levicích, kde vykonával funkci velitele kulometné roty. Od 1. 8. 1921 do 30. 9. 1925 byl přidělen k p. pl. 39 v Bratislavě. Zde působil jako velitel kulometné a později pěší roty (od 28. 6. 1923 jako škpt.). V mezidobí byl krátce přidělen jako konceptní důstojník u 2. odděl. štábu ZVV Bratislava (16. 2.– 30.4. 1924) a v termínu od 1. do 30. 5. 1924 byl frekventantem informačního kursu pro majory v Košicích. Dnem 1. 10. 1925 byl přemístěn k hran. prap. 8 v Šahách, kde konal službu jako velitel kulometné roty až do konce března 1927. V mezidobí absolvoval v roce 1925 ekvitační kurs v Bratislavě a následně lyžařský kurs pro instruktory na Hrebienku v Tatrách (v termínu od 1. 10 do 19. 2. 1927). Od 1. 4. 1927 do 14. 4. 1931 byl přidělen u velitelství 1. div. v Praze, kde konal službu jako zprav. důstojník (dnem 15. 4. 1933 byl přemístěn k p. pl. 33, ovšem s ponecháním v dosavadním přidělení). V mezidobí studoval v letech 1928–1929 na svobodné škole politických nauk v Praze, v roce 1928 absolvoval zpravodajský a kriminalistický kurs při UK, o rok později zpravodajský kurs u MNO a v neposlední řadě byl 7. 11. 1930 povýšen do hodnosti mjr. Dnem 15. 4. 1931 nastoupil k 2. oddělení štábu ZVV Praha, kde poté vykonával až do konce září 1936 funkci spojovacího důstojníka se zemským fi- nančním úřadem (v té době absolvoval v roce 1935 kurs pro velitele oddílů v Praze). Dnem 30. 9. 1936 byl trvale přidělen k velitelství I. sboru v Praze, ale již 31. 12. 1936 nastoupil službu u MNO hl. št. Jako spojovací důstojník 2. oddělení poté působil až do konce ledna 1939 u ŘOP v Praze jako přednosta jeho zprav. skupiny. Zde byl 1. 1. 1937 povýšen na pplk. Dnem 31. 1. 1939 nastoupil službu přímo u 2. odděl. hl. št. v Praze, kde poté působil až do definitivní likvidace čs. branné moci a pak nastoupil do Úřadu předsednictva vlády.

Další Čtení :  SKLENOVSKÝ Bruno / 1893 – 1957

Tou dobou však již byl plně zapojen v protinacistickém odboji v rámci Ústředního vedení ON. Spolupracoval jak přímo s arm. gen. Josefem Bílým, tak i plk. gšt. Šimonem Drgáčem, plk. gšt. Františkem Havlem, mjr. gšt. Jaroslavem Hájíčkem a pplk. děl. Josefem Mašínem. Před hrozícím zatčením musel již 19. 12. 1939 uprchnout za hranice. Nejprve působil od 1. 1. 1940 do 15. 4. 1941 jako čs. vojenský zmocněnec v Bělehradě (zde začal používat krycí jméno Petar Stoj), kde se v rámci zpravodajské ústředny „Marie“ podílel na pomoci čs. občanům odcházejícím do čs. zahraniční armády, zpravodajsky pracoval proti Německu a zajišťoval trhaviny jak pro potřeby domácího odboje, tak i pro destrukční a sabotážní činnost na Balkáně. Koncem roku 1940 odjel do Istanbulu, kde navázal spolupráci se sovětskou zpravodajskou službou. Na přelomu let 1940–1941 se podílel na výstavbě zpravodajské sítě na území Bulharska, Rumunska a Jugoslávie. Po přepadení Jugoslávie prodělal s tamní armádou válečné tažení a poté odjel v dubnu 1941 do Moskvy, kde se stal příslušníkem Čs. vojenské mise. Jako takový se podílel na organizaci výcviku čs. vojáků pro zvláštní úkoly ve vlasti. Od 1. 1. 1942 byl čs. vojenským atašé v Íránu, kde působil až do po- čátku roku 1944. Z Teheránu odešel opět na jugoslávské území a dnem 11. 2. 1944 byl ustanoven velitelem čs. vojenské mise u štábu maršála Josipa Tita. Zde působil až do 10. 10. 1945 a během této doby byl 28. 10. 1944 povýšen do hodnosti plk.

Další Čtení :  STANISLAV MAZEL / 12. listopadu 1894 – 30. dubna 1943

Po návratu do Československa byl dnem 20. 11. 1945 ustanoven přednostou V. odboru MNO v Praze a tuto funkci vykonával až do 1. 8. 1946, kdy byl přidělen I. odboru MNO s určením pro Odvolací kárný výbor. Od 1. 11. 1946 do 30. 11. 1947 působil v Litoměřicích jako zástupce velitele 12. divize. Zpátky do Prahy se vrátil 1. 12. 1947, kdy byl ustanoven zatímním předsedou II. senátu Odvolacího kárného výboru (se současným opětovným přidělením k I. odboru). Únorové události v roce 1948 měly pochopitelně dopad i na něj. Již 1. 10. 1948 byl dán jako pro nový režim politicky nespolehlivý na zvláštní dovolenou a 1. 1. 1949 přeložen do výslužby. Po roce 1950 byl degradován na vojína a nezákonně vězněn. Po listopadu 1989 byl posmrtně rehabilitován a byla mu navrácena hodnost plukovníka.

Další Čtení :  Jaroslav (též Otakar) Kašpar (též PÁTÝ) / 1903 – 1995

Vyznamenání

  • Československý válečný kříž 1918, Československá revoluční medaile;
  • Československá medaile Vítězství;
  • 2 × Československý válečný kříž 1939, Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem;
  • Československá vojenská medaile Za zásluhy I. stupně;
  • Československá vojenská pamětní medaile se štítkem SV–SSSR;
  • Řád Slovenského národního povstání I. třídy;
  • Zlatna medalja za chrabrost – Miloš Obilić;
  • Srebrna medalja za chrabrost – Miloš Obilić;
  • Spomenica za rat oslobodjenja i ujedinjenja 1914–1918;
  • Orden Beli orao V. reda;
  • Orden Partizanske zvezde;
  • Orděn svjatogo Stanislava III. stěpeni;
  • Vojennyj orděn svjatogo Georgija IV. stěpeni;
  • Crucea Commemorativa a razborului 1916–1918;
  • The 1939–1945 Star;
  • The Africa Star;
  • The Italy Star;
  • Defence Medal;
  • íránský řád Homayom – Commandeur;
  • Československý řád M. R. Štefánika in memoriam;

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: