SKLENOVSKÝ Bruno / 1893 – 1957

17. 10. 2023

Bruno Sklenovský, známý jako „Stanislav Bosý,“ se narodil v roce 1895 a prošel různými vojenskými zařazeními. Po účasti v první světové válce a nasazení v ruských legiích se stal významným důstojníkem. Po německé okupaci v roce 1938 se zapojil do odboje, jako příslušník štábu Ústředního vedení Obrany národa, v němž vykonával funkci přednosty zásobovacího oddělení. Byl odhalen a uprchl do exilu. V Británii zastával klíčové pozice v československém vojenském vedení. Po návratu do vlasti v roce 1946 opět sloužil vlasti, ale po únorových událostech v roce 1948 znovu opustil Československo. Zemřel v Torontu v roce 1957. Sklenovský byl později rehabilitován a byla mu vrácena hodnost divizního generála. Obdržel také řadu vyznamenání.

Narodil se manželům Valentinovi Sklenovskému a jeho manželce Kláře, rozené Jurákové. Po skončení základní školní docházky studoval od podzimu 1904 do léta 1913 (s přerušením v le[1]tech 1909–1911) na České vyšší reálce v Příboře, kde 10. 7. 1913 maturoval. V letech 1914–1915 absolvoval v Sarajevu národohospodářský účetnický kurs se závěrečnou zkouškou (22. 9. 1915) a současně byl zaměstnán jako účetní asistent hornického od[1]dělení zemské vlády pro Bosnu a Hercegovinu v Sarajevu. Od 15. 3. do 14. 10. 1915 byl osvobozen od výkonu vojenské služby jako nepostradatelný pro výše uvedený úřad, ale již 15. 10. 1915 byl odveden a ještě téhož dne nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u c. k. pěšího pluku č. 100 v Piotrkově. Zde absolvoval dvouměsíční školu na důstojníky pěchoty v záloze a následně byl odeslán do Opavy, kde se stal frekventantem školy na důstojníky pěchoty v záloze sídlící tamtéž. Po je[1]jím ukončení byl povýšen na kadeta asp. a 15. 6. 1916 odešel jako zatímní velitel čety se svojí jednotkou na ruskou frontu. Zde byl 10. 8. 1916 v Haliči zajat. Až do polovi[1]ny července 1917 byl držen v ruském zajetí, z toho nejdéle v Ščadrinsku v Permské gubernii. Zde se již 1. 9. 1916 přihlásil do čs. legií v Rusku, ale z administrativních příčin nastoupil službu u čs. záložního praporu v Bobrujsku teprve 14. 7. 1917.

Zde absolvoval základní výcvik a 24. 8. 1917 byl zařazen ke 3. čs. střeleckému pluku, kde poté působil zprvu jako instruktor, později zástupce velitele čety, až do října 1918. V mezidobí absolvoval ve dnech 19. 10.–19. 12. 1917 důstojnickou školu v Novoselici. Se svým útvarem se zúčastnil bojů s bolševiky, během nichž byl 22. 7. 1918 při rozvědce u Mramorska raněn. Po pobytu v čeljabinské nemocnici se však již ke své[1]mu pluku nevrátil a 16. 10. 1918 nastoupil službu u 1. čs. dělostřelecké brigády. Zde postupně prošel funkcemi dělostřeleckého pozorovatele, velitele čety a muničního důstojníka baterie a ve dnech 1. 2. –5. 8. 1919 absolvoval dělostřeleckou důstojnickou školu v Kyštymu (později ve Sljuďance). Po jejím ukončení působil jako velitel baterie u 3. čs. dělostřeleckého pluku, s nímž se zúčastnil bojů zadního voje čs. vojsk s bolševiky při ústupu do Vladivostoku. V mezidobí byl postupně povyšován. Nejprve 6. 8. 1919 na por. a 1. 1. 1920 do hodnosti npor.

Dne 20. 6. 1920 přijel do osvobozené vlasti a po krátké repatriační dovolené nastoupil službu jako zástupce velitele baterie u děl. pl. 53 v Uherském Hradišti. Zde byl také 1. 8. 1920 aktivován a stal se vojákem z povolání. Jako schopný důstojník byl 1. 9. 1920 povolán do III. kursu generálního štábu v Praze a po jeho ukončení nastoupil 1. 9. 1921 k velitelství 1. hor. brig. v Ružomberku, kde působil jako přidělený důstoj[1]ník štábu brigády až do konce září 1922. V mezidobí byl 1. 11. 1921 povýšen na kpt., ve dnech 1. 6.–31. 8. 1922 absolvoval zkušenou u hor. prap. 6 v Ružomberku a od 1. do 30. 9. 1922 zkušenou u jezd. pl. 5 v Košicích. Dnem 1. 10. 1922 se stal posluchačem II. ročníku Válečné školy v Praze a po jeho ukončení byl dnem 20. 9. 1923 přemístěn do skupiny důstojníků gšt. Od 1. 10. 1923 do 30. 9. 1927 působil u ZVV Bratislava jako taktický pobočník velitele zemského dělostřelectva. V mezidobí byl 31. 12. 1923 povýšen na škpt. a 5. 12. 1926 do hodnosti mjr. Kromě toho ve dnech 1.–12. 7. 1924 absolvoval informační automobilní kurs pro důstojníky gšt. v Českých Budějovicích, od 1. 2. do 30. 4. 1926 kurs pozemní obrany proti letadlům v Praze, a v termínu od 2. 5. do 4. 6. 1927 technický kurs pro důstojníky generálního štábu v Kutné Hoře. Poté přidělen k Válečné škole v Praze, kde působil až do září 1932 jako profesor taktiky dělostřelectva (od 7. 11. 1930 jako pplk.). V době od 1. 10. 1932 do 19. 3. 1935 byl zařazen u děl. pl. 1 v Praze-Ruzyni, a to nejdříve jako velitel II. oddílu, od 1. 10. 1933 jako velitel pluku. Mezitím absolvoval ve dnech 20. 2.–29. 6. 1933 jako hospitant kurs pro velitele baterií při DU v Olomouci. Dnem 20. 3. 1935 byl přidělen k MNO – hl. št. v Praze s určením pro ŘOP, kde působil u I. oddělení, nejprve jako přednosta dělostřelecké skupiny, od 1. 1. do 15. 11. 1937 jako zastupující přednosta oddělení. Během svého zařazení u ŘOP se 1. 7. 1935 dočkal povýšení na plk. Dne 3. 1. 1938 se stal frekventantem Kursu pro vyšší velitele v Praze a po jeho ukončení nastoupil jako zatímní náčelník štábu k ZVV Brno. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byl začleněn do personální zálohy Hlavního velitelství ve Vyškově.

Po okupaci ČSR nastoupil k MNO – hl. št. v Praze jako člen delimitační komise pro Německo. Zde poté působil až do rozpuštění čs. branné moci v červnu 1939. Dnem 1. 7. 1939 byl převeden k Nejvyššímu úřadu cenovému v Praze, ale toto zaměstnání bylo jen zástěrkou jeho skutečné odbojové činnosti. Od počátku okupace byl totiž zapojen v odboji jako příslušník štábu Ústředního vedení Obrany národa, v němž vykonával funkci přednosty zásobovacího oddělení. Jeho rozsáhlá odbojová činnost však byla vyzrazena, a proto musel uprchnout do zahraničí. Dne 30. 12. 1939 překročil hranice na Slovensko, odkud se dostal do Maďarska. Zde byl však 3. 1. 1940 zatčen, a až do 30. 3. 1940 vězněn. Po propuštění se mu podařilo uprchnout do Jugoslávie, kde se 1. 4. 1940 přihlásil ke službě v čs. zahraniční armádě. Dne 20. 4. 1940 odjel z Bělehradu přes Bejrút do Francie, kam dorazil 22. 5. 1940 a následujícího dne byl ustanoven velitelem dělostřelectva 1. čs. divize (zde začal používat krycí jméno „Stanislav Bosý“). Po fr. kapitulaci byl společně s podřízenými jednotkami evakuován do Británie, kam dorazil 18. 7. 1940. Zpočátku ještě konal službu velitele divizního dělostřelectva, ale po vzniku 1. čs. smíšené brigády byl 25. 8. 1940 přemístěn k MNO v Londýně. Zde zpočátku působil jako zástupce náčelníka štábu MNO, ale již 13. 1. 1941 byl ustanoven jeho náčelníkem. V této vysoké a zodpovědné funkci poté působil až do dubna 1945, kdy řízení armády převzalo MNO v Košicích (od 21. 7. 1943 jako brig.gen.). Od 12. 4. do 19. 12. 1945 působil v Londýně jako velitel čs. vojenské mise a 20. 12. 1945 se vrátil do svobodné vlas[1]ti. Po repatriační dovolené byl 15. 2. 1946 ustanoven zatímním přednostou VKPR v Praze, a krátce poté se dočkal povýšení do hodnosti div.gen. Dne 10. 10. 1946 se stal velitelem III. sboru v Plzni, ale již 1. 1. 1948 byl přeložen do výslužby. S obavami sledoval vývoj na vnitropolitické scéně a po únorových událostech se rozhodl opět odejít za hranice. Československo-německé hranice překročil již 21. 3. 1948. Zpočátku pobýval v Německu, odkud přesídlil do Británie. Mezitím byl v ČSR 14. 2. 1949 degradován na vojína v záloze. Jeho další stopy se v exilu bohužel ztrácí. Podle ústních svědectví svých bývalých spolubojovníků se údajně usadil v kanadském Torontu, kde ve druhé polovině roku 1957 zemřel. Po listopadu 1989 byl posmrtně rehabilitován a byla mu navrácena hodnost divizního generála.

Vyznamenání:

• Československý válečný kříž 1918
• Československá revoluční medaile
• Československá medaile Vítězství
• L’Ordre National de la Legion d‘Honneur – Officier,
• L’Ordre National de la Legion  d‘Honneur – Chevalier
• Croix de Guerre avec palme
• Ordinul Coroana Romăniei eu spade in gradul Comandor cu paglica de Virtute Militara
• Československý válečný kříž 1939
•  Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• Československá vojenská medaile Za zásluhy I. st.
• Československá vojenská pamětní medaile se štítkem F–VB
• The 1939–1945 Star
• Defence Medal
• Legion of Merit – Commander
• Polonia Restituta – Krzyz Komandorski

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: