Předposlední říjnový den uplynulo 130 let od narození divizního generála (armádního generála in memoriam) Karla Janouška, který byl spojovacím článkem mezi československými leteckými jednotkami a britským Ředitelstvím pro spolupráci spojeneckého letectva u Air Ministry. Po návratu do vlasti po II. světové válce, byl, stejně jako řada jeho spolubojovníků, odsouzen ve vykonstruovaném procesu. Za mřížemi strávil 12 let a 10 dní. Přišel o veškerý majetek a byl mu přiznán minimální důchod. Pracoval pak jako inventurník v n. p. Textil Praha, odkud odešel do penze v roce 1967 ve věku 74 let. Generálská hodnost mu byla navrácena až 23. 8. 1990 rozkazem prezidenta ČSFR. Do nejvyšší hodnosti armádního generála byl povýšen in memoriam 2. 12. 1991. V roce 2008 mu bylo uděleno vyznamenání Kříž obrany státu ministra obrany ČR in memoriam. Jeho jméno nese jeden z Airbusů A319CJ z 24. základny dopravního letectva Armády ČR, který slouží k přepravě ústavních činitelů, vojáků při plnění jejich úkolů i jako záchranný prostředek v případně nutnosti.
Syn oficiála říšských státních drah Karla Janouška (1866–1927) a Adelheide, roz. Gerhartové (1867–1927), sestra Jindřiška, provdaná Víšková (1892–1940). Po ovdovění otec uzavřel sňatek s Boženou, roz. Křemínkovou (1867–1949), s níž měl devět dětí.
Dne 19. 11. 1925 uzavřel v Praze manželství s Annu Steinbachovou, roz. Hofmanno- vou (1896–1943); manželství zůstalo bezdětné. Téměř všichni jeho rodinní příslušníci byli za okupace uvězněni či internováni a pět z nich zahynulo: manželka Anna Janouš- ková v Osvětimi (12. 1. 1943), sestra Vilma Jašková také v Osvětimi (18. 12. 1943), bratr Rudolf Janoušek v Buchenwaldu (24. 8. 1944), švagři O. Fenzl v Terezíně a B. Lás- ka na Pankráci. S podlomeným zdravím přežili nacistické koncentrační tábory sestra Marie Helerová (Ravensbrück) a bratři Josef a Otto Janouškovi (Buchenwald).
Po maturitě na českém Vyšším reálném gymnasiu v Přerově (1912) a po následném absolvování abiturientského kursu na místní něm. obchodní škole pracoval tři roky jako úředník u přerovské firmy Kratochvíl, patřící jeho strýci. Svou budoucí oslnivou kariéru britského leteckého maršála zahájil odvodem do rakousko-uherské armády (2. 6. 1915). Po absolvování Školy na důstojníky pěchoty v záloze v Opavě pak jako jednoroční dobrovolník – desátník bojoval jako velitel družstva s pěším plukem 57 na italském a jako velitel čety na ruském bojišti, kde 2. 7. 1916 během Brusilovovy ofenzívy upadl do ruského zajetí. Již 1. 8. 1916 vstoupil v hodnosti desátníka v Oděse do srbské armády (3. rota 8. pluku II. dobrovolnické srbské divize), ale 14. 10. 1916 přešel do vlastních československých legiích, konkrétně k 1. československého střel. pluku (později nesoucího čestný název MistraJanaHusi) v Borispolu. Jako velitel družstva jeho 3. roty pak s plukem několik měsíců plnil rozvědné úkoly na frontě. 25. 5. 1917 úspěšně absolvoval Důstojnickou školu při štábu nově vzniklé Čs. střel. brigády v Berezné a jako důstojnický čekatel v hodnosti svobodníka byl jmenován velitelem čety u 3. roty, s níž se zúčastnil bitvy u Zborova, v jejímž průběhu byl zraněn. Po zotavení velel rotě Kazaňského důstojnického praporu (14. 8.–24. 10. 1918) v hodnosti praporčík (25. 8. 1917) a poručík (6. 10. 1918) a pak 7. rotě 1. čs. střel. pluku (25. 10. 1918–2. 2. 1920) jako nadporučík (6. 10. 1918) a kapitán (25. 2. 1919). Zúčastnil se dalších bojů u Bugulmy, Melekesu, Braudina, Simbirska, Kazaně, Krasnojarska, Komarčeka, Razgonu a Tajšetu, kde byl 8. 5. 1919 podruhé zraněn. Z Vladivostoku vyplul na lodi YonanMaru 9. 12. 1919 a do vlasti přijel 31. 1. 1920.
Po návratu do vlasti v hodnosti kapitána byl aktivován jako kpt.pěch., konal funk- ce velitele praporu p. pl. 2 Jiříhoz Poděbrad v obci Dobšiná u Rožňavy a pobočníka velitele XXII. brigády v Košicích. Absolvoval Válečnou školu (1923) a jako škpt.gšt. po krátkém působení na 3. (oper.) odděl. štábu ZVV Čechy v Praze nastoupil 10. 1924 službu u voj. letectva. Zpočátku působil ve VLU v Chebu (učitel všeobecné taktiky, velitel pozorovatelského kurzu, velitel školního oddílu, zástupce velitele učiliště), kde absolvoval výcvik leteckého pozorovatele (1924) a pilota (1925). Poté působil u let. pl. 3 Generála– letce M. R. Štefánika na Slovensku (velitel perutě, zástupce velitele pluku), let. pl. 6 v Praze (velitel pluku), dále let. pl. 1 v Praze (velitel pluku) a u III. (leteckého) odboru MNO v Praze (přednosta 1./III odd.). Krom toho se angažoval také v leteckém sportu a v srpnu 1928 se na stroji Letov Š-316, pilotovaném škpt. Františkem Klepšem, úspěšně zúčastnil II. ročníku vojenských leteckých závodů zeměmi Malé dohody a Polskem (umístil se na 3. místě). Mezitím byl povýšen na mjr. gšt. (2. 12. 1926), pplk.gšt. (29. 12. 1928) a poté na plk.let. (1. 7. 1933). Absolvoval i dvě stáže u fr. letectva (1927 a 1930) a kurs pro vyšší velitele (1933). Do hodnostibrig.gen. byl povýšen 1. 1. 1937. Od 3. 12. 1933 zastával funkci velitele zemského letectva v Čechách a za mobilizace 1938 byl velitelem letectva klíčové 1. armády. Jeho neutuchající zájem o meteorologii jej dovedl ke studiu na Přírodovědecké fakultě UK, kde byl promován na RNDr. krátce po okupaci, 23. 6. 1939 na základě úspěšné obhajoby své disertační práce, nesoucí název „GeografickévlivyČeskomoravskéVysočinypřipřechoduteplýchfront“.
Do zahraničního odboje odešel 15. 11. 1939, hranici překročil u Starých Hamrů a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Bejrút se dostal do Francie. V Paříži byl prezentován 1. 12. 1939 a přidělen k ČSVS, kde zastával funkci přednosty III. (le- teckého) odboru ČsVS, tedy faktického velitele čs. letectva, formujícího se na území Francie z čs. letců, kteří se po útěku z vlasti dostali na její území. Ve své nové funkci generál Janoušek věnoval všechny své síly tomu, aby vytvořil vlastní čs. letecké jed- notky. Ačkoli určitý právní fundament v podobě smluv zde již byl, podstatně horší byla situace s jejich praktickým naplněním. Administrativní průtahy, liknavost fr. mi- nisterstva letectví, nedostatek leteckého materiálu, jakož i značné rozptýlení čs. letců na více než dvaceti místech ve Francii i koloniích však nakonec způsobily, že většina ustanovení dohod zůstala jen na papíře. Ve funkci setrval do 15. 3. 1940, kdy na jeho místo nastoupil brig.gen. Ing. Alois Vicherek (užívající v odboji krycí jméno Josef Slezák), jenž do Francie dorazil o něco později a z titulu služebně staršího tuto funk- ci převzal po něm. Poté byl Janoušek pověřen organizováním a řízením výcviku čs. letců, počítalo se s tím, že se ujme velení nad plánovaným (ale nikdy nepostaveným) čs. leteckým výcvikovým střediskem, které mělo vzniknout v Cognacu, ale pro rychlý spád válečných událostí se tento projekt nakonec nerealizoval a středisko bylo pro- vizorně umístěno v Bordeaux-Mérignac. Z hroutící se Francie evakuoval do Británie za všeobecného zmatku již 18. 6. 1940, kdy s početnou skupinou čs. letců opustil francouzský přístav Bordeaux na palubě lodi Karanan která jej dopravila 21. 6. 1940 do britského Falmouthu.
V Británii se stal architektem a posléze i nejvyšším představitelem čs. letectva. Protože brig.gen. Ing. Alois Vicherek se v té době ještě nacházel ve Francii (odplul s posledním transportem ze Séte dne 27. 6. 1940 a do britského Plymouthu dorazil na lodi RodelFarag až 7. 7. 1940), Janoušek byl v té chvíli hodnostně nejvyšším před- stavitelem čs. letectva na britské půdě a začal jednat velmi rychle a energicky. Aniž za sebou měl (dosud nekonstituovanou a neuznanou) čs. vládu, ministerstvo obrany a velitelství čs. letectva, aniž byla podepsána jakákoli čs.-britská vojenská úmluva, dělal vše, aby se čs. letci dostali co nejdříve do bojových operací, a to nejlépe přímo v rámci čs. leteckých jednotek. Již 24. 6. přijel do Londýna a s britským pověřencem G/Cpt Frankem Beaumontem, který před válkou zastával funkci britského letecké- ho přidělence v Praze, dohodl začlenění čs. letců do rámce RAF VR po dobu války a zformování čs. leteckých jednotek, podřízených operačně příslušným velitelstvím RAF. Rozkazy k jejich zformování následovaly v rychlém sledu. Jako koordinační a styčný orgán byl již 12. 7. 1940 zřízen Inspektorát československého letectva – IČL (CzechoslovakInspectorateGeneral), do jehož čela byl britským Ministerstvem letec- tví jmenován právě brig.gen. RNDr. Karel Janoušek, jenž 12. 7. 1940 vstoupil do řad RAF VR v brit. hodnosti Air Commodore (zhruba britský ekvivalent pro čs. hodnost brig.gen.) a poté byl 31. 12. 1940 povýšen do hodnosti Air Vice Marshal. Janouškovo brzké jmenování do funkce mělo podle všeho přímou souvislost s pragmatickým jednáním a vstřícností při realizací britských představ o způsobu začlenění čs. le- tectva do rámce RAF. Z hlediska čs. vojenské správy byl K. Janoušek oficiálně ustanoven inspektorem čs. letectva až dnem 15. 10. 1940, a to prezidentským dekretem z 18. 6. 1941.
IČL byl sice formálně podřízen MNO, ale vůči čs. leteckým jednotkám v RAF a vůči všem čs. letcům přechodně zařazeným k britským leteckým jednotkám byl v poměru nadřízeného orgánu. Plnil funkci spojovacího článku mezi MNO, čs. leteckými jednotkami a britským Ředitelstvím pro spolupráci spojeneckého letectva u Air Ministry (Director of Allied Air Co-operation and Foreign Liaison). MNO stanovilo IČL jeho kompetence sice až dodatečně, 21. 6. 1941, to však nic neměnilo na tom, že stanovené kompetence formálně jen posvětily několik měsíců panující stav. Tato Janouškova rychlost se však po uznání čs. vlády a konstituování MNO setkala s kritikou z unáhleného a z příliš pragmatického řešení poměru čs. a britského letectva. Janouška z toho vinili jak prezident Edvard Beneš, tak ministr národní obrany div.gen. Sergej Ingr, jimž byl na čs. letectvo – nyní součást RAF – upřen přímý vliv, a pochopitelně i znovu jmenovaný velitel letectva brig. gen. Alois Vicherek, který se tak stal generálem bez vojska. Na Janouškovu obranu je však třeba uvést, že v době, kdy s britskou stranou dojednával zařazení čs. letců do svazku RAF, nebyla ještě uznána čs. vláda a tudíž nebyly konstituovány ani čs. vládní orgány a hrozilo nebezpečí z prodlení, neboť Británie se ocitla ve smrtelném ohrožení a pomoc vycvičených a zkušených čs. letců nezbytně potřebovala. Zůstává proto Janouškovou historickou zásluhou, že čs. letci mohli v poměrně vysokém počtu zasáhnou již do bitvy o Británii, a to v řadách svých národních jednotek – byť podřízených RAF. Z národů okupované Evropy se totéž tehdy podařilo jedině podstatně početnějším Polákům. Disfunkční dělba odpovědnosti za čs. letectvo ve Velké Británii mezi jeho velitelem brig.gen. Ing. Aloi- sem Vicherkem, který byl podřízen čs. MNO, a inspektorem A/V/M RNDr. Karlem Janouškem, jenž nosil uniformu britskou, trvala jen do 3. 8. 1941. Vzhledem k tomu, že čs. letci se stali součástí RAF VR po dobu války, stala se totiž Vicherkova funkce nadbytečnou a ke zmíněnému dni byla zrušena. Gen. Vicherek byl pak přemístěn k NT MNO a prezident E. Beneš pro něj pak nalezl uplatnění v referátu pro zvláštní úkoly se zřetelem na průmyslové záležitosti. V této funkci měl mj. na starosti zastu- pování zájmů ČSR ve zbrojním průmyslu.
Funkci inspektora čs. letectva ve Velké Británii (Inspector General of the Czechoslovak Air Force), náročnou na organizační a diplomatické schopnosti, divizní generál RNDr. Karel Janoušek vykonával plných pět let, až do 19. 10. 1945, přičemž 14. 5. 1945 byl povýšen do hodnosti Air Marshal. Stal se tak jediným čs. občanem, který dosáhl hodnosti maršála. Kromě svých služebních povinností, které jej zaváděly všude tam, kde působili čs. letci, tedy i do USA, Kanady či na Bahamské ostrovy, Janoušek pozorně sledoval i dynamicky se rozvíjející leteckou techniku. Ve své funkci předsedy Spolku československých inženýrů a techniků (zastával ji od 6. 1942) se mj. zasazoval o to, aby pro čs. techniky byly vytvořeny co nejlepší podmínky pro absorbování ohromného válečného technického pokroku, především v oblasti letectví. Na jeho popud ustavila čs. vláda poradní výbor pro vybudování civilního letectví. V prosinci 1944 byl proto za ČSR delegován na mezinárodní konferenci o civilním letectví, konanou v Chicagu. Na konferenci, jíž se účastnilo tisíc delegátů z 52 zemí, se spolupodílel na vypracování Mezinárodně závazné úmluvy o civilním letectví (International Civil Aviation Convention, ICAO), dále Smlouvy o leteckém tranzitu (International Air Services Transit Agreement, IASTA) a Smlouvy o meziná- rodní letecké dopravě (Intermational Air Transport Agreement, IATA) a na ustavení Prozatímní mezinárodní organizace civilního letectví (Provisional International Civil Aviation Organisation, PICAO). Současně prosadil, aby jedno místo v Radě PICAO zaujímal i zástupce Československa. Jako sídlo obou institucí, PICAO a IATA, zajiš- ťujících vzájemný komerční a technický kontakt leteckých společností, byl vybrán kanadský Montreal.
Do Československa se div. gen. RNDr. Karel Janoušek vrátil po řadě odkladů definitivně až 13. 8. 1945. Vzhledem k vynikajícím výsledkům čs. válečného letectva aspiroval na velitele letectva, ale do této funkce byl 29. 5. 1945 jmenován dosavadní velitel letectva na osvobozeném území a jeho dávný rival, div.gen. Ing. Alois Vicherek, který byl pro nastupující orientaci čs. armády přijatelnější. Janouškovy nesporné válečné zásluhy však v té době ještě nešly zcela opominout a tak 20. 10. 1945 převzal nabídnutou funkci podnáčelníka hlavního štábu pro zvláštní úkoly. Dne 15. 2. 1947 byl jmenován do nově vzniklé funkce zatímního inspektora protiletecké ochrany u hl. št.. Již 28. 2. 1948 byl odeslán na zdravotní dovolenou, která měla trvat až do dalšího rozhodnutí a formálně k 1. 6. 1948 byl přeložen do výslužby. Mezitím však byl 30. 4. 1948 u Přeštic zatčen na útěku, vyprovokovaným agentem Ing. Jaroslavem Doubravským (krycí jména Igor Dischinger nebo Antonín Navrátil), pracujícím pro 5. odd. (OBZ). V následném procesu byl 17. 6. 1948 Vrchním vojenským soudem v Praze odsouzen na 18 let těžkého žaláře. Po odvolání projednávaném 9. 2. 1949 u Státního soudu v Praze mu byl trest zvýšen na 19 let. K. Janoušek byl ve výkonu trestu na Borech, v Opavě, v Leopoldově a na Ruzyni, přičemž za údajný pokus o útěk z Bor, který pro něj plánoval jeden z dozorců, byl 28. 3. 1950 navíc odsouzen k doživotnímu žaláři (t.j. nešlo o prosté zvýšení dosavadního trestu, nýbrž o dva na sobě nezávislé tres- ty). Z Ruzyně, kde v letech 1956–1957 na nátlak StB spolupracoval na případu tam vězněného bývalého velitele ženijní školy Waffen SS v Hradištku, SS–Oberführera Emila Kleina (který si údajnými znalostmi řady tajemství Třetí říše snažil zajistit lepší vyhlídky na svou budoucnost), byl propuštěn na základě velké prezidentské amnestie 9. 5. 1960. Za mřížemi strávil plných 12 let a 10 dní. Protože přišel o veškerý majetek a byl mu přiznán jen minimální důchod, pracoval pak jako inventurník v n. p. Textil Praha, odkud odešel do penze v roce 1967 ve věku 74 let. Vyšší vojenský soud v Příbrami jej 5. 7. 1968 sice zprostil dvacet let staré obžaloby, ale pro tehdejší rehabilitace je charakteristické, že generálská hodnost mu navrácena nebyla (podle jiných zdrojů mu byla přiznána hodnost generálporučíka v.v.). Stalo se tak až 23. 8. 1990 rozkazem prezidenta ČSFR a 2. 12. 1991 byl in memoriam povýšen do nejvyšší hodnosti armádního generála. V roce 2008 mu bylo uděleno vyznamenání Kříž obrany státu ministra obrany ČR in memoriam.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
