I špatné zprávy mohou být „dobré“ zprávy, aneb „don’t kill the messenger“

Jeden ze základních principů zpravodajských služeb tohoto světa je, že v naprosté většině přinášejí svým zřizovatelům, tj. vládám (chcete – li zákonným adresátům zpravodajských informací) špatné zprávy. Informace od zpravodajských služeb bývají po hříchu negativní a často předznamenávají problémy, kterým by se měly tyto vlády věnovat. Reakce vlád na negativní prognózy bývají různé a v podstatě měří kvalitu a profesionalitu vládních kabinetů, které často musejí lavírovat mezi různými zájmy a politickými nebo ekonomickými programy. Zásadní rozdíl mezi demokratickým a autoritářským světem však je i skutečnost, zda zpravodajské služby mají odvahu sdílet se svými vládami reálný popis událostí nebo zda v obavách před svými bossy, kteří pochopitelně všude na světě nechtějí slyšet negativní prognózy, dané informace trochu „poupraví“ nebo je nesdílejí vůbec. 

Foto: Zásadní rozdíl mezi demokratickým a autoritářským světem však je i skutečnost, zda zpravodajské služby mají odvahu sdílet se svými vládami reálný popis událostí nebo zda v obavách před svými bossy, kteří pochopitelně všude na světě nechtějí slyšet negativní prognózy, dané informace trochu „poupraví“ nebo je nesdílejí vůbec. | Shutterstock

V nedávné době proběhly nezávisle na sobě v Praze a v Berlíně dvě velmi podobné události – jakési bilanční setkání českých a německých zpravodajských služeb s veřejností, otevřeně prezentující práci těchto bezpečnostních sborů a bilancující nedávné období, v kterém zpravodajské služby obou států přinášely svým vládám informace o negativním vývoji ve východní části Evropy s akcentem na pravděpodobnou eskalaci ruské imperiální politiky vůči demokratickému světu. 

V Praze 17. 10. 2022 ředitel BIS M. Koudelka představil v rámci tiskové konference poslední výroční zprávu jím vedené služby za rok 2021, kde bylo znovu jasně zopakováno, že hlavními hrozbami pro českou národní bezpečnost je agresivní Rusko, ale i Čína, Irán a s tím spojené další bezpečnostní hrozby jako je šíření dezinformací, zneužívání stále zranitelnějšího kybernetického prostoru nebo špionáž. BIS popisuje tento stav kontinuálně již mnoho let, ale ještě v nedávné minulosti byla za tyto negativní zprávy některými nejvýše postavenými českými politiky veřejně dehonestována a ponižována. 24. únor 2022 jako počátek ruské agrese proti Ukrajině sice tyto hlasy umlčel, ale z úst těchto kritiků nikdy nezazněla slova jakékoli sebereflexe. Letošní rok však přece jenom přinesl jednu zásadní změnu, neboť na tiskové konferenci vedle ředitele Koudelky stál i český premiér P. Fiala, který nejenom BIS a hodnotu jejích informací ocenil, ale především demonstroval profesionální přístup českého kabinetu ke zpravodajským službám i k jejich zpravodajství.  

V Berlíně 17. 10. 2022 ředitelé tří hlavních německých zpravodajských služeb (civilní BND, BfV a vojenské MAD) zase prezentovali před poslanci Bundestagu svůj podíl na včasném informování spolkové vlády o hrozbách ruské agrese proti Ukrajině z hlediska německých národních i bezpečnostních zájmů. I zde se jednalo o netradičně veřejné vystoupení s přítomností žurnalistů, a i když nebyli přítomní šéfové zpravodajských služeb do detailů sdílní, přeci jenom některá prohlášení poslance i novináře překvapila. Ředitel německé vnější zpravodajské služby BND B. Kahl mj. prohlásil, že ruský útok na Ukrajinu nebyl pro jeho službu překvapením, neboť BND o této hrozbě informovala příslušné německé politiky již léta. Lze jen konstatovat, že jak známo, praktická německá politika nebyla vůči těmto varováním příliš aktivní. 

Zcela jiný obrázek lze spatřit při pohledu na situaci v samotném Rusku, opět v kontextu zpravodajského informování ruského vedení (v tomto případě samotného Putina) klíčovými zpravodajskými službami FSB, SVR nebo GRU. Vývoj událostí posledních měsíců zcela jasně demonstruje, že Putin od svých služeb nedostal zcela relevantní informace anebo, že Putin na ně nebral zcela žádný zřetel. Pokud připustíme první variantu, která více resonuje ve světových sdělovacích prostředcích, potom se ruské služby mýlily minimálně ve dvou hlavních aspektech: v nasazení a ve schopnosti Ukrajinců bránit svou vlast a v neočekávané jednotné pozici Západu vůči těmto zločinům. Je v podstatě jedno, zda ruští zpravodajci měli sílu říci ruskému diktátorovi pravdu do očí nebo zda neměli relevantní informace. V obou případech je výsledek stejný – špatná politická rozhodnutí s výslednou globální krizí, která aktuálně nepřináší Rusku žádný benefit, ba naopak Rusko postavila zcela mimo kulturní a demokratický svět, a která lidstvo znovu přiblížila možnému Armageddonu. 

I když je z hlediska ignorování dlouhodobě poskytovaných zpravodajských informací demokratickým vládám v Praze a Berlíně poněkud odlišné od situace v Moskvě, ve výsledku je dopad na aktuální vývoj ve světě naprosto stejný. Západ navzdory varováním zpravodajců dopustil minimálně vysokou závislost na dodávkách strategických surovin z Ruska, čímž eskaloval současnou energetickou, ekonomickou, sociální a politickou krizi. Západ se rovněž nepoučil z jednoznačně imperiálních agresivních akcí Ruska nedávné minulosti při anektování Krymu, ruské vojenské přítomnosti v Sýrii atd., čímž Putinovi dal prostor k rozšiřování ruské agrese s hrozbou překročení všech červených linií. 

S vírou v optimističtější výhled do budoucnosti a v kontextu napsaného, mohou být dvě popisované akce v Praze a Berlíně malým příslibem nového přístupu demokratických vlád k „negativnímu“ zpravodajskému informování. Minimálně by bylo dobré dodržet alespoň staré pravidlo – „don’t kill the messenger“.

Jan Paďourek

Bývalý zpravodajský důstojník a bývalý náměstek ředitele pro analytiku a zahraniční styky Úřadu pro zahraniční styky a informace – ÚZSI (tj. české vnější zpravodajské služby). V současné době pracuje jako VŠ pedagog na vysoké škole CEVRO Institut a jako senior fellow jejího Transatlantického centra. Na Policejní akademii v Praze vede úsek mezinárodní spolupráce.

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: