Od Off

Milovická tragédie před Vánoci roku 1974

20. 12. 2024

Přestože komunističtí propagandisté prezentovali realitu jako „normalizovanou“, dobře věděli, že otázka vnuceného pobytu sovětských vojsk je velice citlivá. Proto musel oficiální obraz Sovětské armády v Československu být jen pozitivní. Chyby a excesy se pečlivě tajily. Od jedné zatajované tragédie uplynulo právě padesát let.

Nejvýznamnější sovětskou posádkou byly Milovice–Mladá s širokým okolím. Byly sídlem velitelství Střední skupiny sovětských vojsk, velitelství 15. gardové tankové divize, čtyř z jejích tankových pluků s více než třemi sty tanky T-62. Kromě toho se zde nacházela řada podpůrných praporů spojovacích, opravárenských, stavebních, průzkumných, chemické ochrany, zdravotnických a zásobovacích. Na nedalekém letišti Boží Dar bylo rozmístěno velitelství 131. smíšené letecké divize se 114. stíhacím leteckým plukem.

Na severovýchodním okraji původních Milovic, mezi tankovou střelnicí a vojenským sídlištěm „Balonka“ se nacházel autopark jednoho z tankových pluků. Dne 20. prosince 1974 po osmé hodině večer se svobodník Nikolaj Ivanovič Žaldak (narozen 1952) v autoparku neoprávněně zmocnil cvičného tanku T-62 věžového čísla 438.

Voják byl opilý. Řadoví vojáci neměli povoleny individuální vycházky, ale dostávali se do civilní části Milovic cestou z kasáren na odloučená pracoviště. Měli také zakázáno konzumovat alkohol a v milovických obchodech jim jej neprodali. Žaldak si jej však opatřil tak, jak byl zvyklý. Večer zapískal před domem jednoho z milovických občanů a požádal jej, zda by mu nekoupil v obchodě láhev vína. Vypil ještě lahev piva.

Žaldak tank nastartoval, vyjel z garáže, zabočil, prorazil oplocení a vyjel mimo vojenský prostor. Poté se lekl a za jízdy vyskočil. Neřízený tank projel pomalu lesíkem, přerážel stromy, příkopy. Po přejetí Ostravské ulice narazil do pravého rohu finského přízemního dvojdomku č. p. 187. Snadno domem projel a přitom rozdrtil Josefa Jakubala, topiče Okresního ústavu národního zdraví v Nymburku. Pan Jakubal právě odpočíval na pohovce v obývacím pokoji. Desetiletý syn stačil uskočit do vedlejší místnosti, paní Jakubalovou s dcerou čtyřicetitunový obrněnec zázrakem minul, byť utrpěly zranění. Tank dům vážně pobořil (pozdější odhad škody byl vyčíslen na 150 000 korun) a pokračoval pomalu v jízdě ještě asi dvě stě metrů, kde v Dětské ulici na sídlišti nárazem do domu číslo 43 zastavil.

Další Čtení : Očitá svědectví z let 1936‒1937 o zemi, kde „zítra“ znamenalo pro mnohé zmar a smrt

Na místo se ještě v noci dostavila řada funkcionářů místního bezpečnostního aparátu a Sovětské armády, včetně zástupce velitele Střední skupiny sovětských vojsk a zmocněnce vlády SSSR pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR generálporučíka Viktora Jefimoviče Jermakova. Okamžitě začala usilovná práce na zahlazení následků události. Sovětští vojáci do svítání odtáhli tank, opravili fasádu bytovky č. p. 43, uvedli do původního stavu terén, kterým tank projel, tedy trávníky, keře, oplocení a pěšiny. Odklidili trosky a poražené stromy. Opravit zřícený domek Jakubalových za noc opravit nedokázali a tak kolem něj postavili vysoké oplocení z vlnitého plechu. Odvezli majetek postižené rodiny do bezpečí a vdově se dvěma dětmi poskytli náhradní byt mimo Milovice. Během jediného okamžiku se klidný život jedné české rodiny změnil v trosky, stejně jako jejich domov.

Veřejná i Státní bezpečnost přijaly okamžitá opatření k utajení celého neštěstí. Státní bezpečnost měla zabránit zájmu o událost zvenčí a zjišťovat ohlasy v okolí. Zavedla dočasnou, ale úplnou cenzuru korespondence všech milovických občanů a odposlech veškerého telefonického spojení z Milovic. StB také měla zabránit možnému politickému a protisovětskému vyznění pohřbu oběti, který proběhl 27. prosince na hřbitově v tehdy neprodyšně uzavřených Milovicích. Podle sledování StB událost sice způsobila v Milovicích pochopitelný rozruch, který ale větší dopad na veřejnost neměl. Obec zůstala navenek klidná a nějaké nežádoucí protesty se neobjevily. Sešlo se i mimořádné zasedání rady Místního národního výboru. Jeho usnesení požadovalo vyšetření případu ale současně přijetí opatření, aby se prý událost politicky nezvrhla. Na dalším zasedání poslanci MNV rozhodli o finanční pomoci z rozpočtu obce pozůstalé rodině Jakubalových.

Další Čtení : Paměť vojáka – příběhy zahraničních operací

Trestní stíhání vojína Žaldaka zahájil podle tehdy platných postupů vyšetřovatel československé Vojenské obvodové prokuratury Praha hned 21. prosince 1974. Podle čl. 8 odst. 1 Dohody mezi vládami ČSSR a SSSR o poskytování vzájemné právní pomoci byla jurisdikce ve věci předána Hlavním vojenským prokurátorem ČSSR již o dva dny později vojenskému prokurátorovi Střední skupiny sovětských vojsk. Hlavní příčinou nepochopitelného nápadu vyzkoušet tank byl alkohol. Podle pozdějšího sdělení sovětské strany byl Nikolaj Ivanovič Žaldak odsouzen 4. února 1975 sovětským vojenským soudem milovické posádky na osm let vězení.

Případ zabití Josefa Jakubala sovětským tankem se sice vymyká běžné praxi Sovětské armády na československém území, ale samozřejmě nebyl zcela ojedinělý. Mnoho podobných událostí dopadlo jen se štěstím bez tak tragických následků. Přes tuhou disciplínu, které se museli obvykle podrobovat sovětští vojáci v zahraničí, tak nepořádek a lhostejnost, často s přičiněním nemírného pití alkoholu, vykytovaly se četné tragické události s vážnými následky. Pokud se o nich mluvilo, byly považovány za ojedinělá selhání. Možnost diskuse o nutnosti takzvaného dočasného pobytu sovětských vojsk na československém území a o bezpečnosti obyvatel v okolí posádek to samozřejmě nevyvolalo. Vánoce roku 1974 lidé v Milovicích prožívali jistě jinak, než obvykle.

Další Čtení : Dva domy v Praze byly osazeny pamětní cedulkou „Poslední adresa“ na připomínku obětí totalitního režimu