Neklidné léto před šedesáti roky, 1961

26. 07. 2021

I přes diplomatickou aktivitu nedošlo v druhé půlce 50. let 20. století v německé otázce a v rozdělení Berlína k žádnému posunu. Nadále šlo o neuralgický bod evropské i celosvětové politiky. I přes přijetí SRN do NATO (1955) a NDR do Varšavské smlouvy (1956), jež de facto ukončilo vytváření bloků v Evropě, nepřinesly tyto kroky pro evropský bezpečnostní systém zásadní stabilitu.

Mezinárodní napětí se zvýšilo po projevu kremelského vůdce Nikity Sergejeviče Chruščova v moskevském Paláci sportů 10. listopadu 1958. V něm Chruščov, jehož vzestup na domácí scéně neprovázely hmatatelné zahraničně politické úspěchy, navrhl přeměnit Západní Berlín ve svobodné a demilitarizované město.

O necelé tři týdny později, 27. listopadu 1958, zaslal třem západním mocnostem ultimátum, v němž požadoval, aby se transformace Berlína uskutečnila do šesti měsíců, jinak po uplynutí tohoto termínu Sovětský svaz předá své kontrolní pravomoci příslušným orgánům NDR. Ve snaze donutit západní mocnosti ke konkrétním krokům opakoval své požadavky 10. ledna 1959 a rozšířil je o návrh na uzavření mírové smlouvy mezi oběma německými státy.

Situací se zabýval i Politický poradní výbor členských států Varšavské smlouvy, který přijal na svém zasedání 28. a 29. března 1961 v Moskvě následující stanovisko: „Pro zajištění míru je zcela nezbytné odstranit pozůstatky druhé světové války uzavřením mírové smlouvy s oběma německými státy a v souvislosti s tím zneškodnit ohnisko nebezpečí v západním Berlíně s tím, že bude přeměněn v demilitarizované svobodné město.“

Chruščov kalkuloval s tím, že Spojené státy a jejich spojenci nebudou kvůli Berlínu riskovat ozbrojený konflikt, zvláště když by mohl přerůst v totální jadernou válku. Berlínská zeď pak vyrostla během druhé půlky roku 1961. Budovat se začala v noci z 12. na 13. srpna 1961 a zprvu měla podobu ostnatého drátu.

Československo zasedá a povolává

Úsilí SSSR uzavřít mírovou smlouvu s německými státy přirozeně poutalo pozornost také čs. nejvyšších stranických a státních orgánů. Svědčí o tom jak vzrůstající frekvence jejich zasedání, tak projednávání rozsáhlých materiálů, z nichž je nutné především zmínit Komplexní zprávu o opatřeních vypracovanou ministrem národní obrany, předsedou SPK a ministrem vnitra Lubomírem Štrougalem, kterou zevrubně projednalo Politické byro Ústředního výboru KSČ na své schůzi konané 25. července 1961. O vážnosti situace svědčí mimo jiné nezvykle dlouhé (15 stran) a obsažné usnesení.

Předložený materiál konstatoval, že v souvislosti s oznámeným podepsáním mírových smluv dojde v období od září do prosince k dalšímu zostřování mezinárodní vojensko-politické situace a ke krizi, v jejímž průběhu lze ze strany imperialistů očekávat provokace, které by mohly přerůst i v rozpoutání války. Za prvořadý úkol bylo stanoveno maximální zvýšení bojové a mobilizační pohotovosti čs. ozbrojených sil a obranyschopnosti státu.

Kritická fáze spadala do období, kdy do civilu odcházeli vojáci druhého ročníku a nastupovali nováčci. Proto již na konci června 1961 bylo rozhodnuto o tom, že dojde k posunutí hlavního nástupního termínu odvedenců o jeden měsíc dříve, a to z tradičního 1. října na 1. září, a současně budou přidrženi na potřebnou dobu vojáci druhého ročníku a k jejich propuštění dojde až na počátku následujícího roku. Tím se měl získat čas pro výcvik nováčků v délce cca 3,5 měsíce.

Postupně měl být ukončen výcvik záloh v ČSLA, u Pohraniční stráže a Vnitřní stráže. K doplnění mírových počtů vojáků základní služby mělo být, počínaje 21. srpnem, povoláno více než 7 tisíc vojáků v záloze, dále 5 tisíc záložáků na pozice instruktorů pro výcvik nováčků a v případě nutnosti povoláni další záložáci podle mobilizačního plánu s cílem uvést vybrané svazky, útvary a zařízení ČSLA na válečné nebo na zvýšené mírové počty. Současně měla být omezena a posléze od 1. září zcela zastavena výpomoc v zemědělství a v ostatních odvětvích národního hospodářství.

Chyběly náhradní díly

K zvýšení bojové pohotovosti v ČSLA bylo ministru národní obrany armádnímu generálu Bohumíru Lomskému uloženo dokončit výstavu objektů pro velitelská stanoviště svazků PVOS se všemi zařízeními, tak, aby z objektů mohlo být veleno k 1. září 1961. K zlepšení rozptylu letectva měly být na určených letištích (Hořovice, Pacov, Všechov, Blatná, Karlovy Vary, Panenský Týnec) pojízdné dráhy a rozptylové stojánky, cílem bylo i zpevnit letiště Příbram a zabezpečit povrchové uskladnění leteckých pohonných hmot v maximálně dostupném rozsahu na 15 letištích.

Velmi krátká lhůta vyžadovala značnou koncentraci pracovních sil (1200 až 1500 pracovníků), dopravních prostředků a stavebních strojů. V součinnosti s Ministerstvem vnitra měly být v souladu se zajištěním krytu státních hranic s SRN vybudována v předpolí a v prvním pásmu obrany nejnutnější obranná zařízení, zejména prvky protitankové obrany, upravit a vybavit se měly vhodné objekty lehkého opevnění.

Bojeschopnost armády snižoval především nedostatek některých druhů bojové techniky a náhradních dílů. Nejkritičtější situace byla v zabezpečení náhradních dílů pro T-54A, kdy zásoba dostačovala jen na tři dny běžných oprav v poli, střední ani generální opravy nebylo možné vůbec provádět. Mnohé nedostatky vyplývaly z posunu termínu přezbrojení armády z původně druhé poloviny 50. let až na rok 1965. V letech druhé pětiletky byly také kráceny prostředky na operační přípravu státního území.

Všechno urychlit

Jak usnesení, tak důvodová zpráva obsahovaly řadu dalších úkolů určených jednotlivým ministrům uvozených slovy „urychlit“, „urychleně zabezpečit“, „dokončit“, „vybudovat“, „zajistit“ apod.

Bylo však zcela iluzorní, že by se během několika týdnů podařilo odstranit všechny nashromážděné problémy spojené s pozdním uváděním výrobních kapacit do provozu, s nedostatky v projektové přípravě, chronickým neplněním plánu apod., a to s nižším počtem pracovníků. Značná neekonomičnost výstavby a udržení tzv. studených kapacit vedly k tomu, že všechny výrobní plochy, až na nepatrné výjimky, byly plně využívány k plánovaným úkolům. To činilo rychlý přechod na válečnou výrobu a zvyšování produkce vojenské techniky a zbraní zhola nemožným. Realizace většiny úkolů tak musela být přejata do plánu na rok 1962.

Zkušenosti získané v průběhu druhé poloviny roku 1961 však výrazně ovlivnily zpracování nových mobilizačních plánů a dalších zásadních dokumentů týkajících se např. uvádění jednotlivých resortů do stavu plné pohotovosti, řešení výroby vojenské techniky v počátečním období války, vzájemných dodávek vojenské techniky mezi státy Varšavské smlouvy v případě válečného konfliktu apod. Nedostatky týkající se stavu komunikací vedly posléze k posílení železničního vojska a k vytvoření silničního vojska v roce 1962.

Jaroslav Láník

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: