Oddělení pohraniční finanční stráže Horní Adršpach – 30. září 1938 17.00 hod.: Hrstka hraničářů v uniformách finanční stráže nechápavě poslouchá rozhlasový přijímač. Kapitulace? Po všem, co za poslední týdny prožili? Dozorce Josef Postl se náhle vymršťuje ze židle a jedinou ranou pažby své karabiny sráží přijímač na zem…
Podobných případů zoufalství a vzteku se v tu chvíli odehrávalo na českých hranicích mnoho. Na hořké okamžiky dopadů mnichovské zrady na hranicích vzpomínal rovněž spisovatel a v září 1938 příslušník finanční stráže František Frýda, kterého tato zpráva zastihla při ostraze předpolí linie opevnění v Lužických horách na Křížovém Buku: „Stěží mohu vylíčit náladu, která vládla v pevnůstkách po kapitulaci. Staří záložníci zuřili nebo bez ostychu plakali. Rozhněvaní vojáci zapálili při ústupu dřevěné obležení stěn, bunkry uvnitř hořely. Mlhou prosakoval pach dýmu…
Vojáci, obtěžkaní vyfasovanými náboji, pomalu odcházeli z hořících pevnůstek a proklínali ty, kdo zavinili naši porážku. My, příslušníci finanční stráže – zbytek pohraničních jednotek Stráže obrany státu – jsme odcházeli poslední. To už jsme dole pod pevnostmi slyšeli rachot německých obrněných vozidel, která se pomalu přibližovala. I my jsme opouštěli pevnosti se smutkem, který se nedá vylíčit.
Vždyť jsme ztráceli naši historickou hranici, která nám byla vším. Byli jsme připraveni bojovat a potupný ústup nás pálil. Vždyť tam nahoře jsme zanechali všechno: domovy, majetek, mnozí tam prožili nejlepší léta svého života. Pevnosti zůstaly opuštěny…“
O ztrátě našeho pohraničí na podzim roku 1938 se často píše jako o kapitulaci republiky bez jediného výstřelu. Není to zcela pravda. Čeští hraničáři a němečtí antifašisté bránili tehdy republiku se zbraní v ruce a není jejich vinou, že se na jejich hrdinství a oběti často zapomíná.
Jinou smutnou skutečností je dnes to, že průzkum veřejného myšlení v roce 2018 zjistil, že obrovské množství českých občanů vůbec neví, co postihlo české země v září 1938 v Mnichově. Připomeňme si proto alespoň to nejdůležitější.
Ve čtvrtek 29. září 1938 spojenci demokratického Československa – Francie a Velká Británie – sešli v Mnichově k jednání s nejvyššími představiteli fašistické Itálie a nacistického Německa, aby se dohodli, jak řešit středoevropskou krizi, kterou svým agresivním chováním vůči demokratickému Československu stupňoval německý kancléř Adolf Hitler.
O půl druhé ráno v pátek 30. září přivedli v Mnichově nacističtí diplomatičtí úředníci do konferenčního sálu československého vyslance v Německu dr. Vojtěcha Mastného a dr. Huberta Masaříka z ministerstva zahraničních věcí, aby přijali děsivou zprávu, jak se pánové Hitler, Mussolini, Chamberlain a Daladier – v „zájmu evropského míru“ rozhodli zmrzačit demokratické Československo a předat jeho rozsáhlá historická pohraniční území do moci Hitlerovy nacistické Velkoněmecké říše!
Ortel nad Československem přišli diplomatům zrazené země sdělit jejich dosavadní „spojenci“ premiéři Velké Británie a Francie Neville Chamberlain a Edouard Daladier. Oba politici se tváří nezúčastněně. Trapné ticho přerušuje Chamberlain, který se jen tak mimochodem zmiňuje o právě uzavřené „mezinárodní konferenci“ a pak podává vyslanci Mastnému její závěrečný dokument a vyzývá jej, aby text nahlas přečetl. Nesmyslná absurdní scéna.
Mastný začne váhavě předčítat, občas se zarazí a žádá o vysvětlení. Včerejší spojenci demokratického Československa odpovídají vyhýbavě a neurčitě. Britský premiér dává mezitím okázale najevo svoji ospalost. Mastného a Masaříkovy zoufalé námitky přerušuje proto rozmrzele rada britského ministerstva zahraničí a někdejší člen neslavné Runcimanovy mise Frank Asthon-Gwatkin:„Nemá smyslu o věci diskutovat. Nemáte jinou volbu, než dohodu přijmout. Je vám to jasné?“ Arogantní germanofil ostatně již včera večer při náhodném setkání v hotelu československým diplomatům bez obalu řekl: „Nepřijmete-li, budete si muset uspořádat své záležitosti s Německem sami…“
V Liberci již o šest hodin později v devět ráno německý konsul dr. Lierau vyvěšuje před svým úřadem text mnichovské „dohody“. Stalo se tak ještě dříve, než tento text oficiálně dostala do rukou československá vláda! Ta se během pátku před diktátem z Mnichova nakonec pokorně skloní. Její rezignace před tlakem velmocí se až odpoledne začne dostávat k šokovaným obráncům hranic.
Těm, co českou historii neignorují se u roku 1938 vybaví nejčastěji obraz britského premiéra Neville Chamberlaina, jak mává na londýnském letišti ve větru mnichovskou dohodou a naivně volá, že přivezl mír. Dodejme, že francouzský premiér Edouard Daladier se ve svém letadle obával, že jej doma lidé za jeho povolnost Hitlerovi roztrhají. Mýlil se. Na letišti jej vítaly nadšené davy Pařížanů…
Evropa si většinově sobecky naivně myslela, že starý kontinent byl českou obětí zbaven hrozby války. Nacistické Německo však bylo již plně rozhodnuto ve svých výbojích pokračovat.
Český básník František Halas tehdy v jedné ze svých básní napsal:
Zvoní, zvoní zrady zvon, zrady zvon
Čí ruce ho rozhoupaly
Francie sladká, hrdý Albion
a my jsme je milovali…
Ve Velké Británii a Francii však žili i jiní muži než Chamberlain a Daladier. Francouzského plukovníka de Gaulla tehdy ještě znal málokdo, ale o rok a půl bude zachraňovat čest Německem poražené Francie. Britský politik a spisovatel Duff Cooper jako jeden z nejhlasitějších kritiků premiéra Neville Chamberlaina a jeho politiky appeasementu, byl jediným členem britské vlády, který podal demisi pro nesouhlas s mnichovskou dohodou. V parlamentní debatě prohlásí další Chamberlainův oponent Winston Churchill zcela jasnozřivě: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku.“
I dnes Evropu ohrožují nové bezpečnostní hrozby. Historické události se však neopakují podle nějaké přesně napěchované formy, ale jsou si často až nepříjemně podobné. Proto má i v dnešních dnech smysl otázka, zda dnes v Evropě nad lidmi s myšlením Neville Chamberlaina převáží lidé, jako byli Winston Churchill, Duff Cooper či Charles de Gaulle?
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
