První let Liberatorů dopadl tragicky, osmičlenná posádka i s velitelem 311. peruti Breitcetlem se nevrátila

21. 08. 2023

Dnešní datum je v naší vojenské historii zapsáno nejen událostmi z roku 1968, ale také tragickou epizodou z válečného roku 1943. Tedy přesně před 80 lety. Tehdy se při prvním operačním letu nových strojů 311. bombardovací peruti – čtyřmotorových Liberatorů  – nevrátila osmičlenná posádka, které velel skvělý letec a velitel peruti W/Cdr Jindřich Breitcetl, DFC. Breitcetl dodržel tradici, kdy velitelé peruti létali první operační let nových strojů. Letoun se nikdy nepodařilo najít. Mezi členy posádky byl například palubní střelec W/O Vilém Jakš, před válkou vynikající boxer a několikanásobný mistr republiky ve střední váze (1933-1936), jenž roku 1935 v pařížském Palais des Sports dokonce bojoval ve finále mistrovství světa. O mnoho let později se stal předobrazem postavy boxera Vildy Jakuba, hlavního hrdiny filmu Pěsti ve tmě režiséra Jaroslava Soukupa z roku 1986.

První let čtyřmotorového letounu Liberator, kterým byla vyzbrojena 311. bombardovací peruť RAF, nedopadl dobře. Nevrátil se z protiponorkového hlídkového letu nad Biskajským zálivem, k němuž startoval z letiště Beaulieu. Na palubě bylo 8 členů posádky včetně velitele celé peruti W/Cdr Jindřicha Breitcetla, DFC.

Kompletní posádka, které před 80 lety zmizela beze stopy nad Biskajským zálivem:

21. 8. 1943	311. čs. bombardovací peruť	Liberator GR.Mk.V BZ780 (O)	W/Cdr Jindřich Breitcetl, DFC	nezvěstný
			F/O František Fencl	nezvěstný
			F/O Eduard Pavelka	nezvěstný
			P/O Emilián Mrázek	nezvěstný
			F/Sgt Michal Pizúr	nezvěstný
			Sgt Josef Felkl	nezvěstný
			F/Sgt Jozef Halada	nezvěstný
			W/O Vilém Jakš	nezvěstný

Ztrátě tohoto letounu se ve své knize Na nebi hrdého Albionu (4. a 7. část) věnoval historik a ředitel historicko-dokumentačního odboru Vojenského historického ústavu Praha PhDr. Jiří Rajlich, Ph.D.

Z knihy Na nebi hrdého Albionu:

Nevrátil se z protiponorkového hlídkového letu nad Biskajským zálivem, k němuž startoval z letiště Beaulieu v 09.47. Jednalo se o první operační let 311. čs. bombardovací peruti na nových Liberatorech (předtím operovala s dvoumotorovými Wellingtony). Naposledy byl zaměřen leteckou kontrolou 19. skupiny Coastal Command v 18.19 při návratu v pozici přibližně 220 km západoseverozápadně od Brestu čili cca 130 km jihozápadně od ostrovů Scilly (49.00 severní šířky, 07.16 západní délky).

Příčina zmizení osádky tehdy zůstala nevyjasněna, i když možnost sestřelení letounu při zpátečním letu se nedala vyloučit již tehdy. Ve svých pamětech Nad zeměmi a moři to alespoň naznačuje S/Ldr Václav Korda, DFC (Squadron Training Officer), jenž při bojové premiéře Liberatorů u 311. peruti pilotoval druhý Liberator BZ775 (G), s nímž odstartoval z Beaulieu necelou půlhodinu po W/Cdr Breitcetlovi, v 10.15. Uvádí i některé další pozoruhodné okolnosti:

„Odstartoval jsem ráno a bez jakýchkoli příhod jsme se vraceli k večeru domů. Na zpáteční cestě, asi 55 kilometrů od ostrovů Scilly jsem dostal depeši, že v blízkosti jsou nepřátelské letouny. Poněvadž však maják na Scilly byl už téměř v dosahu, neodbočil jsem na sever, nýbrž držel kurs přímo na letiště, kde jsem přistál v 19.15 hodin. Breitcetlovo letadlo, jak se zdá, bylo také vyrozuměno o nepřátelských letadlech, ale na volání neodpovědělo. Naposled letištní telegrafista s Breitcetlovou osádkou mluvil  v 18.00 hodin [sic], kdy ji zaměřoval. Čekali jsme celou noc. Breitcetlův Liberator se nevrátil. Druhého dne jsem vzlétl nad moře hledat dinghy, ale den pátrání vyzněl naprázdno.

Třetího dne jsem s naším farářem P. Pouchlým [římskokatolický kněz S/Ldr ThDr. František Pouchlý před válkou jako páter Basil patřil ke kapucínskému řádu v Praze] šel otevřít Breitcetlův pokoj. Sotva jsme otevřeli dveře, stanuli jsme jako bleskem zasaženi ve dveřích. Pokoj byl uklizen a na stole, opřena o vázu s květinami, stála velká obálka, na níž bylo napsáno: „Moje poslední vůle.“

Breitcetlův sluha nám řekl, že tohle jeho velitel ještě nikdy neudělal. Naše první myšlenka, že Breitcetl tušil neštěstí, se tu potvrdila. V té chvíli se ukázala jeho velikost jako velitele. Bylo jakousi morální povinností jako velitele peruti provést první operační let na nových strojích. Jako člověk měl možnost odstoupit od daného úkolu, necítil-li se tělesně nebo duševně způsobilý. Škpt. Breitcetl však letěl. Nedoletěl…“

Čs. styčný důstojník u Coastal Command, G/Cpt Alois Kubita, CBE, tehdy na premiérové nasazení čs. Liberatorů letěl v roli palubního střelce v osádce onoho druhého Liberatoru BZ775 (G) S/Ldr Václava Kordy, DFC. Podobně jako ostatní také G/Cpt Kubita předpokládal, že se Breitcetlovi muži stali obětí nepřátelských dálkových stíhačů. Sám si po přistání do deníku heslovitě poznamenal:

„Povětrnostní podmínky výborné… dobrá viditelnost, hladké moře… posádka dobrá, u bočních kulometů zima… dvakrát výstraha německé letouny v prostoru, neviděli… Letoun ´O´ poslední fix v 18.19, poloha 49.00 severní šířky, 07.55 západní délky… žádná další zpráva, nevrátili se. Zachyceny 2x německé zprávy ´útočím!´“ A u data 23. 8. 1943 si do deníku zapsal: „Žádné zprávy o Breitcetlovi. Vyslané letouny ho nenašly. V prostoru byly Fw 190. Stanice zachytila zprávy 3x ´útočím!´…“ Po několika dnech, 27. 8. velitel Coastal Command Air Marshal John C. Slessor, KCB, DSO, MC s lítostí sdělil G/Cpt Kubitovi: „very sorry about Breitcetl – probably shot down by Fw 190s.“

Ve skutečnosti, podle německých záznamů Breitcetlův Liberator nesestřelily jednomotorové jednomístné Focke-Wulfy Fw 190, nýbrž dvoumotorové a dvoumístné dálkové stíhačky Messerschmitt Bf  110G-2 od II./ZG 1, operující z Brestu. Tato jednotka se na atlantické pobřeží přesunula dva týdny předtím z Itálie, aby operovala proti britským protiponorkovým letounům v prostoru Biskajského zálivu a Breitcetlův Liberator byl jejím vůbec prvním úspěchem na novém působišti. Podle německého hlášení byl sestřelen v 19.20 něm. času (18.20 britského) v kvadrátu 9968/14 West, což zhruba odpovídá poslední zaměřené pozici (Biskajský záliv, přibližně 240 km západoseverozápadně od Brestu). V německých záznamech je úspěch uváděn jako Gruppenabschuss, který byl přiznáván zpravidla tehdy, když mezi útočícími piloty nedošlo k dohodě, kdo opravdu letoun sestřelil. Z toho plyne, že Breitcetlova osádka musela čelit přesile „stodesítek“. Nelze vyloučit, že konkrétním pilotem, který Liberator sestřelil, byl Oberfeldwebel Lothar Uhlig.

Na druhou stranu se z téhož boje nevrátil Messerschmitt Bf 110G-2 (W.Nr. 6406, S9+GN) od 5./ZG 1 osádky ve složení Uffz. George Planer a Uffz. Horst Hofmann. Lze oprávněně předpokládat, že se stal obětí Breitcetlových střelců:

„21. 8. 1943 kolem 18.00 hodin jsem odstartoval se svým Schwarmem Bf 110 na volný lov nad Atlantikem,“ popisuje uvedenou ztrátu velitel roje (Schwarmu) Oberleutnant Gottfried Kayll od 5./ZG 1. „Kolem 19.20 hodin jsme spatřili Liberator ve výšce asi 400 metrů. Zaútočil jsem na něj zepředu, a to zleva zespodu a po prvním útoku jsem ho podletěl vlevo ve směru jeho letu. Uffz. Planer letěl se mnou jako číslo 2. Najednou můj radista (Funker) Feldwebel Fuchs vykřikl: ´Unteroffizier Planer havaroval!´ Otočil jsem se více a spatřil jsem ve vlnách jen hořící skvrnu. Letěl jsem k místu havárie, stranou od hořícího vraku, ale nespatřil jsem nikoho, komu by se podařilo letoun opustit. V okamžiku havárie jsme měli výšku kolem 150 metrů. Je třeba s určitostí předpokládat, že osádka Uffz. Planer – Uffz. Hoffmann zemřela hrdinskou smrtí…“ My jen dodejme, že Oblt. Gottfried Kayl, jenž útok na Liberator vedl, byl sestřelen o měsíc později, 24. 9. 1943 v boji s čs. Spitfiry v okolí Brestu.

311. peruť tak ztratila osm statečných a vynikajících mužů – dva Slováky a šest Čechů – v čele se samotným velitelem peruti. W/Cdr Breitcetl, DFC, jenž stál v čele jednotky od února 1943, měl za sebou rovných 50 bojových akcí, z toho 45 nočních bombardovacích. Nestávalo se zase tak často, aby velitel operační perutiCoastal Commandpadl v boji. V dopise adresovaném exilovému ministrovi zahraničí Janu Masarykovi velitel Coastal Command A/M Sir John C. Slessor, KCB, DSO, MC, neváhal Breitcetlovu ztrátu označit za „krutou ránu pro 311. peruť“ a „těžkou ztrátu pro  RAF“ a nezvěstného důstojníka označil za „jednoho z nejlepších velitelů u Coastal Command“. Ve stejném duchu inspektorovi čs. letectva, A/V/M Karlu Janouškovi, KCB, kondolovoval Ředitel pro součinnost spojeneckého letectva (DAFL) na Air Ministry, Air Commodore Frank Beaumont, jenž Breitcetla označil za „nepochybně jednoho z nejlepších pilotů.“

Breitcetlův velmi zkušený druhý pilot, F/O Fencl, jenž začínal jako poddůstojník, patřil rovněž ke starým a velice zkušeným veteránům; do bojové akce vzlétl dokonce v 55 případech (z toho bylo 40 bombardovacích). Nejstarší člen osádky, „již“ pětatřicetiletý a velice úspěšný palubní střelec, F/Sgt Halada, měl na kontě 54 bojových akcí, z toho 8 bombardovacích (zvláště se vyznamenal 27. 7. 1942 při útoku na ponorku U-106. Kapitán S/Ldr Josef Stránský ji zasáhl přesně svrženou hlubinnou náloží, zatímco Halada velice přesnou palbou umlčel její protiletadlový kanón – první důstojník U-106, Oberleutnant zur See Günter Wissmann, byl zabit a sám velitel ponorky, Kapitänleutnant Hermann Rasch utrpěl zranění). Nejmladší člen osádky, 22letý radiotelegrafista P/O Mrázek, byl bratrem velitele Exeterského (československého) stíhacího křídla, W/Cdr Karla Mrázka, DSO, DFC, a měl za sebou již 24 bojových akcí. Ani navigátor F/O Pavelka a radiotelegrafisté F/Sgt Pizúr a Sgt Felkl nepatřili k úplným „zelenáčům“.

Řadu osmi zmařených životů uzavíral palubní střelec W/O Vilém Jakš, před válkou vynikající boxer a několikanásobný mistr republiky ve střední váze (1933-1936), jenž roku 1935 v pařížském Palais des Sports dokonce bojoval ve finále mistrovství světa (bojoval zde s Francouzem Marcelem Thilem, který z boje vyšel jako vítěz, neboť ve 14. kole Jakše „vzdal“ vlastní manažer Krassowski, jenž hodil do ringu ručník). Již před téměř třemi lety, 10. 9. 1940 patřil k těm, kteří operační činnost Třistajedenáctky zahajovali. Dnes však v ringu nad Biskajským zálivem podlehl. Zajímavostí je, že se Vilém Jakš stal předobrazem postavy boxera Vildy Jakuba, hlavního hrdiny filmu Pěsti ve tmě režiséra Jaroslava Soukupa z roku 1986.

Přes veškeré pátrání těla těchto osmi letců vody Atlantiku nevydaly. Protože nemají hroby, jsou jejich jména uvedena na památníku v Runnymede, na mramorových panelech č. 118 (W/Cdr Breitcetl), 119 (F/Lt Fencl), 128 (F/O Pavelka), 132 (P/O Mrázek), 134 (W/O Jakš), 136 (F/Sgt Halada), 138 (F/Sgt Pizúr) a 149 (Sgt Felkl).

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: