Od Off

Restaurování německých vojenských saní

Restaurování německých vojenských saní

28. 07. 2022

Mezi exponáty ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha najdeme kromě standardních předmětů, jako jsou zbraně či prvky výstroje, i některé méně běžné artefakty. Mezi ně patří i německé vojenské sáně, které nacistická armáda zavedla v roce 1942. Ve sbírkách VHÚ se objevily v loňském roce a posléze také prošly procesem restaurování.  

Střední vojenské sáně Schlitten 500 kg (Hs. 3) zavedla německá armáda 18. června 1942. Byly určeny pro transport malých polních kuchyní (Hf. 12 a Hf. 14), protitankového kanonu 3,7 cm Pak 35/36 a lehkého pěchotního děla 7,5 cm leIG 18. Před naložením tohoto materiálu se nejprve odstranila dřevěná korba, určená pro ženijní materiál a munici. Sáně ovládal jeden muž, potah obstarávali jeden až dva koně, výjimečně – při přesunu hmotnějšího materiálu – tři.

Sáně Hs. 3 byly do sbírek Vojenského historického ústavu Praha získány nákupem v polovině roku 2021. Soupravu tvoří delší přední část s příčkou pro připojení potahu (korba není součástí) a zadní kratší část, přívěsná pomocí řetězů. Nosná kostra z  bukových hranolů je zpevněna celkem složitým okováním s plochými, případně kulatými kovovými vzpěrami.

Další Čtení :  Dohoda o spolupráci v oblasti obrany mezi ČR a USA se blíží

Celý systém připevňují vruty, vratové šrouby anebo delší šrouby se čtvercovými či šestihrannými maticemi. Závěsný hák pro potah v přední příčce je výkovek, ostatní háky pro připevnění přídavných částí nebo případně převáženého materiálu byly snýtovány ze silného plechu. Na přední příčce je velkými číslicemi vyraženo 1942.

Sáně jsou celkově velmi dobře zachovalé. Žádná podstatná část nechybí ani není nijak změněna. To přitom býval osud většiny podobných zařízení po vyřazení z armády, kdy si je noví majitelé upravovali pro své potřeby nebo jim sloužila jako zdroj materiálu. Zde chyběly pouze dvě matice a jeden vrut.

Ve druhé polovině minulého roku byl komplet saní zrestaurován pro expoziční účely. Začalo se jako obvykle fotodokumentací a volbou vhodné metody restaurování. Na povrchu dřeva ani kovu nebyly nalezeny žádné zbytky povrchové úpravy.

Nejprve byl veškerý povrch kompletu zbaven nečistot. Odstraněna byla též převážně písčitá zemina, která pevně ulpěla pod pásy okování. Dále byly postupně demontovány matice, řetězy a jednotlivé díly okování. Na dřevěné kostře zůstaly pouze ty přinýtované.

Další Čtení :  Recenze: Kniha „Příprava na přežití“ – Chriss McNab

Jednotlivé součásti byly po omytí všech nečistot v nitroředidle postupně mechanicky zbaveny korozních vrstev, především na dřících a  závitech šroubů či vrutů. U  matic v osmi případech došlo k obnově proříznutí závitů. Odrezení se opakovalo dvakrát; tím se na povrchu objevily původní okuje, vzniklé při výrobě okování saní.

Nakonec celkem třikrát proběhla stabilizace kovu tanátovacím prostředkem. Po montáži má temně modré zabarvení, což koresponduje se zabarvením okují. Jako závěrečná povrchová úprava byla zvolena aplikace konzervačního vosku, a to na oba materiály.

Petr Moudrý

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba:

Další Čtení :  Invaze 21. srpna 1968 přivedla do Československa skoro půlmiliónovou armádu