Od Off

Zdánlivé kraviny

Vždycky se mi zdálo, že to zálesáci s některými činnostmi přehánějí nebo dělají některé věci z mého pohledu nesmyslně složitě nebo krkolomně. Jednotlivé věci, kterých jsem si všiml, popíšu níže. Proč se ale dělají všechny tyhle divné věci na bushcraft videích a ukazují v knížkách?

PROČ? Protože tihle zálesáci ukazují činnosti z pohledu dlouhodobého života daleko od civilizace. Tam je na prvním místě BEZPEČNOST. Já to mám ze svého přístřešku, kde jsem nejčastěji, domů kousek, sanitku na dojezd do deseti minut, cokoliv blízko. Proto mě ani nenapadlo, že bych mohl uvažovat o nebezpečnosti svých tamních činností a zkusit je dělat nějak jinak, bezpečněji. Vždyť stačí zdravý rozum. Tady stačí, ale tam v divočině je možná lepší to s bezpečností a preventivními opatřeními trochu přehánět, možná …

No, pojďme se podívat, o čem to vlastně polemizuju:

ŘEZÁNÍ NOŽEM JAKO KDYŽ LOKTY DĚLÁTE SLEPIČKU

Tak tohle byla vůbec první činnost, která mi přišla jako absolutní kravina. Když však odhlédnu od toho, že to vypadá hloupě, je to stoprocentně nejbezpečnější způsob, jak seřezávat špičku klacku pro jakýkoliv účel – kolík ke stanu, ohlazení konce hole, sražení hrany kůlu závětří či trojnožky, …

Zádové svaly jsou silnější než pažní, proto jsou pohyby při řezání jistější, tudíž přesnější, plynulejší a tím i bezpečnější. Čepel nože se pohybuje od těla, ostří nože je otočené také od těla. V pokračování dráhy řezu není žádná vaše část těla.

DŘEPY PŘI ŠTÍPÁNÍ DŘÍVÍ

Nejsem blázen, abych při štípání dříví dělal ještě dřepy, ne? Na první pohled to nemá logiku a jen se víc vysilujete. Ale opět je tu na prvním místě bezpečnost. Jde totiž o dráhu sekery při seku a jejím pokračování v případě, že se netrefíte do polena nebo se tohle štípané poleno rozštípne snadněji, než jste očekávali a pak díky jedné či druhé variantě minete hlavou sekery špalek, na němž poleno štípete.

Pokud štípete standardně bez pokrčování nohou, je dráha hlavy sekyry kruhová a krásně vychází přesně do vaší holeně. Pokud jste rozkročení, drtivá většina vašich netrefení se vejde do volného prostoru mezi nohama, ale zásah nohy není vyloučený.

Pokud ale štípete při současném pokrčení nohou, musíte mít špalek trochu nižší, aby se vám lépe štípalo. A změní se dráha sekery z čistě kruhové do oválné až elipsovité, kdy při netrefení se do polena a špalku směřuje sekera do země před nohou. Je zde zaručená daleko větší bezpečnost.

Další Čtení : Afghánistán nás hodně naučil, říká armádní generál Aleš Opata

PŘEVAŘENÍ VODY 10 MINUT

Deset minut mi přišlo vždycky zbytečně moc. A asi je to například na čundru nebo nocovačce opravdu zbytečné. Z pohledu dlouhodobého života v divočině se ale úplně změní perspektiva pohledu. Těch osm minut varu na ohni navíc vás nezabije, ale silný průjem, kdy jste týden chůze od nejbližšího stavení, vás zabít může. A to riskovat fakt nechcete.

URČOVÁNÍ SEVERU

Skáču z tématu na téma, jak mě to postupně napadá, takže teď mě napadla alternativní orientace – tedy myslím orientaci směru pochodu, ne pohlavní. Takže proč se učit určovat sever a tím i ostatní světové strany a směr budoucího pochodu bez pomůcek jako je GPS, mobil, kompas? No protože o všechno tohle můžete svou vlastní blbostí přijít. Ne, nikdy to není “náhodou”. Vždy takzvané náhodě něco předchází a tím je to, co jste udělali nebo naopak neudělali a udělat měli. O tom ale teď mluvit nechci.

Pomůcka, pomocí které jste se dosud orientovali, je v pytli. Co dál? To, co máte naučené a procvičené, se z hlavy neztratí, takže použijete takový způsob orientace, který je pro danou dobu a prostředí nejlepší. Ideální je zkombinovat pro začátek několik technik, abyste si byli jistí, že je třeba sever opravdu tam, kde si myslíte, že je.

OKAMŽITÉ UKLÁDÁNÍ NÁSTROJŮ DO POUZDER

Tak tuhle dovednost jsem taky dost podceňoval. Už to nedělám, protože jsem na vlastní kůži pocítil, že se tak dá snadno přijít k úrazu nebo poškození jiné věci.

Uvedu dva příklady mé blbosti a lenosti. První je krvavé setkání mého ukazováčku s ležící SEKEROU. Stalo se to následovně: už jsem měl roztopený oheň, ale potřeboval jsem ještě rozštípat pár polínek na druhý den. Ty jsem rozštípal a pak sekeru bez pouzdra položil na zadní část své “postele”. Šel jsem uklidit naštípaná polínka a pak si v klidu sedl na postel k ohýnku. Trošku mě bolela záda, tak jsem dal ruce za sebe, že si záda protáhnu. A jak tak sunu pravačku po posteli dozadu, projela mým ukazováčkem bolest jako svině. Škrtl jsem si o ostří mé jako žiletka ostré sekery. Zbytek si dokážete představit. Prst do pusy a honem druhou rukou lovit lékárničku a v ní náplast. Výhoda byla, že jsem na bolavá záda úplně zapomněl.

Druhý příklad se naštěstí obešel bez krve, ale i ten byl hodně velkým ponaučením. Ráno jsem pilkou řezal špalíky do dřívkáče. Pilu SILKY jsem si opět odložil na postel, jak je mým zvykem. Ale nesklapnul jsem ji s tím, že to udělám za chvíli. Pak jsem si ale řekl, že mi na posteli překáží KARIMATKA a že ji vypustím a uklidím. No a při manipulaci s ní jsem si tuhle karimatku prostě a jednoduše napíchl na zuby pilky. “Bože, pět litrů v prdeli!” byla moje první reakce. No ale naštěstí to spravila záplata a ponaučení pro příště.

PROVLÉKÁNÍ RUKY SKRZ PILU

Tady mluvím o rámové pile. Ať už dřevěné skládací nebo ocelové neskládací, je to jedno, princip je stejný. Jde o to, že tyhle pily s dlouhým listem mají většinou velké osově souměrné zuby. Při prvních pohybech pily po vodorovném klacku či kmínku a to zejména směrem od sebe tato pila na povrchu vyloženě skáče. Může se stát, že skočí až na vaši ruku a nadělá na vaší kůži dost velkou paseku. Stalo se mi to pouze v malé míře a pouze na ukazováčku levé ruky, ale i tak to bolelo fest.

V současné době rámové pily používám velmi zřídka, ale při jejich použití si vždycky tuhle trochu krvavou zkušenost vybavím a řezat začínám právě s rukou strčenou skrz. Při tomhle úchopu je prakticky nemožné se říznout.

OCHRANA SPOUŠTĚ ZAPALOVAČE

Tohle “udělátko” se týká hlavně těch plynových zapalovačů, které jsou myšlené především jako záložní a jsou uložené v batohu v nějaké kapse. Nejhorší situace totiž nastane v okamžiku, kdy vám třeba dojdou sirky nebo plyn ve standardně používaném zapalovači a pak sáhnete pro rezervní. No a ten díky tomu, že byl spouští někde opřený o jinou část výbavy, je PRÁZDNÝ.

Předejít tomu se dá snadno, když pod spoušť dáte stahovací plastovou pásku, tzv. binder. Páska se dá s trochou šikovnosti stáhnout dolů, takže nemusíte nic přeřezávat nebo uštípávat. A vlastně ji můžete po zapálení ohně opět nasadit. Je to sice jedna z věcí, co dělat nebudu, ale jako nápad mi to přijde celkem fajn.

PRECIZNOST ŠKRTÁNÍ SIRKOU

Tahle preciznost má samé výhody. Když precizně přejedete sirkou po škrtátku a zapálíte ji na jeho krátkém úseku a napoprvé, šetříte škrtátko. Pokud sirku držíte dobře, nikdy ji nemůžete zlomit. Pokud pečlivě připravíte věci na podpal a ochráníte proti vlivům přírody jako je vítr a déšť, zapálíte oheň na jednu sirku.

Další Čtení : Naši chemici obdrželi první kusy průzkumných lehkých obrněných vozidel S-LOV-CBRN a LOV-CBRN II

Veškeré tyto úspory se projeví až při dlouhodobých pobytech v divočině. Buďto si s sebou musíte nosit daleko větší množství sirek nebo musíte do civilizace daleko dřív pro sirky, než když všechno zvládáte na jednu sirku. Na běžném čundru vám může být jedno, jestli s sebou nesete deset nebo čtyřicet sirek, ale při ročním pobytu v kanadských lesích je to už něco jiného, že?

Tak to je zatím všechno, na co jsem si vzpomněl. Některé výše uvedené dovednosti zřejmě nikdy praktikovat nebudu, ale je dobré o nich vědět a hlavně vědět, proč někdo něco dělá jinak než já.

Co vy, všimli jste si ještě něčeho, co vám na první pohled nedávalo smysl?

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT ČI OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
NÍŽE JE BODOVÁNÍ. JEŠTĚ NÍŽ JE FORMULÁŘ NA KOMENTÁŘE.