Výstava (Po)zapomenutí legionáři ukazuje, jak se měnily názvy pražských ulic v Bubenči a Dejvicích

28. 10. 2021

V den 103. výročí založení Československa, 28. října 2021, byla v Písecké bráně v Praze 6 slavnostně zpřístupněna výstava, která zajímavým způsobem přibližuje jednu z méně známých kapitol našich dějin. Expozice vytvořená Vojenským historickým ústavem Praha ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 shrnuje, jakým způsobem se v této městské části pojmenovávaly po vzniku republiky některé ulice a jak se názvy těchto ulic v důsledku nástupu totalitních režimů měnily. Původně šlo o ucelený systém názvů ulic s legionářskou tematikou.

Názvy náměstí a veřejných prostranství část lidí příliš nevnímá, nepátrá po původu pojmenování, ani osobnostech, které se za jmény skrývají. Druhá část lidí je hloubavější a zajímá se o to, kdo byl nositelem často i tajemně nebo exoticky znějících jmen, která se vyjímají na červenobílých cedulích napříč hlavním městem. Především pro ty druhé byla vytvořena výstava (Po)zapomenutí legionáři, která je od 28. října 2021 k vidění v Písecké bráně v Praze 6. Výstavu vytvořil Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Prahou 6.

Oficiálního zahájení v den 103. výročí založení Československa 28. 10. 2021 se účastnili významní hosté: 1. místopředseda Senátu Parlamentu České republiky Jiří Růžička, velvyslanec Slovenské republiky v ČR Rastislav Káčer, starosta Prahy 6 Ondřej Kolář a místostarostové Jakub Stárek a Jan Lacina, poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil, vojenskou část reprezentovala brigádní generálka Lenka Šmerdová a podplukovník Tomáš Halačka. Vojenský historický ústav Praha zastupoval ředitel Odboru muzeí Vojenského historického ústavu Praha, plukovník Michal Burian, který také celou expozici autorsky připravil.

Plukovník Michal Burian také ve svém úvodním slově připomněl, že celkem 38 ulic a náměstí v Bubenči a Dejvicích bylo po roce 1918 pojmenováno po československých legiích, bojištích první světové války a událostech spojených se vznikem samostatné republiky. Pouze dvě z nich si ovšem udržely názvy i během protektorátu, v 50. letech ale po krátkém návratu k jejich původním prvorepublikovým názvům, byly přejmenovány všechny. Až na pět. V 90. letech se pak nekonal velký návrat k původním prvorepublikovým názvům, jak by se dalo čekat, a tak se do dnešní doby z 20. let dochovalo jen 11 názvů.

Ředitel Vojenského historického ústavu Praha, brigádní generál Aleš Knížek, ve vstupním textu výstavy také připomíná, že historie Prahy 6 je po roce 1918 nedělitelně spjata s osudy československé armády – sídlí zde Ministerstvo obrany České republiky, Generální štáb Armády České republiky a další vojenské instituce.

Generál Knížek dále uvádí:  „Je smutnou skutečností, že ani po listopadu 1989 nedošlo ve většině případů k návratu původních „legionářských“ názvů. Kdo tak dnes zná jména francouzských obcí a měst jako je Chestres, Chalons či La Targette? Přesto právě zde, v daleké cizině, platili legionáři svou krví za ideu samostatného státu. K postupnému zapomnění byli odsouzeni i legionáři, jakými byli první padlý důstojník čs. legií, nadporučík Václav Jaroslav Dostal, či jedna z ikonických postav ruských legií, plukovník Josef Jiří Švec. Také oni měli své ulice. A o svou ulici přišla i první jednotka československých legií, slavná rota Nazdar. Upřímně proto vítám a jsem vděčný za iniciativu Městské části Praha 6, díky níž si prostřednictvím této výstavy můžeme připomenout nejen dávno zapomenuté názvy řady ulic, ale především osudy našich vojáků, které se pod nimi skrývaly.“

Ukázky textů některých výstavních panelů:

Z historie vojenských budov v Praze 6

Vznik Československé republiky v říjnu 1918 s sebou přinesl nutnost vybudování armády. Již od 14. listopadu 1918 se vytvářelo Ministerstvo národní obrany. Jedním z limitujících faktorů byl problém s umístěním jeho jednotlivých úřadů. Zpočátku tak využívalo 37 úřadoven v různých částech Prahy. Stejný problém řešil po svém vzniku v létě 1919 i Hlavní štáb čs. branné moci. Jako ideální řešení se jevilo rychle se rozvíjející území Bubenče, který se tak stal městskou částí neodmyslitelně spojenou s armádou nového státu.

V letech 1921–1924 byly mezi dnešními ulicemi Československé armády, Národní obrany a V. P. Čkalova vybudovány podle projektu architekta J. Fiedlera takzvané „domy pro dočasné umístění úřadoven Ministerstva národní obrany“, které se v roce 1924 staly dočasným sídlem Ministerstva národní obrany a Hlavního štábu československé branné moci. Mělo se jednat o provizorní řešení a jednotlivé budovy měly být následně rozděleny na činžovní domy. K tomu ale nikdy nedošlo a část úřadoven Ministerstva obrany sídlí v komplexu dodnes.

V Bubenči byl v dnešní Rooseveltově ulici v letech 1923–1926 postaven i Vojenský zeměpisný ústav podle návrhu architekta Bedřicha Feuersteina. Na Vítězném náměstí a v jeho bezprostřední blízkosti vznikl ve 30. letech rozsáhlý komplex budov. První z nich byl Vojenský technický a letecký ústav následovaný budovou Hlavního štábu čs. branné moci vycházející z urbanistického projektu architekta Antonína Engela a budovami Penzijní likvidatury a Vojenské ústřední účtárny. Komplex byl dokončen v květnu 1937.

Rok 1925. Mongolská / Bayonnská

Dne 9. ledna 1925 schválila pražská městská rada šest zásad pro pojmenovávání ulic, mezi nimiž byla mimo jiné uvedena možnost použít pro nové ulice vzniklé po roce 1918 vlastenecky zaměřené názvy, preferovat názvy podle povahy místa a respektovat ucelené místní názvoslovné soustavy. V této souvislosti došlo v roce 1925 a v letech následujících k pojmenování řady dobudovávaných bubenečských, ale i dejvických ulic podle významných bojišť první světové války spojených především s působením československých legií. V několika případech byly ulice pojmenovány i přímo po významných legionářích. Dobové mapy ukazují, jak postupovala výstavba a jak se současně objevovaly nové místní názvy.

Příkladem je dnešní Mongolská ulice, která byla po svém vzniku v roce 1930 pojmenována Bayonnská podle města v jihozápadní Francii, v němž byla v srpnu 1914 zformována první československá dobrovolnická jednotka, rota Nazdar. V období protektorátu byla ulice přejmenována podle jednoho z nejlepších německých stíhacích pilotů první světové války, Oswalda Boelckeho (1891–1916). Celkem dosáhl 40 sestřelů a osudnou se mu v říjnu 1916 stala srážka s letounem spolubojovníka uprostřed leteckého souboje. V letech 1945–1952 nesla ulice opět název Bayonnská, poté byla ale přejmenována podle Mongolské lidové republiky, která byla za podpory Sovětského svazu vytvořena již v roce 1924. Toto pojmenování si ulice zachovala i po roce 1989.

Národní obrany, Pelléova (Majakovského), Grazianiho / Zelená

Po okupaci byly v roce 1940 „legionářské“ ulice přejmenovány. Výjimku představovaly Ardenská a dnešní Zelená ulice, jejíž část byla v letech 1938–1948 pojmenována Grazianiho. Italský generál Andrea Graziani (1864–1931) velel v roce 1918 československým legiím v Itálii. Zatímco Ardeny byly významným bojištěm i z německého pohledu, v případě Grazianiho svou roli patrně sehrálo spojenectví mezi Třetí říší a Itálií.

Některým ulicím zůstaly názvy spojené s první světovou válkou, další byly přejmenovány po osobnostech německých či rakouských vojenských dějin. Příkladem je ulice Národní obrany, pojmenovaná v roce 1925 podle přiléhající budovy Ministerstva národní obrany. V období protektorátu byla přejmenována na Kleistovu na počest pruského důstojníka a básníka Christiana von Kleista (1715–1759). Po roce 1945 se ulice opět vrátila k původnímu názvu, který byl nekonfliktní i pro budoucí komunistickou moc.

Některé ulice byly pojmenovány po účastnících druhé světové války. Dnešní Pelléova ulice nesla od roku 1925 jméno francouzského generála Maurice Césara Josepha Pellé (1863–1924), náčelníka Francouzské vojenské mise v Československu a prvního náčelníka Hlavního štábu čs. branné moci, který se zásadní měrou zasloužil o organizaci československé armády. V období protektorátu byla přejmenována na generála Roettiga. SS-Brigadeführer Wilhelm von Roettig (1888–1939) padl 10. září 1939 v Polsku jako vůbec první generál v druhé světové válce. V letech 1945–1951 měla ulice opět název Pelléova, ale mezi lety 1951 a 1992 byla přejmenována na Majakovského podle ruského básníka a dramatika Vladimira Vladimiroviče Majakovského (1893–1930). Od roku 1992 nese opět název Pelléova.

Vítězné náměstí, Bachmačské náměstí, nám. gen. M. Janina / náměstí Interbrigády, Uralské náměstí / Puškinovo náměstí

Po roce 1989 se některé původní názvy vrátily zpět. Byl to i případ náměstí tvořícího přirozený střed Dejvic, které bylo v roce 1925 pojmenováno Vítězné. Mělo tak připomínat vítězství v boji za národní samostatnost a vznik Československé republiky. V době protektorátu bylo přejmenováno na náměstí Branné moci (Platz der Wehrmacht), po válce pak na náměstí dr. Edvarda Beneše a v roce 1952 na náměstí Říjnové revoluce. V roce 1990 se vrátilo ke svému původnímu názvu.

Původní pojmenování z roku 1925 se v roce 1992 vrátilo i Bachmačskému náměstí, pojmenovanému podle ukrajinského města, u něhož svedly čs. legie v březnu 1918 jednu z důležitých bitev. V letech 1940–1945 neslo jméno pruského maršála Gebharda von Blücher (1742–1819) a v letech 1952–1992 jméno slavného ruského vojevůdce A. V. Suvorova (1730–1800).

Jiná místa už takové štěstí neměla. Dnešní náměstí Interbrigády neslo v letech 1937–1940 a 1945–1951 jméno francouzského generála Maurice Janina (1863–1946), hlavního velitele čs. vojenských jednotek v Rusku a následně i velitele všech dohodových vojsk v Rusku. V roce 1940 bylo přejmenováno na Ziethenovo podle hrdiny od Waterloo, pruského polního maršála Hanse Ernsta von Ziethen (1770–1848). Po válce se náměstí vrátilo ke svému původnímu názvu, ale v roce 1951 bylo přejmenováno na náměstí Interbrigády na památku jednotek vytvořených ze zahraničních dobrovolníků, které se v letech 1936–1939 účastnily španělské občanské války.

Obdobně se ke svému původnímu názvu již nevrátilo i dnešní Puškinovo náměstí, které neslo v letech 1925–1940 a 1945–1952 název Uralské náměstí podle působiště čs. legií v Rusku. Název „Na Urale“ je ale mezi obyvateli Prahy 6 hluboce zakořeněn.

RED

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: